Moták stepní (Circus macrourus) – Ohrožený duch stepí a vzácný host naší oblohy

Úvod

Moták stepní (Circus macrourus) je elegantní a štíhlý dravec z čeledi krahujcovitých, jehož domovem jsou rozlehlé stepi a travnaté pláně východní Evropy a Střední Asie. Dospělý samec svým přízračně světlým zbarvením patří k nejpůsobivějším dravcům Palearktu. Tento druh je však zároveň symbolem ohrožené biodiverzity stepních ekosystémů. V důsledku masivních změn v krajině, zejména přeměny stepí na zemědělskou půdu, jeho populace dramaticky poklesly a moták stepní je dnes celosvětově klasifikován jako téměř ohrožený druh. Pro Českou republiku je moták stepní velmi vzácným hostem, který se zde objevuje pouze ojediněle během svých dalekých migračních cest mezi hnízdišti a africkými či asijskými zimovišti. Tento referát se podrobně věnuje biologii, ekologii, migraci, příčinám ohrožení a ochraně tohoto pozoruhodného dravce, s důrazem na jeho status v České republice.

Systematické zařazení

Moták stepní patří do třídy Ptáci (Aves), řádu dravci (Accipitriformes) a čeledi krahujcovití (Accipitridae). V rámci této čeledi je řazen do rodu Circus, který zahrnuje typické motáky – štíhlé dravce s dlouhými křídly a ocasem, charakteristické svým nízkým, pátravým letem nad terénem. V České republice se můžeme setkat i s jeho příbuznými: motákem pochopem (Circus aeruginosus), motákem pilichem (Circus cyaneus) a motákem lužním (Circus pygargus).

Popis a rozpoznávací znaky

Moták stepní je středně velký dravec (délka těla 40–48 cm, rozpětí křídel 95–120 cm) s typickou štíhlou postavou motáků. Vykazuje výrazný pohlavní dimorfismus (rozdíly ve zbarvení mezi samcem a samicí).

• Dospělý samec (ad. ♂): Je nezaměnitelný a působí velmi světle, téměř „duchovitě“. Svrchní strana těla, hlava a hruď jsou velmi světle šedé. Spodina těla (břicho, kalhotky) je čistě bílá. Nejvýraznějším znakem v letu jsou černé špičky křídel, které tvoří relativně úzký, ostře ohraničený klín (užší než u motáka pilicha a motáka lužního). Při pohledu zespodu vypadá křídlo velmi světlé, téměř bez kresby, s kontrastními černými špičkami.
• Dospělá samice (ad. ♀): Je zbarvena podstatně nenápadněji. Svrchní strana těla je hnědá s tmavším žíháním a světlejšími lemy per. Spodina těla je bělavá nebo nažloutlá s výrazným podélným hnědým proužkováním. Na hlavě má nevýrazný obličejový závoj. Velmi nápadný je bílý kostřec (oblast nad kořenem ocasu), který kontrastuje s hnědým hřbetem a ocasem. Odlišení samice motáka stepního od samic motáka pilicha a zejména motáka lužního je v terénu velmi obtížné. Samice m. stepního bývá často popisována jako celkově světlejší, s méně výraznou kresbou na hlavě, někdy se světlejším „límcem“, a může mít nepatrně odlišný vzor proužkování na letkách a ocase. Jsou to však velmi subtilní znaky a vyžadují vynikající pozorovací podmínky a zkušenost.
• Mladý pták (juv.): Podobá se samici, ale svrchní strana těla má často teplejší, rezavohnědý nádech. Spodina těla je typicky rezavě oranžová nebo žlutohnědá, zpočátku může být téměř bez proužkování (podobně jako u mladého m. lužního), později se objevuje proužkování. Bílý kostřec je výrazný. Odlišení od mladého motáka lužního je extrémně obtížné.

Let: Všichni motáci létají charakteristickým nízkým, pomalým a jakoby „kolébavým“ letem těsně nad zemí nebo vegetací, při kterém pátrají po kořisti. Křídla drží za letu mírně zvednutá do tvaru mělkého „V“. Tento způsob letu umožňuje efektivní prohledávání terénu.

Rozšíření a biotop

Moták stepní je druhem s palearktickým typem rozšíření, jehož areál je však v současnosti podstatně menší než v minulosti.

