Kalous ušatý (Asio otus)
Zařazení:
Popis: Kalous ušatý je středně velká sova (délka těla 35–40 cm, rozpětí křídel 86–98 cm) štíhlé postavy s dlouhými křídly. Jeho nejnápadnějším znakem jsou velmi dlouhá a výrazná péřová „ouška“ na hlavě (mohou měřit až 4 cm), která mu dala české i latinské jméno (otus znamená „ušatý“). Tato ouška však nemají nic společného se sluchem (skutečné ušní otvory jsou po stranách hlavy, skryté v peří), ale slouží pravděpodobně ke komunikaci a především k rozbití siluety těla, což zlepšuje jeho maskování při denním odpočinku. Ouška jsou obvykle držena vzpřímeně, ale pták je může i sklopit a přitisknout k hlavě, například v letu nebo při odpočinku. Celkové zbarvení kalouse ušatého je dokonale maskovací (kryptické), připomínající kůru stromu. Svrchní strana těla je žlutohnědá až rezavohnědá s komplexním vzorem tmavě hnědého a černého skvrnění, proužkování a vlnkování. Spodní strana těla je světlejší (okrová, nažloutlá až bělavá) s výraznými tmavými podélnými čárkami (zejména na hrudi) a jemnějším příčným vlnkováním (zejména na břiše a bocích). Má výrazný, okrouhlý obličejový závoj, který je okrově hnědý až rezavý, často se světlejším lemem a tmavším vnitřním okrajem. Oči jsou velké a mají nápadně zářivě oranžovou až oranžovočervenou duhovku. Mezi očima a nad zobákem je často vidět bílá kresba ve tvaru písmene „X“. Zobák je poměrně malý, tmavý a většinou skrytý v peří obličejového závoje. Nohy jsou opeřené až po drápy. Let kalouse ušatého je velmi tichý, s pomalými, hlubokými údery křídel, často klouzavý. Od velmi podobného kalouse pustovky (Asio flammeus) se liší především delšími a obvykle viditelnými „oušky“, oranžovýma očima (pustovka má žluté), výraznějším obličejovým závojem a preferencí jiných biotopů (kalous ušatý je vázán na stromy pro hnízdění a úkryt). Pohlaví se zbarvením neliší, samice bývá jen o něco větší a může být celkově tmavší.
Výskyt a prostředí: Kalous ušatý má široké rozšíření v mírném pásu severní polokoule – vyskytuje se ve velké části Severní Ameriky, Evropy a Asie. V Evropě chybí jen na Islandu a v nejsevernějších oblastech Skandinávie a Ruska. V České republice se jedná o běžný a rozšířený druh, který se vyskytuje na většině území, od nížin až po horské oblasti (cca do 1000 m n. m.). Je převážně stálým ptákem, ale část populace (zejména ptáci ze severnějších a horských oblastí, a také mladí ptáci) může na zimu migrovat na kratší vzdálenosti na jih nebo do nižších poloh. V zimě k nám mohou přilétat i ptáci ze severovýchodní Evropy. Na jižní Moravě je běžným druhem, vyskytujícím se celoročně ve vhodné krajině. Jeho typickým životním prostředím je mozaika lesních porostů a otevřené krajiny. Vyžaduje lesíky, remízky, skupiny stromů, aleje, větrolamy, okraje lesů, parky nebo i větší zahrady pro hnízdění a denní úkryt (hřadování), a zároveň otevřené plochy, jako jsou pole, louky, pastviny, úhory, vřesoviště nebo okraje mokřadů, kde loví potravu. Často se vyskytuje i v blízkosti lidských sídel, pokud zde najde vhodné podmínky.
Potrava a způsob obživy: Kalous ušatý je potravním specialistou. Jeho jídelníček tvoří téměř výhradně malí savci, především hraboši rodu Microtus (v našich podmínkách hlavně hraboš polní). Ti mohou tvořit až 80–99 % jeho potravy. Dále loví také myši, myšice, rejsky a jen velmi vzácně a příležitostně malé ptáky (např. vrabce spící na nocovištích), větší hmyz nebo žáby. Jeho početnost, rozšíření a hnízdní úspěšnost jsou proto velmi úzce spjaty s populačními cykly hrabošů – v letech s přemnoženými hraboši bývá hojnější a má větší snůšky, v letech s nedostatkem hrabošů jeho stavy klesají a hnízdění může být neúspěšné. Loví téměř výhradně v noci a za soumraku. Je dokonale přizpůsoben nočnímu lovu. Má vynikající sluch, který mu umožňuje přesně lokalizovat kořist i v naprosté tmě nebo pod sněhem. Asymetrické umístění ušních otvorů mu pomáhá určit směr a vzdálenost zvuku vydávaného kořistí. Loví charakteristickým pomalým, tichým letem nízko nad zemí (obvykle 1–2 metry nad terénem) nad poli, loukami a dalšími otevřenými plochami. Systematicky „pročesává“ terén a pátrá po kořisti. Když ji zaměří, vrhne se na ni nohama napřed a usmrtí ji ostrými drápy.
