Poštolka obecná

Reklamy

postolob

Velikost

Délka: 31-37 cm.
Rozpětí: 68-78 cm.
Hmotnost: 175-300 g.
 
Vejce.
Výška x šířka:39×31 mm(prům.)
Hmotnost:15-26 g.
 

Poštolka obecná (Falco tinnunculus)

Úvod

Poštolka obecná (Falco tinnunculus) je malý dravec z čeledi sokolovitých (Falconidae), patřící mezi nejběžnější a nejrozšířenější dravce Evropy, Asie a Afriky. V České republice je naším nejhojnějším sokolovitým dravcem, kterého lze pozorovat v rozmanitých biotopech od otevřené zemědělské krajiny až po centra velkých měst. Je známá především svou schopností třepotavého letu na jednom místě při vyhledávání kořisti. Vykazuje výraznou pohlavní dvojtvárnost ve zbarvení. V našich podmínkách je převážně stálá nebo částečně tažná. Aktuální období (začátek dubna) je časem vrcholících hnízdních aktivit, včetně toku, obsazování hnízdišť a začátku snášení vajec.

Systematické zařazení

  • Řád: Sokoli (Falconiformes) * (Někdy řazena do Accipitriformes, ale čeleď Falconidae je často v samostatném řádu) *
  • Čeleď: Sokolovití (Falconidae)
  • Rod: Sokol (Falco)
  • Druh: Poštolka obecná (Falco tinnunculus)

Podrobný popis a morfologie

Poštolka obecná je dravec velikosti holuba hřivnáče nebo hrdličky zahradní, s typickou siluetou sokola – špičatými křídly a poměrně dlouhým ocasem.

  • Rozměry: Délka těla 31–37 cm, rozpětí křídel 68–78 cm, hmotnost 135–280 g (samice jsou v průměru o cca 15-20 % těžší než samci).
  • Pohlavní dimorfismus: Výrazný.
  • Samec:
    • Hlava a šíje: Jednobarevně šedomodré, bez proužkování. Vous (malar stripe) pod okem je tmavý, ale obvykle méně výrazný než u jiných sokolů.
    • Hřbet a svrchní křídelní krovky: Rezavě hnědé s roztroušenými drobnými černými kapkovitými skvrnami.
    • Kostřec a ocas: Šedomodré. Ocas má širokou černou pásku na konci a úzký bílý koncový lem.
    • Spodina těla: Krémově nažloutlá až světle rezavá s řídkými tmavými podélnými proužky nebo kapkami.
    • Nahé části: Ozobí, kroužek kolem oka a nohy jsou jasně žluté. Drápy jsou černé.
  • Samice:
    • Hlava: Rezavě hnědá s jemným tmavým podélným proužkováním.
    • Hřbet a svrchní křídelní krovky: Rezavě hnědé (často matnější než u samce) s výraznějším příčným tmavým vlnkováním nebo proužkováním (ne skvrnami).
    • Ocas: Rezavě hnědý s četnými úzkými tmavými příčnými páskami a širší černou páskou na konci.
    • Spodina těla: Obvykle více nažloutlá a výrazněji proužkovaná než u samce.
    • Nahé části: Podobné jako u samce, žluté.
  • Mladí ptáci (juvenilní): Podobají se dospělé samici, ale jsou často světlejší, více do žluto-hněda, s méně zřetelnou kresbou. Ozobí a nohy jsou bledě žluté.

Hlasový projev

Poštolka se ozývá především v hnízdní době nebo při rozrušení.

  • Nejčastější hlas: Rychlé, vysoké, pronikavé „ki-ki-ki-ki“ nebo „kli-kli-kli“. Tento hlas je často slyšet při obraně teritoria nebo jako varování.
  • Při toku nebo komunikaci v páru mohou vydávat i jiné, tišší zvuky.

Rozšíření a biotop

Poštolka obecná má extrémně široký areál rozšíření pokrývající celou Evropu, většinu Asie a Afriky.

