Velikost

Cvrčilka říční (Locustella fluviatilis)

Zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Cvrčilkovití (Locustellidae)
• Rod: Cvrčilka (Locustella)
• Druh: Cvrčilka říční (Locustella fluviatilis)

Popis:

Cvrčilka říční je dalším zástupcem skrytě žijících ptáků z rodu cvrčilek. Velikostí (délka 13–14,5 cm, váha 14–23 g) a celkovou robustní stavbou těla se podobá cvrčilce slavíkové, ale liší se několika důležitými znaky ve zbarvení a preferovaném biotopu. Svrchní strana těla je poměrně jednotně šedohnědá až olivově hnědá, s mírně tmavšími křídly a ocasem. Na rozdíl od cvrčilky slavíkové nemá teplý červenohnědý nádech. Spodina těla je špinavě bílá až našedlá. Klíčovým rozlišovacím znakem je výrazné, i když poněkud rozptýlené, tmavé čárkování nebo skvrnění na hrdle a horní části hrudi, které cvrčilce slavíkové chybí. Dalším důležitým znakem jsou dlouhé spodní krovky ocasní, které jsou světle okrové až nahnědlé, ale mají tmavší středy nebo špičky, což vytváří charakteristický šupinatý nebo skvrnitý vzor (u cvrčilky slavíkové jsou tyto krovky jednobarevné). Ocas je poměrně široký a na konci zaoblený. Nad okem není výrazný světlý proužek. Zobák je špičatý, tmavý s narůžovělou bází. Nohy jsou světlé, masově růžové. Pohlaví se zbarvením neliší.

Hlas:

Podobně jako ostatní cvrčilky, i cvrčilka říční se nejlépe identifikuje podle zpěvu. Ten je opět charakteristickým, monotónním, mechanickým „cvrčením“, které však zní jinak než u ostatních druhů. Často je přirovnáván ke zvuku rychle běžícího šicího stroje, rybářského navijáku nebo vzdáleného malého motocyklu. Jedná se o velmi rychlý sled krátkých, cvakavých nebo bzučivých tónů „dze-dze-dze-dze…“ nebo „zizi-zizi-zizi…“, který je obvykle držen v konstantní rychlosti a hlasitosti po dlouhou dobu (desítky sekund až minuty). Zní o něco rychleji a „drnčivěji“ než hlubší bzučení cvrčilky slavíkové. Samec zpívá nejčastěji za soumraku, v noci a brzy ráno, obvykle z vyvýšeného místa uvnitř nebo na okraji hustého křoví či bylinného porostu. Vábení je ostré „čit“ nebo „zik“.

Výskyt a prostředí:

Na rozdíl od cvrčilky slavíkové, která preferuje rákosiny, je cvrčilka říční typickým obyvatelem vlhkých, hustých nížinných křovin, buřeninných porostů a podrostu v blízkosti vody. Vyhledává zejména:

• Vlhké lužní lesy s hustým bylinným a keřovým patrem.
• Zarostlé břehy řek, potoků a rybníků s hustými porosty vrb, olší, kopřiv, tužebníku a dalších vysokých bylin.
• Vlhké nekosené louky s roztroušenými keři.
• Zarůstající paseky nebo okraje lesů ve vlhkých oblastech. Nevyžaduje tedy nutně rákosiny, ale potřebuje velmi hustý, vysoký bylinný nebo křovinný kryt nízko u země. Hnízdí ve střední a východní Evropě a dále na východ v západní Asii. Její areál je posunut více na východ a severovýchod než u cvrčilky slavíkové. Je striktně tažným druhem, zimuje daleko v jihovýchodní Africe (od Keni a Tanzanie na jih po severovýchod Jihoafrické republiky). Na hnízdiště přilétá poměrně pozdě, obvykle až v květnu. Odlétá v srpnu. V České republice je cvrčilka říční pravidelně, i když nehojně hnízdícím druhem. Vyskytuje se roztroušeně ve vhodných biotopech v nížinách a pahorkatinách po celé zemi, nejhojnější je pravděpodobně v říčních nivách větších řek (Labe, Morava, Odra, Dyje) a v rybničních oblastech s vhodnými zarostlými břehy.

