Velikost

Kukačka obecná (Cuculus canorus)

Zařazení:

• Řád: Kukačky (Cuculiformes)
• Čeleď: Kukačkovití (Cuculidae)
• Rod: Kukačka (Cuculus)
• Druh: Kukačka obecná (Cuculus canorus) – Vědecké jméno canorus znamená „zpěvný“ nebo „znějící“, což odkazuje na její známý hlas.

Popis: Kukačka obecná je středně velký pták (délka těla 32–34 cm, rozpětí křídel 54–60 cm), velikostí srovnatelný s hrdličkou nebo menším dravcem, jako je krahujec. Má štíhlé tělo, poměrně dlouhý, stupňovitý ocas a dlouhá, špičatá křídla, což jí v letu dodává siluetu nápadně připomínající malého dravce. Toto mimikry ji pravděpodobně chrání před útoky jiných ptáků a možná jí i usnadňuje přístup k hnízdům hostitelů. Zbarvení dospělých ptáků je převážně šedé a bílé s příčným proužkováním. U samic se navíc vyskytuje i hnědá (rezavá) barevná forma.

• Šedá forma (běžnější, typická pro samce a většinu samic): Svrchní strana těla, včetně hlavy, krku a horní části hrudi, je jednolitě popelavě šedá. Spodina těla (od hrudi níže) je bělavá s hustým, jemným, tmavě šedým příčným proužkováním (vlnkováním). Ocas je tmavý, s bílými skvrnkami na špičkách jednotlivých per a někdy i s příčnými proužky. Duhovka oka, kožní kroužek kolem oka a kořen zobáku jsou žluté. Špička zobáku je tmavá. Nohy jsou krátké, žluté.
• Hnědá (rezavá, tzv. „jaterní“) forma (vyskytuje se pouze u samic, i když vzácněji): Svrchní strana těla (hlava, hřbet, křídla) je rezavě hnědá s výrazným černým příčným proužkováním. Spodina těla je bělavá, rovněž s tmavým proužkováním, podobně jako u šedé formy. Mladí ptáci jsou zbarveni proměnlivě, obvykle šedě nebo hnědě, s výrazným příčným proužkováním po celém těle. Často mají nápadnou bílou skvrnu v týle, která u dospělých chybí.

Výskyt a prostředí: Kukačka obecná má obrovský hnízdní areál, který zahrnuje téměř celou Evropu (kromě Islandu), velkou část Asie (až po Japonsko a Kamčatku) a severní Afriku. Je dálkovým, transsaharským migrantem. Téměř celá evropská a asijská populace zimuje v Africe, jižně od Sahary, v oblasti tropických lesů a savan. V České republice se jedná o běžného a plošně rozšířeného ptáka, který se vyskytuje na celém území, od nížin až po horské oblasti (až k horní hranici lesa). Její výskyt a početnost jsou však závislé na přítomnosti vhodných hostitelských druhů ptáků, jejichž hnízda využívá. V posledních desetiletích byly v některých oblastech Evropy zaznamenány poklesy její početnosti. Na jižní Moravě je běžným druhem ve všech typech prostředí. Obývá velmi širokou škálu biotopů, prakticky všude tam, kde se vyskytují její hostitelé. Najdeme ji v lesích všech typů (listnatých, smíšených i jehličnatých), na jejich okrajích, v remízcích, křovinách, parcích, zahradách, sadech, ale i v otevřené krajině s alejemi a stromořadími, na vřesovištích, rašeliništích a v mokřadech s rákosinami. Důležitá je pro ni přítomnost stromů nebo jiných vyvýšených míst (pro pozorování a zpěv samce) a zároveň výskyt hnízdících drobných pěvců.

