Kam mizí naši ptáci? Zimní destinace stěhovavých druhů z České republiky

Úvod

Každý podzim jsme svědky postupného tichnutí ptačích hlasů v naší krajině. Mnoho druhů, které nás těšily svou přítomností během jara a léta, se vydává na dlouhé a strastiplné cesty do svých zimovišť. Tito ptáci, naši sezónní obyvatelé a hnízdiči, opouštějí Českou republiku, aby unikli nepříznivým podmínkám nadcházející zimy – především nedostatku potravy a nízkým teplotám. Kam ale tito opeření poutníci vlastně míří? Jejich cíle jsou rozmanité, od relativně blízkých oblastí v jižní Evropě až po vzdálené končiny afrického kontinentu. Tento referát se podrobně zaměřuje na hlavní skupiny našich stěhovavých ptáků a jejich známé zimní destinace.

Proč odlétají? Základní důvody tahu

Než se podíváme na konkrétní cíle, stručně si připomeňme, proč ptáci vlastně migrují. Hlavními faktory jsou:

1. Nedostatek potravy: V zimě v České republice dramaticky ubývá hmyzu, který je hlavní složkou potravy pro mnoho druhů (vlaštovky, rorýsi, lejsci, pěnice, budníčci atd.). Rovněž ubývá ovoce, semen a dalších zdrojů.
2. Nepříznivé klima: Nízké teploty, sněhová pokrývka a krátké dny ztěžují přežití a hledání potravy i pro ty druhy, které by ji teoreticky mohly nalézt. Zamrzají vodní plochy, což omezuje vodní ptáky.

Migrace je tedy strategií, jak přežít období, kdy podmínky v oblasti hnízdiště nejsou příznivé, a využít zdrojů potravy dostupných jinde.

Hlavní směry a cílové oblasti zimování našich ptáků

Na základě vzdálenosti a hlavních geografických oblastí můžeme naše ptáky odlétající na zimu rozdělit do několika hlavních skupin:

1. Dálkoví migranti – Cesta do subsaharské Afriky

Tito ptáci podnikají nejdelší a nejnáročnější cesty, překonávají Středozemní moře a často i rozsáhlou Saharskou poušť. Jejich zimoviště leží v Africe jižně od Sahary. Patří sem především hmyzožravé druhy.

• Vlaštovka obecná (Hirundo rustica): Jeden z nejznámějších symbolů migrace. Vlaštovky z celé Evropy, včetně těch našich, zimují rozptýleně v obrovských oblastech Afriky jižně od Sahary, od západní Afriky přes střední až po jižní Afriku. Často se zdržují v otevřené krajině, poblíž vody a lidských sídel. Odlétají od srpna do října, vrací se v dubnu a květnu.
• Jiřička obecná (Delichon urbicum): Podobně jako vlaštovka, i jiřičky míří do subsaharské Afriky. Jejich přesné zimoviště nejsou tak detailně zmapována jako u vlaštovek, ale zahrnují rozsáhlé oblasti.
• Rorýs obecný (Apus apus): Tento vzdušný akrobat tráví téměř celý život ve vzduchu. Zimuje rovněž v subsaharské Africe, pravděpodobně ve vlhčích oblastech bohatých na létající hmyz. Odlétá velmi brzy, často už na přelomu července a srpna, a vrací se až koncem dubna nebo začátkem května.
• Čáp bílý (Ciconia ciconia): Naši čápi migrují dvěma hlavními trasami: západní populace (z oblasti západně od Labe) letí přes Francii, Španělsko a Gibraltar do západní Afriky (např. Sahelská zóna). Východní populace (většina našich čápů) táhne přes Balkán, Turecko, Blízký východ (Izrael, Egyptský Sinaj) a údolí Nilu do východní a jižní Afriky. Jejich zimoviště sahají od Súdánu a Etiopie až po Jihoafrickou republiku, často využívají savany a mokřady.
• Čáp černý (Ciconia nigra): Je skrytěji žijící a jeho tahové cesty a zimoviště jsou méně prozkoumané než u čápa bílého. Evropské populace také využívají západní i východní tahovou cestu. Zimují v tropických oblastech Afriky, často ve vlhkých lesích a mokřadech.
• Kukačka obecná (Cuculus canorus): Po nakladení vajec do hnízd hostitelů dospělé kukačky odlétají již v červenci a srpnu. Mláďata je následují později, instinktivně. Zimují ve střední a jižní Africe, především v lesnatých a křovinatých oblastech.
• Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) a Slavík tmavý (Luscinia luscinia): Oba druhy slavíků jsou dálkoví migranti zimující v tropické Africe, často v hustších porostech poblíž vody.
• Lejsek šedý (Muscicapa striata) a Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis): Tito hmyzožravci zimují v subsaharské Africe, často v savanových lesích a lesních porostech.
• Bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) a Bělořit šedý (Oenanthe oenanthe): Oba druhy preferující otevřenou krajinu zimují v Africe, bramborníček spíše v savanách východní a jižní Afriky, bělořit má velmi rozsáhlé zimoviště napříč Afrikou jižně od Sahary.
• Konipas luční (Motacilla flava): Různé poddruhy tohoto konipase zimují v rozsáhlých oblastech Afriky, od Sahelu po jižnější části kontinentu, často na vlhkých loukách a pastvinách.
• Pěnice (Sylvia spp.): Většina našich pěnic jsou dálkoví migranti. Například pěnice slavíková (Sylvia borin) a pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis) zimují v subsaharské Africe. Pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) je zajímavá – část populace táhne do Afriky, ale stále více jedinců (zejména ze západnějších populací, ale trend se šíří) zimuje ve Středomoří nebo dokonce v západní Evropě (viz dále).
• Budníčci (Phylloscopus spp.): Naši nejběžnější budníčci – budníček větší (Ph. trochilus), budníček menší (Ph. collybita) a budníček lesní (Ph. sibilatrix) – mají různé strategie. Budníček větší je typický dálkový migrant do subsaharské Afriky. Budníček lesní zimuje rovněž v tropické Africe. Budníček menší je variabilnější, část populace táhne do Afriky, část zimuje již ve Středomoří.
• Ťuhýk obecný (Lanius collurio): Tento malý dravec zimuje ve východní a jižní Africe, v oblastech savan a trnitých křovin.
• Chřástal polní (Crex crex): Globálně ohrožený druh, který u nás hnízdí na vlhčích loukách. Zimuje v savanách a travnatých oblastech východní a jihovýchodní Afriky.
• Dravci: Někteří naši dravci jsou také dálkoví migranti. Včelojed lesní (Pernis apivorus), specialista na požírání vosích a včelích larev, zimuje v tropické Africe. Luňák hnědý (Milvus migrans) také táhne zimovat do Afriky. Orel křiklavý (Clanga pomarina), který hnízdí i na východní Moravě, zimuje ve východní a jižní Africe.

