Velikost

Luňák hnědý (Milvus migrans)

Úvod

Luňák hnědý (Milvus migrans) je středně velký dravec z čeledi jestřábovitých (Accipitridae), blízce příbuzný luňáku červenému. Jedná se o jednoho z nejrozšířenějších dravců světa s téměř kosmopolitním výskytem v Evropě, Asii, Africe a Austrálii. V Evropě a tedy i v České republice je však výrazně méně hojný než jeho červený příbuzný a je vázán především na oblasti v blízkosti vodních ploch. Je to typický dálkový migrant, který tráví zimu v subsaharské Africe. Právě v tomto období, na přelomu března a dubna (aktuálně 2. dubna), se luňáci hnědí vracejí na svá evropská hnízdiště, včetně vhodných lokalit na jižní Moravě. Je známý svou adaptabilitou, oportunistickým jídelníčkem a společenským chováním mimo hnízdní dobu. V České republice je řazen mezi zranitelné druhy.

Systematické zařazení

• Řád: Dravci (Accipitriformes)
• Čeleď: Jestřábovití (Accipitridae)
• Rod: Luňák (Milvus)
• Druh: Luňák hnědý (Milvus migrans)
  • V Evropě se vyskytuje nominátní poddruh M. m. migrans.

Podrobný popis a morfologie

Luňák hnědý je velikostně podobný luňáku červenému nebo káni lesní, ale působí často štíhlejším dojmem.

• Rozměry: Délka těla 50–65 cm, rozpětí křídel 130–155 cm, hmotnost 600–1000 g. Samice bývají mírně větší a těžší než samci.
• Zbarvení dospělých ptáků:
  • Celkové zbarvení: Převážně jednotně tmavě hnědé až šedohnědé. Na rozdíl od luňáka červeného postrádá jasně rezavé tóny.
  • Hlava: Obvykle o něco světlejší, našedle hnědá, ale nekontrastuje tak výrazně s tělem jako u luňáka červeného. Může mít jemné tmavší čárkování.
  • Spodní strana těla: Tmavě hnědá, často s jemným tmavším podélným proužkováním.
  • Křídla: Svrchní strana tmavě hnědá, někdy se světlejší diagonální páskou přes krovky. Spodní strana křídel je také tmavá. Chybí velké, kontrastní bílé skvrny („okna“) typické pro luňáka červeného; může zde být jen světlejší pole, ale ne ostře ohraničená bílá plocha. Letky jsou tmavé, černohnědé.
  • Ocas: Poměrně dlouhý, tmavě hnědý. Na konci je jen mělce vidličnatě vykrojený či prohnutý dovnitř. Při roztažení ocasu za letu (což často dělá) se toto vykrojení může téměř ztratit a ocas pak působí skoro rovně useknutý nebo lehce klínovitý. Toto je klíčový rozdíl oproti luňáku červenému.
• Ostatní znaky: Zobák je tmavý s jasně žlutým ozobím. Nohy jsou žluté. Duhovka oka je tmavě hnědá.
• Zbarvení mladých ptáků (juvenilní): Jsou celkově světleji hnědí než dospělí, s výraznými světlými (okrovými nebo bělavými) špičkami per na těle a krovkách, což jim dodává skvrnitý nebo šupinatý vzhled. Hlava je světlejší. Ocasní vidlice je ještě mělčí nebo může zcela chybět.

Hlasový projev

Hlas je podobný luňáku červenému, ale často zní pronikavěji a více třeslavě. Je to vysoké, kňouravé nebo pískavé volání, popisované jako „piííí-errr“ nebo „kluiíh“. Ozývá se častěji než luňák červený, zejména v blízkosti hnízda, na shromaždištích nebo při komunikaci v letu.

Rozšíření a biotop

Luňák hnědý má obrovský areál rozšíření pokrývající většinu Evropy, Asie, Afriky a Austrálie. Patří k nejrozšířenějším dravcům světa.

• Biotop v Evropě: Je silně vázán na blízkost vodních ploch. Preferuje:
  • Okolí velkých řek, jezer, přehradních nádrží, rybničních soustav.
  • Lužní lesy, pobřežní lesíky.
  • Otevřenou krajinu (pole, louky) v blízkosti vody pro hledání potravy.
  • V některých oblastech světa (méně typicky v ČR) obývá i okolí měst a skládek odpadu. Vyžaduje stromy pro hnízdění.
• Výskyt v ČR: Je výrazně vzácnějším a lokálněji rozšířeným hnízdičem než luňák červený nebo káně lesní. Jeho výskyt je soustředěn především do oblastí s velkými rybničními soustavami a podél velkých řek. Na jižní Moravě hnízdí typicky v oblasti lužních lesů dolního Podyjí a Pomoraví a v okolí velkých rybničních soustav (např. Lednické rybníky, rybníky u Pohořelic). Jeho výskyt je zde silně sezónní.

Chování

• Je to společenský pták, zejména mimo hnízdní období. Často tvoří hejna na tahu, na nocovištích nebo u zdrojů potravy.
• Let je elegantní, s pomalejšími údery křídel než u luňáka červeného, často plachtí a krouží. Ocas používá k manévrování, ale méně aktivně než luňák červený. Křídla drží často mírně svěšená nebo v rovině.
• Je velmi oportunistický při hledání potravy, často využívá snadno dostupné zdroje. Je známým mrchožroutem a sběračem odpadků.
• Může být poměrně důvěřivý vůči člověku, zejména v oblastech, kde není pronásledován nebo kde využívá antropogenní zdroje potravy.