Potrava a způsob obživy: Kukačka obecná je převážně hmyzožravá. Její potrava je poměrně specializovaná – živí se především velkými chlupatými housenkami různých druhů motýlů (např. bourovců, bekyní, lišajů, přástevníků), které mnoho jiných druhů ptáků kvůli jejich dráždivým chloupkům odmítá konzumovat. Kukačka má však mechanismus, jak se těchto chloupků zbavit (vyvrhuje je spolu s nestravitelnými zbytky). Dále požírá i jiný hmyz (brouky, kobylky, vážky), pavouky a příležitostně může sezobnout i vejce nebo malá mláďata ptáků či drobné obratlovce. Rostlinnou potravu (bobule) konzumuje jen výjimečně. Potravu sbírá nejčastěji v korunách stromů a keřů, kde aktivně pátrá po housenkách na listech a větvích. Někdy loví hmyz i za letu nebo sbírá potravu na zemi.

Chování: S výjimkou hlasových projevů samce je kukačka obecná poměrně nenápadný a skrytě žijící pták. Většinu času tráví tiše sedící na větvi stromu, kde pozoruje okolí nebo vyhlíží hnízda potenciálních hostitelů. Její přítomnost nejčastěji prozradí charakteristický a všeobecně známý hlas samce. Je to hlasité, zvučné, dvouslabičné volání „ku-ku“, s důrazem na první slabiku a mírným poklesem tónu na druhé slabice. Samec toto volání opakuje mnohokrát za sebou, často velmi vytrvale, z vyvýšeného místa (vrcholek stromu, sloup). Tímto hlasem si označuje své rozsáhlé teritorium a láká samice. Samice se ozývá zcela odlišným, rychlým, bublavým nebo „řehtavým“ trylkem, který zní asi jako „kwik-wik-wik“ nebo „bububu“. Let kukačky je rychlý a přímý, s mělkými údery křídel, a jak již bylo zmíněno, její silueta v letu připomíná malého dravce (krahujce nebo ostříže).

Rozmnožování – Hnízdní parazitismus: Kukačka obecná je nejznámějším příkladem obligátního hnízdního parazitismu u ptáků. To znamená, že si nikdy nestaví vlastní hnízdo ani nevychovává svá mláďata. Místo toho samice kladou svá vejce jednotlivě do hnízd jiných, obvykle výrazně menších druhů pěvců, kteří se pak o výchovu kukaččího mláděte starají jako o vlastní. V Evropě bylo zjištěno více než 100 druhů hostitelů, ale kukačka se často specializuje na několik málo nejběžnějších hostitelů v dané oblasti. V našich podmínkách patří mezi nejčastější hostitele rákosník obecný a rákosník proužkovaný (v mokřadech), linduška lesní a linduška luční (v lesích a na loukách), červenka obecná a rehek zahradní (v lesích, parcích a zahradách) a konipas bílý. Samice kukačky nejprve pečlivě sleduje chování potenciálních hostitelů a vyhledá jejich hnízdo, obvykle ve fázi snášení vajec. Poté v nestřeženém okamžiku (často když jsou hostitelé pryč) rychle přilétne k hnízdu, obvykle jedno vejce hostitele sežere nebo vyhodí, a během pouhých několika sekund snese do hnízda své vlastní vejce. Vejce kukačky jsou překvapivě malá (vzhledem k velikosti samotné kukačky) a jejich zbarvení a kresba často velmi věrně napodobují (mimikují) vejce konkrétního hostitelského druhu. Existují různé „linie“ samic kukaček, které se specializují na určité hostitele a snášejí vejce odpovídajícího vzhledu. Toto mimikry snižuje pravděpodobnost, že hostitelé cizí vejce rozpoznají a vyhodí z hnízda. Jedna samice může během jedné hnízdní sezóny naklást 10 až 25 vajec do různých hnízd. Inkubační doba vejce kukačky je velmi krátká, obvykle jen 11–13 dní, takže se mládě kukačky často vylíhne dříve než mláďata hostitele. Vylíhlé mládě kukačky je sice slepé a holé, ale má velmi silně vyvinutý instinkt vytlačit z hnízda všechna ostatní vejce nebo již vylíhlá mláďata hostitele. Pomocí svého hřbetu a silných nohou je postupně vystrká přes okraj hnízda. Během několika prvních dnů života tak zůstane v hnízdě zcela samo. Hostitelští rodiče pak krmí pouze toto obrovské cizí mládě, které velmi rychle roste a brzy je mnohem větší než oni sami. Jeho široce otevřený, často červeně zbarvený zobák a hlasité žebrání působí jako supernormální stimul, který hostitele nutí neustále nosit potravu. Mládě kukačky opouští hnízdo asi po 3 týdnech, ale hostitelští rodiče ho často dokrmují ještě další 2–3 týdny.

