Velikost

Pěnice hnědokřídlá ( Sylvia borin )

1. Úvod

Pěnice hnědokřídlá (Sylvia borin) je dalším běžným zástupcem čeledi pěnicovitých, který obývá Evropu a Českou republiku. Na rozdíl od své známější příbuzné, pěnice černohlavé, je pěnice hnědokřídlá ptákem velmi nenápadného, uniformního zbarvení, kterému chybí jakékoliv výrazné kresby. Právě tato vizuální „obyčejnost“ ji činí obtížně rozlišitelnou od jiných druhů pěnic. O to více však vyniká její hlasový projev – dlouhý, překrásně bublavý a melodický zpěv, který je často nejspolehlivějším způsobem její identifikace.

2. Taxonomie a Vědecké Jméno

• Říše: Živočichové (Animalia)
• Kmen: Strunatci (Chordata)
• Třída: Ptáci (Aves)
• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Pěnicovití (Sylviidae) – Stejně jako u p. černohlavé, systematika čeledi prochází změnami.
• Rod: Pěnice (Sylvia)
• Druh: Pěnice hnědokřídlá (Sylvia borin)

3. Popis a Rozpoznávací Znaky

• Velikost a Celkový Vzhled: Velikostí je velmi podobná pěnici černohlavé, měří asi 13–14,5 cm. Má typickou stavbu těla pěnice, působí mírně zavalitěji než pěnice černohlavá. Klíčovým znakem je její celkově velmi nenápadný, jednotvárný vzhled bez kontrastních prvků.
• Zbarvení: Svrchní strana těla (hlava, záda, křídla, ocas) je jednotně šedohnědá s olivovým nebo teplým hnědým nádechem. Spodní strana těla je světlejší, bělavá až světle béžová nebo našedlá, nejbělejší na hrdle. Chybí jí jakákoliv čepička, výrazný nadoční proužek, křídelní pásky nebo bílé okraje ocasu. Může mít velmi slabý, sotva znatelný světlý kroužek kolem oka a někdy nenápadný tmavší oční proužek. Zobák je poměrně silný, světlejší u kořene. Nohy jsou šedohnědé.
• Odlišení od Podobných Druhů: Její nenápadnost způsobuje časté záměny. Odlišuje se:
  • Od pěnice černohlavé (samice/mladí ptáci): Pěnice hnědokřídlá nemá nikdy ani náznak čepičky (černé ani hnědé). Je celkově jednotněji zbarvená, bez kontrastu mezi barvou temene a zad. Často působí „teplejším“ hnědým dojmem. Může mít mírně odlišný tvar hlavy a celkový „výraz“ (jizz).
  • Od pěnice slavíkové: P. slavíková má výraznější světlé hrdlo kontrastující s šedší hrudí a boky, delší křídla a často rezavé okraje křídelních per. Její zpěv je také odlišný.
  • Od rákosníků (např. r. proužkovaného): Rákosníci mají obvykle výraznější nadoční proužek a obývají jiný typ biotopu (rákosiny).

4. Výskyt a Habitat

• Globální rozšíření: Hnízdí ve velké části Evropy (od severního Španělska a Francie až po západní Sibiř, chybí na jihu Balkánu a ve velké části Středomoří) a v západní Asii.
• Habitat: Preferuje lokality s hustým keřovým a bylinným podrostem. Často obývá:
  • Okraje lesů, paseky, mladé lesní porosty
  • Husté křoviny podél vodních toků a rybníků
  • Větší neudržované zahrady, parky s hustými keřovými skupinami
  • Zarůstající louky a opuštěné oblasti
  • Často vyhledává o něco vlhčí a hustší prostředí než pěnice černohlavá.
• Výskyt v České republice: Je běžným hnízdícím druhem a migrantem na většině území ČR, od nížin až do hor (až cca 1300 m n. m.). Její hustota osídlení je však často nižší než u pěnice černohlavé a více závisí na přítomnosti vhodných hustých křovinatých biotopů.

5. Potrava

Její potravní spektrum je velmi podobné pěnici černohlavé a mění se sezónně:

• Jaro a léto (doba hnízdění): Převažuje hmyz (housenky, mšice, brouci, dvoukřídlí) a pavouci.
• Pozdní léto a podzim: Před migrací a během ní se živí převážně dužnatými plody a bobulemi (bezinky, ostružiny, maliny, plody tisu, atd.), aby si vytvořila tukové zásoby.

