Velikost

Drozd cvrčala (Turdus iliacus)

Zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Drozdovití (Turdidae)
• Rod: Drozd (Turdus)
• Druh: Drozd cvrčala (Turdus iliacus)

Popis: Drozd cvrčala je nejmenším z evropských druhů drozdů, znatelně menší a štíhlejší než kos černý nebo drozd zpěvný (délka těla 20–24 cm, rozpětí křídel 33–35 cm). Přestože se celkovým zbarvením podobá drozdu zpěvnému, má několik výrazných rozpoznávacích znaků. Svrchní strana těla je jednolitě hnědá, bez výraznější kresby. Spodina těla je bělavá s hustým, tmavě hnědým podélným čárkováním či skvrněním, které je nejvýraznější na hrudi a bocích (skvrny jsou spíše protažené než kulaté). Klíčovými znaky, které drozda cvrčalu spolehlivě odlišují od ostatních drozdů, jsou:

1. Výrazný, dlouhý, krémově bílý až nažloutlý nadoční proužek (supercilium), který ostře kontrastuje s tmavším hnědým temenem a tvářemi.
2. Jasně rezavě červené zbarvení boků těla a spodních křídelních krovek. Tato rezavá barva je často dobře viditelná i u sedícího ptáka na bocích pod křídlem, ale zvláště nápadná je na spodní straně křídel za letu. (Drozd zpěvný má spodinu křídel spíše okrovou a nemá souvisle rezavé boky těla). Zobák je tmavý se žlutavou bází dolní čelisti, nohy jsou světle hnědé. Pohlaví se zbarvením neliší.

Výskyt a prostředí: Drozd cvrčala je typickým severským druhem. Jeho hnízdní areál zahrnuje severní Evropu (Island, Skandinávie, Finsko, Pobaltí, severní Rusko) a táhne se širokým pásem přes celou Sibiř až po Čukotku a Kamčatku. Hnízdí především v řídkých jehličnatých (smrkových, borových, modřínových) a březových lesích, v lesotundře a na okrajích tundry s porosty křovitých vrb a bříz. Je dálkovým migrantem. Celá populace zimuje jižněji – v západní, střední a jižní Evropě (od Britských ostrovů a Francie po Středomoří), v severní Africe a na Blízkém východě až po Írán. V České republice drozd cvrčala nehnízdí. Vyskytuje se zde pouze jako pravidelně a často velmi hojně protahující a zimující druh. Během podzimního tahu (září–listopad) a zejména na jaře (březen–duben) přes naše území migrují obrovská hejna ptáků ze Skandinávie a Ruska. Část ptáků u nás také pravidelně zimuje (říjen–březen), jejich početnost však závisí na počasí a dostupnosti potravy (zejména bobulí). Vyskytuje se na celém území, od nížin do hor. Jižní Morava leží na významné tahové cestě a je i důležitým zimovištěm. Mimo hnízdní dobu u nás vyhledává především otevřenou krajinu – pole, louky, pastviny, sady, parky, zahrady, okraje lesů, všude tam, kde nachází dostatek potravy (bezobratlé na zemi nebo bobule na keřích a stromech). Často se zdržuje v blízkosti vodních toků a ploch. Na nocování se často shromažďuje ve velkých hejnech v hustých keřích, živých plotech, mladých jehličnatých porostech nebo v rákosinách.

Potrava a způsob obživy: Je všežravý, složení potravy se mění podle ročního období. Na jaře a v létě na hnízdištích a během jarního tahu preferuje živočišnou potravu, především bezobratlé živočichy, jako jsou žížaly, plži, hmyz (brouci, dvoukřídlí) a jeho larvy, pavouci. Potravu sbírá hlavně na zemi, kde poskakuje a prohledává půdu a listovou hrabanku, podobně jako kos černý nebo drozd zpěvný. Na podzim a v zimě tvoří velmi podstatnou, často i hlavní složku potravy různé bobule a plody. S oblibou požírá jeřabiny, plody hlohu, tisu, ptačího zobu, břečťanu, jalovce, dřišťálu, ale i jablka, hrušky a další ovoce. Potravu hledá často ve velkých hejnech, která mohou během krátké doby zcela „očesat“ plodící keře a stromy.

