Velikost

Moták pilich (Circus cyaneus)

Úvod

Moták pilich, známý také pod starším názvem pilich, je středně velký dravý pták z čeledi jestřábovitých (Accipitridae). Je typickým obyvatelem otevřených krajin, jako jsou vřesoviště, rašeliniště, mokřady, ale i extenzivně využívaná zemědělská půda. Vyznačuje se výrazným pohlavním dimorfismem (rozdílným zbarvením samce a samice) a charakteristickým nízkým, pátravým letem. V České republice se jedná především o protahujícího a zimujícího hosta, hnízdění je zde velmi vzácné a nepravidelné. Některé autority v současnosti oddělují severoamerickou populaci jako samostatný druh Circus hudsonius. Tento referát se zaměřuje na euroasijský Circus cyaneus.

Systematika a Taxonomie

• Řád: Dravci (Accipitriformes)
• Čeleď: Jestřábovití (Accipitridae)
• Podčeleď: Motáci (Circinae)
• Rod: Moták (Circus)
• Druh: Moták pilich (Circus cyaneus)

Popis a Rozpoznávací znaky

Moták pilich je o něco robustnější a má mírně širší křídla než příbuzný moták lužní.

• Velikost: Délka těla 43–55 cm, rozpětí křídel 97–122 cm. Hmotnost samců 290–400 g, samic 390–750 g. Samice je výrazně větší a těžší než samec.
• Samec: Dospělý samec je velmi nápadný svým zbarvením, přezdívá se mu „šedý duch“. Svrchní strana těla, hlava a hruď jsou světle popelavě šedé. Spodní strana těla je bílá. Nejdůležitější znaky jsou:
  • Široké černé konečky křídel (zasahují na 5-6 ručních letek), které ostře kontrastují se šedým zbytkem křídla.
  • Absence tmavého pruhu přes svrchní stranu loketních letek (na rozdíl od samce motáka lužního).
  • Velmi výrazný, čistě bílý kostřec, který je nápadný zejména za letu.
• Samice: Podobá se samicím jiných motáků (tzv. „ringtail“ typ). Svrchu je hnědá s tmavšími skvrnami, zespodu světlejší (krémová až nahnědlá) s hustým tmavě hnědým podélným skvrněním. Má rovněž velmi výrazný bílý kostřec. Obličejový závoj je patrný. Ocas je výrazně příčně pruhovaný (tmavě hnědá a světlejší pásky). Od samice motáka lužního se odlišuje obtížně – bývá celkově robustnější, má mírně širší křídla v bázi a někdy méně výrazné, ale širší tmavé pásky na loketních letkách.
• Mládě (Juvenilní jedinec): Podobá se samici, ale svrchní strana těla mívá teplejší hnědý odstín s rezavými lemy per. Spodina těla je více do rezavohněda a často méně hustě skvrněná než u dospělé samice (ale obvykle ne tak jednolitě rezavá jako u mladého m. lužního). Bílý kostřec je výrazný.
• Letová silueta: Let je typicky motáčí – nízký, pátravý, s křídly drženými v mělkém „V“. Působí o něco těžším dojmem než moták lužní.

