Pták velký jako skřivan, dlouhý 19 cm. Má černý zobák mnohem kratší než bekasína. Hřbet se na černém podkladu v létě zelenavé leskne a jsou na něm 4 slabě žluté podélné pruhy, které často vypadají jako stébla rákosu, když se slučka přitiskne k zemi. V nebezpečí vydrží bez pohybu a vylétá až těsně před nohama rušitele. Mnoho sluček bylo už chyceno do sítěk na motýly nebo prostě jen do ruky. Když slučka malá vylétá, je buď tichá, nebo vydává tlumený zvuk „eč”. Slučka malá létá pomalu a po několika stech metrech zas zapadá do vegetace. Za dne se pohybuje skrčena a váhavě, za soumraku pobíhá drobnými krůčky a se zdviženým tělem. Za dne je její let téměř přímý, večer však poletuje jakoby nejistým letem nízko sem a tam. Tak si ji můžeme splést s netopýrem, ježto i její volání za letu, vysoké a ostré „pic”, připomíná hlas tohoto létajícího savce. Na hnízdišti toká létající slučka malá nápadně.

Prostředí

Bažiny řídce porostlé trávou, slabě zaplavené bahnité kraje, mokré křovinaté olšiny, zvláště v pásmu severského březového lesa. Severní hranice hnízdění probíhá křovitou tundrou, jižní hranice končí pásmem jehličnatých lesů. Není ostře ohraničena, neboť na jihu dochází k hnízdění nahodile a nepravidelně. Není nikde hojná, na většině míst spíše vzácná. Slučka malá je tažný pták, přezimující především ve Středomoří. Jednotliví ptáci odtahují až do tropů a dokonce až na jih od rovníku. V zimě se ptáčci zdržují na zaplavených rýžovištích, v okolí zarostlých bažin a v pobřežní vegetaci zabahněných vod. Jednotlivé slučky se také pokoušely přezimovat v mírných oblastech západní Evropy. Střední Evropou přetahují slučky malé od srpna do listopadu, opozdilci až v prosinci, a pak opět v březnu a v dubnu. Rády odpočívají na bažinatých lukách, kde s oblibou prospí den ve stopách po dobytku. Táhnou jednotlivě a v noci.

Rozmnožování

Od května do června tokají slučky malé nad hnízdištěm tak nápadně, že je nelze přeslechnout, a to zvláště za bezvětrných a mlhavých dnů a za svítání a za soumraku. Přitom se zdá, že pták volá z nejrůznějších směrů, zatímco on ve skutečnosti vysílá volání do různých stran. Jedna sloka trvá 5 až 7 sekund, pak slučka odlétá asi 500 metrů dál a volá znovu. Při toku se pták může tak vzdálit, že jej ztratíme nejen v dalekohledu, ale že jej také přestaneme slyšet. Jeho sloku obvykle srovnáváme s hlukem, jaký vydává cválající kůň: „top top top…top top top”. Při zpěvu se pták vrhá klouzavým letem šikmo dolů a pak se rozmachy křídel opět vznese do výše. Tento tok končí asi za 10 minut střemhlavým letem až těsně k zemi. Hnízdní biologie slučky malé je dosud málo známá. Několik málo dosud člověkem úspěšně odchovaných snůšek pocházelo většinou z nálezů sběratelů vajec. Hnízdo je vždy v mokrém prostředí, často na vyvýšenince obklopené vodou a je jen řídce vystláno stébly. Hnízdění se odbývá v druhé polovině června a v červenci. Doba sezení známa není, činí ale jistě nejméně 21 dnů. Pravidelně obsahuje snůška 4 vajíčka dlouhá kolem 39 mm. téměř tak velká jako vejce bekasíny a mnohem větší než vajíčka skřivana polního (23 mm), který je asi stejně velký jako slučka malá. Mláďata se velmi podobají mláďatům bekasíny, nemají však bílý kroužek na kořeni zobáku jako ona.

Potrava

Slučka malá vypichuje potravu zobákem z bahna a jako jespáci ji vytahuje na zem. Živí se larvami hmyzu, červy a plži.