Migrace: Kukačka obecná je typickým dálkovým, transsaharským migrantem. Jak již bylo zmíněno, zimuje téměř výhradně v Africe, jižně od Sahary. Na svá evropská a asijská hnízdiště přilétá poměrně pozdě na jaře, obvykle od poloviny dubna do května. Její přílet je často spojován s příchodem pravého jara a její hlas „ku-ku“ je považován za jeden z jeho symbolů. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), tedy začíná období jejího příletu a brzy bychom mohli zaslechnout první kukající samce. Zajímavé je, že dospělé kukačky odlétají na zimoviště velmi brzy, často již v červenci nebo srpnu, brzy po skončení kladení vajec. Mladé kukačky, které byly vychovány hostitelskými rodiči, odlétají později, obvykle v srpnu a září. Cestu do Afriky nacházejí zcela instinktivně, bez jakéhokoli vedení ze strany dospělých kukaček. Migrují převážně v noci a jednotlivě.

Ochrana a ohrožení: V České republice je kukačka obecná stále považována za běžný druh, ale v posledních desetiletích byly zaznamenány znepokojivé poklesy její početnosti v některých oblastech, podobně jako v jiných částech Evropy. V Červeném seznamu ČR je proto hodnocena jako téměř ohrožený (NT) nebo málo dotčený (LC) (ale s negativním populačním trendem). Podléhá obecné ochraně ptáků. Celosvětově je díky svému obrovskému areálu rozšíření hodnocena organizací IUCN jako málo dotčený (Least Concern) druh, i když i zde jsou uznávány klesající trendy v některých populacích (zejména v Evropě). Příčiny úbytku kukačky obecné nejsou zcela jasné, ale pravděpodobně souvisejí s kombinací více faktorů:

• Úbytek populací jejích hlavních hostitelských druhů ptáků. Mnoho z těchto druhů (např. lindušky, rákosníci, rehci) rovněž ubývá v důsledku změn v krajině a intenzifikace zemědělství.
• Úbytek její hlavní potravy – velkých housenek motýlů, opět v důsledku změn v krajině, používání pesticidů a možná i změny klimatu.
• Problémy na migračních trasách a zimovištích v Africe (ztráta biotopů, sucho v oblasti Sahelu, používání pesticidů).
• Změna klimatu, která může narušit synchronizaci mezi příletem kukačky na hnízdiště a hnízdním cyklem jejích hostitelů (pokud hostitelé začnou hnízdit dříve, kukačka nemusí stihnout naklást vejce do jejich hnízd).

Závěr: Kukačka obecná je jedním z nejznámějších a zároveň biologicky nejzajímavějších ptáků naší přírody. Její hlas „ku-ku“ je neodmyslitelným symbolem jara, ale její životní strategie hnízdního parazitismu, včetně mimikry vajec a chování mláďat, je fascinujícím a trochu drsným příkladem evolučních adaptací a „závodů ve zbrojení“ mezi parazitem a hostitelem. Její specializace na konzumaci velkých chlupatých housenek jí dává unikátní ekologickou roli v lesních i otevřených ekosystémech. Pokles její početnosti v posledních desetiletích je však varovným signálem, který pravděpodobně odráží širší problémy v našich ekosystémech, zejména v zemědělské krajině, a zaslouží si naši pozornost a další výzkum.

Rozšíření

Výskyt v ČR.