Velikost

Králíček ohnivý (Regulus ignicapilla)

Zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Králíčkovití (Regulidae)
• Rod: Králíček (Regulus)
• Druh: Králíček ohnivý (Regulus ignicapilla) – Vědecké jméno ignicapilla znamená „ohnivá čepička“.

Popis: Králíček ohnivý je spolu s králíčkem obecným nejmenším ptákem Evropy. Je to nepatrný, kulovitý pěvec (délka těla cca 9 cm, hmotnost 4–7 gramů) s velmi tenkým, špičatým černým zobáčkem. Je nesmírně aktivní a neustále v pohybu. Na první pohled se podobá svému příbuznému králíčkovi obecnému, ale má několik klíčových rozlišovacích znaků, zejména v kresbě hlavy:

1. Má výrazný bílý nadoční proužek (supercilium), který se táhne od čela až za oko.
2. Přes oko vede výrazný černý proužek.
3. Pod tímto černým proužkem je ještě jeden bílý proužek na tváři.
4. Od koutku zobáku se táhne krátký černý „vous“. Tato výrazná černobílá kresba obličeje králíčkovi obecnému zcela chybí (ten má obličej jednobarevný, šedozelený). Podobně jako králíček obecný má i králíček ohnivý zářivou korunku na temeni hlavy, která je po stranách černě lemovaná. U samce je tato korunka ohnivě oranžová, u samice je jasně žlutá. Samec může pera na korunce při vzrušení také vztyčovat do malé chocholky. Svrchní strana těla je živěji olivově zelená než u králíčka obecného. Spodina těla je bělavá až našedlá. Na křídlech má dvě bílé křídelní pásky. Dalším charakteristickým znakem, který králíček obecný nemá, je bronzově oranžová až zlatavá skvrna na bocích krku, která je viditelná zejména při pohledu z boku nebo zezadu. Nohy jsou tenké, hnědavé.

Výskyt a prostředí: Králíček ohnivý je rozšířený především ve střední, západní a jižní Evropě, v severozápadní Africe a v Malé Asii. Jeho areál je tedy posunut více na jih a západ než u králíčka obecného a nezasahuje tak daleko na sever a východ. V České republice se jedná o běžného, i když často méně hojného než králíček obecný, hnízdícího ptáka. Vyskytuje se na většině území, od nížin až po horské oblasti (cca do 1100 m n. m.), všude tam, kde nachází vhodné biotopy. Je převážně stálým nebo potulným druhem, jen malá část populace (zejména ze severnějších okrajů areálu nebo z hor) může na zimu odlétat na krátké vzdálenosti na jih a západ do Středomoří. Na jižní Moravě se vyskytuje běžně ve vhodných lesních porostech, parcích a zahradách. Na rozdíl od králíčka obecného, který je silně vázán na jehličnany, obývá králíček ohnivý širší spektrum lesních biotopů. Preferuje sice smíšené a listnaté lesy s příměsí jehličnanů nebo s bohatým keřovým patrem, ale běžně se vyskytuje i v čistě listnatých lesích (zejména doubravách a bučinách), pokud mají dostatečnou prostorovou strukturu. Hojný je také v parcích, velkých zahradách, na hřbitovech a v alejích se staršími stromy, a to i listnatými. Zdá se, že preferuje o něco teplejší a možná i vlhčí podmínky než králíček obecný a často se zdržuje v nižších patrech lesa a v keřích.

Potrava a způsob obživy: Potrava králíčka ohnivého je velmi podobná potravě králíčka obecného. Je téměř výhradně hmyzožravý a zaměřuje se na velmi drobnou kořist. Živí se drobným hmyzem (mšicemi, chvostoskoky, malými muškami, larvami motýlů), pavouky a jejich vajíčky, larvami a kuklami. Potravu sbírá velmi aktivně a neúnavně z povrchu listů, jehličí a tenkých větviček stromů a keřů. Neustále poskakuje, přelétává, často visí hlavou dolů na koncích větviček nebo se i krátce třepotá na místě před listem či květem, aby dosáhl na kořist. Díky své nízké hmotnosti dokáže prohledávat i ty nejjemnější koncové části větví. Na rozdíl od králíčka obecného častěji hledá potravu i na listnatých stromech a keřích.