• Hnízdní areál: Původně hnízdil v širokém pásu stepí od východní Evropy (jižní Ukrajina, jižní Rusko) přes Kazachstán a jižní Sibiř až po severovýchodní Čínu. V evropské části areálu však došlo k dramatickému poklesu a fragmentaci populace. Těžiště hnízdního rozšíření leží nyní v Kazachstánu a jihozápadní Sibiři. Typickým hnízdním biotopem jsou rozlehlé, otevřené, nezalesněné krajiny – původní travnaté stepi, perovité stepi, polopouště, ale i extenzivně využívaná zemědělská půda (úhory, louky), pokud poskytuje dostatek krytu pro hnízdění a vhodnou potravní nabídku. Vyžaduje nízkou až středně vysokou travní vegetaci pro hnízdění.
• Zimní areál: Je dálkovým migrantem. Zimuje především v subsaharské Africe (zejména v pásmu Sahelu od západní Afriky po Etiopii, ale i dále na jih a východ) a na Indickém subkontinentu (Indie, Pákistán, Nepál, Bangladéš). Během zimy vyhledává otevřené biotopy jako savany, travnaté pláně, mokřady, pastviny a zemědělskou krajinu.

Potrava a způsob lovu

Moták stepní je specializovaný lovec otevřené krajiny. Jeho potravní spektrum zahrnuje:

• Malí savci: Tvoří hlavní složku potravy, zejména v hnízdním období. Loví především hraboše, myši, sysly, křečky a další drobné hlodavce. Jeho hnízdní úspěšnost je často silně závislá na populačních cyklech hlodavců (gradacích).
• Ptáci: Loví menší ptáky žijící na zemi nebo v nízké vegetaci, jako jsou skřivani, lindušky, strnadi, a také mláďata jiných ptáků.
• Hmyz: Zejména větší druhy jako kobylky, sarančata a brouci mohou tvořit významnou část potravy, zvláště mimo hnízdní období nebo při nedostatku hlodavců.
• Plazi a obojživelníci: Méně často loví i ještěrky, hady nebo žáby.

Způsob lovu: Loví typickým „motáčím“ způsobem. Létá pomalu a nízko (1–5 metrů) nad zemí, systematicky pročesává („kvartýruje“) své lovecké teritorium. Při pátrání po kořisti využívá nejen vynikající zrak, ale i velmi dobrý sluch, kterému napomáhá náznak obličejového závoje (podobně jako u sov). Když kořist zpozoruje, rychle se snese k zemi a uchopí ji do svých ostrých spárů.

Hnízdění a rozmnožování

Moták stepní hnízdí monogamně, i když byla pozorována i polygynie (jeden samec s více samicemi).

• Hnízdo: Staví si jednoduché hnízdo přímo na zemi, dobře ukryté v husté trávě, bylinné vegetaci nebo nízkém křoví. Je to mělká stavba z trávy, stonků a větviček. Výběr místa je klíčový pro ochranu před predátory a nepřízní počasí.
• Snůška: Samice snáší obvykle 3–6 (nejčastěji 4–5) bělavých vajec bez kresby. Snáší je v intervalu 1–3 dnů.
• Inkubace: Inkubace začíná obvykle po snesení prvního nebo druhého vejce a trvá přibližně 29–30 dní. Sedí převážně nebo výhradně samice, kterou samec zásobuje potravou. Samec předává kořist samici často ve vzduchu poblíž hnízda.
• Péče o mláďata: Mláďata se líhnou postupně (asynchronně). Jsou krmivá (altriciální). V prvních týdnech je zahřívá a krmí samice potravou donesenou samcem. Později loví oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 35–45 dní, ale rodiče je ještě nějakou dobu přikrmují v okolí.
• Hnízdní úspěšnost: Je velmi variabilní a závisí na dostupnosti potravy (hlavně hlodavců) a míře predace (lišky, toulaví psi, krkavcovití). Hnízda jsou také velmi zranitelná vůči zničení zemědělskou technikou (orba, sečení).

Migrace

Moták stepní je striktně tažný druh a patří mezi dálkové migranty.

• Trasy: Ptáci z evropských a západoasijských hnízdišť táhnou širokou frontou jihovýchodním až jižním směrem přes východní Evropu, Černomoří, Kavkaz, Blízký východ a Arabský poloostrov do Afriky. Ptáci z východnějších populací táhnou přes Střední Asii na Indický subkontinent. Hlavní migrační koridory leží východně od České republiky.
• Načasování: Jarní tah probíhá od března do května, podzimní tah od srpna do října.
• Způsob tahu: Migrují jednotlivě nebo v malých, volných skupinách. Často využívají termické proudy, ale dokážou i aktivně letět. Na tahu mohou překonávat velké vzdálenosti bez zastávky. V zimovištích a na migračních zastávkách se často shromažďují na společných nocovištích (v rákosinách, vysoké trávě), často ve společnosti jiných druhů motáků.

Výskyt v České republice

Moták stepní je v České republice velmi vzácným a nepravidelným protahujícím migrantem a zatoulancem. Nehnízdí zde. Jeho výskyt je dán polohou ČR na západním okraji jeho hlavních migračních tras.

