Velikost

Skorec vodní (Cinclus cinclus) v České republice

Úvod

Skorec vodní (Cinclus cinclus) je fascinující a jedinečný pěvec, který se jako jediný zástupce svého řádu v Evropě dokonale přizpůsobil životu ve vodním prostředí. Je neodmyslitelně spjat s čistými, rychle tekoucími potoky a řekami, kde ho lze často pozorovat, jak sedí na kameni vyčnívajícím z vody a charakteristicky „poklonkuje“ – rytmicky podřepává. Jeho tmavé tělo s kontrastní bílou náprsenkou a schopnost potápět se a hledat potravu chůzí po dně z něj činí nezaměnitelného obyvatele podhorských a horských toků. V České republice je stálým hnízdícím druhem a jeho přítomnost je považována za indikátor dobré kvality vody. Vzhledem k jeho specifickým nárokům na prostředí je však jeho výskyt v nížinné oblasti Břeclavska, charakteristické pomalu tekoucími regulovanými řekami, vysoce nepravděpodobný.

Systematické zařazení

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Skorcovití (Cinclidae)
• Rod: Cinclus (Skorec)
• Druh: Skorec vodní (Cinclus cinclus)

V České republice se vyskytuje poddruh C. c. aquaticus, který má na rozdíl od severoevropského C. c. cinclus kaštanově hnědý pás na břiše pod bílou náprsenkou.

Popis a rozpoznávací znaky

• Velikost a vzhled: Zavalitý pták velikosti špačka (délka těla 17–20 cm, rozpětí křídel 25–30 cm, hmotnost 50–75 g). Má kompaktní tělo, krátký, často vzhůru zdvižený ocas a krátká, zaoblená křídla. Nohy jsou silné.
• Zbarvení: Velmi charakteristické. Hlava a zátylek jsou tmavě hnědé. Hřbet, křídla a ocas jsou tmavě břidlicově šedé (z dálky působí černě). Brada, hrdlo a celá horní část hrudi tvoří velkou, zářivě bílou náprsenku. U našeho poddruhu (aquaticus) na bílou náprsenku navazuje kaštanově hnědý pás přes břicho, který přechází v tmavě šedou spodinu těla. Zobák je krátký, tenký a tmavý. Nohy jsou tmavé. Oko je tmavé, ale má výrazné bílé opeření na horním i dolním víčku, takže při mrkání pomocí průhledné mžurky (třetího víčka) problikává bíle.
• Pohlavní dimorfismus: Samec a samice jsou zbarveni stejně, samec bývá nepatrně větší.
• Mláďata: Jsou shora šedavá se světlým vlnkováním, zespodu bělavá s tmavým šupinatým vzorem. Chybí jim výrazná bílá náprsenka a hnědé tóny dospělých.
• Odlišení od podobných druhů: Díky svému vzhledu, chování a specifickému biotopu je v podstatě nezaměnitelný s jinými druhy ptáků vyskytujícími se v ČR.

Hlas

• Vábení: Nejčastěji se ozývá ostrým, kovově znějícím „zitt zitt“ nebo „dzik“, často za letu nízko nad vodou. Tento hlas je velmi pronikavý a slyšitelný i přes hukot vody.
• Zpěv: Překvapivě hlasitý a melodický, tvořený směsicí cvrlikavých, vrzavých a flétnových tónů. Zpívá po celý rok, včetně zimy, často z kamene uprostřed toku.

Výskyt a biotop v České republice

• Rozšíření v ČR: Skorec vodní je stálým druhem, který hnízdí na vhodných tocích na většině území ČR, chybí však v rozsáhlých nížinných oblastech bez vhodných vodotečí. Nejhojnější je v podhorských a horských oblastech. Jeho výskyt je přímo vázán na charakter vodního toku.
• Biotop v ČR: Je vysoce specializovaný na čisté, rychle tekoucí, dobře prokysličené potoky a řeky s kamenitým nebo štěrkovitým dnem. Vyžaduje přítomnost peřejí, mělkých úseků s kameny vyčnívajícími nad hladinu (kde sedává a loví) a vhodných míst pro hnízdění v bezprostřední blízkosti vody (výklenky ve březích, pod mosty, za vodopády). Nevyskytuje se u pomalu tekoucích, kalných nížinných řek s bahnitým dnem nebo u silně znečištěných toků.
• Výskyt na Břeclavsku: Oblast Břeclavska pro něj nepředstavuje vhodný biotop. Řeky Dyje a Morava jsou zde typicky nížinné, pomalu tekoucí, často regulované, s převážně písčitým či bahnitým dnem a často se zakalenou vodou. Chybí zde kamenité peřeje a rychlý proud, které skorec nezbytně potřebuje. Jeho výskyt v této oblasti by byl naprosto výjimečný a pravděpodobně by se jednalo pouze o zatoulaného jedince mimo své typické prostředí, například během tuhé zimy, kdy by mohl hledat nezamrzlé úseky.

