Nejlepší letci
Reklamy
Tajemství tažných ptáků
sokol stěhovavý

Ptáci jsou životu ve vzduchu dokonale přizpůsobeni. Celé jejich tělo a organismus jsou přizpůsobené způsobu jejich života. Především stavba jejich křídel předurčuje, jakým způsobem se mohou ve vzduchu pohybovat.

Například straka obecná (Pica pica) se se svými krátkými křídly a dlouhým ocasem dokáže pohybovat pomalu mezi tenkými větvičkami křovin. Oproti tomu velmi úzká a zahnutá křídla rorýsů (Cypselomorphae spp.), některých sokolovitých dravců (Falconidae spp.) a brodivých ptáků (Ciconiiformes spp.) zadržují jen velmi málo vzduchu a jsou uzpůsobena na velmi rychlý let. Těžce létající bažant obecný (Phasianus colchicus) je schopen uniknout svým čtyřnohým predátorům tak, že vzlétne téměř vertikálně nahoru. A to díky svým širokým křídlům, která jsou vybavena svaly schopnými vyvinout téměř stejnou energii při vzletu jako při klesání. Kolibříci (Trochilidae spp.) jsou pověstní svým vznášivým letem a schopností „stát“ ve vzduchu na místě a sát při tom nektar z květů. Vůbec nejrychlejší pohyby křídel byly pozorovány u dvou druhů kolibříků Archilochus culubris a Selaphorus rufusZa jedinou vteřinu mávnou křídly až 200krát.

Rychlíci z ptačího světa

Ptáky můžeme označit za nejrychlejší tvory, kteří obývají tuto planetu. Nutno dodat, že při rychlostech, kterých jsou ptáci schopni dosáhnout, je jejich velkým pomocníkem zemská přitažlivost. 

Bezkonkurenčně nejrychleji létajícím ptákem je sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Během střemhlavého letu může bez problémů dosáhnout rychlosti přes 300 km/h. Úplně nejvyšší naměřená hodnota u tohoto dravce je 389 km/h! Na svou kořist útočí pod úhlem 45°, křídla má při útoku na kořist složena a ocasní pera sevřena. Kromě toho sokol vyniká vynikajícím zrakem – potenciální kořist, jakými jsou holubi, hrdličky, koroptve, králíci, veverky či další drobnější zvířata, dokáže spatřit i na vzdálenost 8 kilometrů.

Druhým nejrychlejším dravcem je orel skalní (Aquila chrysaetos), kterého můžeme spatřit také v České republice. Pro jeho rozměry ho není možné přehlédnout, délka jeho těla dosahuje až 90 cm a rozpětí křídel může mít až 220 cm. Tento majestátní dravec dokáže svou kořist rychlostí až 320 km/h. Obrovské rychlosti dosahuje také raroh lovecký (Falco rusticolus), který je využíván například při ochraně letišť před střetem letícího ptáka (kořisti dravce) s letadlem. Pro svou schopnost ulovit například zajíce, bažanty nebo kachny je raroh lovecký využíván také v sokolnictví. Při střemhlavém letu je schopný vyvinout rychlost až 209 km/h.

Létat takovou závratnou rychlostí zmíněným dravcům umožňuje především gravitační zrychlení, díky kterému se zvyšuje pravděpodobnost úspěchu ulovit vyhlédnutou kořist. Vyvinout vysokou rychlost výhradně vlastní silou dokážou rorýsi. Tito malí stěhovaví ptáci z řádu svišťounů, kteří na délku měří zhruba 17 cm a rozpětí typicky srpovitých křídel se pohybuje v rozmezí 42 až 48 cm, podávají ve vzduchu skvělé výkony. Rorýs obecný (Apus apus) je schopen ve vodorovném i stoupavém letu dosáhnout rychlosti 111,6 km/hod. Jeho příbuzný rorýs východní (Hirundapus caudacutus) dokonce 169 km/hod. Díky svým dobrým manévrovacím schopnostem má velmi málo predátorů.

