Velikost

Rehek domácí (Phoenicurus ochruros)

Úvod

Rehek domácí (Phoenicurus ochruros), často lidově nazývaný „kominíček“ pro své tmavé zbarvení samců, je malý pěvec z čeledi lejskovitých (Muscicapidae). Patří mezi naše nejběžnější a nejznámější ptáky, kteří se výborně přizpůsobili životu v blízkosti člověka. Jeho přítomnost často prozradí charakteristické pocukávání a kmitání rezavým ocáskem nebo typický skřípavý zpěv, který samečci přednášejí z vyvýšených míst, jako jsou střechy či komíny, často již za časného rozbřesku. Na rozdíl od svého příbuzného rehka zahradního je částečně tažný a stále častěji u nás i zimuje. V České republice je hojným a rozšířeným druhem a v roce 2024 byl dokonce vyhlášen Českou společností ornitologickou Ptákem roku. Vzhledem k aktuálnímu datu (4. dubna) je rehek domácí již plně přítomen na svých hnízdištích, včetně Břeclavska, a jeho hnízdní aktivity jsou v plném proudu.

Systematické zařazení

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Lejskovití (Muscicapidae)
• Rod: Phoenicurus (Rehek)
• Druh: Rehek domácí (Phoenicurus ochruros)

V České republice se vyskytuje poddruh P. o. gibraltariensis.

Popis a rozpoznávací znaky

• Velikost a vzhled: Drobný pták (délka těla 14–15 cm, rozpětí křídel 23–26 cm, hmotnost 13–20 g), o velikosti vrabce, působí mírně zavalitěji než rehek zahradní. Často sedí vzpřímeně a typicky kmitá rezavým ocasem, přičemž často i „poklonkuje“ celým tělem.
• Zbarvení: Pohlaví se výrazně liší:
  • Samec (svatební šat): Převážně sazově šedý až černý (hlava, hřbet, hruď). Intenzita černé se může lišit s věkem (starší samci jsou tmavší). Kontrastuje s jasně oranžovo-rezavým ocasem a kostřecem (střední ocasní pera jsou však tmavá). Na složeném křídle má často výrazné bělavé nebo světle šedé pole (tvořené lemy krovek a loketních letek), jeho rozsah je ale variabilní. Nemá bílé čelo ani oranžovou hruď jako rehek zahradní. Zobák a nohy jsou černé.
  • Samice: Mnohem nenápadnější, celkově jednotně myšovitě šedá až šedohnědá, bez výrazných kontrastů. Spodina těla je jen o málo světlejší než svršek. Důležitým znakem je oranžovo-rezavý ocas a kostřec (často působí matněji než u samce), kterým rovněž kmitá. Od samice rehka zahradního se liší celkově chladnějším, šedavým odstínem bez teplých hnědých tónů.
  • Mláďata: Podobají se samici, zpočátku mohou mít jemné skvrnění.
• Odlišení od podobných druhů: Od rehka zahradního se liší zbarvením (samec černý vs. pestrý, samice šedá vs. hnědá) a biotopem (domácí více u budov, zahradní více v parcích a lesích). Od pěvušky modré se liší rezavým ocasem a chováním.

Hlas

• Zpěv: Velmi charakteristický, i když nepříliš melodický. Skládá se obvykle ze tří částí: několika úvodních vysokých tónů „tsip“, následovaných krátkou skřípavou nebo chrastivou pasáží „tserrrrrrr“ (připomínající škrábání nehtem o hřeben nebo tření skla) a někdy zakončený krátkým motivem. Samec zpívá vytrvale z vyvýšených míst (střechy, komíny, antény, skály), často již hodinu i více před svítáním.
• Vábení: Podobně jako rehek zahradní vydává měkké „fít“ nebo „tsip“ a při rozrušení tvrdé cvakavé „tek-tek-tek“.

Výskyt a biotop

• Rozšíření: Původně horský druh skal a sutí se během posledních staletí rozšířil a adaptoval na prostředí vytvořené člověkem. Hnízdí ve většině Evropy (kromě nejsevernějších oblastí), v severozápadní Africe a dále na východ přes horské oblasti Asie. Severní a východní populace jsou tažné, jižní a západní spíše stálé.
• Výskyt v ČR: Je běžným a široce rozšířeným hnízdícím druhem na celém území ČR, od nížin až po nejvyšší horské polohy (kde stále obývá i původní skalní biotopy). Jeho populace v ČR je považována za stabilní nebo mírně rostoucí a odhaduje se na 250 000–500 000 párů. Stále častěji u nás i zimuje.
• Výskyt na Břeclavsku: Rehek domácí je běžným ptákem v samotném městě Břeclav, v okolních vesnicích, v areálech zemědělských podniků, na průmyslových stavbách a všude tam, kde najde vhodné budovy nebo jiné struktury pro hnízdění. Lze ho nalézt i v Lednicko-valtickém areálu u staveb. V čistě lesních komplexech nebo rozsáhlých polích bez staveb se vyskytuje méně.
• Biotop: Původním biotopem jsou skalnaté svahy, sutě, kamenité stráně a horské oblasti. Druhotně však dokonale osídlil prostředí lidských sídel – města, vesnice, průmyslové zóny, staveniště, nádraží, zemědělské usedlosti, ale i hrady, zříceniny a lomy. Vyžaduje přítomnost budov, zdí nebo jiných struktur se štěrbinami, výklenky a dutinami pro hnízdění a zároveň otevřené plochy s nízkou vegetací nebo bez ní pro sběr potravy.

