Velikost

Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes)

Zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Pěnkavovití (Fringillidae)
• Rod: Dlask (Coccothraustes)
• Druh: Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes)

Popis: Dlask tlustozobý je největším a nejrobustnějším zástupcem čeledi pěnkavovitých v Evropě, velikostí srovnatelný se špačkem (délka těla 16,5–18 cm), ale působí mnohem mohutněji. Jeho nejcharakterističtějším a nezaměnitelným znakem je mimořádně silný, masivní, kuželovitý zobák, který mu dal i české jméno. Tento zobák je dokonale přizpůsoben k louskání velmi tvrdých semen a pecek. Jeho barva se mění sezónně – v zimě je rohovinově žlutohnědý, zatímco v hnízdní době (od jara) získává nápadnou olověně šedou až namodralou barvu s černou špičkou. Celkové zbarvení dlaska je kombinací tlumených hnědých, šedých a růžovohnědých tónů. Má velkou hlavu s plochým temenem a silný, krátký krk, což mu dodává „býčí“ vzhled. Hlava je převážně světle hnědá až oranžovohnědá, týl a šíje jsou šedé. Kolem kořene zobáku a na hrdle má výraznou černou skvrnu („bryndáček“), která se táhne v úzkém proužku i k oku. Hřbet je tmavě hnědý, kostřec (partie nad ocasem) světlejší, šedohnědý. Spodní strana těla je narůžověle hnědá. Velmi nápadná jsou křídla: jsou převážně leskle černomodrá s širokou bílou páskou přes ramenní a loketní krovky a bílými špičkami loketních letek. Vnější ruční letky mají unikátní tvar – jsou na koncích rozšířené, jakoby useknuté nebo vykrojené, a mají intenzivní kovově modrofialový lesk. Ocas je poměrně krátký, na konci useknutý, tmavý s bílým zakončením. Pohlaví jsou si velmi podobná, samice bývá jen o něco matněji zbarvená, s méně výraznou šedou barvou na hlavě a menším leskem na křídlech.

Výskyt a prostředí: Dlask tlustozobý je rozšířený v mírném pásmu napříč Eurasií, od západní Evropy (včetně jižní Anglie a jižní Skandinávie) přes střední a východní Evropu, Turecko, Kavkaz, střední Asii až po východní Sibiř, Čínu a Japonsko. Vyskytuje se také v severozápadní Africe. V České republice se jedná o poměrně běžný a rozšířený druh, který se vyskytuje na většině území, od nížin až do podhůří, místy i do nižších horských poloh (obvykle do 700–800 m n. m.). Je převážně stálým nebo potulným ptákem, jen ptáci ze severnějších a východnějších populací se na zimu částečně stahují do jižnějších oblastí. Na jižní Moravě se vyskytuje běžně ve vhodných biotopech po celý rok. Jeho životním prostředím jsou především vzrostlé listnaté a smíšené lesy, zejména ty s bohatým zastoupením dřevin, jejichž semeny se živí – habrů, buků, dubů, javorů, lip, ale i třešní, střemch a hlohů. Často obývá také staré ovocné sady, rozlehlé parky, hřbitovy, zahrady a aleje se starými stromy. Vyžaduje přítomnost vzrostlých stromů jak pro potravu, tak pro hnízdění.

Potrava a způsob obživy: Dlask tlustozobý je vysoce specializovaný semenožravec. Jeho mohutný zobák, poháněný extrémně silnými čelistními svaly, dokáže vyvinout obrovský tlak (údajně až 50–70 kg), což mu umožňuje rozlousknout i velmi tvrdé skořápky a pecky, které jsou pro většinu ostatních ptáků nedostupné. Hlavní složku jeho potravy tvoří tvrdá semena stromů a keřů, jako jsou pecky třešní, višní, střemchy, švestek, trnek, dále semena habru, buku, javoru, jilmu, jeřábu, hlohu a také tisu. Na jaře, před dozráním nových semen, požírá také pupeny a mladé výhonky listnatých stromů. V letním období, zejména při krmení mláďat, loví i hmyz (především housenky a brouky). Potravu hledá často vysoko v korunách stromů, kde obratně šplhá po větvích a sbírá semena a plody. Často však sbírá i spadané pecky a semena na zemi pod stromy, zejména v zimě a brzy na jaře. Na krmítka přilétá jen zřídka, ale pokud ano, preferuje velká semena (např. slunečnici).