Rorýsi se tedy právem řadí mezi nejrychlejší ptáky světa. Kromě svých leteckých schopností jsou unikátní i tím, že ve vzduchu vydrží bez jediného přistání až 10 měsíců v roce! Švédští biologové, kteří pomocí mikročipu sledovali celkem 13 jedinců, zjistili, že rorýs za letu chytá potravu, pije, páří se a dokonce spí. Odpočívá tak, že při východu a západu slunce vystoupá do výšky až tří kilometrů a během klesavého letu směrem k zemi pak vypíná jednu polovinu mozku. Druhá polovina mozku je vzhůru a klouzavý let tak má rorýs i ve spánku pod kontrolou.

Rorýsi dosahují zmiňovaných nejvyšších rychlostí při námluvách. Od května, kdy k nám tito ptáci přilétají ze svých afrických zimovišť, je možné za teplých večerů pozorovat skupiny rorýsů, jak donekonečna opisují široké kruhy a hlasitě mezi sebou komunikují za pomocí typických pískavých zvuků.

Za relativně nejrychlejšího letce, měřeno podle velikosti těla, ale můžeme označit kolibříka. Rychlost, jakou tento drobný pták dosahuje během střemhlavého letu při námluvách samiček, předčí dokonce rorýse i sokoly, tvrdí americký biolog Christopher Clark ve studii zveřejněné v magazínu Proceedings of the Royal Society B. Z kamerových záznamů při natáčení samečků kalypty (Mellisuga spp.) bylo zjištěno, že tento asi 10 centimetrů velký kolibřík dosáhl rychlosti 385 tělesných délek za sekundu. Sokol stěhovavý v přepočtu na velikost těla dosahuje „jen“ 200 délek za sekundu.

Z první desítky nejrychlejších ptáků světa žije na území České republiky sokol stěhovavý, orel skalní, rorýs obecný, ostříž lesní (Falco subbuteo) a morčák prostřední (Mergus serrator).

Jízda po vzdušných proudech

Ptáci při plachtění používají stoupavé proudy teplého vzduchu, které vznikají na základě teplotních rozdílů mezi vrstvami vzduchu. Tuto strategii používají velké druhy ptáků s širokými křídly (např. orli, supi nebo čápi), nemalá hmotnost jim totiž při aktivním letu ubírá zásobu energie.

Mistry v délce plachtění jsou bezesporu fregatky (Fregatidae spp.). Dovedou plachtit nad oblaky i vlnami oceánů téměř dva měsíce bez jediného mezipřistání, naměřeným rekordem bylo celých 56 dní! Fregatky jsou pro tak dlouhé plachtění skvěle vybaveny svou tělesnou stavbou, při své váze 1–2 kg mají rozpětí křídel téměř 2,5 m. Ve svůj prospěch dokáží naplno využít klimatické podmínky. Záměrně létají do mraků, které jsou daleko od sebe. Uvnitř mraků jsou totiž mnohem silnější vzestupné vzdušné proudy, které je doslova vystřelí vysoko nad mraky. Ptáci se tak dostávají do výšky až 4 km, kde mrzne a je řídký vzduch s nedostatkem kyslíku. Tato výška jim umožňuje hladce dolétnout až k dalšímu kupovitému mraku a svůj střemhlavý let vzhůru si zopakovat.

Let fregatek je díky vzdušným proudům tak úsporný, že jim stačí mávnout křídly v průměru jednou za 6 minut. Jejich srdeční tep za letu zůstává na téměř stejné úrovni, jako když pták sedí v klidu na hnízdě. K získávání potravy jim stačí necelá desetina dne, díky úspoře energie a času jsou tak schopné uletět až 650 km denně. Jak se prokázalo, fregatky mohou za letu i spát. Oproti rorýsům, kteří také odpočívají s vypnutou polovinou mozku, zvládnout fregatky letět, i když obě mozkové hemisféry spí. Aby si fregatky ve vzduchu dostatečně odpočinuly, stačí jim spánek v průměrné délce 42 minut za noc.

