Velikost vajec je udávána v mm. Jedná se o standardní míru, v oologii používanou po mnoho let. Nejdříve se uvádí délka vajíčka. Jako v pořadí druhá se uvádí největší šířka vajíčka. Běžně uváděné rozměry jsou chápány jako průměrné hodnoty charakterizující jednotlivé druhy ptáků, to znamená, že v přírodě a při oologických měřeních lze objevit vejce téhož druhu, která se od sebe liší velikostí jak ve smyslu větším, tak i ve smyslu menším. Pro měření vajec je nejvhodnější posuvné měřítko. Lze také použít metr s milimetrovou stupnicí a mikrometr se stupnicí měření s přesností na 0,1 mm. Při měření je přesnost základním pravidlem, zejména u malých ptačích vajec, u nichž jsou rozdíly ve velikosti jen nepatrné. 
Ze známých ptačích druhů se za nejmenší vejce považují vejce čeledi Trochilidae – kolibříkovití, jejichž vejce váží v průměru 0,3 g, což představuje 25% hmotnosti ptáka. Naopak největší vejce kladou pštrosi dvouprstí z čeledi Struthionidae. Hmotnost takového vejce se pohybuje okolo 1600 g. Představuje to však pouze 1% tělesné hmotnosti ptáka (Veselovský, 2001).
Tvar vajec není odlišný pouze druh od druhu ptáka, ale jedná se o velmi proměnnou veličinu, která je velmi různá i uvnitř toho kterého ptačího druhu. Dokonce může být odlišná i v rámci jedné snůšky. Někteří krmiví ptáci, jako jsou sovy, ledňáčci a několik málo dalších skupin, kladou převážně vejce kulovitého tvaru. Letci a rychle létající druhy – rorýsi, vlaštovky a kolibříci kladou vejce ve tvaru dlouhé elipsy. Nejvíce druhů klade vejce ve tvaru pyriformním (tvarované do špičatého vrcholu a s širší podstavou) většinou se čtyřmi vejci ve snůšce, která se vyznačuje velmi malými, vnitrodruhovými rozdíly. Takováto vejce lze úsporně skládat úzkými špičkami k sobě směrem ke středu hnízda, a tím minimalizovat plochu, kterou musí rodiče zakrýt a zahřívat pro úspěšný odchov mláďat. Dalším znakem adaptability na prostředí posledně uvedené skupiny tvaru vajec a ptáků kladoucích snůšky na holé skalní římsy a výběžky, která vyplývá právě z tvaru vajec, je malý poloměr otáčení při koulení vejce. Současně jsou vejce těchto druhů běžně pokryta ochranným tečkovaným zbarvením. (Harrison, 1979)
Důvody pro tvarovou odlišnost vajec nejsou zcela jasné. Pravděpodobnou dedukcí mohou být tvořeny mnoha důvody. Mořští ptáci, např. alkouni, kladou jen jedno vejce pyriformního tvaru na srázných římsách. Tento tvar způsobuje, že se vejce při nárazu kutálí kolem své osy a nezřítí se dolů. Velmi štíhlá a protáhlá vejce mají potápky a potáplice (Veselovský, 2001). Naproti tomu sovy kladou svá vejce do relativně bezpečných dutin stromů a proto nepotřebují tento způsob zabezpečení vajec ve snůšce. A to je zřejmě i důvodem, proč jsou soví vejce převážně kulovitá. Křepel virginský (Colinus virginianus) má zřejmé problémy s úspěšnou inkubací 20 kulatých vajec, ale snůška je mnohem více zvládnutelná pokud do sebe vajíčka zúženými konci zapadají (pyriformní tvar) a dobře „sedí“ v kompaktním hnízdě. Většina ptáků z řádu brodivých klade snůšku velikostí větší než je samice sama. Skládají je tak, že se zcela dotýkají a jsou inkubovány otočením užších konců dovnitř za současné úspory místa. 