• Načasování výskytu: Pozorován bývá nejčastěji během jarního tahu (hlavně v dubnu a květnu) a podzimního tahu (srpen až říjen).
• Lokality: Vzácná pozorování pocházejí především z otevřené zemědělské krajiny, stepních lokalit, úhorů, luk a okolí mokřadů, tedy biotopů alespoň částečně připomínajících jeho přirozené prostředí. Relativně více pozorování bývá hlášeno z jižní Moravy (která leží blíže k jeho migračním koridorům), ale může být zaznamenán kdekoli v ČR.
• Početnost a význam pozorování: Jedná se téměř výhradně o pozorování jednotlivých ptáků. Častěji jsou pozorovány samice a mladí ptáci, jejichž určení je však, jak bylo zmíněno, velmi obtížné a vyžaduje pečlivou dokumentaci (fotografie, detailní popis). Každé spolehlivě doložené pozorování motáka stepního, zejména dospělého samce, je v ČR považováno za významný faunistický údaj a je sledováno Faunistickou komisí České společnosti ornitologické.

Ohrožení a příčiny úbytku

Moták stepní je globálně hodnocen jako téměř ohrožený (Near Threatened – NT) druh. Jeho populace, zejména v Evropě, zaznamenaly v posledních desetiletích dramatický pokles. Hlavní příčiny jsou:

1. Ztráta a degradace hnízdních biotopů: Toto je klíčový faktor. Masivní přeměna původních stepí na intenzivně obhospodařovanou ornou půdu (rozorávání stepí) v Rusku, na Ukrajině a v Kazachstánu vedla ke ztrátě obrovských ploch vhodných hnízdišť.
2. Intenzifikace zemědělství: I v oblastech, které nebyly přímo rozorány, vedla intenzifikace k negativním změnám: používání pesticidů (snižují dostupnost hmyzu a hlodavců, riziko sekundární otravy), používání rodenticidů (přímá otrava při konzumaci hlodavců), časné a časté sečení luk a sklízení plodin, které ničí hnízda s vejci nebo mláďaty, ztráta úhorů a travnatých pásů.
3. Přímé pronásledování: V minulosti byl, stejně jako jiní dravci, pronásledován. I dnes může docházet k ilegálnímu odstřelu nebo chytání do pastí.
4. Klimatické změny: Mohou ovlivňovat stepní ekosystémy, například četností sucha, což má dopad na vegetaci a dostupnost kořisti (populace hlodavců).
5. Ohrožení na migračních trasách a zimovištích: Ztráta mokřadů a travnatých ploch v zimovištích (např. v Sahelu), používání pesticidů v zemědělství, pronásledování.

Ochrana

Ochrana motáka stepního je vzhledem k jeho obrovskému areálu a dálkové migraci velmi složitá a vyžaduje mezinárodní spolupráci. Klíčová opatření zahrnují:

• Ochrana a obnova stepních biotopů: Zachování a ochrana posledních zbytků přirozených stepí, obnova degradovaných stepních ekosystémů, podpora extenzivního pastevectví.
• Implementace agroenvironmentálních programů: Podpora zemědělských postupů šetrných k ptákům v oblastech hnízdění. To zahrnuje pozdější termíny sečení, ponechávání neposečených pásů a úhorů, omezení používání chemických látek, ochranu hnízd před zničením technikou (vyhledávání a označování hnízd).
• Mezinárodní akční plány: Koordinace ochranářských aktivit napříč zeměmi, kde se druh vyskytuje (hnízdiště, tahové cesty, zimoviště). Příkladem je Mezinárodní akční plán pro motáka stepního pod záštitou CMS (Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů).
• Monitoring a výzkum: Sledování populačních trendů, hnízdní úspěšnosti, migračních tras (pomocí satelitní telemetrie) a zimovišť pro lepší zacílení ochranných opatření.
• Osvěta a vzdělávání: Zvyšování povědomí o ohrožení druhu mezi zemědělci, myslivci a veřejností.
• Ochrana na zimovištích: Zachování vhodných biotopů (savany, mokřady) a omezení používání nebezpečných pesticidů v Africe a Asii.

Závěr

Moták stepní je nádherný dravec, který je bohužel smutným symbolem mizejících stepních ekosystémů. Jeho přízračně světlý samec a nenápadná, avšak houževnatá samice představují mistrovské adaptace na život v otevřené krajině. Dramatický úbytek jeho populací v důsledku přeměny stepí na zemědělskou půdu a intenzifikace zemědělství ho řadí mezi téměř ohrožené druhy a zdůrazňuje naléhavou potřebu jeho ochrany. Pro ornitology v České republice zůstává velmi vzácným a vítaným hostem, jehož každé pozorování připomíná jak krásu a rozmanitost ptačího světa, tak křehkost přírodních ekosystémů a nutnost mezinárodní spolupráce při ochraně stěhovavých druhů. Budoucnost tohoto „ducha stepí“ závisí na naší schopnosti chránit a obnovovat otevřené krajiny, které jsou jeho domovem.