K největším létajícím ptákům současnosti patří albatrosi, kteří mohou vážit až 10 kg a rozpětí křídel činí přes 3 metry. Dlouhá křídla albatrosa mu umožňují plachtit dlouhé hodiny bez jediného mávnutí křídly. Při tzv. dynamickém plachtění využívají vzestupné proudy větru, které se zvedají nad každou vlnou a dodávají albatrosům dostatečný vztlak na to, aby se v povětří udrželi bez nejmenšího mávnutí křídlem. Efektivnější let jim také zajišťuje speciální plochá šlacha v ramenním kloubu, která pevně zafixuje natažené křídlo ve stálé poloze.  

Jak daleko dokáží ptáci letět?

Ptáci mohou vynikat i v délce letu. Deník Guardian v roce 2020 informoval o doposud nejdelším nepřerušovaném letu, který předvedl břehouš rudý (Limosa lapponica). Na jeho tělo umístili vědci satelitní sledovací zařízení a ze záznamů bylo zjištěno, že tento jedinec zvládnul přelet z Aljašky až na Nový Zéland bez jakéhokoliv mezipřistání. Trasu dlouhou víc než 12 000 kilometrů překonal tento drobný pták s dlouhým zobákem i krkem a s téměř metrovým rozpětím křídlem za pouhých 11 dní.

Břehouši, kteří se v České republice vzácně vyskytují na Vysočině, cestují průměrnou rychlostí kolem 88 km/h. Let si přitom ulehčují scvrknutím vnitřních orgánů a zdá se, že během letu stejně jako jiné zmiňované druhy nespí.

Zřejmě největším rekordmanem ve vzdušném stěhování je rybák dlouhoocasý (Sterna paradisaea), který uletí v průměru 70 až 80 000 km ročně! Hnízdí v arktickém pásmu Evropy, Asie a Severní Ameriky, ale zimuje až v pobřežních vodách kolem Antarktidy. Při tahu v průměru uletí přes 500 km denně a ve vzduchu tak stráví osm měsíců v roce.

Lovecké triky dravců

Úspěšnost lovu dravých ptáků je různá, liší se v závislosti na vyvinuté rychlosti a kvalitě zraku lovce. Mezi velmi efektivní a úspěšné ptačí lovce řadíme především orlovce říčního (Pandion haliaetus). Tento obratný lovec ryb je schopný se za potravou ponořit i metr pod hladinu. Při fotografování orlovce bylo zjištěno, že chycení ryby, vynoření z vody a odlet z dosahu objektivu trvá jen 2–3 vteřiny! Do Česka orlovec pravidelně zalétá v období jarního tahu, pozorován je hlavně u velkých vodních ploch.

Pozoruhodnou techniku lovu mají i sovy, které svou kořist občas záměrně vyplaší. Například puštík obecný (Strix aluco) loví v podvečer tak, že zalétá do korun stromů, kde ptáci spí. Jakmile je vyplaší, zaútočí na ně. Obdivuhodný je také známý tichý soví let. Jejich let není prakticky slyšet, a to díky rovnoměrnému rozmístění brk po celé šířce křídla. Tato brka rozbíjejí zvukové vlny při letu a brání tak ve vytváření hluku. Zároveň polštář heboučkého peří snižuje tlak vzduchu na povrchu křídel, což poskytuje tlumicí efekt.

Sluka                                  30 km/h

Racek                                30 km/h

Krahujec                            40 km/h

Kolibřík                              40 km/h

Čáp                                    50 km/h

Vrána                                 50 km/h

Pelikán                               50 km/h

Pěnkava                             52 km/h

Špaček                               55 km/h

Vrabec                               55 km/h

Holub                                 60 km/h

Puštík                                 60 km/h

Ledňáček                           60 km/h

Kavka                                62 km/h

Vlaštovka                           70 km/h

Orel skalní                          130 km/h

Rorýs                                 150 km/h

Sokol                                 200 km/h

Tajemství tažných ptáků
Reklamy
Send this to a friend