Velikost

Kos černý (Turdus merula)

Zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Drozdovití (Turdidae)
• Rod: Drozd (Turdus)
• Druh: Kos černý (Turdus merula)

Popis: Kos černý je jedním z našich nejznámějších, nejhojnějších a nejoblíbenějších ptáků. Patří mezi středně velké drozdovité ptáky (délka těla 23,5–29 cm, rozpětí křídel 34–38 cm), s poměrně dlouhým ocasem, který často drží mírně zdvižený nebo jím pocukává. U tohoto druhu je velmi výrazný pohlavní dimorfismus (rozdíl ve zbarvení mezi samcem a samicí).

• Dospělý samec: Je nezaměnitelný – jeho opeření je jednolitě, sytě černé, často s mírným leskem. V kontrastu s černým peřím má zářivě žlutý až oranžovožlutý zobák a stejně zbarvený, nápadný kroužek kolem tmavého oka. Nohy má tmavě hnědé až černé.
• Dospělá samice: Je zbarvena zcela odlišně. Je převážně tmavě hnědá na svrchní straně těla (hřbet, křídla, ocas). Spodina těla je světlejší, hnědavá nebo šedohnědá, často s nezřetelným tmavším skvrněním nebo proužkováním, zejména na hrdle a hrudi. Hrdlo bývá světlejší, někdy až bělavé s tmavšími proužky. Zobák má hnědavý, žlutohnědý nebo rohovinový, nikdy není tak jasně žlutý jako u samce. Výrazný žlutý oční kroužek jí chybí, je jen nenápadný, hnědavý.
• Mladí ptáci: V prvním opeření (po vylétnutí z hnízda) se podobají samici, ale jsou celkově více do rezavohněda a na svrchní i spodní straně těla mají výrazné světlé (béžové nebo rezavé) skvrnění a proužkování (působí kropenatě). Zobák mají tmavý. Mladí samci postupně během prvního podzimu a zimy tmavnou (přepeřují do černého šatu) a zobák jim začíná žloutnout. Plně vybarveni jako dospělí samci jsou obvykle až v následujícím hnízdním období. Občas se v populaci vyskytují i jedinci s částečným albinismem (s bílými pery nebo skvrnami).

Výskyt a prostředí: Kos černý má velmi široký areál rozšíření, obývá téměř celou Evropu (kromě nejsevernějších oblastí), severozápadní Afriku a široký pás Asie až po Čínu. Byl také úspěšně vysazen člověkem v Austrálii a na Novém Zélandu. V České republice se jedná o mimořádně hojného a plošně rozšířeného ptáka. Vyskytuje se na celém území, od nejnižších poloh až po horské lesy (až k horní hranici lesa, cca 1400 m n. m.). Je zde přítomna celoročně jako stálý pták, částečně tažný pták a také jako zimující host ze severnějších a východnějších oblastí Evropy. Na jižní Moravě je všudypřítomným a jedním z nejběžnějších ptáků ve všech typech prostředí. Původně byl kos černý obyvatelem především listnatých a smíšených lesů s bohatým podrostem. V průběhu posledních zhruba 150 let však prošel pozoruhodnou změnou chování a dokonale se přizpůsobil životu v blízkosti člověka. Dnes obývá mimořádně širokou škálu biotopů, od původních lesů všech typů (preferuje ty s podrostem a vlhčí půdou) přes parky, zahrady, sady, hřbitovy, křoviny, živé ploty, remízky, stromořadí až po intravilány měst a vesnic, včetně center velkoměst. Důležitá je pro něj přítomnost alespoň nějakých stromů nebo keřů pro hnízdění a úkryt a zároveň dostupnost míst pro hledání potravy na zemi (trávníky, záhony, plochy s listím).

Potrava a způsob obživy: Kos černý je všežravý, jeho potrava je velmi rozmanitá. Velmi významnou složku, zejména na jaře a v létě, tvoří živočišná potrava, především bezobratlí živočichové. Mistrně loví žížaly, které vytahuje z půdy (často je hledá sluchem, zejména po dešti nebo brzy ráno na trávnících). Dále sbírá hmyz a jeho larvy (brouky, housenky motýlů, larvy dvoukřídlých), pavouky, mnohonožky, stonožky a také plže a slimáky. Potravu hledá převážně na zemi, kde charakteristicky poskakuje, zastavuje se, vzpřímeně naslouchá a pátrá zrakem. Často přitom energicky rozhrabává zobákem a nohama spadané listí, aby našel ukrytou kořist. Na podzim a v zimě se v jeho jídelníčku výrazně zvyšuje podíl rostlinné potravy, především různých bobulí a dužnatých plodů. S oblibou požírá plody bezu černého, jeřabin, třešní, višní, hroznů, ale i tisu, břečťanu, ptačího zobu, hlohu a dalších keřů. Sbírá také spadané ovoce (jablka, hrušky, švestky). V zimě může navštěvovat i krmítka, kde preferuje ovoce, ovesné vločky nebo lůj.