Chování a adaptace

• Vodní život: Skorec je jediným pěvcem plně adaptovaným na získávání potravy pod vodou. Dokáže se potápět, plavat a dokonce chodit po dně proti proudu, přidržuje se silnýma nohama s drápky kamenů a křídla používá jako „ploutve“ k udržení stability a pohybu. Jeho husté opeření a velká kostrční žláza produkující maz zajišťují dokonalou vodotěsnost a izolaci. Má také adaptace pro vidění pod vodou (mžurka, akomodace čočky) a vyšší kapacitu krve pro přenos kyslíku.
• Pohyb na souši a ve vzduchu: Na břehu nebo na kamenech neustále charakteristicky podřepává a pocukává ocasem. Let je rychlý, přímý, s rychlými údery křídel, obvykle těsně nad hladinou a přesně kopíruje tok řeky.
• Potrava: Živí se výhradně vodními bezobratlými živočichy, které sbírá pod vodou mezi kameny. Jsou to především larvy chrostíků, jepic, pošvatek, muchniček, dále blešivci, drobní měkkýši a příležitostně i potěr ryb.
• Teritorialita a stálost: Je silně teritoriální po celý rok. Pár obhajuje úsek toku o délce několika set metrů až několika kilometrů. Je stálý, své teritorium obvykle neopouští. Pouze v zimě, při zamrznutí vyšších úseků toků, se může posunout níže po proudu do nezamrzlých partií.

Hnízdění a rozmnožování v ČR

• Aktuální období (začátek dubna 2025): Skorec vodní začíná hnízdit velmi brzy. V tuto dobu již páry intenzivně staví nebo opravují hnízda a některé samice mohou již sedět na vejcích.
• Období: Hnízdí od března do června/července, často ve dvou snůškách.
• Hnízdo: Staví velké, kulovité nebo oválné hnízdo s postranním vchodem, které připomíná starou pec. Je postaveno převážně z mechu, zvenčí může být maskováno listím nebo trávou, uvnitř je vystláno suchým listím. Umístěno je vždy v těsné blízkosti vody – ve skalních štěrbinách, výklencích ve březích, pod kořeny stromů, pod mosty, za vodopády, v odtokových rourách nebo ve speciálních budkách pro skorce.
• Snůška a inkubace: Snáší 3–6 (nejčastěji 4–5) čistě bílých vajec. Sedí na nich převážně samice po dobu 15–17 dní. Samec ji může na hnízdě krmit.
• Péče o mláďata: Mláďata krmí oba rodiče vodními bezobratlými. Hnízdo opouštějí ve věku 19–25 dní. Téměř okamžitě po opuštění hnízda jsou schopna se potápět a plavat. Rodiče je ještě nějakou dobu přikrmují.

Status ochrany a ohrožení v České republice

• Legislativa: Je zařazen mezi zvláště chráněné druhy v kategorii Ohrožený (O) (dle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb.).
• Červený seznam ČR (2017): Je zařazen v kategorii Málo dotčený (LC). Jeho populace je sice vázána na specifický biotop, ale v rámci vhodných lokalit je poměrně rozšířený a jeho celkový stav není považován za kritický, i když lokální poklesy mohou nastávat.
• Význam: Jeho přítomnost je považována za bioindikátor čistoty a dobrého ekologického stavu horských a podhorských toků.
• Ohrožení v ČR: Hlavní hrozbou je znečištění vod, které likviduje jeho potravní základnu (vodní bezobratlé). Negativně působí také regulace toků (kanalizace, napřimování, stavba jezů a přehrad), které ničí přirozenou strukturu koryta, peřeje a úkryty. Může být ohrožen i nadměrným rušením v okolí hnízdišť nebo extrémními klimatickými jevy (dlouhotrvající mrazy, povodně).

Závěr

Skorec vodní je unikátní pěvec dokonale přizpůsobený životu u rychle tekoucích vod. Jeho schopnost potápět se a hledat potravu pod hladinou, spolu s charakteristickým vzhledem a chováním, z něj činí jednoho z nejzajímavějších ptáků naší přírody. V České republice je stálým obyvatelem podhorských a horských potoků a řek, kde jeho přítomnost signalizuje relativně čisté a zdravé prostředí. Oblast Břeclavska s jejími nížinnými, pomalu tekoucími a často regulovanými řekami mu však vhodné životní podmínky nenabízí, a proto se zde s ním prakticky nesetkáme. Ochrana tohoto druhu je úzce spjata s ochranou čistoty vod a zachováním přirozeného charakteru horských a podhorských toků.

Rozšíření

Rozšíření v ČR