6. Hlasový Projev

• Zpěv: Zpěv je nejlepším rozpoznávacím znakem. Je to dlouhá, nepřerušovaná, melodická a bohatá změť tónů, často popisovaná jako „bublání“, „zurčení“ nebo „žvatlání“. Na rozdíl od pěnice černohlavé postrádá jasné, hlasité flétnové finále a zřetelné oddělené fráze; zpěv plyne víceméně konstantním tempem a hlasitostí, někdy i minuty dlouho. Přestože nemá tak výrazné tóny jako p. černohlavá, je považován za jeden z nejkrásnějších ptačích zpěvů. Zpívá převážně ukrytá v husté vegetaci.
• Volání: Kontaktním a varovným hlasem je krátké, poměrně tiché „tek“ nebo „ček“, velmi podobné pěnici černohlavé, snad o něco měkčí.

7. Hnízdění a Rozmnožování

• Doba hnízdění: Hnízdí o něco později než pěnice černohlavá, od května do července. Obvykle má jednu snůšku ročně, ve výjimečných případech dvě.
• Hnízdo: Staví si miskovité hnízdo z trav, listí, mechu a pavučin, typicky velmi nízko nad zemí (často jen 20–80 cm) v hustém keři, bylinné vegetaci (např. kopřivách) nebo nízkém stromku. Bývá méně pevné než hnízdo p. černohlavé.
• Snůška: Samice snáší 4–5 vajec, která jsou bělavá, nažloutlá nebo nazelenalá s hnědými a šedými skvrnami.
• Inkubace a Péče o mláďata: Na vejcích sedí oba rodiče zhruba 11–12 dní. Vylíhlá mláďata krmí oba rodiče hmyzem. Hnízdo opouštějí ve věku 10–12 dní.

8. Tah a Migrace

• Pěnice hnědokřídlá je striktně dálkový migrant.
• Celá evropská populace zimuje v tropické a jižní Africe, jižně od Sahary. Patří mezi ptáky, kteří podnikají jedny z nejdelších migračních cest mezi evropskými pěvci.
• Na hnízdiště přilétá později než pěnice černohlavá, obvykle od konce dubna do poloviny května. Odlet na zimoviště probíhá od srpna do září.
• Aktuální stav (3. dubna 2025): V tuto dobu se pěnice hnědokřídlé ještě nenacházejí na hnízdištích v České republice. Jejich hlavní přílet se očekává až za několik týdnů, koncem dubna a v květnu.

9. Ochrana a Ohrožení

• Stav ochrany:
  • Celosvětově (IUCN): Málo dotčený (Least Concern – LC). Druh má velmi velký areál rozšíření a početnou populaci.
  • Česká republika: Je běžným hnízdícím druhem, legislativně nepatří mezi zvláště chráněné druhy, ale vztahuje se na ni obecná ochrana ptáků. I když je stále hojná, některé studie naznačují možné lokální úbytky, pravděpodobně v důsledku změn v krajině – mizení hustých křovin, změn v lesním hospodaření (např. příliš „uklizené“ lesní okraje) nebo intenzifikace zemědělství.
• Potenciální ohrožení: Ztráta vhodných hnízdních biotopů s hustým podrostem, fragmentace krajiny, používání pesticidů (snížení potravní nabídky).

10. Zajímavosti

• Její vědecké jméno borin údajně pochází z místního italského názvu pro druh ptáka spojeného se skotem (z latinského bos – skot), ačkoliv souvislost není zcela jasná.
• Navzdory svému nenápadnému vzhledu podniká jednu z nejnáročnějších migračních cest mezi evropskými pěvci.
• Její identifikace podle vzhledu je považována za jednu z výzev pro začínající i pokročilé ornitology.

11. Závěr

Pěnice hnědokřídlá je typickým příkladem ptáka, jehož skutečné kouzlo se neskrývá ve vizuální atraktivitě, ale v jeho nádherném, komplexním zpěvu. Je důležitou součástí našich ekosystémů, zejména v hustších křovinatých a lesních biotopech. Její přítomnost a hojnost mohou být indikátorem zachovalosti těchto stanovišť. Pro její úspěšnou ochranu je klíčové udržovat v krajině dostatek míst s hustým přirozeným podrostem a minimalizovat negativní dopady intenzivního hospodaření. Pozorný poslech jejího zpěvu v pozdním jaře a létě je odměnou pro každého milovníka přírody.

Rozšíření

Rozšíření v ČR