Potrava a lov:

Živí se především hmyzem (brouci, dvoukřídlí, rovnokřídlí, housenky) a jeho larvami, pavoukovci, a dalšími drobnými bezobratlými (např. měkkýši, žížaly). Potravu sbírá výhradně na zemi nebo velmi nízko v husté vegetaci, kam jen málokdy pronikne lidský pohled. Prohledává povrch půdy, spadané listí a nízké části rostlin.

Chování:

Cvrčilka říční je považována za jednoho z nejskrytěji žijících pěvců Evropy. Její pozorování je extrémně obtížné, pokud právě samec nezpívá z nějakého (i tak často částečně skrytého) vyvýšeného místa. Většinu času tráví prolézáním hustého podrostu a buřeně těsně u země, kde se pohybuje rychle a nenápadně. Je velmi plachá a neochotná vyletět. Pokud je přinucena vzlétnout, letí jen velmi krátkou vzdálenost nízko nad zemí nebo vegetací, přímým, slabým letem s rychlými údery křídel, a okamžitě zapadne zpět do nejbližšího hustého krytu. Samec je v hnízdní době teritoriální.

Hnízdění a rozmnožování:

Hnízdění probíhá od konce května do července. Hnízdo je velmi dobře ukryté, umístěné na zemi nebo jen několik centimetrů nad ní, obvykle v hustém trsu trávy, ostřice, kopřiv nebo pod keřem. Staví ho pravděpodobně oba partneři. Je to hluboká miskovitá stavba spletená ze suchých trav, listů a mechu, vystlaná jemnějšími stébly a někdy i chlupy. Samička snáší 4–6 (nejčastěji 5) bělavých nebo narůžovělých vajíček s velmi jemným a hustým rezavým nebo fialovým tečkováním. Inkubace trvá 13–15 dní a na vejcích sedí pravděpodobně oba rodiče. O vylíhlá mláďata se starají také oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo po 11–15 dnech, ještě před dosažením plné vzletnosti, a ukrývají se v okolní husté vegetaci, kde jsou rodiči dále krmena. Hnízdí pouze jednou ročně.

Ochrana a ohrožení:

Celosvětově je cvrčilka říční podle IUCN hodnocena jako málo dotčený (LC) druh. I u tohoto druhu jsou však v některých částech Evropy zaznamenávány lokální poklesy. V České republice je v Červeném seznamu ptáků ČR (2017) zařazena do kategorie zranitelný (VU). Její populace je ohrožena především:

• Ztrátou a degradací biotopů: Vysoušení vlhkých luk a lužních lesů, regulace vodních toků s likvidací pobřežních křovin a bylinných porostů, odstraňování podrostu v lesích, zarůstání vhodných biotopů invazivními druhy rostlin nebo naopak jejich přeměna na intenzivně využívané plochy.
• Intenzifikací zemědělství a lesnictví: Používání pesticidů, kosení luk až k břehům, změny ve struktuře lesních porostů.

Ochranná opatření by měla zahrnovat zachování a obnovu vhodných biotopů – vlhkých luk s roztroušenými keři, přirozených břehových porostů podél vodních toků, podmáčených lesů s hustým podrostem. Důležité je také omezení intenzivních zásahů v těchto lokalitách a zajištění dostatečné rozlohy a propojenosti vhodných stanovišť.

Závěr:

Cvrčilka říční je typickým zástupcem „neviditelných“ ptáků naší přírody. Její přítomnost spolehlivě prozradí jen její charakteristický, strojový zpěv ozývající se z hustých porostů během pozdních jarních a časných letních nocí. Její závislost na specifických, často ohrožených typech vlhkých a hustě zarostlých biotopů ji činí zranitelnou a zdůrazňuje potřebu ochrany těchto cenných stanovišť v naší krajině.