Chování: Drozd cvrčala je vysoce společenský pták, zejména mimo hnízdní období. Na tahu a zimovištích tvoří velká, často i vícedruhová hejna, nejčastěji společně s drozdem kvíčalou (Turdus pilaris), ale i s kosy nebo jinými drozdy. Hejna jsou neustále v pohybu, přeletují mezi poli, loukami a lesíky a hledají potravu. Jsou poměrně plachá a při vyrušení celé hejno najednou vzlétá. Významná část jejich migrace probíhá v noci. Jejich přítomnost během nočního tahu často prozradí pouze jejich charakteristické kontaktní volání. Je to jemné, vysoké, ostré a táhlé písknutí „sííp“, „cííh“ nebo „tsííp“, které ptáci vydávají pro udržení kontaktu v letícím hejnu. Toto volání je často slyšet za jasných jarních a podzimních nocí a je jedním z typických zvuků ptačí migrace. Při vyrušení na zemi se ozývají krátkým, ostrým „ček“, „cit“ nebo chřestivým „srí“. Zpěv, který je slyšet pouze na hnízdištích, je poměrně jednoduchý, skládá se z několika úvodních flétnových tónů následovaných tichým, neuspořádaným štěbetáním a cvrlikáním.

Hnízdění: (V České republice nehnízdí). Hnízdí jednotlivě nebo ve volných koloniích v severských lesích a na okrajích tundry. Staví si úhledné miskovité hnízdo z trávy, tenkých větviček, listí a mechu, které zpevňuje hlínou. Umisťuje ho obvykle nízko v hustých keřích, na mladých stromcích, ve vývratech, mezi kořeny nebo i na zemi. Samice snáší 4–6 (vzácně 3–7) modrozelených vajec s hustými rezavohnědými skvrnami. Sedí na nich sama po dobu asi 12–13 dní. O vylíhlá mláďata se starají oba rodiče.

Migrace: Je typickým dálkovým migrantem. Podzimní tah přes naše území probíhá od září do listopadu, jarní tah zpět na severní hnízdiště od konce února/začátku března do konce dubna. Vrchol jarního tahu obvykle spadá do druhé poloviny března a začátku dubna. Právě nyní (2. dubna) tedy stále probíhá intenzivní jarní tah drozdů cvrčal přes Českou republiku. V tomto období můžeme pozorovat jejich hejna na polích a loukách, jak doplňují energii před další cestou na sever, nebo slyšet jejich typické „sííp“ volání během nočního přeletu.

Ochrana a ohrožení: V České republice drozd cvrčala jako protahující a zimující druh nepatří mezi zvláště chráněné druhy, vztahuje se na něj pouze obecná ochrana ptáků. Jeho zimující populace u nás může kolísat v závislosti na počasí a dostupnosti potravy. Celosvětově však jeho status vzbuzuje znepokojení. Přestože má stále obrovský areál rozšíření a je velmi početný, v posledních desetiletích byly v některých částech jeho areálu (zejména ve Fennoskandinávii) zaznamenány výrazné poklesy početnosti. Z tohoto důvodu byla organizace IUCN nucena nedávno (v roce 2015) přeřadit drozda cvrčalu z kategorie „málo dotčený“ (LC) do kategorie „téměř ohrožený (Near Threatened)“. Přesné příčiny tohoto poklesu nejsou zcela objasněny, ale pravděpodobně se jedná o kombinaci více faktorů:

• Změny v krajině na hnízdištích v severní Evropě a na Sibiři (např. intenzivnější lesní hospodaření, změny ve struktuře lesotundry).
• Změny v zemědělské krajině na zimovištích a tahových zastávkách ve střední a jižní Evropě (intenzifikace, úbytek pastvin a luk, používání pesticidů snižující dostupnost bezobratlé potravy).
• Změna klimatu, která může ovlivňovat jak podmínky na hnízdištích, tak dostupnost potravy (zejména bobulí) v zimě, načasování migrace nebo podmínky na zimovištích (např. sucho v Africe, i když cvrčala zimuje severněji než někteří jiní migranti).
• Možná i nadměrný lov v některých zemích jižní Evropy a severní Afriky, kde jsou drozdi tradičně loveni.

Závěr: Drozd cvrčala je půvabný a zajímavý zástupce našich drozdů, i když u nás pouze jako host ze severu. Jeho charakteristický vzhled s rezavými boky a světlým nadočním proužkem, společenské chování ve velkých hejnech a zejména jeho typické vysoké volání „sííp“ během nočního tahu z něj činí nepřehlédnutelnou (či spíše nepřeslechnutelnou) součást naší podzimní a jarní přírody. Jeho nedávné zařazení mezi téměř ohrožené druhy na globální úrovni je však varovným signálem, že i dříve velmi hojné a široce rozšířené druhy mohou čelit vážným problémům. Zdůrazňuje to potřebu mezinárodní spolupráce při ochraně stěhovavých ptáků a jejich biotopů napříč kontinenty a nutnost sledovat stav jejich populací.

Rozšíření