Velikost

Jiřička obecná (Delichon urbicum)

Zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Vlaštovkovití (Hirundinidae)
• Rod: Jiřička (Delichon)
• Druh: Jiřička obecná (Delichon urbicum) – vědecké jméno odkazuje na její vazbu na města (urbs = město)

Popis: Jiřička obecná je malý pták z čeledi vlaštovkovitých, o něco menší a zavalitější než vlaštovka obecná (délka těla 12–13 cm, rozpětí křídel 26–29 cm). Má charakteristické zbarvení a siluetu. Celá svrchní strana těla, včetně temene hlavy, hřbetu a křídel, je leskle modročerná. V kontrastu s tím je celá spodní strana těla, včetně hrdla a brady, čistě bílá. Nejnápadnějším a klíčovým rozpoznávacím znakem, který ji odlišuje od ostatních našich vlaštovkovitých, je velký, zářivě bílý kostřec (partie nad ocasem). Tento bílý kostřec je velmi dobře viditelný zejména za letu. Ocas je poměrně krátký a jen mělce vidličnatě vykrojený, postrádá dlouhá krajní ocasní pera typická pro vlaštovku obecnou. Křídla jsou poměrně široká a zašpičatělá. Zobák je malý, černý. Dalším zajímavým znakem jsou její krátké nohy a prsty, které jsou porostlé jemným bílým peřím. Pohlaví se zbarvením neliší. Mladí ptáci jsou zbarveni matněji, svrchu spíše dohněda s menším leskem, a bílá spodina těla může mít našedlý nebo nahnědlý nádech.

Výskyt a prostředí: Jiřička obecná má obrovský hnízdní areál, který zahrnuje téměř celou Evropu (kromě nejsevernějších oblastí), severozápadní Afriku a široký pás mírné Asie až po Sachalin a Japonsko. Je dálkovým, transsaharským migrantem – téměř celá evropská a západoasijská populace zimuje v Africe, jižně od Sahary. V České republice se jedná o velmi hojného a plošně rozšířeného hnízdícího ptáka. Vyskytuje se na celém území, od nejnižších poloh až po horské oblasti (až do cca 1400 m n. m.). Její výskyt je však velmi silně vázán na lidská sídla. Na jižní Moravě je velmi hojná a patří k nejběžnějším ptákům ve městech a vesnicích během letního období. Jiřička je typickým synantropním druhem, což znamená, že její život je úzce spjat s člověkem a jeho stavbami. Pro hnízdění využívá téměř výhradně vnější zdi budov, kde si staví hnízda nejčastěji pod přesahy střech (okapy, římsy), pod balkony, lodžiemi, v různých výklencích, pod mostními konstrukcemi a na podobných místech, která poskytují ochranu shora. Původně pravděpodobně hnízdila na skalních stěnách a útesech, ale dnes je takové hnízdění velmi vzácné. Pro lov potravy potřebuje otevřenou krajinu v okolí hnízdiště – pole, louky, pastviny, okolí vodních ploch, ale loví i přímo nad zástavbou. Nezbytnou podmínkou pro stavbu hnízda je dostupnost vlhké hlíny nebo bahna v okolí.

Potrava a způsob obživy: Jiřička obecná je výhradně hmyzožravá. Živí se drobným létajícím hmyzem, tzv. vzdušným planktonem, který loví obratně za letu, často ve velkých výškách – obvykle výše než vlaštovky obecné. V její potravě převažují mšice, dvoukřídlí (mouchy, komáři, pakomáři), drobní broučci, blanokřídlí (např. létající stadia mravenců) a další drobný hmyz unášený větrem. Loví často ve skupinách nad otevřenou krajinou, vodními plochami nebo i nad městy.

Chování: Je to vysoce společenský pták. Hnízdí v koloniích, které mohou čítat od několika málo párů až po desítky či stovky hnízd umístěných těsně vedle sebe na jedné budově nebo v její blízkosti. Kolonie bývají často velmi aktivní a hlučné. I mimo hnízdění se jiřičky často sdružují do hejn, například při lovu potravy, při sběru hnízdního materiálu nebo při shromažďování na drátech před odletem na zimoviště. Nocují často společně, někdy ve velkých počtech, v rákosinách nebo na stromech. Její let je rychlý, obratný, ale zdá se být o něco méně přímočarý a více třepotavý než let vlaštovky. Charakteristické je její chování při stavbě hnízda. Ptáci nalétávají k místům s vlhkou hlínou nebo bahnem (kaluže, břehy vod, bahnitá místa na polích), naberou do zobáku malou kuličku materiálu a tu pak přilepí na svislou stěnu pod stropní převis. Postupně tak budují své uzavřené hnízdo. Její hlas je poměrně tichý, suchý, cvrlikavý nebo švitořivý, často popisovaný jako „prritt“, „črrrip“ nebo „britt“. Těmito zvuky se ozývá často za letu i na hnízdě. Zpěv je jen tiché, jednoduché, příjemné štěbetání.

