Puštík obecný

Potáplice severní
Racek bouřní

pustikob

Velikost

Délka: 37-43 cm.
Rozpětí: 81-96 cm.
Hmotnost: 280-720 g.
 

Puštík obecný (Strix aluco)

Úvod

Puštík obecný (Strix aluco) je středně velká, zavalitá sova, která patří mezi nejběžnější a nejrozšířenější sovy v Evropě i v České republice. Ačkoli je aktivní výhradně v noci a přes den se mistrně skrývá, jeho přítomnost často prozrazuje charakteristické, táhlé a poněkud strašidelné houkání „húúú… hu… huhuhuhúúú“, které se ozývá zejména z lesů, parků a starých zahrad. Díky své přizpůsobivosti a širokému spektru potravy je úspěšným obyvatelem rozmanitých prostředí s dostatkem stromů a hnízdních dutin.

Systematické zařazení

  • Řád: Sovy (Strigiformes)
  • Čeleď: Puštíkovití (Strigidae) – typické sovy
  • Rod: Strix
  • Druh: Puštík obecný (Strix aluco)

V České republice se vyskytuje nominátní poddruh S. a. aluco.

Popis a rozpoznávací znaky

  • Velikost a vzhled: Středně velká sova (délka těla 37–43 cm, rozpětí křídel 81–96 cm, hmotnost samce 330-490 g, samice 415-720 g). Má robustní postavu, velkou kulatou hlavu bez péřových „oušek“ (na rozdíl např. od kalouse ušatého) a poměrně krátký ocas. Křídla jsou široká a zakulacená.
  • Zbarvení: Vyskytuje se ve dvou základních barevných formách (morfách) – šedé a rezavohnědé – a existují i přechodné varianty. Zbarvení je velmi variabilní, vždy však s komplexním vzorem tmavých podélných čar, příčných vlnovek a skvrn, které poskytují dokonalé maskování na kůře stromů. Výrazný je okrouhlý obličejový závoj, který bývá světlejší s tmavšími soustřednými kruhy. Oči jsou velké a charakteristicky tmavé, téměř černé. Zobák je zahnutý, žlutošedý. Nohy jsou opeřené až po drápy.
  • Pohlavní dimorfismus: Samice jsou v průměru o něco větší a těžší než samci, zbarvením se však neliší.
  • Odlišení od podobných druhů: Od kalouse ušatého se liší absencí péřových oušek, tmavýma očima (kalous má oranžové) a celkově robustnější stavbou těla. Od výrazně většího a vzácnějšího puštíka bělavého se liší menší velikostí, tmavším a variabilnějším zbarvením, kratším ocasem a tmavšíma očima v poměru k hlavě. Od sovy pálené se pozná podle kulatého (ne srdčitého) obličejového závoje a celkově tmavšího, vzorovaného opeření. Od sýčka obecného je výrazně větší a má tmavé oči (sýček žluté).

Hlas

Puštík obecný je velmi hlasově aktivní, zejména při obhajobě teritoria a během námluv. Nejznámější je táhlé, třesavé houkání samce „húúú… hu… huhuhuhúúú“, které slouží k označení teritoria. Samice vydává ostré, štěkavé „kjuvit“ nebo „kevik“. Mláďata se ozývají sípavým žebráním o potravu. Nejčastěji je lze slyšet na podzim, kdy si mladí ptáci hledají teritoria, a koncem zimy či brzy na jaře (leden–březen) během toku.

Výskyt a biotop

  • Rozšíření: Je rozšířen ve velké části Evropy (chybí jen na severu Skandinávie a v Irsku), v severozápadní Africe a v mírném pásmu Asie až po západní Sibiř a Írán. V České republice je běžným a plošně rozšířeným druhem, vyskytuje se od nížin až do horských oblastí (cca 1000 m n. m.), i když ve vyšších polohách je méně hojný. Odhadovaná populace v ČR se pohybuje mezi 10 000–18 000 páry.
  • Výskyt na Břeclavsku: V oblasti Břeclavska, včetně lužních lesů v oblasti Soutoku Dyje a Moravy, je puštík obecný běžným a typickým druhem sovy, který nachází vhodné podmínky ve starších listnatých a smíšených porostech, parcích (např. Lednicko-valtický areál) a možná i ve větších zahradách či na hřbitovech s dostatkem starých stromů.
  • Biotop: Preferuje starší listnaté a smíšené lesy s dostatkem přirozených stromových dutin. Obývá však i jehličnaté lesy, velké parky, staré sady, hřbitovy, zahrady s vzrostlými stromy a stromořadí. Může žít i v blízkosti lidských sídel, pokud má k dispozici klidná místa k dennímu odpočinku a vhodné dutiny k hnízdění. Klíčová je pro něj přítomnost vhodných hnízdních příležitostí – prostorných stromových dutin, starých hnízd krkavcovitých ptáků či dravců, nebo vhodných budek (tzv. puštíkovníků).

