Velikost

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)

Úvod

Sokol stěhovavý je kosmopolitně rozšířený dravec z čeledi sokolovitých (Falconidae). Je proslulý jako nejrychlejší živočich na planetě, dosahující při střemhlavém útoku na kořist rychlosti přes 320 km/h. Po dramatickém poklesu stavů v polovině 20. století, způsobeném zejména pesticidy, se díky ochranářským opatřením jeho populace v mnoha částech světa, včetně České republiky, postupně zotavuje.

Systematické zařazení

• Řád: Sokoli (Falconiformes)
• Čeleď: Sokolovití (Falconidae)
• Rod: Sokol (Falco)
• Druh: Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)
  • Existuje řada poddruhů lišících se velikostí a zbarvením v různých částech světa.

Popis

• Velikost: Středně velký až velký sokol. Délka těla se pohybuje mezi 38–51 cm, rozpětí křídel 89–113 cm. Hmotnost samce je 500–750 g, samice je výrazně větší a robustnější (reverzní pohlavní dimorfismus), váží 800–1300 g.
• Zbarvení dospělých ptáků: Horní strana těla je tmavě šedá až modrošedá s tmavším proužkováním. Spodní strana je světlá (bělavá až krémová) s jemným tmavým příčným vlnkováním na břiše a bocích (u samic bývá vlnkování výraznější). Hlava je tmavá s charakteristickým širokým černým „vousem“ (malar stripe) táhnoucím se od oka dolů a ostře kontrastujícím s bílými tvářemi a hrdlem. Křídla jsou dlouhá, špičatá, ocas relativně krátký. Ozobí a nohy jsou žluté, drápy černé.
• Zbarvení mladých ptáků (juvenilní): Horní strana těla je tmavě hnědá se světlejšími lemy per. Spodní strana je krémová až nažloutlá s výraznými tmavě hnědými podélnými skvrnami (proužky). Tmavý vous na hlavě je méně výrazný. Ozobí a nohy jsou modrošedé až zelenavě žluté. Plného zbarvení dospělých dosahují ve druhém až třetím roce života.
• Let: Let je velmi rychlý a obratný, s rychlými údery křídel, střídaný s klouzavým letem nebo kroužením ve výšce. Silueta v letu je typická srpovitými křídly a širokou základnou ocasu.

Výskyt, rozšíření a habitat

• Rozšíření: Sokol stěhovavý má jedno z největších přirozených rozšíření mezi všemi ptáky. Obývá všechny kontinenty kromě Antarktidy. Chybí pouze v extrémně chladných polárních oblastech, vysokých horách a hustých tropických pralesích.
• Habitat: Původně preferoval skalnaté oblasti – útesy, kaňony, skalní stěny v blízkosti vodních ploch nebo otevřené krajiny, kde mohl lovit. S úbytkem přirozených hnízdišť a díky své adaptabilitě se stále častěji usazuje i v lidských sídlech. Využívá vysoké stavby (komíny, kostelní věže, mosty, mrakodrapy, sila), které mu nahrazují přirozené skalní stěny.
• Výskyt v ČR: V České republice byl sokol stěhovavý v minulosti hnízdícím druhem, zejména ve skalnatých oblastech. V 60.–70. letech 20. století však v důsledku používání pesticidů (zejména DDT) zcela vymizel. Od konce 80. let a zejména od 90. let dochází k jeho postupnému návratu díky přísné ochraně, zákazu škodlivých chemikálií a reintrodukčním programům. V současnosti (rok 2025) hnízdí řádově několik desítek párů jak na přirozených skalních lokalitách (např. v Českosaském Švýcarsku, Moravském krasu), tak stále častěji i ve městech a průmyslových areálech (např. v Praze, Brně, Ostravě, Plzni, Ústí nad Labem).

Potrava a lov

• Složení potravy: Sokol stěhovavý je specializovaný lovec ptáků. Jeho kořist tvoří ptáci různých velikostí, od malých pěvců až po ptáky velikosti holuba, racka nebo kachny. Nejčastější kořistí bývají holubi (skalní i domácí), špačci, drozdi, rackové a různí bahňáci. Složení potravy se liší podle lokality a ročního období. V menší míře loví i netopýry nebo hmyz.
• Technika lovu: Loví téměř výhradně za letu v otevřeném prostoru. Kořist vyhlíží z vyvýšeného místa (posedu) nebo při kroužení ve velké výšce. Jakmile spatří vhodnou oběť, přejde do charakteristického střemhlavého útoku (stoop). Při tomto útoku složí křídla k tělu a padá volným pádem, přičemž dosahuje extrémních rychlostí (udává se 320–390 km/h). Do kořisti narazí sevřenými pařáty a omráčí ji nebo usmrtí úderem, případně ji uchopí do pařátů. Menší kořist někdy uloví i v přímém horizontálním letu.

