Velikost

Raroh velký (Falco cherrug)

Úvod

Raroh velký (Falco cherrug) je impozantní dravec patřící mezi největší sokoly světa. Je symbolem otevřených stepních a zemědělských krajin. Tento silný a obratný lovec čelí celosvětově vážným hrozbám, které vedly k jeho zařazení mezi ohrožené druhy. V České republice se jedná o jednoho z nejvzácnějších hnízdících ptáků, jehož přežití je bytostně závislé na aktivních ochranářských opatřeních. Těžiště jeho výskytu u nás leží právě na jižní Moravě, včetně oblasti Břeclavska.

Systematické zařazení

• Řád: Sokoli (Falconiformes) // Pozn.: Někdy řazen pod dravce (Accipitriformes)
• Čeleď: Sokolovití (Falconidae)
• Rod: Sokol (Falco)
• Druh: Raroh velký (Falco cherrug)

Popis a rozpoznávací znaky

• Velikost a vzhled: Velký sokol (délka těla 45–57 cm, rozpětí křídel 105–130 cm, hmotnost samce 700–950 g, samice 950–1300 g). Je podobně velký nebo o něco větší než sokol stěhovavý, ale působí robustněji, má širší křídla (zejména u báze) a relativně delší ocas.
• Zbarvení: Zbarvení je poměrně variabilní. Svrchní strana těla je obvykle písčitě hnědá až šedohnědá, často se světlejším rezavým nebo krémovým lemováním per. Spodina těla je světlá (bělavá, krémová, nažloutlá) s proměnlivým hnědým podélným skvrněním nebo proužkováním (obvykle řidším a jemnějším než u mladého sokola stěhovavého). Hlava je výrazně světlejší než hřbet, krémová až světle hnědá, s tenkým tmavým „vouskem“ pod okem (užším a méně kontrastním než u sokola stěhovavého). Temeno bývá tmavěji proužkované. Ocas je hnědý se světlými příčnými proužky a světlým zakončením. Ozobí (kůže nad zobákem) a kroužek kolem oka jsou u dospělých ptáků žluté, u mladých modrošedé. Nohy jsou také žluté (dospělí) nebo modrošedé (mladí). Oko je tmavě hnědé.
• Pohlavní dimorfismus: Samice je znatelně větší a těžší než samec. Zbarvení je podobné.
• Mláďata: Podobají se dospělým, ale svrchní strana těla je sytěji hnědá s výraznějšími světlými lemy per, spodina těla bývá hustěji a hruběji podélně skvrnitá. Ozobí a nohy mají modrošedé.
• Odlišení od podobných druhů: Od sokola stěhovavého se liší celkově hnědším dojmem, světlejší hlavou s méně výrazným vousem, podélným skvrněním spodiny (dospělý sokol má příčné proužky), širšími křídly a delším ocasem. Od velmi vzácného raroha loveckého je menší a štíhlejší. Od káně lesní se liší typickým sokolím tvarem těla (špičatá křídla, rychlý let) a kresbou opeření.

Hlas

Mimo hnízdní období je raroh velký převážně tichý. V okolí hnízda se ozývá různými drsnými skřeky a opakovaným „kek-kek-kek“, podobně jako sokol stěhovavý, ale hlas bývá často popisován jako o něco hlubší.

Výskyt a biotop

• Rozšíření: Hnízdí od střední a východní Evropy (ČR, Slovensko, Rakousko, Maďarsko, Balkán, Ukrajina) přes rozsáhlé stepi a polopouště střední Asie (Kazachstán, Rusko) až po Mongolsko a severní Čínu. Evropská populace tvoří jen malý zlomek celosvětového stavu. Část populace je stálá, část migruje na zimu do severovýchodní Afriky, na Blízký východ a do Indie.
• Výskyt v ČR: Je velmi vzácným hnízdícím druhem. Jeho populace je extrémně malá, odhadovaná na 15–20 párů (některé zdroje uvádějí možná až 30 párů v posledních letech díky ochranářským opatřením). Téměř celá česká populace je soustředěna na jižní Moravu, do oblasti otevřené zemědělské krajiny s poli, loukami, remízky a lužními lesy. Klíčovou oblastí je Břeclavsko (zejména Ptačí oblast Soutok-Tvrdonicko) a Znojemsko. Mimo jižní Moravu hnízdí zcela výjimečně (např. historicky Osoblažsko, nedávno i jednotlivé páry ve středních a východních Čechách). Ptáci v ČR jsou částečně stálí nebo se na zimu přesouvají jen na kratší vzdálenosti, pokud mají dostatek potravy (holubi).
• Biotop: Vyhledává otevřenou krajinu – zemědělské oblasti („kulturní step“), pastviny, louky, říční nivy. Potřebuje krajinu s dostatkem potravy a vhodnými místy k hnízdění. Těmi jsou stará hnízda jiných velkých ptáků (krkavcovitých, dravců, volavek, čápů) umístěná na stromech (často na okrajích lesů nebo v remízcích) nebo na skalách. V posledních desetiletích se v ČR i okolních zemích populace adaptovala na hnízdění na konstrukcích elektrického vedení velmi vysokého napětí, kde obsazuje hnízda krkavců nebo ochotně přijímá speciálně instalované hnízdní budky a podložky.

