Velikost

Délka: 51-62 cm. (u samců navíc 10 cm prodloužená ocasní pera).
Rozpětí: 79-87 cm.
Hmotnost: M 550-1300 g., F 400-1200 g.

Ostralka štíhlá (Anas acuta)

1. Zařazení

• Řád: Vrubozobí (Anseriformes)
• Čeleď: Kachnovití (Anatidae)
• Rod: Kachna (Anas)
• Druh: Ostralka štíhlá (Anas acuta)

2. Popis a Rozpoznávací Znaky

Ostralka štíhlá je velká kachna plovavá, která na první pohled zaujme svým elegantním, štíhlým tělem a dlouhým krkem. Samec je výrazně větší než samice (délka těla samce 65–75 cm včetně ocasu, samice 50–57 cm).

• Samec (svatební šat – jaro): Je nezaměnitelný. Má sytě čokoládově hnědou hlavu a horní část krku. Z bílé hrudi a přední části krku vybíhá úzký bílý proužek nahoru po straně krku až k hlavě. Boky a hřbet jsou světle šedé s jemným tmavým vlnkováním. Nejvýraznějším znakem jsou velmi dlouhá, špičatá prostřední ocasní pera (tzv. „špice“ nebo „jehlice“), která dala druhu jméno „ostral-ka“. Spodní krovky ocasní jsou černé, lemované krémově žlutou. Zobák je modrošedý s černým pruhem uprostřed.
• Samice: Je celkově nenápadně hnědě skvrnitá, podobně jako samice kachny divoké. Od ní se však liší výrazně štíhlejším tělem, delším krkem a štíhlejší hlavou. Ocas je také zašpičatělý, i když ne tak extrémně jako u samce. Zobák je šedý.
• Samec (prostý šat – léto/podzim): Podobá se samici, ale obvykle si zachovává některé šedé partie na křídlech a má o něco delší ocas.
• Hlas: Samec se ozývá charakteristickým měkkým, dvouslabičným hvízdáním „krrip-krrip“ nebo „prrüp-prrüp“. Samice vydává tlumené, hlubší kvákání.

3. Výskyt a Habitat

• Rozšíření: Má obrovský, holarktický areál rozšíření – hnízdí v severních částech Evropy, Asie a Severní Ameriky.
• Migrace: Je to dálkový migrant. Evropské a asijské populace zimují v jižní Evropě, Africe (zejména v povodí Nilu a západní Africe), na Blízkém východě a v jižní Asii. Severoamerické populace zimují na jihu USA a ve Střední Americe.
• Načasování tahu (aktuální k 9. dubnu 2025): Hlavní jarní tah ostralek přes Českou republiku probíhá od února do dubna, s vrcholem často v březnu. V současné době tedy jarní tah doznívá, i když jednotliví ptáci mohou ještě protahovat nebo se zde pokoušet zahnízdit. Podzimní tah probíhá od srpna do listopadu.
• Habitat:
  • Hnízdní: Mělké sladkovodní biotopy – okraje jezer a rybníků, říční delty, mokřady, bažiny, podmáčené louky a pastviny, prérijní jezírka (potholes), vlhká tundra. Důležitá je blízkost suchých ploch (luk, pastvin) pro umístění hnízda.
  • Tah a zimoviště: Větší vodní plochy – jezera, přehradní nádrže, rybníky, ale i mořská pobřeží (zátoky, ústí řek), laguny a často také zaplavená pole (zejména obilná strniště, rýžoviště).

4. Chování

• Potravní chování: Patří mezi kachny plovavé. Potravu sbírá „ceděním“ z hladiny nebo panáčkováním (ponoření přední části těla pod vodu se zadkem trčícím nahoru) v mělkých vodách.
• Pohyb: Je elegantním plavcem. Let je rychlý a přímý, s charakteristickou štíhlou siluetou s dlouhým krkem a ocasem.
• Společenskost: Mimo dobu hnízdění je velmi společenská, často tvoří velká hejna, někdy i smíšená s jinými druhy kachen.