Chování: Navzdory své velikosti a síle je dlask poměrně plachý, ostražitý a nenápadný pták. Většinu času tráví skrytě vysoko v korunách stromů a často uniká pozornosti. Při vyrušení obvykle rychle a tiše odlétá. Mimo hnízdní dobu, zejména na podzim a v zimě, se může sdružovat do menších, potulných hejn, která společně pátrají po zdrojích potravy. Jeho nejčastějším hlasovým projevem je ostré, krátké, explozivní a kovově znějící volání „cik“ nebo „pix“. Tento hlas často vydává i za letu a bývá nejlepším vodítkem k jeho objevení. Zpěv je naopak velmi tichý, nenápadný a je slyšet jen zřídka, většinou brzy na jaře. Skládá se ze série krátkých, skřípavých a vrzavých tónů a cvakání. Let dlaska je rychlý a přímý, ale díky relativně krátkým křídlům a ocasu působí poněkud těžkopádně a má výrazně vlnitý charakter.

Hnízdění: Hnízdí jednou ročně, obvykle v období od dubna do června. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), začíná hlavní hnízdní sezóna – ptáci tvoří páry, samci obhajují teritoria a začíná stavba hnízd. Pár je monogamní alespoň pro danou sezónu. Hnízdo staví převážně samice, samec může přinášet materiál. Je umístěno poměrně vysoko (obvykle 3–15 m) na postranní větvi listnatého stromu (často dubu, buku, habru, ovocných stromů), obvykle dále od kmene, dobře ukryté mezi listím. Je to poměrně plochá, volná a poněkud neuspořádaná miskovitá stavba z větviček, kořínků, lišejníků, mechu a trávy. Kotlinka je vystlána jemnějšími materiály, jako jsou kořínky, chlupy nebo žíně. Samice snáší 4–5 (vzácně 3–7) vajec. Ta jsou poměrně variabilně zbarvená – obvykle světle modrošedá, nazelenalá nebo našedlá s řídkými tmavými (černými nebo hnědými) skvrnkami, čárkami a klikyháky. Na vejcích sedí výhradně samice po dobu 11–13 dní. Samec ji během inkubace na hnízdě krmí. O vylíhlá mláďata se již starají oba rodiče. Krmí je zpočátku především hmyzem (housenkami), později stále více semeny (často předem změkčenými nebo částečně natrávenými ve voleti). Mláďata opouštějí hnízdo poměrně brzy, již po 10–14 dnech, kdy ještě nejsou plně vzletná, a rodiče je pak ještě nějakou dobu dokrmují v okolí hnízda.

Migrace: Dlask tlustozobý je převážně stálým nebo potulným ptákem. Většina populace v České republice zůstává po celý rok v blízkosti svých hnízdišť nebo podniká jen kratší, nepravidelné přelety za potravou v závislosti na úrodě semen. Ptáci ze severnějších a východnějších částí evropského areálu (např. Skandinávie, východní Evropa) jsou částečně tažní a na zimu se stahují do střední a jižní Evropy. Tyto přesuny však často mají spíše charakter potulek a invazí než pravidelného tahu.

Ochrana a ohrožení: V České republice je dlask tlustozobý považován za běžný druh a jeho populace je hodnocena jako stabilní. Nepodléhá zvláštní zákonné ochraně, vztahuje se na něj pouze obecná ochrana ptáků. Celosvětově je díky svému velkému areálu rozšíření a vysoké početnosti hodnocen organizací IUCN jako málo dotčený (Least Concern) druh. Potenciální hrozby pro něj mohou představovat ztráta vhodných biotopů, zejména kácení starých listnatých a smíšených lesů, likvidace starých ovocných sadů, alejí a parků se vzrostlými stromy. Intenzifikace lesního hospodaření, která upřednostňuje monokultury nebo mladší porosty, může snížit dostupnost jeho hlavní potravy (semena a pecky tvrdých dřevin) a hnízdních příležitostí.

Závěr: Dlask tlustozobý je fascinující pták, který v ptačí říši vyniká především svým neuvěřitelně silným zobákem, představujícím dokonalou adaptaci na specifický zdroj potravy. Přestože je poměrně běžný, jeho plachá povaha a život vysoko v korunách stromů způsobují, že často uniká naší pozornosti. Je důležitou součástí ekosystémů listnatých a smíšených lesů, starých sadů a parků. Jeho přítomnost svědčí o zachovalosti těchto biotopů s dostatkem starých stromů produkujících tvrdá semena a plody.