  • Biotop: Je velmi adaptabilní a obývá širokou škálu otevřených a polotevřených biotopů od nížin až po horské oblasti. Klíčová je pro ni dostupnost otevřených ploch pro lov a vhodných míst k hnízdění. Typické biotopy zahrnují:
    • Otevřenou zemědělskou krajinu (pole, louky, pastviny) s remízky, alejemi, lesíky.
    • Okraje lesů, velké paseky.
    • Stepní a travnaté oblasti, vřesoviště, pobřežní duny.
    • Skalnaté oblasti, lomy.
    • Městské a příměstské prostředí: Parky, hřbitovy, průmyslové areály, sídliště, centra měst s vysokými budovami. Dokáže úspěšně hnízdit i v husté městské zástavbě.
  • Výskyt v ČR: Je naším nejhojnějším dravcem, vyskytuje se plošně na celém území od nížin po hory (až k horní hranici lesa). Je běžná i na jižní Moravě, jak v zemědělské krajině, tak ve městech a vesnicích (např. v Hruškách a okolí).

Chování

  • Lov a třepotavý let: Nejcharakterističtějším a nejznámějším chováním poštolky obecné je její schopnost třepotavého letu na jednom místě (hovering). Pták se ve vzduchu zastaví proti větru a rychlými údery křídel udržuje konstantní pozici (někdy i desítky sekund), přičemž hlavu drží nehybně a pozorně sleduje zem pod sebou. Tímto způsobem vyhledává kořist (hlavně hlodavce) v nízké vegetaci.
  • Lov z posedu: Často loví také z vyvýšeného místa (sloup, dráty, strom, budova), odkud střemhlav útočí na kořist spatřenou na zemi.
  • Let: Mimo lov létá poměrně rychle a přímo, s pravidelnými údery křídel, občas zaklouže.
  • Teritorialita: V hnízdní době je teritoriální, samec obhajuje teritorium křikem a někdy i útoky na vetřelce (včetně jiných dravců).
  • Adaptace na člověka: V městském prostředí často ztrácí plachost a zvyká si na lidskou přítomnost.

Potrava

Poštolka obecná je potravní specialista, zaměřený především na drobné savce.

  • Hlavní složka potravy: Hraboši polní (Microtus arvalis) a další druhy hrabošů a myšovitých hlodavců. Početnost a hnízdní úspěšnost poštolek často přímo závisí na populačních cyklech hrabošů (gradacích).
  • Doplňková potrava: Menší ptáci (zejména mláďata vrabců, pěnkav apod.), ještěrky, velký hmyz (kobylky, sarančata, brouci), žížaly. Složení potravy se může lišit podle lokality a sezónní dostupnosti.
  • Kořist loví téměř výhradně na zemi.

Hnízdění

  • Hnízdní období začíná v březnu až dubnu tokem a obsazováním teritorií. Samotné hnízdění probíhá od dubna do července.
  • Hnízdo: Poštolka si sama hnízdo nestaví. Využívá již existující vhodné struktury:
    • Skalní římsy, výklenky ve skalách, lomech, zříceninách.
    • Výklenky, římsy, otvory a dutiny na budovách (kostelní věže, tovární komíny, mosty, panelové domy, balkony).
    • Stará hnízda jiných ptáků, zejména krkavcovitých (vrány, straky, havrani), umístěná na stromech nebo sloupech elektrického vedení.
    • Speciální hnízdní budky nebo podložky instalované pro její podporu, které ochotně přijímá, zejména ve městech a v zemědělské krajině bez přirozených možností.
    • Vzácněji i stromové dutiny.
  • Snůška: Obvykle 3–6 (nejčastěji 4–5) vajec. Vejce jsou kulovitá, s nažloutlým nebo narůžovělým podkladem, hustě pokrytá rezavě hnědými až červenohnědými skvrnami a tečkami, takže často působí celkově rezavě.
  • Inkubace: Sedí převážně samice (cca 80 % času), samec ji střídá jen na krátkou dobu a přináší jí potravu. Inkubace trvá 27–30 dní.
  • Péče o mláďata: Mláďata jsou krmivá (nidikolní). Zpočátku loví a přináší potravu pouze samec, samice ji trhá a krmí mláďata. Později loví oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 28–33 dní, ale rodiče je ještě několik týdnů dokrmují v okolí.
  • Hnízdí jednou ročně.

Migrace a pohyby

  • Poštolka obecná je převážně stálým nebo částečně tažným druhem. Míra migrace závisí na zeměpisné poloze a věku ptáků.
  • Česká populace: Většina našich poštolek je stálá nebo se potuluje v blízkém okolí hnízdiště. Část populace, zejména mladí ptáci a samice ze severnějších nebo výše položených oblastí ČR, může na zimu odlétat na kratší vzdálenosti do jižnější a západní Evropy.
  • Migranti ze severu: V zimě se u nás mohou objevit i ptáci ze Skandinávie a severovýchodní Evropy.
  • Aktuální situace (začátek dubna): Místní ptáci jsou již na hnízdištích, probíhá tok, párování, obsazování hnízdních míst a začátek snášení vajec.