Migrace

Je částečně tažným druhem.

• Pohyb populací: Ptáci ze severní a východní Evropy táhnou na zimoviště do Středomoří a severní Afriky. Ptáci ze střední a západní Evropy jsou částečně stálí (zejména ve městech) nebo táhnou jen na krátké vzdálenosti.
• Přílet/Výskyt v ČR: Migranti přilétají velmi brzy, již od začátku března. V současné době (začátek dubna) jsou tedy již všichni ptáci (migranti i ti, co přezimovali) přítomni na hnízdištích a probíhají naplno hnízdní aktivity.
• Zimování v ČR: Stále více rehků domácích u nás zůstává přes zimu, zejména ve městech, kde nacházejí úkryt a potravu (např. bobule okrasných keřů). Tento trend pravděpodobně souvisí s mírnějšími zimami v důsledku klimatických změn.

Potrava

• Složení potravy: V hnízdní době se živí převážně hmyzem (mouchy, brouci, mravenci, housenky) a pavouky. Sbírá také jiné bezobratlé (žížaly, měkkýši, stonožky). Na podzim a v zimě tvoří významnou složku potravy bobule a jiné plody (bez černý, ptačí zob, loubinec/psí víno, jeřabiny, plody růží atd.).
• Způsob lovu: Kořist vyhledává nejčastěji z vyvýšeného místa (střecha, plot, kámen) a sbírá ji ze země, zdí nebo nízké vegetace. Často podniká krátké výpady za letícím hmyzem.

Chování

Je to živý pták, který často sedává na exponovaných místech a neustále pocukává rezavým ocasem a uklání se. Samec intenzivně zpívá z vyvýšených míst, často již před rozedněním. Je teritoriální. K lidem bývá poměrně tolerantní a často hnízdí v jejich bezprostřední blízkosti.

Hnízdění a rozmnožování

• Aktuální období (začátek dubna 2025): Hnízdní sezóna je již v plném proudu. Probíhá výběr hnízdišť, stavba hnízd a u některých časně hnízdících párů již mohlo začít i snášení vajec. Samci intenzivně zpívají a obhajují teritoria.
• Období: Hnízdí od dubna do července, běžně mívá dvě snůšky ročně, někdy i tři.
• Hnízdo: Hnízdí v polodutinách a výklencích. Využívá různé štěrbiny a otvory v budovách (pod střechami, za okapy, ve větracích otvorech, na půdách, ve stodolách), ve zdech, skalách, lomech, mostech. Méně často obsadí stromovou dutinu nebo ptačí budku (preferuje polobudky nebo budky s větším otvorem). Hnízdo staví samice; je to poměrně neúhledná stavba z trávy, mechu, kořínků, listí, často s příměsí umělých materiálů (provázky, papírky), vystlaná peřím a srstí.
• Snůška a inkubace: Snáší 4–6 (obvykle 5) čistě bílých vajec (na rozdíl od modrých vajec rehka zahradního). Na vejcích sedí pouze samice po dobu 12–17 dní.
• Péče o mláďata: Mláďata krmí oba rodiče. Hnízdo opouštějí ve věku 12–19 dní. Rodiče je pak ještě několik týdnů dokrmují.

Status ochrany a ohrožení

• Globálně (IUCN): Celosvětově je hodnocen jako „Málo dotčený“ druh (Least Concern – LC). Jeho populace je velká a areál rozšíření se v minulosti zvětšoval.
• Česká republika:
  • Legislativa: Je chráněn jako všichni volně žijící ptáci zákonem č. 114/1992 Sb. Není zařazen do kategorií zvláště chráněných druhů dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.
  • Červený seznam ČR (2017): Je zařazen v kategorii Málo dotčený (LC).
  • Stav populace: V ČR je běžným a hojným druhem, jehož populace je považována za stabilní nebo mírně rostoucí. Jeho schopnost adaptace na lidská sídla mu umožnila úspěšné šíření.
• Pták roku 2024: Vyhlášení Ptákem roku 2024 mělo za cíl upozornit na tohoto běžného, ale zajímavého souseda, na jeho adaptaci na změny prostředí, na rostoucí trend zimování v souvislosti s oteplováním a také na potřebu ohleduplnosti při rekonstrukcích budov, které mohou zničit jeho hnízdiště.
• Příčiny ohrožení: Přestože je běžný, může být lokálně ohrožen necitlivými rekonstrukcemi budov, které vedou ke ztrátě hnízdních štěrbin a dutin (je důležité při zateplování a opravách myslet na zachování existujících dutin nebo instalaci náhradních budek). Používání pesticidů může snižovat dostupnost hmyzí potravy. Pro zimující ptáky může být hrozbou nedostatek potravy (bobulí) a kruté mrazy.

Závěr

Rehek domácí je typickým příkladem ptáka, který dokázal profitovat ze změn krajiny způsobených člověkem a stal se naším běžným sousedem ve městech i na vesnicích. Jeho přítomnost oživuje často strohé prostředí lidských sídel svým zpěvem a charakteristickým kmitáním rezavého ocásku. V současné době (začátek dubna) je na Břeclavsku i jinde v plné hnízdní aktivitě. Jako Pták roku 2024 nám připomíná, že i běžné druhy si zaslouží naši pozornost a že jednoduchými opatřeními (např. ohleduplností při opravách domů, nabídkou vhodných budek – tzv. rehkovníků/polobudek) můžeme přispět k jejich ochraně a soužití s námi.

Rozšíření