Chování: Kos černý je velmi známý pták, který si v blízkosti člověka (zejména v zahradách a parcích) často zvykne na jeho přítomnost a stává se poměrně důvěřivým až krotkým. Samec je, zejména v hnízdní době, silně teritoriální a své území si energicky brání proti jiným samcům zpěvem a někdy i potyčkami. Jeho zpěv patří k nejkrásnějším, nejmelodičtějším a nejznámějším ptačím hlasům v Evropě. Je to hlasitý, jasný, flétnovitý a bohatý tok tónů, často s melancholickým nádechem a charakteristickým zakončením fráze do vysokého tónu. Na rozdíl od drozda zpěvného své motivy neopakuje. Zpívá nejčastěji z vyvýšeného místa (vrcholek stromu, střecha, anténa, komín), a to nejintenzivněji brzy ráno (často ještě před rozedněním) a pozdě večer. Zpívat začíná již velmi brzy na jaře (někdy už v únoru) a zpívá až do léta. Zpěv slouží k označení teritoria a přilákání samice. Při vyrušení nebo jako varování vydává kos velmi hlasité a poplašné volání. Může to být série ostrých, kovových tónů „tix-tix-tix“ nebo „duk-duk-duk“, která při velkém vzrušení (např. večer při zalézání na nocoviště nebo při objevení predátora) přechází do hlasitého, až hysterického křiku, křehotání a poplašného šílení. Při pohybu na zemi často charakteristicky poskakuje, zastavuje se ve vzpřímeném postoji a pocukává křídly a dlouhým ocasem.

Hnízdění: Hnízdní období kosa černého začíná velmi brzy na jaře, často již v březnu nebo dubnu, a může trvat až do července či srpna. Běžně stíhá dvě až tři (někdy i čtyři) snůšky ročně. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), je tedy hnízdní sezóna v plném proudu – ptáci již mohou mít postavená hnízda, sedět na vejcích nebo dokonce krmit první vylíhlá mláďata. Pár je monogamní, často spolu zůstává po více sezón. Hnízdo si staví na velmi rozmanitých místech – v keřích, živých plotech, v korunách stromů (listnatých i jehličnatých), v popínavých rostlinách (břečťan, přísavník), ale velmi často i na různých místech na budovách (římsy, trámy, výklenky, okapy, pod střechou, na balkonech), v kůlnách, garážích, na verandách apod. Hnízdo staví převážně samice (samec může pomáhat s donášením materiálu). Je to robustní, hluboká miskovitá stavba postavená z trávy, kořínků, listí a mechu. Stěny hnízda jsou charakteristicky zpevněny vrstvou bláta nebo vlhké hlíny, kterou samice pečlivě uhladí. Vnitřní kotlinka je pak vystlána jemnými stébly trávy. Samice snáší 3–5 (nejčastěji 4) vajec. Ta jsou modrozelená (někdy až zelenavě šedá) s hustými rezavohnědými nebo hnědými skvrnkami a tečkami. Na vejcích sedí pouze samice po dobu 12–14 dní. Samec ji během inkubace krmí. O vylíhlá, slepá a téměř holá mláďata se již starají oba rodiče. Krmí je především žížalami a hmyzem. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 13–14 dní, ještě než umí dobře létat. Rodiče je pak ještě asi 3 týdny dokrmují a vodí v okolí hnízda.

Migrace: Kos černý je částečně tažným ptákem. Ptáci ze severní a východní Evropy (Skandinávie, Rusko, Pobaltí, Polsko) jsou převážně tažní a na zimu se stahují do západní, střední a jižní Evropy. Ptáci ze západní a jižní Evropy jsou většinou stálí. V České republice je situace smíšená – část populace (zejména z vyšších poloh a pravděpodobně více samic a mladých ptáků) odlétá na zimu jihozápadním směrem, zatímco velká část populace (zejména starší samci a ptáci v nížinách a městech) zde zůstává po celý rok (je stálá). V zimě k nám navíc přilétají zimující hosté ze severu a východu. Jarní tah probíhá od února do dubna, podzimní od září do listopadu.

Ochrana a ohrožení: V České republice je kos černý mimořádně hojným a běžným druhem. Jeho populace je považována za stabilní a dlouhodobě neohroženou. V Červeném seznamu ČR je hodnocen jako málo dotčený (LC) druh. Podléhá obecné ochraně ptáků. Celosvětově je díky svému obrovskému areálu rozšíření a vysoké početnosti hodnocen organizací IUCN rovněž jako málo dotčený (Least Concern) druh. Je to jeden z nejúspěšnějších ptačích druhů Evropy. Vzhledem k jeho obrovské přizpůsobivosti nejsou známy žádné vážné plošné hrozby, které by ho ohrožovaly. Lokálně může být jeho početnost ovlivněna:

• Predací ze strany koček domácích, které jsou významným predátorem ptáků v městském a příměstském prostředí.
• Velmi tuhými zimami s vysokou sněhovou pokrývkou a zamrzlou půdou, které mohou způsobit vyšší úmrtnost (zejména u stálých populací).
• Používáním pesticidů v zahradách a zemědělství, které snižují dostupnost jeho přirozené potravy (bezobratlých).
• Nárazy do skleněných ploch ve městech.

Závěr: Kos černý je bezesporu jedním z nejznámějších, nejoblíbenějších a nejcharakterističtějších ptáků naší přírody i okolí lidských obydlí. Jeho elegantní černý samec s jasně žlutým zobákem a nádherný, melodický zpěv patří neodmyslitelně k atmosféře jarních rán a večerů. Jeho schopnost dokonale se přizpůsobit životu v blízkosti člověka, osídlit města a zahrady a využívat širokou škálu potravních zdrojů je obdivuhodná. Je nejen estetickým obohacením našeho prostředí, ale hraje i důležitou roli v ekosystému jako konzument bezobratlých a šiřitel semen rostlin. Je živým důkazem toho, jak se příroda dokáže adaptovat a prosperovat i v krajině pozměněné člověkem.

Rozšíření