Velikost

Puštík obecný (Strix aluco)

Úvod

Puštík obecný (Strix aluco) je středně velká, zavalitá sova, která patří mezi nejběžnější a nejrozšířenější sovy v Evropě i v České republice. Ačkoli je aktivní výhradně v noci a přes den se mistrně skrývá, jeho přítomnost často prozrazuje charakteristické, táhlé a poněkud strašidelné houkání „húúú… hu… huhuhuhúúú“, které se ozývá zejména z lesů, parků a starých zahrad. Díky své přizpůsobivosti a širokému spektru potravy je úspěšným obyvatelem rozmanitých prostředí s dostatkem stromů a hnízdních dutin.

Systematické zařazení

• Řád: Sovy (Strigiformes)
• Čeleď: Puštíkovití (Strigidae) – typické sovy
• Rod: Strix
• Druh: Puštík obecný (Strix aluco)

V České republice se vyskytuje nominátní poddruh S. a. aluco.

Popis a rozpoznávací znaky

• Velikost a vzhled: Středně velká sova (délka těla 37–43 cm, rozpětí křídel 81–96 cm, hmotnost samce 330-490 g, samice 415-720 g). Má robustní postavu, velkou kulatou hlavu bez péřových „oušek“ (na rozdíl např. od kalouse ušatého) a poměrně krátký ocas. Křídla jsou široká a zakulacená.
• Zbarvení: Vyskytuje se ve dvou základních barevných formách (morfách) – šedé a rezavohnědé – a existují i přechodné varianty. Zbarvení je velmi variabilní, vždy však s komplexním vzorem tmavých podélných čar, příčných vlnovek a skvrn, které poskytují dokonalé maskování na kůře stromů. Výrazný je okrouhlý obličejový závoj, který bývá světlejší s tmavšími soustřednými kruhy. Oči jsou velké a charakteristicky tmavé, téměř černé. Zobák je zahnutý, žlutošedý. Nohy jsou opeřené až po drápy.
• Pohlavní dimorfismus: Samice jsou v průměru o něco větší a těžší než samci, zbarvením se však neliší.
• Odlišení od podobných druhů: Od kalouse ušatého se liší absencí péřových oušek, tmavýma očima (kalous má oranžové) a celkově robustnější stavbou těla. Od výrazně většího a vzácnějšího puštíka bělavého se liší menší velikostí, tmavším a variabilnějším zbarvením, kratším ocasem a tmavšíma očima v poměru k hlavě. Od sovy pálené se pozná podle kulatého (ne srdčitého) obličejového závoje a celkově tmavšího, vzorovaného opeření. Od sýčka obecného je výrazně větší a má tmavé oči (sýček žluté).

Hlas

Puštík obecný je velmi hlasově aktivní, zejména při obhajobě teritoria a během námluv. Nejznámější je táhlé, třesavé houkání samce „húúú… hu… huhuhuhúúú“, které slouží k označení teritoria. Samice vydává ostré, štěkavé „kjuvit“ nebo „kevik“. Mláďata se ozývají sípavým žebráním o potravu. Nejčastěji je lze slyšet na podzim, kdy si mladí ptáci hledají teritoria, a koncem zimy či brzy na jaře (leden–březen) během toku.

Výskyt a biotop

• Rozšíření: Je rozšířen ve velké části Evropy (chybí jen na severu Skandinávie a v Irsku), v severozápadní Africe a v mírném pásmu Asie až po západní Sibiř a Írán. V České republice je běžným a plošně rozšířeným druhem, vyskytuje se od nížin až do horských oblastí (cca 1000 m n. m.), i když ve vyšších polohách je méně hojný. Odhadovaná populace v ČR se pohybuje mezi 10 000–18 000 páry.
• Výskyt na Břeclavsku: V oblasti Břeclavska, včetně lužních lesů v oblasti Soutoku Dyje a Moravy, je puštík obecný běžným a typickým druhem sovy, který nachází vhodné podmínky ve starších listnatých a smíšených porostech, parcích (např. Lednicko-valtický areál) a možná i ve větších zahradách či na hřbitovech s dostatkem starých stromů.
• Biotop: Preferuje starší listnaté a smíšené lesy s dostatkem přirozených stromových dutin. Obývá však i jehličnaté lesy, velké parky, staré sady, hřbitovy, zahrady s vzrostlými stromy a stromořadí. Může žít i v blízkosti lidských sídel, pokud má k dispozici klidná místa k dennímu odpočinku a vhodné dutiny k hnízdění. Klíčová je pro něj přítomnost vhodných hnízdních příležitostí – prostorných stromových dutin, starých hnízd krkavcovitých ptáků či dravců, nebo vhodných budek (tzv. puštíkovníků).

