Velikost

Slavík modráček (Luscinia svecica) v České republice

Úvod

Slavík modráček (Luscinia svecica) je malý, ale velmi atraktivní pěvec z čeledi lejskovitých (Muscicapidae). Sameček tohoto druhu je ve svatebním šatě nezaměnitelný díky své zářivě modré náprsence, kterou zdobí charakteristická středová skvrna (bílá nebo rezavá v závislosti na poddruhu). Podobně jako jeho příbuzní slavík obecný a rehek zahradní, i modráček často pocukává svým nápadně rezavě zbarveným ocasem (resp. jeho bází). Je to tažný pták, který v České republice hnízdí lokálně ve dvou odlišných typech prostředí, obývaných dvěma různými poddruhy. Oba tyto poddruhy patří mezi zvláště chráněné a ohrožené ptáky naší fauny.

Systematické zařazení

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Lejskovití (Muscicapidae)
• Rod: Luscinia (Slavík)
• Druh: Slavík modráček (Luscinia svecica)

V České republice se vyskytují a hnízdí dva poddruhy:

• Slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula): Má bílou skvrnu uprostřed modré náprsenky. Obývá nížiny a pahorkatiny.
• Slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica): Má rezavou skvrnu uprostřed modré náprsenky. Obývá vysoké horské polohy.

Popis a rozpoznávací znaky

• Velikost a vzhled: Drobný pták velikosti červenky (délka těla 13–14 cm, rozpětí křídel 20–23 cm, hmotnost 13–21 g). Štíhlá postava, často sedí vzpřímeně a pocukává ocasem, přičemž odhaluje jeho rezavou bázi.
• Zbarvení:
  • Samec (svatební šat): Velmi nápadný. Hrdlo a horní část hrudi tvoří jasně modrá náprsenka, pod níž je tenký černý a bílý proužek a následně širší rezavý pás. Uprostřed modré plochy je skvrna – bílá u poddruhu cyanecula (nížinný), rezavá u poddruhu svecica (horský). Svrchní strana těla je nenápadně hnědá. Nad okem je výrazný světlý (bělavý nebo nažloutlý) nadoční proužek. Ocas je tmavý s jasně rezavou bází (viditelnou hlavně při rozevření nebo pohledu zezadu/zespoda). Spodina těla pod náprsenkou je bělavá.
  • Samice: Mnohem méně nápadná. Svrchu hnědá jako samec. Spodina bělavá. Hrdlo je bělavé, často s tmavšími skvrnkami nebo proužky tvořícími neúplný náhrdelník nebo tmavší pruh po stranách brady. Někdy mohou mít samice na hrdle i náznak modré či rezavé barvy, ale nikdy tak výrazný jako samci. Důležitými znaky jsou výrazný světlý nadoční proužek a rezavá báze ocasu, kterým také pocukává.
  • Mláďata: Jsou hnědá, hustě světle skvrnitá, ale již mají patrný světlý nadoční proužek a rezavou bázi ocasu.
• Odlišení od podobných druhů: Sameček je díky modré náprsence nezaměnitelný. Samici lze poznat podle kombinace hnědého hřbetu, světlé spodiny, výrazného světlého nadočního proužku a rezavé báze ocasu. Od samice rehka zahradního se liší výraznějším nadočním proužkem a potenciální kresbou na hrdle.

Hlas

• Zpěv: Zpěv je jasný, zvučný, poměrně hlasitý a velmi pestrý, často s kovovým nádechem. Typicky začíná sérií zrychlujících se tónů „cip-cip-cip…“ nebo „cük-cük-cük…“, které přecházejí do směsice cvrlikání, pískání, trylků a zdařilých imitací hlasů jiných ptáků (podobně jako sedmihlásek, ale zpěv je obvykle méně překotný a více „kovový“). Samec zpívá z vyvýšeného místa (vrcholek keře, rákosové stéblo, plotový kůl).
• Vábení: Tvrdé „tak“ nebo „ček“, podobné července nebo rehkovi, také měkčí „huit“.

Výskyt a biotop v České republice

Slavík modráček hnízdí v ČR lokálně a ve dvou naprosto odlišných typech prostředí:

• Poddruh cyanecula (středoevropský): Obývá nížiny a pahorkatiny. Je vázán na husté, často podmáčené křovinaté porosty, okraje rákosin, zarostlé břehy rybníků, řek a potoků, vlhké louky s roztroušenými keři, vrbové porosty a zarůstající příkopy. Vyžaduje přítomnost hustého nízkého krytu.
  • Výskyt na Břeclavsku: Oblast Břeclavska s rozsáhlými mokřadními biotopy, lužními lesy s hustým podrostem, břehovými porosty Dyje a Moravy a okolím rybníků představuje vhodný biotop právě pro tento nížinný poddruh (cyanecula). Jeho výskyt zde byl a je pravidelně zaznamenáván.
• Poddruh svecica (tundrový): Obývá vysokohorské polohy (v ČR typicky nad 1200 m n. m.) v Krkonoších, Hrubém Jeseníku, na Králickém Sněžníku, vzácněji na Šumavě. Hnízdí v porostech kosodřeviny, na rašeliništích s nízkými vrbami a břízami, v klečových porostech a na okrajích ledovcových karů. Tento poddruh se na Břeclavsku nevyskytuje.