Výskyt a Biotop

• Rozšíření: Má holarktické rozšíření. Hnízdí v severní a střední Evropě (od Irska a Skandinávie po východní Sibiř) a v Severní Americe. V posledních desetiletích se jeho evropský areál mírně posunul k jihu a východu.
• Zimoviště: Severní populace jsou tažné. Evropští ptáci zimují převážně ve střední, západní a jižní Evropě, severní Africe a na Blízkém východě. Americké populace zimují na jihu USA, v Mexiku a Střední Americe. Jižněji hnízdící populace mohou být stálé nebo potulné.
• Biotop: Obývá rozlehlé otevřené biotopy s nízkou až středně vysokou vegetací. Typickými hnízdními biotopy jsou:
  • Vřesoviště a rašeliniště.
  • Mokřadní louky a okraje rybníků s porosty rákosu nebo ostřic.
  • Mladé jehličnaté lesní kultury (do určité výšky).
  • Extenzivní pastviny a louky ve vyšších polohách.
  • Pobřežní duny a slaniska.
  • V zimním období vyhledává podobné biotopy, ale častěji zalétá i do otevřené zemědělské krajiny (strniště, jeteliště, louky), kde loví hraboše.
• Výskyt v ČR: V České republice je moták pilich především pravidelným, ale nepříliš hojným protahujícím a zimujícím druhem. Hlavní tah probíhá v říjnu/listopadu a v březnu/dubnu (aktuálně, začátkem dubna 2025, probíhá jarní tah). Zimuje jednotlivě v otevřené krajině nížin a pahorkatin po celé ČR, často na polích s ozimy nebo pícninami. Hnízdění je v ČR extrémně vzácné a nepravidelné. V minulosti hnízdil například na Šumavě, v Krušných horách či na Českomoravské vrchovině, ale v současnosti jsou prokázaná hnízdění jen ojedinělá.

Chování a Způsob života

• Lov: Loví typickým pomalým, nízkým letem nad terénem, často kopíruje jeho nerovnosti. Vyhlíží a naslouchá kořisti ukryté ve vegetaci. Jakmile kořist spatří, rychle se na ni snese s nataženými pařáty. Dokáže se i krátce třepotat na místě.
• Hlas: Většinou tichý pták, ozývá se hlavně v hnízdní době. Samec při toku vydává rychlé štěkavé „kek-ek-ek-ek“. Samice u hnízda nebo při žadonění o potravu vydává kňučivý, naříkavý hlas „pííí-eh“. Varovný hlas je rychlé „ček-ček-ček“.
• Sociální chování: Mimo hnízdní dobu je spíše samotářský, ale na zimu se může shromažďovat na společných nocovištích (často v rákosinách, vysoké trávě nebo polních kulturách), někdy i ve větším počtu (desítky jedinců) a často společně s jinými motáky (pochop) nebo sovami (kalous pustovka). Během hnízdění je častá polygynie.

Potrava

• Hlavní složkou potravy jsou:
  • Drobní savci: Především hraboš polní, který tvoří základ potravy zejména v zimě a v letech s vysokou početností hrabošů. Dále loví myši, hryzce, mladé králíky a zajíce.
  • Ptáci: Menší až středně velcí ptáci, hlavně druhy žijící na zemi nebo v otevřené krajině (skřivani, lindušky, strnadi, pěvušky, kosi, drozdi, konipasi). Loví také mláďata bahňáků a hrabavých ptáků (např. koroptve, bažanti, tetřívci – což vede ke konfliktům na Britských ostrovech).
• Doplňkovou potravu tvoří větší hmyz, plazi a obojživelníci.

Rozmnožování (Popis obecný, vzhledem k vzácnému hnízdění v ČR)

• Hnízdění: Hnízdí jednou ročně, od konce dubna do července.
• Tok: Samci předvádějí velkolepé zásnubní lety vysoko na obloze, zahrnující hluboké vlnovky, přemety a pády. Časté je předávání potravy samici ve vzduchu.
• Polygynie: Velmi častá. Jeden samec může mít teritorium, na kterém hnízdí 2-3, výjimečně až 5 samic. Každá samice má své hnízdo. Samec se snaží zásobovat všechny své samice a jejich potomstvo, ale úspěšnost hnízdění u sekundárních samic bývá nižší.
• Hnízdo: Staví si hnízdo na zemi, skryté v husté vegetaci (vřes, vysoká tráva, rákosí, mladé stromky). Je to hromádka z větviček, trávy, rákosu a dalších rostlinných materiálů, vystlaná jemnější trávou. Staví hlavně samice.
• Snůška: Samice snáší 4–6 (rozmezí 3–8) vajec. Vejce jsou světle modrobílá, bez skvrn, kladená v intervalu 1–3 dny.
• Inkubace: Sedí pouze samice po dobu 29–31 dní. Samec jí přináší potravu na hnízdo nebo ji předává v blízkosti.
• Péče o mláďata: Mláďata jsou krmivá. Samice je zpočátku zahřívá a chrání, zatímco samec nosí potravu. Později loví oba rodiče (pokud nejde o polygynní situaci). Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 30–40 dní, ale zůstávají v okolí a jsou rodiči ještě několik týdnů krmena.