Chování

• Aktivita: Je to typický noční pták. Aktivní je především za soumraku a v prvních hodinách po západu slunce, a poté opět před svítáním. Den tráví skrytě v hustém větvoví blízko kmene stromu, v dutině nebo v hustém břečťanu.
• Potrava: Je potravním oportunistou s velmi širokým spektrem kořisti. Hlavní složku potravy tvoří drobní savci, zejména hlodavci (hraboši, myšice, norníci) a hmyzožravci (rejskové). Loví také ptáky (často spící v korunách stromů nebo na hnízdech), obojživelníky (žáby), větší hmyz, žížaly a výjimečně i netopýry nebo ryby.
• Lov: Nejčastěji loví z vyvýšeného posedu (větve, sloupku), odkud naslouchá a vyhlíží kořist, na kterou se pak tiše snáší. Dokáže ulovit kořist i za nízkého letu nad zemí. Má vynikající sluch, který mu umožňuje lokalizovat kořist i pod listím nebo sněhem.
• Teritorialita a pohyb: Puštíci jsou silně teritoriální a své území si pár hájí po celý rok, především hlasovými projevy. Jsou to stálí ptáci – dospělí jedinci zůstávají ve svém teritoriu po celý život. Pouze mladí ptáci se na podzim rozptylují a hledají si vlastní neobsazená území, obvykle jen několik kilometrů od rodiště.

Hnízdění a rozmnožování

• Aktuální období (začátek dubna 2025): V tuto dobu vrcholí hnízdní sezóna puštíka obecného. Většina párů již sedí na vejcích, nebo se jim dokonce líhnou první mláďata. Samci intenzivně loví a nosí potravu samici na hnízdo.
• Hnízdo: Puštík si sám hnízdo nestaví. Využívá přirozené prostorné dutiny starých stromů (nejčastěji buků, dubů, lip), opuštěná hnízda větších ptáků (vran, strak, dravců), obsazuje prostorné soví budky (puštíkovníky), ale zahnízdí i v různých výklencích ve starých budovách, na půdách nebo v komínech. Důležitá je dostatečná velikost a bezpečnost dutiny. Na dno dutiny snáší vejce přímo na existující materiál (trouch, zbytky starých hnízd) nebo na tenkou vrstvu materiálu, který si samice sama připraví (např. rozcupované vývržky).
• Snůška a inkubace: Snáší obvykle 2–4 (vzácně 1–7) čistě bílých, téměř kulatých vajec. Vejce klade v intervalu 2–3 dnů. Sezení začíná již od prvního vejce a zajišťuje ho výhradně samice. Inkubace jednoho vejce trvá asi 28–30 dní. Samec po celou dobu samici krmí.
• Péče o mláďata: Mláďata se líhnou postupně (asynchronně) a jsou kryta jemným bílým prachovým peřím. Samice je zpočátku intenzivně zahřívá a krmí potravou přinášenou samcem. Později loví oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdní dutinu ještě před dosažením plné vzletnosti, zhruba ve věku 3–4 týdnů (tzv. „branching“). Šplhají po větvích v okolí hnízda a hlasitě žebrají o potravu. Rodiče je dokrmují ještě další 2–3 měsíce. V blízkosti hnízda nebo čerstvě vylétlých mláďat mohou být dospělí puštíci velmi agresivní a útočit i na člověka.

Status ochrany a ohrožení

• Globálně (IUCN): Celosvětově je hodnocen jako „Málo dotčený“ druh (Least Concern – LC). Jeho populace je velká, široce rozšířená a celkově považována za stabilní.
• Česká republika:
  • Legislativa: Je chráněn jako všichni volně žijící ptáci zákonem č. 114/1992 Sb. Není však zařazen do kategorií zvláště chráněných druhů (kriticky ohrožený, silně ohrožený, ohrožený) dle prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb.
  • Červený seznam ČR (2017): Je zařazen v kategorii Málo dotčený (LC).
  • Stav populace: Je považován za běžný a rozšířený druh, často nejhojnější sovu v ČR. Jeho populace je obecně stabilní, může však lokálně klesat v důsledku ztráty starých doupných stromů, intenzifikace lesního hospodářství (odstraňování starých porostů) nebo používání rodenticidů v zemědělství. Je důležitým predátorem hlodavců a hraje významnou roli v lesních ekosystémech.

Závěr

Puštík obecný je fascinující a přizpůsobivá sova, která je běžnou, i když často skrytou součástí naší přírody, včetně kulturní krajiny a okolí Břeclavi. Jeho charakteristické houkání patří k typickým zvukům nočního lesa či parku. Přestože je jeho populace v současnosti stabilní a není přímo ohrožen, jeho dlouhodobá prosperita závisí na zachování vhodných biotopů se starými stromy a dostatkem hnízdních dutin. Podpora přirozené obnovy lesů, ponechávání doupných stromů a vyvěšování vhodných budek mohou přispět k udržení jeho hojnosti i do budoucna.

Rozšíření