Velikost

Skřivan polní (Alauda arvensis) v České republice

Úvod

Skřivan polní (Alauda arvensis) je jedním z nejcharakterističtějších a nejznámějších ptáků naší otevřené zemědělské krajiny. Jeho jméno je takřka synonymem pro nekonečný, radostný a vytrvalý zpěv, který samečci přednášejí za typického třepotavého letu vysoko na obloze, často až na hranici viditelnosti. Tento „zpěv věšící se ke slunci“ je neodmyslitelnou zvukovou kulisou polí a luk od časného jara do léta. Přestože je skřivan polní v České republice stále velmi hojným a plošně rozšířeným druhem, jeho populace v posledních desetiletích zaznamenala výrazný pokles v důsledku změn v zemědělském hospodaření, což z něj činí předmět ochranářského zájmu.

Systematické zařazení

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Skřivanovití (Alaudidae)
• Rod: Alauda (Skřivan)
• Druh: Skřivan polní (Alauda arvensis)

V České republice se vyskytuje nominátní poddruh A. a. arvensis.

Popis a rozpoznávací znaky

• Velikost a vzhled: Středně velký skřivan (délka těla 16–19 cm, rozpětí křídel 30–36 cm, hmotnost 25–55 g), o něco větší a s delším ocasem než skřivan lesní. Má typickou skřivaní postavu přizpůsobenou životu na zemi. Na temeni má krátkou chocholku, kterou vztyčuje jen občas, krátce, při vzrušení.
• Zbarvení: Nenápadné, kryptické, převážně hnědé. Svrchní strana těla je pískově až šedohnědá s výrazným tmavým podélným proužkováním. Spodina těla je bělavá nebo nažloutlá, s výrazným tmavým čárkováním na hrudi, které často zasahuje i na boky. Tvář je poměrně nevýrazná, se slabým světlým nadočním proužkem. Důležitými poznávacími znaky viditelnými v letu jsou bělavý zadní okraj křídla a bílé krajní ocasní pera. Zobák je poměrně silný, kuželovitý, rohově zbarvený. Nohy jsou růžovohnědé.
• Pohlavní dimorfismus: Samec a samice jsou zbarveni stejně, samec je v průměru o něco větší. Pouze samec předvádí typický vytrvalý zpěvný let.
• Mláďata: Mají více skvrnitý vzhled díky světlým lemům per.
• Odlišení od podobných druhů: Od skřivana lesního se liší větší velikostí, delším ocasem, absencí výrazného supercilia sbíhajícího se v týle a černobílé skvrny na křídle, má naopak bílý zadní okraj křídla a bílé okraje ocasu. Zpěv a biotop jsou zcela odlišné. Od chocholouše obecného se liší méně výraznou chocholkou a jiným zpěvem. Od lindušek se liší robustnější postavou, tvarem zobáku, přítomností chocholky (i když malé) a absencí potřásání ocasem.

Hlas

• Zpěv: Je jedním z nejznámějších ptačích hlasů. Jedná se o velmi dlouhý (minuty trvající), nepřerušovaný proud cvrlikavých, trylkovitých, švitořivých a pískavých tónů, který samec přednáší za vytrvalého třepotavého letu vysoko (50–150 m, někdy i více) nad svým teritoriem. Pták stoupá, zpívá na místě a pak pomalu klesá, stále zpívaje. Občas zpívá i ze země nebo nízkého posedu.
• Vábení: Tekuté, válené „prrít“, „čirrup“.

Výskyt a biotop v České republice

• Rozšíření v ČR: Je velmi hojným a plošně rozšířeným hnízdícím druhem na celém území ČR, od nejnižších poloh až po horské louky (až k 1500 m n. m.). Patří k nejpočetnějším ptákům české krajiny, zejména té zemědělské.
• Výskyt na Břeclavsku: V zemědělské krajině v okolí Břeclavi, na polích, loukách a pastvinách, je skřivan polní velmi běžným druhem. Jeho zpěvný let je zde typickým projevem jara a léta.
• Biotop v ČR: Obývá otevřenou krajinu bez stromů a keřů. Typickými biotopy jsou pole (zejména s obilninami, jetelovinami, okopaninami v raných fázích růstu), louky, pastviny, úhory, stepní trávníky, vřesoviště, ale i větší travnaté plochy jako letiště nebo okraje velkých luk na horách. Vyhýbá se lesům, hustým křovinám a zastavěným plochám.