Migrace a aktuální výskyt v ČR (k 4. 4. 2025)

• Status: Je dálkovým migrantem.
• Přílet do ČR: Nížinný poddruh (cyanecula) přilétá poměrně brzy, již od konce března do poloviny dubna. Horský poddruh (svecica) přilétá výrazně později, až v květnu.
• Aktuální stav (4. dubna 2025, 11:25 dop., Břeclavsko): Přílet nížinného poddruhu cyanecula právě probíhá nebo právě začal. Je možné, že první samci se již objevili ve vhodných biotopech na jižní Moravě, včetně Břeclavska. V tuto chvíli budou pravděpodobně nenápadní, mohou začínat s tichým zpěvem a obsazováním teritorií. Hlavní vlna příletu a plná intenzita zpěvu nastane v následujících dnech a týdnech.
• Odlet z ČR: Odlétá v srpnu a září.
• Zimoviště: Zimuje v severní Africe, v oblasti Sahelu, na Blízkém východě a v Indii (různé populace a poddruhy mají různá zimoviště).

Potrava v ČR

Živí se především hmyzem (brouci, dvoukřídlí, mravenci, larvy) a pavouky. Potravu sbírá hlavně na zemi nebo nízko ve vegetaci, často v blízkosti vody nebo v hustém podrostu. Na podzim může konzumovat i bobule.

Chování v ČR

Často se zdržuje skrytě v husté vegetaci, ale samec při zpěvu často volí exponovanější posedy na vrcholcích keřů nebo rákosí. Často pocukává a roztahuje ocas, čímž ukazuje jeho rezavou bázi. Je teritoriální.

Hnízdění a rozmnožování v ČR

• Období: Hnízdí od května do července, obvykle jednou ročně.
• Hnízdo: Staví si hnízdo velmi dobře ukryté na zemi nebo těsně nad zemí, v hustém trsu trávy, ostřice, pod keřem nebo mezi kořeny. Je to miska z trávy, listí a mechu, vystlaná jemnými materiály. Staví převážně samice.
• Snůška a inkubace: Snáší 5–7 (obvykle 5–6) vajec, která jsou světle modrozelená, často s jemným červenohnědým tečkováním. Sedí na nich převážně nebo výhradně samice po dobu asi 13–14 dní.
• Péče o mláďata: Mláďata krmí oba rodiče. Hnízdo opouštějí ve věku 13–14 dní, ještě ne plně vzletná, a ukrývají se v okolní vegetaci. Rodiče je dokrmují ještě asi dva týdny.

Status ochrany a ohrožení v České republice

Oba poddruhy vyskytující se v ČR jsou považovány za ohrožené a jsou zvláště chráněné:

• Legislativa (Vyhláška 395/1992 Sb.):
  • Luscinia svecica cyanecula (středoevropský/nížinný) – Silně ohrožený (SO)
  • Luscinia svecica svecica (tundrový/horský) – Kriticky ohrožený (KO)
• Červený seznam ČR (2017):
  • L. s. cyanecula – Ohrožený (EN)
  • L. s. svecica – Kriticky ohrožený (CR)
• Populační odhady (Atlas 2001-2003): cyanecula: 1500–3000 párů; svecica: 350–700 párů. Aktuální stavy mohou být odlišné.
• Příčiny ohrožení: Hlavní hrozbou je ztráta a degradace specifických biotopů:
  • Pro nížinný poddruh (cyanecula): vysoušení mokřadů, likvidace pobřežních křovin a rákosin, regulace vodních toků, zarůstání nebo naopak příliš intenzivní údržba vhodných lokalit.
  • Pro horský poddruh (svecica): změny ve struktuře alpínských ekosystémů (zarůstání klečí, ústup rašelinišť), turistický ruch, potenciálně dopady klimatických změn na horské prostředí.

Závěr

Slavík modráček je krásný a zajímavý pěvec, jehož přítomnost v české přírodě je vázána na specifické a často ohrožené biotopy. Existence dvou odlišných poddruhů ve zcela rozdílných prostředích – nížinných mokřadech a vysokých horách – činí jeho biologii a ochranu v ČR obzvláště zajímavou. Oba poddruhy jsou ohrožené a zákonem chráněné. V oblasti Břeclavska se můžeme setkat s nížinným, bíloskvrnným poddruhem (cyanecula), jehož první jedinci právě v těchto dnech (začátek dubna) přilétají ze zimovišť. Zachování hustých křovinatých porostů u vod a v lužních lesích je klíčové pro jeho ochranu v tomto regionu. Pozorování zpívajícího samečka slavíka modráčka patří k nevšedním ornitologickým zážitkům.

Rozšíření

Význam