Hnízdění: Hnízdní období začíná po příletu ze zimovišť, obvykle od konce dubna nebo začátku května, a trvá až do srpna či září. Běžně stíhá dvě snůšky ročně, někdy v příznivých podmínkách i tři. Pár je monogamní alespoň pro danou hnízdní sezónu, často spolu páry zůstávají i více let a vracejí se na stejné hnízdiště. Hnízdo je velmi charakteristické – je to uzavřená miskovitá stavba přilepená shora a zezadu ke svislé stěně těsně pod vodorovný převis (střechu, římsu, balkon, mostní konstrukci). Je postaveno z kuliček bláta nebo vlhké hlíny, které ptáci smíchají se slinami a prokládají krátkými stébly trávy, slámy nebo jinými rostlinnými vlákny pro zpevnění. Hnízdo má jen malý vletový otvor nahoře při okraji. Staví ho oba partneři společně, což trvá přibližně 1–2 týdny v závislosti na počasí (za sucha je stavba pomalejší kvůli nedostatku materiálu). Vnitřek hnízda (kotlinku) pečlivě vystýlají jemnými materiály, jako jsou stébla, chlupy a zejména peří. Samice snáší 3–5 (nejčastěji 4–5) čistě bílých vajec. Na vejcích sedí oba rodiče střídavě po dobu 14–16 dní. O vylíhlá, slepá a holá mláďata se také starají oba rodiče. Krmí je hmyzem, který loví v okolí a přinášejí ho v zobáku. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 20–25 dní. Po vylétnutí je rodiče ještě nějakou dobu krmí.

Migrace: Jiřička obecná je typickým dálkovým, transsaharským migrantem. Celá evropská populace tráví zimu v Africe, jižně od Sahary. Na svá evropská hnízdiště přilétá později než vlaštovka obecná, obvykle od poloviny dubna, přičemž hlavní příletová vlna spadá do konce dubna a května. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), tedy její přílet teprve začíná a můžeme očekávat pozorování prvních jednotlivých ptáků nebo malých skupinek, jak se vracejí na svá hnízdiště. Podzimní odlet na zimoviště probíhá od konce srpna do října. Před odletem se často shromažďují ve velkých hejnech, někdy společně s vlaštovkami, na drátech nebo u vodních ploch s rákosinami, kde nocují.

Ochrana a ohrožení: V České republice je jiřička obecná velmi hojným a běžným hnízdícím druhem. Její populace je považována za stabilní a neohroženou. V Červeném seznamu ČR je proto hodnocena jako málo dotčený (LC) druh. Podléhá obecné ochraně ptáků. Celosvětově je díky svému obrovskému areálu rozšíření a vysoké početnosti hodnocena organizací IUCN rovněž jako málo dotčený (Least Concern) druh. Přestože je celkově běžná, v některých částech Evropy (např. ve Velké Británii) byly v posledních desetiletích zaznamenány určité poklesy početnosti. Potenciálními hrozbami pro ni mohou být:

• Ztráta hnízdních příležitostí: Moderní architektura často postrádá vhodné převisy a římsy pro stavbu hnízd. Při opravách a zejména zateplování fasád starších budov dochází často k zániku celých hnízdních kolonií, pokud nejsou provedena kompenzační opatření (např. instalace umělých hnízd nebo ponechání průletů k původním hnízdištím pod střechou). Lidé také někdy úmyslně shazují hnízda kvůli znečištění fasády trusem pod nimi (tomu lze předejít instalací podložek).
• Úbytek létajícího hmyzu v krajině v důsledku intenzifikace zemědělství a masivního používání pesticidů.
• Nedostatek vhodného materiálu pro stavbu hnízd (vlhké hlíny a bahna) v některých oblastech v důsledku vysychání krajiny, regulace toků nebo úprav terénu (např. asfaltování a dláždění ploch).
• Potenciálně i problémy na migračních trasách a zimovištích (např. období sucha v africkém Sahelu, používání pesticidů v Africe).

Závěr: Jiřička obecná je jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších poslů jara a léta, neodmyslitelně spjatým s našimi městy a vesnicemi. Její elegantní let, charakteristický bílý kostřec a zejména její mistrovské stavby z bláta přilepené pod střechami domů z ní činí našeho blízkého a vítaného souseda. Její přítomnost nám přináší nejen radost, ale je i užitečná, neboť za sezónu zkonzumuje obrovské množství hmyzu. Přestože je stále hojná, zaslouží si naši ohleduplnost a ochranu, zejména pokud jde o zachování hnízdních možností na budovách a péči o krajinu, která jí poskytuje potravu.

Význam

Rozšíření

Rozšíření v ČR