Křepelka polní (Coturnix coturnix)
Zařazení:
Popis: Křepelka polní je náš nejmenší původní zástupce řádu hrabavých, velikostí jen o málo větší než kos černý (délka těla 16–18 cm, rozpětí křídel 32–35 cm), ale s mnohem zavalitějším, kulovitým tělem, krátkým krkem, malou hlavou a velmi krátkým, téměř neznatelným ocasem. Je dokonale přizpůsobena životu na zemi v husté vegetaci. Její zbarvení je mimořádně nenápadné, kryptické, poskytující vynikající maskování v polních kulturách a trávě. Převládají pískově hnědé, okrové a nažloutlé tóny. Svrchní strana těla je hnědá s výraznými podélnými světlými (bělavými až nažloutlými) proužky a jemným tmavým a rezavým skvrněním či vlnkováním. Spodina těla je světlejší, béžová až bělavá, boky mají tmavší podélné pruhy. Přes oko se táhne výrazný světlý nadoční proužek. Pohlaví se mírně liší zbarvením hrdla a hrudi: Samec má hrdlo tmavší, obvykle s černou nebo tmavě hnědou středovou čárou a černou kresbou ve tvaru kotvy po stranách, která zasahuje až na horní část hrudi. Samice má hrdlo jednobarevně světlé, smetanové nebo nažloutlé, a hruď mívá jemně tmavě skvrnitou. Zobák je krátký, kuželovitý, šedohnědý. Nohy jsou poměrně krátké, světle růžovohnědé.
Výskyt a prostředí: Křepelka polní hnízdí v širokém pásu mírné a teplé zóny Evropy (kromě nejsevernějších oblastí), severozápadní Afriky a západní a střední Asie až po jezero Bajkal a severní Indii. Je unikátní tím, že je jediným evropským druhem kura, který je tažný na dlouhé vzdálenosti. Evropské a západoasijské populace zimují především v Africe, jižně od Sahary (v oblasti Sahelu), a také v oblasti Středomoří a na Blízkém východě. Východní populace zimují na Indickém subkontinentu. V České republice byla křepelka polní v minulosti velmi hojným a běžným hnízdícím druhem zemědělské krajiny, známým i jako lovná zvěř. Od poloviny 20. století však její populace zaznamenala dramatický pokles a dnes je považována za silně ohrožený až kriticky ohrožený druh. Její výskyt je nyní velmi ostrůvkovitý a početnost silně kolísá mezi jednotlivými lety, pravděpodobně v závislosti na podmínkách na zimovištích a během tahu, a také na lokálních podmínkách v zemědělské krajině. Hnízdí především v teplejších nížinných a pahorkatinných oblastech s extenzivněji obhospodařovanou krajinou. Jižní Morava, s její teplým klimatem a zemědělským charakterem, patřila a stále patří k jejím nejvýznamnějším oblastem výskytu v ČR, i když i zde jsou její stavy nesrovnatelně nižší než dříve. Jejím životním prostředím je otevřená krajina, především zemědělská půda. Preferuje pole s obilninami (pšenice, ječmen, oves), pícninami (jetel, vojtěška), ale i louky, pastviny, úhory a další plochy s dostatečně vysokou a hustou bylinnou vegetací, která jí poskytuje kryt pro hnízdění a ochranu před predátory. Vyhýbá se lesům, hustým křovinám a příliš intenzivně obhospodařovaným plochám bez krytu.
Potrava a způsob obživy: Křepelka polní je všežravá, ale v potravě dospělých ptáků převažuje rostlinná složka. Živí se především semeny různých trav, obilovin a polních plevelů (merlíky, lebedy, rdesna, hořčice atd.). Požírá také zelené části rostlin (listy, výhonky). Naprosto klíčovou a nezbytnou složkou potravy pro malá kuřata v prvních týdnech života je však živočišná potrava, kterou tvoří drobný hmyz (mravenci a jejich kukly, mšice, malé kobylky a cvrčci, broučci, housenky) a pavouci. Dostatek této na bílkoviny bohaté potravy je zásadní pro přežití a správný růst kuřat. Potravu sbírá výhradně na zemi, kde se pohybuje skrytě mezi vegetací a zobákem sbírá semena a hmyz z povrchu půdy nebo z nízkých rostlin.