Migrace a aktuální výskyt v ČR (k 4. 4. 2025)

• Status: Je částečně tažným druhem a také druhem stálým. Ptáci ze severovýchodní Evropy táhnou na zimu jihozápadním směrem. Česká populace je částečně tažná (zimuje v západní a jižní Evropě) a částečně stálá nebo potulná (zejména v nižších polohách).
• Přílet/Výskyt: Patří mezi velmi časné jarní navrátilce. Přílet probíhá již od února do března.
• Aktuální stav (4. dubna 2025, 11:21 dop.): Skřivani polní jsou již plně přítomni na všech vhodných lokalitách v ČR, včetně Břeclavska. Samečci nyní intenzivně zpívají za letu a obhajují teritoria. Probíhá párování a hnízdění je v plném proudu – samice staví hnízda nebo již sedí na prvních snůškách. Jejich aktivita je v tuto dobu velmi vysoká.

Potrava v ČR

Je převážně všežravý. Na podzim a v zimě tvoří hlavní složku potravy semena trav a plevelů a zelené části rostlin. Na jaře a v létě, zejména v době krmení mláďat, převažuje živočišná potrava – hmyz (brouci, housenky, kobylky, mouchy), pavouci a další bezobratlí (žížaly). Potravu sbírá výhradně na zemi.

Chování v ČR

Je to typický pozemní pták, který se po zemi pohybuje chůzí nebo během. Je známý především svým spektakulárním zpěvným letem samce. Na zemi je díky svému zbarvení velmi nenápadný. Mimo hnízdní období (na podzim a v zimě) se často sdružuje do hejn.

Hnízdění a rozmnožování v ČR

• Období: Hnízdní sezóna je dlouhá, probíhá od dubna až do srpna. Běžně hnízdí dvakrát až třikrát ročně.
• Hnízdo: Staví si hnízdo na zemi, v mělké jamce, dobře ukryté v hustší vegetaci (v obilí, trávě, jeteli). Hnízdo je miska spletená ze suchých travin, vystlaná jemnějšími stébly a někdy i chlupy. Je velmi zranitelné vůči zemědělským pracím (sečení, sklizeň) a predátorům.
• Snůška a inkubace: Snáší 3–5 (vzácně 2–7) vajec. Vejce jsou bělavá, nažloutlá nebo nazelenalá s hustým hnědým a šedým skvrněním. Sedí na nich pouze samice, a to velmi krátce, jen asi 11 dní.
• Péče o mláďata: Mláďata krmí oba rodiče převážně hmyzem. Opouštějí hnízdo extrémně brzy, již ve věku 8–10 dnů, dávno předtím, než jsou schopna letu. Rozptýlí se do okolní vegetace, kde se ukrývají a rodiče je dokrmují. Létat začínají až kolem 18–20 dnů. Toto chování („běhání“) snižuje riziko zničení celé snůšky predátorem nebo zemědělskou technikou.

Status ochrany a ohrožení v České republice

• Globálně (IUCN): Celosvětově je hodnocen jako „Málo dotčený“ druh (Least Concern – LC) díky obrovskému areálu a populaci. Trendy jsou však v mnoha částech Evropy výrazně klesající.
• Česká republika:
  • Legislativa: Je chráněn jako všichni volně žijící ptáci zákonem č. 114/1992 Sb. Není zařazen do kategorií zvláště chráněných druhů dle vyhlášky č. 395/1992 Sb., přestože jeho populace klesá.
  • Červený seznam ČR (2017): Je zařazen v kategorii Téměř ohrožený (NT). Tento status odráží výrazný a dlouhodobý pokles početnosti (odhaduje se o více než 50 % od 80. let 20. století), přestože je stále hojný.
  • Pták roku 2005: Byl vyhlášen Ptákem roku, aby se upozornilo na problémy ptáků zemědělské krajiny.
• Příčiny ohrožení v ČR: Hlavní příčinou poklesu je intenzifikace zemědělství:
  • Ztráta pestrosti krajiny (velké lány monokultur).
  • Pěstování hustých a vysokých plodin (řepka, kukuřice), které jsou pro skřivany nevhodné.
  • Časté a časné sečení luk a pícnin, které ničí hnízda.
  • Používání pesticidů a herbicidů, které snižují dostupnost hmyzí potravy i semen plevelů.
  • Zánik úhorů, mezí a extenzivně využívaných pastvin.

Závěr

Skřivan polní je neodmyslitelným symbolem naší otevřené krajiny a jeho zpěvný let patří k nejkrásnějším projevům jara a léta. Přestože je v České republice stále hojným ptákem, jeho zařazení mezi téměř ohrožené druhy je varovným signálem o negativních dopadech intenzivního zemědělství na biodiverzitu. Právě nyní, začátkem dubna, můžeme jeho aktivitu, zejména typický zpěv samců vysoko na obloze, pozorovat na polích a loukách v okolí Břeclavi i jinde po republice. Jeho ochrana spočívá především v podpoře šetrnějších zemědělských postupů, vytváření pestřejší krajinné mozaiky a zachování extenzivně využívaných travních porostů a úhorů.

Rozšíření

Rozšíření v ČR