2. Migranti do Středomoří a severní Afriky

Tato skupina ptáků podniká kratší cesty než předchozí. Jejich zimoviště leží v oblasti Středozemního moře (jižní Evropa – Španělsko, Portugalsko, Itálie, Balkán, Řecko) a na severním pobřeží Afriky (Maroko, Alžírsko, Tunisko, Libye, Egypt).

• Červenka obecná (Erithacus rubecula): Velká část našich červenek odlétá na zimu právě do Středomoří. Některé mohou zůstat u nás, zejména při mírnějších zimách (viz částečná migrace).
• Drozd zpěvný (Turdus philomelos): Většina našich drozdů zpěvných odlétá do jižní a západní Evropy a Středomoří.
• Skřivan polní (Alauda arvensis): Tito ptáci otevřené zemědělské krajiny zimují převážně v západní a jižní Evropě (Francie, Španělsko) a v severní Africe.
• Linduška lesní (Anthus trivialis): Zimuje hlavně v Africe, ale severněji než typičtí transsaharanští migranti, často v Sahelu, ale i ve Středomoří.
• Konipas bílý (Motacilla alba): Část populace odlétá do Středomoří a severní Afriky, část zůstává v mírnějších oblastech západní Evropy a někteří jedinci mohou přezimovat i u nás, zejména ve městech u nezamrzajících vod.
• Budníček menší (Phylloscopus collybita): Jak zmíněno výše, část populace tohoto druhu zimuje ve Středomoří.
• Pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla): Část populace zimuje v této oblasti, zejména na Pyrenejském poloostrově a v severní Africe.
• Rákosníci (Acrocephalus spp.): Například rákosník obecný (A. scirpaceus), rákosník proužkovaný (A. schoenobaenus) a rákosník velký (A. arundinaceus) zimují převážně v Africe jižně od Sahary, ale někteří jedinci nebo populace mohou využívat i vhodné mokřadní biotopy v severní Africe nebo na Blízkém východě.
• Cvrčilky (Locustella spp.): Např. cvrčilka zelená (L. naevia) zimuje hlavně v subsaharské Africe, ale část populace může zimovat i v severozápadní Africe a jižním Španělsku. Cvrčilka říční (L. fluviatilis) zimuje ve východní Africe.
• Strnad rákosní (Emberiza schoeniclus): Zimuje v západní a jižní Evropě a ve Středomoří, často ve vlhkých biotopech.