Chování: Je to extrémně skrytě žijící a velmi plachý pták. Většinu času tráví dokonale ukrytá v husté vegetaci polí a luk a je velmi obtížné ji spatřit. Díky svému kryptickému zbarvení dokonale splývá s okolím. Při vyrušení se často nejprve přitiskne k zemi a spoléhá na své maskování. Vzlétá až na poslední chvíli, když se nebezpečí přiblíží na několik kroků. Startuje velmi prudce, rychle a hlučně, s rychlým vířením krátkých křídel, které vydává charakteristický bzučivý zvuk. Letí však obvykle jen velmi nízko nad zemí a na krátkou vzdálenost (několik desítek metrů), obloukem, a pak rychle opět zapadne do husté vegetace. Mimo hnízdní dobu žije spíše jednotlivě nebo v malých, volných skupinkách, zejména na tahu. Nejznámějším projevem křepelky polní, podle kterého ji bezpečně poznáme, aniž bychom ji viděli, je charakteristické volání samce. Je to hlasitý, rytmický, tříslabičný popěvek, který je často přepisován jako „pik-per-vik“ nebo podle anglické mnemotechnické pomůcky jako „wet-my-lips“ (namoč mi rty). V češtině se mu tradičně říká „pět peněz“. Samec se tímto výrazným hlasem ozývá velmi vytrvale, zejména za soumraku, v noci a brzy ráno, a to od příletu na hnízdiště až do vrcholu léta. Slouží k označení teritoria a přilákání samic.
Hnízdění: Hnízdní období křepelky polní začíná později na jaře, obvykle až v květnu, a trvá do července nebo srpna. Hnízdí jednou, ve vhodných podmínkách někdy i dvakrát ročně. Samci jsou často polygynní nebo promiskuitní (páří se s více samicemi a nestarají se o potomstvo). Hnízdo staví pouze samice, a to vždy na zemi, velmi dobře ukryté v husté vegetaci (obilí, tráva, jetel, kopřivy). Je to jen mělký důlek v zemi, který si samice vyhrabe a skromně vystele suchou trávou, listím a několika vlastními pírky. Samice snáší velmi početnou snůšku, obvykle 7–15 (někdy až 18!) vajec. Ta jsou nažloutlá nebo nahnědlá s hustými tmavě hnědými skvrnami a tečkami. Na vejcích sedí pouze samice po dobu 17–21 dní. Během sezení je velmi zranitelná a dokonale spoléhá na své maskovací zbarvení. Kuřata jsou nekrmivá (precociální) – líhnou se plně vyvinutá, pokrytá hustým žlutohnědým prachovým peřím s tmavšími proužky a krátce po vylíhnutí a oschnutí opouštějí hnízdo. O jejich vodění, ochranu a zahřívání se stará výhradně samice. Kuřata si sama od začátku sbírají potravu (zpočátku hlavně drobný hmyz). Jsou velmi zranitelná vůči predátorům (liška, kuna, ježek, krkavcovití ptáci, dravci, kočky, psi), nepříznivému počasí (chlad, déšť) a zejména zemědělským pracím (sečení, sklizeň).
Migrace: Křepelka polní je, na rozdíl od ostatních našich kurovitých ptáků, typickým dálkovým, transsaharským migrantem. Jak již bylo zmíněno, zimuje především v Africe, jižně od Sahary (v oblasti Sahelu), a také v oblasti Středomoří a v Indii. Na svá evropská hnízdiště přilétá poměrně pozdě na jaře, obvykle až koncem dubna a během května. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), se tedy křepelka polní na našem území ještě s největší pravděpodobností nevyskytuje a její přílet a charakteristické volání „pět peněz“ můžeme očekávat až za několik týdnů. Odlet na zimoviště probíhá od srpna do října. Migruje převážně v noci, často v malých skupinkách. Během migrace, zejména přes oblast Středomoří, čelí obrovskému loveckému tlaku.
Ochrana a ohrožení: Stav populace křepelky polní v České republice i v celé Evropě je velmi nepříznivý.
Závěr: Křepelka polní, kdysi běžný a charakteristický pták naší zemědělské krajiny, jejíž volání „pět peněz“ bylo neodmyslitelnou součástí letních večerů a nocí na venkově, se stala jedním z nejohroženějších ptačích druhů Evropy. Její dramatický úbytek je smutným a alarmujícím důsledkem neudržitelného způsobu moderního zemědělského hospodaření. Křepelka polní je klíčovým indikátorem zdraví a biodiverzity zemědělské krajiny. Její záchrana vyžaduje zásadní a komplexní změny v zemědělské praxi (podpora agroenvironmentálních opatření, vytváření biopásů, úhorů, omezení pesticidů, úprava termínů sečí) a také mezinárodní spolupráci při důsledné regulaci a potírání nelegálního lovu na migračních trasách. Bez těchto kroků hrozí, že tento malý, skrytě žijící, ale kdysi tak typický polní kur z naší krajiny zcela vymizí a jeho ikonické volání utichne.
Vyhledat obrázky pomocí Google Vyhledat na internetu pomocí Google Vyhledat na internetu pomocí uBio Vyhledat v ITIS – Integrated Taxonomic Information System
*Enter your name
*Email not valid.
Do not change these fields following