Chování

• Potrava: Je vrcholovým predátorem. Jeho přirozenou kořistí ve stepích jsou zejména sysli. V naší zemědělské krajině se po úbytku syslů přeorientoval především na lov ptáků, zejména holubů (domácích i hřivnáčů), ale loví i havrany, kavky, špačky, skřivany a další ptáky. Z menších savců loví hraboše, křečky nebo mladé zajíce.
• Lov: Je silný a obratný letec. Loví kořist jak ve vzduchu při rychlém pronásledování, tak na zemi útokem z nízkého letu nebo z vyčkávacího posedu. Dokáže ulovit i poměrně velkou kořist. Někdy loví v párech.
• Teritorialita a pohyb: V době hnízdění jsou páry silně teritoriální. Jak již bylo zmíněno, naši ptáci jsou převážně stálí nebo potulní.

Hnízdění a rozmnožování

• Aktuální období (začátek dubna 2025): V tomto období již rarohové velcí na Břeclavsku a dalších hnízdištích sedí na vejcích. Snášení probíhá obvykle koncem března a na začátku dubna. Jedná se o velmi citlivou fázi hnízdění, kdy je jakékoli rušení krajně nežádoucí.
• Hnízdo: Jak uvedeno výše, vlastní hnízdo nestaví, využívá stará hnízda jiných druhů nebo umělé podložky a budky, zejména na sloupech VVN. Tyto umělé příležitosti jsou pro současnou populaci v ČR naprosto klíčové.
• Snůška a inkubace: Snáší obvykle 3–5 (2–6) vajec, která jsou nažloutlá až okrová s hustým červenohnědým skvrněním. Na vejcích sedí převážně samice (samec ji krmí a krátce střídá) po dobu asi 32–36 dní.
• Péče o mláďata: Mláďata se líhnou postupně. Zpočátku je zahřívá a krmí samice potravou donesenou samcem, později loví oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 45–50 dnů, ale rodiče je ještě několik týdnů vodí a krmí v okolí hnízda.

Status ochrany a ohrožení

• Globálně (IUCN): Je celosvětově hodnocen jako Ohrožený (Endangered – EN). Jeho populace dramaticky poklesla, zejména v Asii, a to především kvůli:
  • Ilegálnímu odchytu pro sokolnické účely (zejména pro trhy na Blízkém východě).
  • Ztrátě a degradaci stepních biotopů (rozorávání, úbytek pastevectví vedoucí k úbytku syslů).
  • Přímému pronásledování a otravám.
  • Úrazům na elektrickém vedení (elektrokucí).
• Česká republika:
  • Legislativa: Je zařazen mezi zvláště chráněné druhy v kategorii Kriticky ohrožený (KO) (dle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb.). Je také chráněn mezinárodními úmluvami (CITES Příloha II, Bernská úmluva Příloha II).
  • Červený seznam ČR: Kategorie Kriticky ohrožený (CR).
  • Ochrana v ČR: Je předmětem záchranného programu. Klíčovými aktivitami jsou:
    • Monitoring a evidence hnízdní populace.
    • Instalace a údržba umělých hnízdních podložek a budek, zejména na sloupech VVN (ve spolupráci s energetickými společnostmi jako ČEPS, EG.D). Tato aktivita zásadně přispěla k udržení a mírnému nárůstu populace v ČR i okolních státech.
    • Ochrana hnízd před rušením a nelegálním výběrem.
    • Opatření proti úrazům na elektrických vedeních (instalace ochranných prvků).
    • Podpora vhodných biotopů a potravní nabídky (např. podpora kolonií sysla, pokud je to možné).

Závěr

Raroh velký je majestátní dravec, který bojuje o přežití jak v globálním měřítku, tak i na našem území. Jeho výskyt na jižní Moravě a Břeclavsku je výsledkem dlouhodobé a cílené ochranářské práce, zejména instalace bezpečných hnízdních příležitostí na sloupech elektrického vedení. Přestože je jeho populace u nás stále velmi malá a zranitelná, představuje důležitou součást evropské populace tohoto ohroženého druhu. Právě nyní, začátkem dubna, probíhá klíčová fáze inkubace vajec, a proto je naprosto nezbytné zajistit hnízdícím párům maximální klid a ochranu před jakýmkoli rušením. Úspěch záchranného programu raroha velkého závisí na pokračující spolupráci ochránců přírody, energetiků, zemědělců a veřejnosti.

Rozšíření

Význam