Chování: Jak již bylo zmíněno, je to převážně noční a soumračný pták. Den tráví nehybně sedící (hřadující), obvykle na větvi blízko kmene stromu (často hustého jehličnanu, např. smrku, borovice, túje), kde je díky svému kryptickému zbarvení a vzpřímenému postoji velmi obtížně objevitelný. Při vyrušení ještě více zúží siluetu těla, vztyčí ouška a přivře oči, aby co nejvíce splynul s okolím („panáčkování“). Je velmi tichý a nenápadný, pokud není přímo vyrušen. Zajímavým aspektem jeho chování je zimní shromažďování na společných denních nocovištích. Od podzimu do jara se kalousi ušatí mohou sdružovat do skupin, které společně odpočívají na jednom nebo několika stromech, často i uprostřed měst a vesnic (v parcích, zahradách, na hřbitovech). Na takovém nocovišti může být i několik desítek ptáků. Důvody tohoto chování nejsou zcela jasné, může jít o ochranu před predátory nebo výměnu informací o zdrojích potravy. Hlasové projevy jsou slyšet především v noci a na jaře v době toku a hnízdění. Samec se ozývá hlubokým, monotónním, tlumeným houkáním „hú… hú… hú…“, které opakuje v pravidelných intervalech (cca každé 2–3 sekundy) a které může být slyšet i na vzdálenost několika set metrů. Samice vydává spíše tiché, táhlé, naříkavé nebo nosové zvuky, připomínající mňoukání nebo pískání. Mláďata na hnízdě a zejména po vylétnutí se ozývají velmi hlasitým, vysokým, sípavým a pronikavým žebráním o potravu, které je slyšet na velkou vzdálenost a často prozradí přítomnost vyvedené rodinky.
Hnízdění: Hnízdní období začíná již brzy na jaře, často už v březnu nebo dubnu, a trvá do léta. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), tedy již naplno probíhá hnízdění – samice sedí na vejcích nebo již mohou být vylíhlá první mláďata. Pár je monogamní. Kalous ušatý si nestaví vlastní hnízdo, ale k hnízdění využívá stará, opuštěná hnízda jiných, obvykle větších ptáků. Nejčastěji obsazuje hnízda krkavcovitých ptáků (vrány, straky, havrani), ale i dravců (káně, poštolka) nebo veverek. Hnízdo bývá umístěno na stromech (listnatých i jehličnatých) nebo v hustých keřích, obvykle ve výšce 4–15 metrů. Samice si hnízdo jen minimálně upraví – může přidat pár pírek nebo kousků kůry, ale nevystýlá ho. Samice snáší obvykle 3–7 (nejčastěji 4–6) téměř kulatých, čistě bílých vajec. Počet vajec ve snůšce často závisí na dostupnosti potravy (hrabošů) v daném roce. Na vejcích sedí pouze samice po dobu 26–28 dní. Samec ji během inkubace zásobuje potravou. Vylíhlá mláďata jsou krmivá (altriciální), rodí se slepá a pokrytá bílým prachovým peřím. Zpočátku se o ně stará výhradně samice, která je zahřívá a krmí potravou přinášenou samcem. Později, když mláďata povyrostou, loví oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo poměrně brzy, ve věku asi 3 týdnů (21–27 dní), kdy ještě neumí dobře létat („pařezáci“). Rozptýlí se po větvích v okolí hnízda, kde je rodiče ještě několik týdnů krmí a chrání. Plně vzletná jsou asi ve věku 5 týdnů.
Migrace: Kalous ušatý je převážně stálým nebo částečně tažným (potulným) ptákem. Dospělí ptáci jsou často věrní svým teritoriím po celý rok. Mladí ptáci a ptáci ze severnějších a horských populací se však na zimu mohou stahovat na jih nebo do nižších poloh, často v závislosti na dostupnosti potravy (hrabošů) a sněhové pokrývce, která jim může ztížit lov. K nám mohou v zimě přilétat i ptáci ze severovýchodní Evropy. Migrace a potulky probíhají převážně v noci.
Ochrana a ohrožení: V České republice je kalous ušatý považován za běžný druh. Jeho populace však může výrazně kolísat mezi jednotlivými lety v závislosti na populačních cyklech hrabošů. V Červeném seznamu ČR je hodnocen jako málo dotčený (LC) druh. Podléhá obecné ochraně ptáků (a jako sova i specifické ochraně podle zákona). Celosvětově je díky svému velkému areálu rozšíření a vysoké početnosti hodnocen organizací IUCN rovněž jako málo dotčený (Least Concern) druh. Přestože není považován za přímo ohrožený, mohou ho negativně ovlivňovat některé faktory:
Závěr: Kalous ušatý je fascinující noční lovec, který je díky svým charakteristickým „ouškům“ a velkým oranžovým očím jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších sov. Přestože žije velmi skrytě a přes den ho zahlédneme jen zřídka (pokud nenarazíme na zimní nocoviště), je poměrně běžnou součástí naší krajiny, kde plní velmi důležitou roli v regulaci populací drobných hlodavců, a je tak pro zemědělství velmi užitečný. Jeho závislost na populačních cyklech hrabošů a na starých hnízdech jiných ptáků ukazuje na složité vazby v přírodě. Zachování pestré krajiny s dostatkem stromových porostů a otevřených ploch s bohatou nabídkou potravy je klíčem k ochraně tohoto tichého a užitečného obyvatele noci.
Vyhledat obrázky pomocí Google Vyhledat na internetu pomocí Google Vyhledat na internetu pomocí uBio Vyhledat v ITIS – Integrated Taxonomic Information System
*Enter your name
*Email not valid.
Do not change these fields following