Terminologie popisu tvaru vajec užívaná v oologii má široké spektrum. Liší se nejenom mezi jednotlivými ornitologickými pracovišti různých zemí, ale zejména mezi jednotlivými kontinenty. Základní rozlišení používaných názvů tvarů vajec v Americe včetně schematického nákresu viz obr. č.1. Toto nomenklaturní rozlišení (navrhl F. W. Presto) je k danému účelu plně dostačující.
Základní zbarvení vajec u velmi odlišných druhů ptáků je bílé. Např. u datlů, sov, vlaštovek a rorýsů, u potápek, u buřňáků a ledňáčků. Většina vajec je však pigmentovaná a variant základního zbarvení a pigmentu je velmi mnoho. K rozšíření palety brev dále dochází tvorbou odstínů mezi jednotlivými základními zbarveními a kombinací pigmentů.
Tvary a velikost ochranného pigmentování lze v zásadě popsat následujícími hlavními termíny: mramorované, čárkované, proužkované, páskované, tečkované, skvrnité, nepravidelně skvrnité a jednobarevné. Další možné varianty jsou odvozené od těchto osmi hlavních. Vzory variant viz obr. č.3.
Vaječné skořápky mohou být tvořeny kombinací jednotlivých ochranných pigmentů. Tak např. vejce kondora havranovitého (Coragyps stratus) jsou šedo- zelená, modravě bílá nebo špinavě bílá s ochranným zbarvením ve tvaru menších ploch nebo velkých skvrn v barvě čokoládové nebo levandulově modré ve tvaru věnečku nebo hroznu okolo širšího konce, překrývané tmavě hnědými skvrnkami nebo skvrnami. Dále např. vejce sluk bývají skvrnité, mnohočetně skvrnité, nahodile pigmentované a překrývané výraznou hnědou barvou. Bývá u mnoha druhů běžné, že je zvýšená koncentrace pigmentu na širší straně vajíčka, někdy ve tvaru věnečku nebo vrchlíku. K zabarvování skořápky dochází při průchodu vejcovodem, kdy vejce sestupuje širším koncem vpřed, a tak se přes buněčnou stěnu zabarvuje intenzivněji širší konec (Campbell, Lack, 1985).
Výraznější pigmentace se hlavně vyskytuje u otevřených hnízd, kdy ochranné zbarvení pomáhá chránit vejce před predátory a možná také chránit zárodek před intenzivním slunečním zářením. Bílá vejce nebo vejce se slabým pigmentováním jsou charakteristická pro druhy hnízdící v dutinách. Na druhé straně však ne všichni ptáci hnízdící v dutinách mají bílá vejce. Např. většina z řádu pěvců jako sýkorky a hmyzožraví ptáci mají vejce zabarvená a i přesto, že rádi hnízdí v dutinách, osidlují i volná prostranství a v těchto případech přirozeného ochranného zbarvení vajec dobře využijí (Harrison, C., 1978).
Velikost, barva i tvar vajec, byť jsou velmi rozmanité, slouží pro rozlišování příslušnosti k jednotlivým druhům.
Na jejich velikost mají přímý vliv tělesné parametry ptačí samice. Proto jsou v měření na jednotlivých lokalitách pozorovatelné rozdíly ve velikosti vajec u týchž ptačích druhů. Z praktických pozorování je patrno, že i pořadí vajec ve snůšce a stáří samice má na velikost vejce svůj vliv.
Ochranné zbarvení vaječných skořápek ve většině případů odpovídá místu hnízdění tak, aby vejce dostatečně splynula s okolím. Rozdílnost zbarvení ptačích vajec není dosud uspokojivě vysvětlena, ale často odpovídá potřebám ochranných vzorů a zbarvení podkladových vrstev, na nichž si ptáci ukládají své snůšky . U určitých skupin ptáků se projevují vzájemné vztahy mezi barvou podloží a pigmentací a nutností ochrany zárodku před slunečním zářením a predátory (Nelson, 1964).Tvar vejce je determinován během průchodu vejcovodem, který je utvářen morfologickými, fyziologickými a genetickými vlivy (Campbell, Lack, 1985).
Ing. Václav TLAPÁK