Chování: Je to, podobně jako jeho příbuzný, extrémně aktivní, neposedný a neustále se pohybující ptáček. Je velmi obtížné ho sledovat déle na jednom místě. Mimo hnízdní dobu se může sdružovat do malých skupinek, ale zdá se, že méně často tvoří smíšená hejna se sýkorami než králíček obecný a je více teritoriální i v zimě. Vůči člověku bývá také poměrně důvěřivý a nechá se pozorovat zblízka, pokud se člověk chová klidně. Jeho hlasové projevy jsou velmi podobné hlasu králíčka obecného – jsou tedy extrémně vysoké a tenké, často na hranici slyšitelnosti. Kontaktní volání je často popisováno jako nepatrně nižší, „tvrdší“ a jednoslabičné „zít“ nebo „zitt“, na rozdíl od víceslabičného „sí-sí-sí“ králíčka obecného. Toto rozlišení je však v terénu velmi obtížné a vyžaduje velkou zkušenost nebo nahrávku. Zpěv je také velmi vysoký, ale na rozdíl od klesající melodie králíčka obecného je jednodušší a monotónnější, tvořený rychle opakovanou sérií stejných vysokých tónů, znějící asi jako „cí-cí-cí-cí-cí-cí-cí“, bez výraznější melodické linky nebo závěrečného trylku. Samec zpívá z vrcholků stromů od časného jara.

Hnízdění: Hnízdní období králíčka ohnivého začíná v dubnu a trvá do července, přičemž běžně hnízdí dvakrát ročně. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), tedy začíná hlavní hnízdní sezóna. Ptáci tvoří páry, samci intenzivně zpívají a obhajují svá teritoria a začíná stavba hnízd. Pár je monogamní. Hnízdo je velmi podobné hnízdu králíčka obecného a je rovněž považováno za mistrovské dílo. Je to malé, téměř kulovité nebo hluboce miskovité hnízdo, které je obvykle zavěšené pod vodorovnou větví stromu (často jehličnanu, ale i listnáče) nebo umístěné v hustém keři (např. břečťan). Staví ho pouze samice. Je velmi pevně spleteno z mechu, lišejníků, pavučin a rostlinných vláken. Pavučiny zajišťují jeho pružnost. Vnitřní kotlinka je velmi bohatě a měkce vystlána peřím a zvířecí srstí. Samice snáší 7–11 velmi drobných vajec. Ta jsou narůžovělá nebo světle okrová s jemnými rezavými tečkami (jsou tedy tmavší a více skvrnitá než bělavější vejce králíčka obecného). Na vejcích sedí sama po dobu asi 14–17 dní. O vylíhlá mláďata se již starají oba rodiče. Krmí je drobným hmyzem a pavouky. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 16–22 dní.

Migrace: Králíček ohnivý je převážně stálým nebo potulným ptákem, případně migrantem na krátké vzdálenosti. Většina populace v České republice zde zůstává po celý rok nebo podniká jen kratší potulky či sestupuje na zimu z hor do nižších poloh. Pouze malá část populace, zejména ptáci ze severnějších okrajů areálu, může táhnout na zimu na kratší vzdálenosti na jih a západ, nejčastěji do oblasti Středomoří.

Ochrana a ohrožení: V České republice je králíček ohnivý považován za běžný druh. Jeho populace se v posledních desetiletích zdá být stabilní nebo dokonce mírně rostoucí, a druh mírně rozšiřuje svůj areál směrem na sever a východ, pravděpodobně v souvislosti s oteplováním klimatu. V Červeném seznamu ČR je hodnocen jako málo dotčený (LC) druh. Podléhá obecné ochraně ptáků. Celosvětově je díky svému velkému areálu rozšíření a vysoké početnosti hodnocen organizací IUCN rovněž jako málo dotčený (Least Concern) druh. Jako velmi malý pták je, podobně jako králíček obecný, citlivý na silné mrazy a nepříznivé zimní počasí, které mohou způsobit vyšší úmrtnost. Lokálně může být ohrožen ztrátou vhodných biotopů – kácením starších smíšených a listnatých lesů s bohatým podrostem, nebo odstraňováním keřů a podrostu z parků a zahrad. Používání insekticidů v lesích a zahradách může také negativně ovlivnit jeho potravní základnu.

Závěr: Králíček ohnivý je nádherný, drobný klenot našich lesů, parků a zahrad, který svou velikostí soupeří s králíčkem obecným o titul nejmenšího evropského ptáka. Jeho pestré zbarvení s ohnivě oranžovou (u samce) nebo žlutou (u samice) korunkou, výraznou černobílou kresbou hlavy a bronzovým zábleskem na krku ho činí ještě atraktivnějším a exotičtěji působícím než jeho obecnějšího příbuzného. Je to neúnavně aktivní ptáček, jehož pozorování při akrobatickém hledání potravy mezi větvemi je vždy potěšením. Jeho přítomnost svědčí o zachovalém prostředí s dostatkem potravy a úkrytů a jeho šíření na sever může být zajímavým indikátorem změn klimatu.

Rozšíření