Status a Ochrana

• Globální status (IUCN): Celosvětově je hodnocen jako „Málo dotčený“ (Least Concern – LC). Nicméně v některých částech areálu, zejména v zemědělské krajině západní Evropy, jeho stavy výrazně poklesly.
• Status v ČR: Je zařazen mezi zvláště chráněné druhy. V Červeném seznamu ptáků ČR je hodnocen jako:
  • „Kriticky ohrožený“ (CR) jako hnízdící druh (z důvodu extrémní vzácnosti hnízdění).
  • Jako protahující a zimující druh byl v posledním hodnocení pravděpodobně zařazen jako „Málo dotčený“ (LC) nebo „Téměř ohrožený“ (NT), protože zimující populace není považována za bezprostředně ohroženou v rámci ČR.
• Ohrožení:
  • Ztráta a degradace hnízdních biotopů: Zarůstání vřesovišť a rašelinišť, odvodňování mokřadů, intenzifikace zemědělství (přeměna luk na pole, zánik úhorů).
  • Úbytek potravní nabídky: Pokles stavů hrabošů v některých letech, úbytek polních ptáků.
  • Ilegální pronásledování: V některých zemích (hlavně Velká Británie) je stále velkým problémem nelegální zabíjení (střelba, trávení, ničení hnízd) na územích s intenzivním chovem tetřevů pro komerční lov, protože pilichové loví mladé tetřevy.
  • Vyrušování: V blízkosti hnízdišť nebo zimních nocovišť.
  • Predace: Hnízda na zemi jsou zranitelná (lišky, kuny, divoká prasata, krkavcovití).
• Ochrana:
  • Ochrana a management biotopů: Udržování otevřených vřesovišť (řízené vypalování, pastva), obnova rašelinišť, podpora extenzivních forem zemědělství (mozaika plodin, úhory, biopásy).
  • Boj proti nelegálnímu zabíjení: Přísné postihy, monitoring pomocí satelitní telemetrie, osvěta. Hledání kompromisů mezi ochranou dravců a zájmy myslivosti.
  • Ochrana zimních nocovišť: Zamezení rušení na těchto důležitých místech.
  • Monitoring populace: Sledování trendů hnízdící i zimující populace.

Odlišení od podobných druhů

• Moták pochop (Circus aeruginosus): Výrazně robustnější, odlišné zbarvení (viz předchozí referáty), preferuje rozsáhlé rákosiny.
• Moták lužní (Circus pygargus): Celkově štíhlejší. Samec lužního má úzké černé špičky křídel a černý pruh přes loketní letky. Samice lužního je velmi podobná samici pilicha, bývá štíhlejší s užšími křídly. Mladý lužní má sytě rezavou, téměř neskvrněnou spodinu těla.

Závěr

Moták pilich je elegantní dravec otevřené krajiny, který v České republice představuje především zimního hosta a běžnějšího migranta. Jeho hnízdění u nás je na hranici vymizení. Čelí řadě hrozeb, od ztráty biotopů po přímé pronásledování v některých částech Evropy. Ochrana jeho zimovišť a potenciálních hnízdišť v ČR, spolu s podporou šetrného hospodaření v krajině, je klíčová pro udržení tohoto druhu jako součásti naší avifauny, byť převážně v nehnízdním období. Jeho přítomnost v zimní krajině je vždy vítaným zpestřením.

Rozšíření

Význam