Potrava

Jídelníček luňáka hnědého je extrémně široký a variabilní, ještě více než u luňáka červeného. Adaptuje se na jakoukoli dostupnou potravu.

• Hlavní složky:
  • Ryby: Často hlavní složka potravy v blízkosti vod; loví živé ryby u hladiny nebo sbírá uhynulé či umírající. Profituje při výlovech rybníků.
  • Mršiny: Požírá mršiny různých živočichů.
  • Drobní savci: Hraboši, myši.
  • Ptáci: Zejména mláďata nebo oslabení jedinci.
  • Obojživelníci a plazi.
  • Hmyz: Velké druhy hmyzu mohou tvořit významnou část potravy, loví je často za letu.
  • Bezobratlí: Žížaly, korýši.
  • Odpadky: V mnoha částech světa běžně sbírá zbytky na skládkách, v přístavech, u jatek apod.
• Způsoby získávání potravy: Aktivní lov (zejména ryb a hmyzu), sběr mršin a odpadků, kleptoparazitismus.

Hnízdění

• Hnízdění začíná později než u luňáka červeného, obvykle v dubnu až květnu, po příletu ze zimovišť.
• Hnízdo: Staví si hnízdo z větví, obvykle vysoko na stromech (často topoly, duby, borovice) v blízkosti vody. Někdy využívá i stará hnízda jiných ptáků (vran, volavek). Hnízdo bývá menší a méně robustní než u luňáka červeného. Často je také „zdobeno“ různými odpadky (igelitové sáčky, provázky, hadry).
• Sociální hnízdění: Má tendenci hnízdit v polokoloniích nebo volných skupinách, kde několik párů hnízdí v relativní blízkosti.
• Snůška: Obvykle 2–3 (vzácně 1 nebo 4) vejce. Vejce jsou bělavá, s řídkým hnědým nebo červenohnědým skvrněním.
• Inkubace: Sedí převážně samice po dobu asi 30–32 dní.
• Péče o mláďata: Krmí oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 40–45 dní.
• Hnízdí jednou ročně.

Migrace

• Luňák hnědý je typický dálkový migrant. Evropské populace tráví zimu v subsaharské Africe.
• Jarní přílet: Na hnízdiště v ČR přilétá koncem března a v první polovině dubna je tedy hlavním obdobím příletu. První ptáci se mohli objevit již v předchozích dnech/týdnech.
• Podzimní odlet: Odlétá brzy, již od srpna, hlavní odlet probíhá v září.
• Migruje často ve velkých hejnech, využívá termické proudy pro plachtění.

Status a ochrana

• Globální status (IUCN): Díky svému obrovskému areálu a početné populaci je celosvětově hodnocen jako LC (Least Concern) – Málo dotčený.
• Status v ČR: V České republice je situace odlišná. Je řazen v Červeném seznamu ptáků ČR v kategorii VU (Vulnerable) – Zranitelný. Je také chráněn zákonem jako zvláště chráněný druh v kategorii ohrožený. Jeho hnízdní populace v ČR je malá (odhadem 70–110 párů v letech 2014-2018) a soustředěná do několika oblastí.
• Ohrožení v ČR a Evropě:
  • Ztráta a degradace biotopů: Odvodňování mokřadů, regulace řek, intenzifikace rybničního hospodářství, kácení starých stromů v blízkosti vod.
  • Znečištění vod: Může ovlivnit dostupnost rybí potravy.
  • Přímé pronásledování: I když méně časté než v minulosti, stále dochází k nelegálnímu odstřelu nebo trávení. Je také ohrožen sekundární otravou rodenticidy.
  • Kolize: S dráty elektrického vedení, větrnými turbínami.
  • Vyrušování na hnízdištích.
• Ochranná opatření:
  • Ochrana a revitalizace mokřadních biotopů: Zachování a obnova rybničních soustav, lužních lesů, přirozených toků řek.
  • Zajištění klidu na hnízdištích.
  • Prevence nelegálního lovu a trávení.
  • Minimalizace kolizí s infrastrukturou.
  • Monitoring populace a hnízdní úspěšnosti.

Odlišení od podobných druhů

• Luňák červený (Milvus milvus): Má hluboce vidličnatý ocas, jasně rezavé zbarvení těla, světlou hlavu a velké bílé skvrny na spodní straně křídel. Je méně vázán na vodu.
• Káně lesní (Buteo buteo): Má kratší, na konci zaoblený ocas, robustnější postavu, širší křídla. Zbarvení je velmi variabilní, ale nikdy nemá vidličnatý ocas. Let je méně elegantní.
• Moták pochop (Circus aeruginosus): Má jinou siluetu (křídla do „V“), odlišné zbarvení a je striktně vázán na rákosiny a mokřady.

Závěr

Luňák hnědý je kosmopolitní dravec, který si díky své adaptabilitě a širokému potravnímu spektru dokázal podmanit obrovské území na několika kontinentech. Jeho silná vazba na vodní prostředí a statut dálkového migranta z něj činí zajímavý druh i v kontextu České republiky, kam právě v těchto jarních dnech přilétá ze svých afrických zimovišť. Navzdory své globální hojnosti je však u nás zranitelným druhem, jehož přežití závisí na ochraně mokřadních ekosystémů a eliminaci hrozeb, jako je ztráta biotopů a nelegální pronásledování. Pozorování tohoto tmavého dravce s charakteristickým, jen mírně vykrojeným ocasem, kroužícího nad rybníky nebo řekami jižní Moravy, je znamením návratu jara a připomínkou potřeby ochrany naší přírody.

Rozšíření

Význam

Chov