5. Rozmnožování

• Hnízdo: Samice staví hnízdo na zemi, často poměrně daleko od vody (i stovky metrů), dobře ukryté v trávě nebo jiné vegetaci. Je to mělká jamka vystlaná suchou trávou a prachovým peřím.
• Snůška: Klade 7–10 (někdy více) hladkých, světle zelenavých až krémových vajec.
• Inkubace a péče: Na vejcích sedí a o mláďata se stará výhradně samice. Inkubace trvá 21–25 dní. Mláďata jsou nekrmivá (prekociální), brzy po vylíhnutí je samice odvádí k vodě, kde si sama hledají potravu.

6. Potrava

• Je všežravá, ale mimo hnízdní sezónu převažuje rostlinná strava. Živí se semeny vodních a pobřežních rostlin, trav, ostřic, kořínky, hlízami a také zemědělskými plodinami (zejména obilím na polích).
• V době hnízdění a pro výživu mláďat se zvyšuje podíl živočišné složky – vodní hmyz a jeho larvy, korýši, měkkýši, pulci.

7. Výskyt v ČR

• Status: V České republice je ostralka štíhlá především běžným a početným protahujícím migrantem, výrazně hojnějším na jaře než na podzim. Je také nepříliš hojným zimním hostem.
• Hnízdění: Jako hnízdící druh je u nás velmi vzácná a nepravidelná. Hnízdění je prokázáno jen z několika málo lokalit, především z velkých rybničních soustav jižních Čech (např. Třeboňsko, Českobudějovicko) a jižní Moravy (např. Lednické rybníky, soutok Moravy a Dyje). Počet hnízdících párů silně kolísá rok od roku (obvykle 0–10 párů) a je závislý na vhodných podmínkách (vodní stav, klid).
• Lokality: Během tahu a zimování se vyskytuje na rybnících, přehradách a zaplavených územích po celé republice.

8. Ochrana a Ohrožení

• Celosvětový status (IUCN): Málo dotčený (LC – Least Concern) – díky obrovskému areálu a celosvětově vysoké početnosti.
• Regionální trendy: V některých částech světa (zejména Severní Amerika, ale i části Evropy) však byly zaznamenány dlouhodobé poklesy početnosti.
• Status v ČR: Je chráněna zákonem. Vzhledem k její vzácnosti jako hnízdícího druhu je v Červeném seznamu ptáků ČR hodnocena jako kriticky ohrožená (CR).
• Hlavní hrozby:
  • Ztráta a degradace biotopů: Odvodňování (meliorace) mokřadů a vlhkých luk (ztráta hnízdišť), přeměna krajiny, intenzifikace zemědělství.
  • Lov: V mnoha zemích (včetně některých v EU, kde je na Příloze II Směrnice o ptácích) je lovným druhem.
  • Olověné broky: Otrava olovem z broků v mokřadech.
  • Nemoci: Např. ptačí chřipka.

9. Zajímavosti

• Je považována za jednu z nejelegantnějších kachen.
• Dlouhá špičatá ocasní pera samce mohou tvořit až čtvrtinu jeho celkové délky.
• Její široké rozšíření po celé severní polokouli je impozantní.
• Skrývání hnízda daleko od vody je strategií na ochranu před některými predátory.

Závěr

Ostralka štíhlá je elegantní kachna s charakteristickým vzhledem a širokým geografickým rozšířením. Pro Českou republiku je především běžným migrantem, kterého můžeme pozorovat na jaře a na podzim na našich vodních plochách. Její hnízdění u nás je však velmi vzácné a nepravidelné, což poukazuje na zranitelnost vhodných hnízdních biotopů – mělkých mokřadů a přilehlých luk. Její ochrana v ČR se tedy soustředí zejména na zachování těchto biotopů a zajištění klidu v hnízdní době.