Rybák dlouhoocasý (Sterna paradisaea) – Mistr dálkové migrace

Rybák dlouhoocasý (Sterna paradisaea) je mořský pták z čeledi rackovitých (Laridae), podčeledi rybákovitých. Na první pohled může připomínat svého běžnějšího příbuzného, rybáka obecného, ale ve světě zoologie je proslulý především jedním neuvěřitelným fenoménem – nejdelší známou pravidelnou migrací ze všech živočichů na planetě. Tento elegantní letec tráví svůj život neustálým cestováním mezi polárními oblastmi, čímž zažije dvě léta ročně a vidí více slunečního světla než jakýkoli jiný tvor na Zemi.

Popis a Identifikace

Rybák dlouhoocasý je středně velký pták, dosahující délky těla 33–39 cm (včetně dlouhých ocasních per) a rozpětí křídel 65–75 cm. Váží mezi 90 a 120 gramy.

• Svatební šat (jaro/léto): V tomto období je nejnápadnější. Má charakteristickou sytě černou čepičku sahající od čela až po zátylek. Hřbet a svrchní strana křídel jsou světle šedé. Tváře, krk a spodina těla jsou bílé, někdy s lehkým našedlým nádechem na břiše. Zobák je celý krvavě červený, bez černé špičky (důležitý znak oproti rybáku obecnému ve svatebním šatu). Nohy jsou krátké a rovněž sytě červené. Nejvýraznějším znakem jsou velmi dlouhá vnější ocasní pera (tzv. vidlice), která výrazně přesahují složená křídla a dávají druhu jeho české jméno. V letu jsou křídla úzká, špičatá a zadní hrana křídla (odtoková hrana) je průsvitná, což je patrné proti světlu.
• Prostý šat (zima/mimo hnízdění): Černá čepička ustupuje, čelo se stává bílým a zbytek čepičky je více „rozpitý“ a šedavý. Zobák tmavne a stává se černým, nohy mohou být tmavě červené až černé. Ocasní pera jsou kratší.
• Mladí ptáci (juvenilní): Podobají se dospělým v prostém šatu, ale mají výrazněji šupinatý vzor na hřbetě (světlejší lemy per) a tmavý pruh na přední hraně křídla.

Rozšíření a Fenomenální Migrace

• Hnízdní areál: Rybák dlouhoocasý hnízdí cirkumpolárně v arktických a subarktických oblastech Evropy (Skandinávie, Island, Grónsko, Špicberky, severní Rusko), Asie (Sibiř) a Severní Ameriky (Kanada, Aljaška).
• Migrace: Zde leží jeho světová jedinečnost. Po vyhnízdění se rybáci vydávají na neuvěřitelně dlouhou pouť na jižní polokouli, aby zde strávili antarktické léto. Nelétají přímou cestou, ale často využívají převládající větry. Některé populace letí podél pobřeží Evropy a Afriky, jiné přes Atlantik k Jižní Americe, další přes Tichý oceán. Moderní sledovací technologie (geolokátory) ukázaly, že někteří jedinci urazí za rok i více než 80 000 km (tam i zpět)! Průměrná roční migrační vzdálenost se pohybuje kolem 70 000 km. Cílem je bohaté moře kolem Antarktidy, kde se v létě jižní polokoule krmí. Na jaře severní polokoule se pak vracejí zpět na svá arktická hnízdiště.
• Výskyt v ČR: V České republice, jakožto vnitrozemském státě daleko od jeho hnízdišť i hlavních migračních tras, je rybák dlouhoocasý pouze velmi vzácným a nepravidelným hostem. Pozorováni jsou jednotliví ptáci, obvykle během jarního (květen) nebo podzimního (srpen-říjen) tahu, často po silných bouřích nebo větrech, které je mohou odklonit z jejich běžných tras.