3. Migranti do jižní a západní Evropy

Některé druhy se přesouvají jen na relativně krátké vzdálenosti do oblastí západní a jižní Evropy, kde jsou zimy mírnější než u nás.

• Špaček obecný (Sturnus vulgaris): Velká hejna našich špačků se na zimu přesouvají především jihozápadním směrem – do Francie, zemí Beneluxu, na Britské ostrovy, Pyrenejský poloostrov a do Itálie.
• Pěnkava obecná (Fringilla coelebs): Naše hnízdní populace pěnkav je převážně tažná. Odlétají jihozápadním směrem, zimují hlavně ve Francii, Španělsku a Itálii. Naopak k nám na zimu přilétají pěnkavy ze severovýchodu.
• Holub hřivnáč (Columba palumbus): Je částečně tažný. Část populace odlétá do jihozápadní Evropy (hlavně Francie a Španělsko), část zůstává, zejména ve městech a teplejších oblastech.
• Čejka chocholatá (Vanellus vanellus): Odlétá na zimoviště v západní Evropě (Britské ostrovy, Francie, Benelux, Španělsko) a ve Středomoří.
• Kvíčala (Turdus pilaris): Její migrace je spíše potulná a závislá na úrodě bobulí (jeřabiny). Naše hnízdní populace se posouvá na jih a západ, často do Francie, Švýcarska, severní Itálie. Zároveň k nám přilétají ptáci ze Skandinávie.

Částečná migrace – Ne všichni odlétají

Je důležité zmínit, že u mnoha druhů nemigruje celá populace. U tzv. částečných migrantů část jedinců odlétá (často na kratší vzdálenosti do jižní či západní Evropy), zatímco část zůstává v České republice po celý rok. To, zda jedinec odletí, může záviset na jeho věku, pohlaví, kondici a také na aktuální tuhosti zimy a dostupnosti potravy. Typickými částečnými migranty u nás jsou:

• Kos černý (Turdus merula): Mnoho kosů zůstává, zejména ve městech, ale část populace odlétá do jižní a západní Evropy.
• Červenka obecná (Erithacus rubecula): Jak zmíněno, část táhne do Středomoří, část zůstává.
• Sýkory (Parus spp.), Brhlík lesní (Sitta europaea), Stehlík obecný (Carduelis carduelis), Zvonek zelený (Chloris chloris): Tyto druhy jsou převážně stálé nebo potulné, ale mohou provádět kratší přesuny v závislosti na potravní nabídce. Některé severské populace těchto druhů mohou u nás zimovat.

Jak víme, kam naši ptáci letí?

Informace o migračních trasách a zimovištích získáváme především díky:

• Kroužkování: Dlouhodobě základní metoda. Nálezy kroužkovaných ptáků v zahraničí (nebo zahraničních u nás) poskytují data o spojení mezi hnízdišti a zimovišti.
• Satelitní telemetrie a GPS loggery: Moderní technologie umožňující sledovat přesné trasy jednotlivých ptáků v reálném čase nebo po jejich návratu. Poskytují neocenitelné detaily o rychlosti, zastávkách a přesných lokalitách.
• Geolokátory: Malá zařízení zaznamenávající délku dne, umožňující odvodit přibližnou polohu (použitelné i pro menší druhy).
• Analýza stabilních izotopů: Pomáhá určit geografický původ ptáka na základě chemického složení jeho tkání (např. peří).

Měnící se svět, měnící se cesty?

Migrační chování není neměnné. Klimatická změna ovlivňuje jak načasování tahu, tak i výběr zimovišť. Některé druhy mohou zkracovat své migrační trasy a zimovat blíže k hnízdištím (např. více pěnic černohlavých zimuje v západní Evropě místo Afriky). Měnící se podmínky na tradičních zimovištích (např. sucho v Sahelu, změny zemědělské krajiny ve Středomoří) představují pro migranty nové výzvy a hrozby. Ztráta vhodných biotopů jak na hnízdištích, tak na tahových cestách a zimovištích je největší hrozbou pro stěhovavé ptáky.

Závěr

Spektrum zimních destinací našich stěhovavých ptáků je neuvěřitelně široké a pestré. Od krátkých přesunů v rámci Evropy až po epické cesty přes kontinenty a pouště do srdce Afriky. Každý druh má svou specifickou strategii, jak čelit zimnímu období. Studium a pochopení těchto cest je klíčové nejen pro obdiv k těmto úžasným tvorům, ale především pro jejich účinnou ochranu. Protože tito ptáci neznají hranice, jejich ochrana vyžaduje mezinárodní spolupráci napříč zeměmi, které leží na jejich hnízdištích, tahových cestách i zimovištích. Jen tak můžeme zajistit, aby se k nám tito poslové jara a léta mohli vracet i v budoucnu.