Status a ochrana

  • Globální status (IUCN): Málo dotčený druh (LC – Least Concern). Má extrémně velký areál rozšíření a velmi početnou, celkově stabilní populaci.
  • Status v ČR: Podle Červeného seznamu ptáků ČR je hodnocena jako LC – Málo dotčený. Je naším nejhojnějším dravcem.
  • Historický vývoj: V polovině 20. století došlo v mnoha oblastech Evropy k výrazným poklesům populace v důsledku používání organochlorových pesticidů (zejména DDT), které způsobovaly ztenčování skořápek vajec a reprodukční selhání. Po zákazu těchto látek se populace opět zotavily.
  • Současné ohrožení: I když je běžná, čelí některým hrozbám:
    • Intenzifikace zemědělství: Ztráta diverzity krajiny, úbytek travnatých ploch a mezí s vysokou populací hrabošů, používání rodenticidů (riziko sekundární otravy).
    • Ztráta hnízdních příležitostí: Rekonstrukce budov bez zajištění náhradních hnízdních míst, kácení starých stromů s dutinami nebo hnízdy krkavcovitých.
    • Kolize: S dopravními prostředky (při lovu u silnic), s dráty elektrického vedení, s prosklenými plochami ve městech.
  • Ochranná opatření:
    • Instalace hnízdních budek a podložek: Velmi efektivní opatření, zejména ve městech a v zemědělské krajině.
    • Zachování krajinné mozaiky: Podpora extenzivního zemědělství, ponechávání neobdělaných pásů a remízků.
    • Ohleduplné rekonstrukce budov: Zachování nebo náhrada hnízdních míst.
    • Omezení používání rodenticidů druhé generace.

Odlišení od podobných druhů

  • Krahujec obecný (Accipiter nisus): Má kratší, širší křídla a delší ocas. Jiný způsob letu (rychlé údery křídel proložené klouzáním). Zbarvení je odlišné (příčně pruhovaná spodina). Loví ptáky v letu, nehoveruje. Patří do jiné čeledi (jestřábovití).
  • Ostříž lesní (Falco subbuteo): Podobná velikost a silueta, ale je tmavší (břidlicově šedý hřbet), má výrazně proužkovanou spodinu a rezavé „kalhotky“ (opeření na stehnech) a spodní krovky ocasní. Loví ptáky a hmyz ve vzduchu, let je mnohem rychlejší a akrobatičtější, nehoveruje. Přilétá později na jaře.
  • Dřemlík tundrový (Falco columbarius): Menší a kompaktnější. Samec je modrošedý na hřbetě, samice tmavě hnědá. Let je rychlý a přímý, nízko nad zemí. V ČR zimuje nebo protahuje, nehnízdí.
  • Poštolka jižní (Falco naumanni): Velmi podobná, ale v ČR extrémně vzácný zatoulanec. Samec má neposkvrněný rezavý hřbet a šedé pole na křídlech. Hlas je odlišný.

Závěr

Poštolka obecná je fascinující a velmi úspěšný druh dravce, který se dokázal skvěle přizpůsobit jak tradiční zemědělské krajině, tak modernímu městskému prostředí. Její schopnost třepotavého letu je jedinečná a umožňuje jí efektivně lovit hlavní kořist – drobné hlodavce, čímž hraje významnou roli v ekosystémech. Její hojnost a relativní nebojácnost z ní činí jednoho z nejsnáze pozorovatelných dravců i pro laickou veřejnost. Přestože její populace je v současnosti stabilní, je důležité sledovat vliv změn v krajině a zemědělských praktik a aktivně podporovat její hnízdní možnosti, například instalací budek, abychom zajistili, že tento elegantní sokol zůstane běžnou součástí naší přírody.

Reklamy
 

Rozšíření

F.t.tinnunculus obývá mimo několika nejsevernějších oblastí celou Evropu. Na většině území je stálá nebo přelétavá, pouze populace ze severu a východu Evropy v zimě táhnou jižněji.
P.obecná je náš nejhojnější sokolovitý dravec, vyskytuje se na celém území republiky. Hnízdí u nás 9-13 tisíc párů. Vzhledem k tomu, že na zimu se k nám stahují ptáci ze severnějších oblastí, přezimuje u nás 15-30 tisíc jedinců.
Počty párů v Evropě se odhadují asi na 350000.
 
Reklamy