Chování

  • Aktivita: Je to typický noční pták. Aktivní je především za soumraku a v prvních hodinách po západu slunce, a poté opět před svítáním. Den tráví skrytě v hustém větvoví blízko kmene stromu, v dutině nebo v hustém břečťanu.
  • Potrava: Je potravním oportunistou s velmi širokým spektrem kořisti. Hlavní složku potravy tvoří drobní savci, zejména hlodavci (hraboši, myšice, norníci) a hmyzožravci (rejskové). Loví také ptáky (často spící v korunách stromů nebo na hnízdech), obojživelníky (žáby), větší hmyz, žížaly a výjimečně i netopýry nebo ryby.
  • Lov: Nejčastěji loví z vyvýšeného posedu (větve, sloupku), odkud naslouchá a vyhlíží kořist, na kterou se pak tiše snáší. Dokáže ulovit kořist i za nízkého letu nad zemí. Má vynikající sluch, který mu umožňuje lokalizovat kořist i pod listím nebo sněhem.
  • Teritorialita a pohyb: Puštíci jsou silně teritoriální a své území si pár hájí po celý rok, především hlasovými projevy. Jsou to stálí ptáci – dospělí jedinci zůstávají ve svém teritoriu po celý život. Pouze mladí ptáci se na podzim rozptylují a hledají si vlastní neobsazená území, obvykle jen několik kilometrů od rodiště.

Hnízdění a rozmnožování

  • Aktuální období (začátek dubna 2025): V tuto dobu vrcholí hnízdní sezóna puštíka obecného. Většina párů již sedí na vejcích, nebo se jim dokonce líhnou první mláďata. Samci intenzivně loví a nosí potravu samici na hnízdo.
  • Hnízdo: Puštík si sám hnízdo nestaví. Využívá přirozené prostorné dutiny starých stromů (nejčastěji buků, dubů, lip), opuštěná hnízda větších ptáků (vran, strak, dravců), obsazuje prostorné soví budky (puštíkovníky), ale zahnízdí i v různých výklencích ve starých budovách, na půdách nebo v komínech. Důležitá je dostatečná velikost a bezpečnost dutiny. Na dno dutiny snáší vejce přímo na existující materiál (trouch, zbytky starých hnízd) nebo na tenkou vrstvu materiálu, který si samice sama připraví (např. rozcupované vývržky).
  • Snůška a inkubace: Snáší obvykle 2–4 (vzácně 1–7) čistě bílých, téměř kulatých vajec. Vejce klade v intervalu 2–3 dnů. Sezení začíná již od prvního vejce a zajišťuje ho výhradně samice. Inkubace jednoho vejce trvá asi 28–30 dní. Samec po celou dobu samici krmí.
  • Péče o mláďata: Mláďata se líhnou postupně (asynchronně) a jsou kryta jemným bílým prachovým peřím. Samice je zpočátku intenzivně zahřívá a krmí potravou přinášenou samcem. Později loví oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdní dutinu ještě před dosažením plné vzletnosti, zhruba ve věku 3–4 týdnů (tzv. „branching“). Šplhají po větvích v okolí hnízda a hlasitě žebrají o potravu. Rodiče je dokrmují ještě další 2–3 měsíce. V blízkosti hnízda nebo čerstvě vylétlých mláďat mohou být dospělí puštíci velmi agresivní a útočit i na člověka.

Status ochrany a ohrožení

  • Globálně (IUCN): Celosvětově je hodnocen jako „Málo dotčený“ druh (Least Concern – LC). Jeho populace je velká, široce rozšířená a celkově považována za stabilní.
  • Česká republika:
    • Legislativa: Je chráněn jako všichni volně žijící ptáci zákonem č. 114/1992 Sb. Není však zařazen do kategorií zvláště chráněných druhů (kriticky ohrožený, silně ohrožený, ohrožený) dle prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb.
    • Červený seznam ČR (2017): Je zařazen v kategorii Málo dotčený (LC).
    • Stav populace: Je považován za běžný a rozšířený druh, často nejhojnější sovu v ČR. Jeho populace je obecně stabilní, může však lokálně klesat v důsledku ztráty starých doupných stromů, intenzifikace lesního hospodářství (odstraňování starých porostů) nebo používání rodenticidů v zemědělství. Je důležitým predátorem hlodavců a hraje významnou roli v lesních ekosystémech.

Závěr

Puštík obecný je fascinující a přizpůsobivá sova, která je běžnou, i když často skrytou součástí naší přírody, včetně kulturní krajiny a okolí Břeclavi. Jeho charakteristické houkání patří k typickým zvukům nočního lesa či parku. Přestože je jeho populace v současnosti stabilní a není přímo ohrožen, jeho dlouhodobá prosperita závisí na zachování vhodných biotopů se starými stromy a dostatkem hnízdních dutin. Podpora přirozené obnovy lesů, ponechávání doupných stromů a vyvěšování vhodných budek mohou přispět k udržení jeho hojnosti i do budoucna.

 

Rozšíření

Viz taxonomie. V celém areálu stálý druh, pouze mladí ptáci se rozletují obvykle do 30 km od hnízdišť, jen zřídka i více než 100 km. Populace v Evropě jsou ustálené, počty se odhadují na více než 480000 párů.
U nás na celém území většinou nejpočetnější druh sov, vyskytuje se od nížin až do hor více než 1000 m. n. m., ve vyšších polohách ale jeho početnosti ubývá. Dlouhodobé změny početnosti nebyly u tohoto druhu zaznamenány, v letech 2001-03 u nás hnízdilo 10-18 tisíc párů.
 
Potáplice severní
Racek bouřní