Biotop

• Hnízdní: Preferuje otevřené, řídce zarostlé biotopy blízko vody. Hnízdí na skalnatých nebo písčitých pobřežích, ostrovech, v tundře, ale někdy i ve vnitrozemí u jezer a řek v severských oblastech.
• Mimohnízdní: Po většinu roku je striktně pelagický – žije nad otevřeným oceánem. V zimním období se zdržuje v oblastech s vysokou koncentrací potravy, často na okraji antarktického plovoucího ledu.

Potrava a Způsob Lovu

Hlavní složkou potravy jsou malé ryby (např. sledi, korušky, tresky), které tvoří až 80 % jídelníčku. Dále loví mořské korýše (zejména kril v antarktických vodách) a během hnízdění v tundře i hmyz. Loví charakteristickým způsobem rybáků – třepotavým letem ve výšce několika metrů nad hladinou vyhlíží kořist a pak se střemhlav vrhá do vody (tzv. plunge-diving), často se zcela ponoří.

Chování a Rozmnožování

• Chování: Jsou to společenští ptáci, hnízdí v koloniích, které mohou čítat od několika párů po tisíce. Mimo hnízdění se také často sdružují do hejn, zejména na místech s hojností potravy. Jsou velmi teritoriální a agresivně brání svá hnízda a mláďata před vetřelci, včetně lidí, na které neváhají střemhlav útočit a klovat je do hlavy. Jejich hlas je ostrý, pronikavý křik, často opakovaný. Let je lehký, elegantní a vznášivý.
• Rozmnožování: Po návratu na hnízdiště (obvykle od května do června) začínají tokat a pářit se. Hnízdo je jednoduchý důlek na zemi, někdy mírně vystlaný vegetací nebo kamínky. Samice snáší 1–3 (nejčastěji 2) skvrnitá vejce, která dobře splývají s okolím. Na inkubaci, která trvá 21–27 dní, se střídají oba rodiče. Mláďata jsou polokrmivá (semiprekociální) – líhnou se opeřená a brzy opouštějí hnízdo, ale rodiče je stále krmí. Vzletná jsou přibližně po 21–28 dnech. Pohlavně dospívají ve 3–4 letech. Mohou se dožít velmi vysokého věku, rekordní zaznamenaný věk je přes 30 let.

Ohrožení a Ochrana

Globálně je rybák dlouhoocasý hodnocen IUCN jako „málo dotčený“ (Least Concern, LC). Má obrovský areál rozšíření a velmi početnou populaci (odhaduje se přes 2 miliony jedinců). Nicméně lokálně mohou být některé populace ohroženy:

• Klimatické změny: Mohou ovlivnit dostupnost potravy (změny v distribuci ryb a krilu) a také podmínky na hnízdištích (např. stoupající hladina moře).
• Predace: Vejce a mláďata jsou ohrožena racky, chaluhami, liškami a dalšími predátory.
• Lidské rušení: Rušení v hnízdních koloniích může vést k opuštění hnízd.
• Znečištění: Znečištění moří (např. ropné skvrny) představuje hrozbu zejména mimo hnízdní období.

Je chráněn různými mezinárodními dohodami, jako je Dohoda o ochraně africko-eurasijských stěhovavých vodních ptáků (AEWA).

Zajímavosti

• Rekordní migrace: Díky své migraci urazí rybák dlouhoocasý za svůj život vzdálenost, která může odpovídat třem cestám na Měsíc a zpět.
• Dvě léta ročně: Jeho životní strategie mu umožňuje využívat vrchol potravní nabídky jak v arktickém, tak v antarktickém létě.
• Dlouhověkost: Na tak malého ptáka se dožívá pozoruhodně vysokého věku.

Závěr

Rybák dlouhoocasý je skutečným přírodním divem. Jeho neuvěřitelná vytrvalost a adaptace na extrémní podmínky polárních oblastí, spojená s nejdelší migrací v živočišné říši, z něj činí symbol odolnosti a fascinující objekt studia pro ornitology i laickou veřejnost. Ačkoliv v naší české krajině je jen velmi vzácným hostem, jeho existence nám připomíná propojenost ekosystémů celé planety a úžasné schopnosti, kterými příroda vybavila své tvory.