Chování a hlas

• Teritorialita: Během hnízdní sezóny jsou sokoli silně teritoriální a agresivně brání své hnízdiště před vetřelci, včetně jiných dravců nebo člověka.
• Hlas: Hlasově se projevují zejména v okolí hnízda. Typický je rychlý, ostrý křik „kek-kek-kek“ nebo „kjak-kjak-kjak“, používaný při vzrušení nebo jako varování. Během toku a při kontaktu partnerů používají měkčí, naříkavé zvuky.

Rozmnožování

• Hnízdění: Sokol stěhovavý si nestaví vlastní hnízdo. Hnízdí ve skalních výklencích, na římsách, v dutinách nebo využívá stará hnízda jiných ptáků (např. krkavců). Na budovách využívá různé výklenky, římsy nebo speciálně instalované hnízdní budky. Důležitý je dobrý rozhled a ochrana před predátory a nepřízní počasí.
• Tok a páření: Tok probíhá na jaře (březen–duben) a zahrnuje působivé vzdušné akrobatické lety, předávání potravy a hlasové projevy. Páry jsou často celoživotně monogamní.
• Snůška: Samice snáší obvykle 3–4 (vzácně 2–5) vajec s hustým červenohnědým skvrněním na krémovém podkladu. Vejce jsou kladena v intervalu 2–3 dnů.
• Inkubace: Na vejcích sedí převážně samice po dobu 29–33 dní. Samec ji během inkubace zásobuje potravou.
• Péče o mláďata: Vylíhlá mláďata jsou krmivá, starají se o ně oba rodiče. Samec obstarává většinu potravy, samice ji trhá a krmí mláďata. Mláďata opouštějí hnízdo (vylétají) ve věku 35–42 dní, ale rodiče je ještě několik týdnů přikrmují a učí lovit.

Migrace

• Migrační chování: Je proměnlivé. Populace hnízdící v severních oblastech (Arktida, subarktické pásmo) jsou typicky dálkoví migranti, zimující v jižní Evropě, Africe, Jižní Americe nebo jižní Asii. Populace z mírného pásma, včetně většiny evropských populací (a tedy i české), jsou převážně stálé nebo migrují jen na krátké vzdálenosti. Městské populace bývají často celoročně rezidentní díky dostatku potravy (holubi) a příznivějšímu mikroklimatu.

Stav populace, ohrožení a ochrana

• Historický vývoj: V polovině 20. století došlo celosvětově k drastickému poklesu populací sokola stěhovavého. Hlavní příčinou bylo používání organochlorových pesticidů (zejména DDT), které se hromadily v tělech ptáků na vrcholu potravního řetězce. DDT způsobovalo ztenčování vaječných skořápek, které pak praskaly během inkubace, což vedlo k masivnímu selhání hnízdění. K úbytku přispíval i přímý odstřel a vybírání hnízd.
• Současný stav: Po zákazu DDT a dalších nebezpečných pesticidů (v 70. letech 20. stol.) a díky intenzivním ochranářským opatřením (reintrodukční programy, ochrana hnízdišť, instalace budek, osvěta) se populace sokola stěhovavého začala zotavovat.
• Status: Globálně je podle IUCN hodnocen jako „málo dotčený“ (LC). V České republice byl veden jako „kriticky ohrožený“ (CR), ale díky úspěšnému návratu a rostoucí populaci je v aktuálním Červeném seznamu ptáků ČR (z roku 2021 zatím neoficiálním) navržen do kategorie „ohrožený“ (EN). Stále se však jedná o zvláště chráněný druh podle zákona.
• Ohrožení: I přes zotavení populace čelí sokoli stále hrozbám: rušení na hnízdištích (turistika, horolezectví), kolize s překážkami (drátěná vedení, skleněné plochy budov, větrné elektrárny), ilegální odstřel nebo odchyt, a potenciálně i nové typy chemikálií v prostředí.
• Ochrana v ČR: Ochrana zahrnuje monitoring hnízdění, zajištění klidu na hnízdištích (dočasné omezení vstupu), instalaci a údržbu hnízdních budek na vhodných stavbách, spolupráci s průmyslovými podniky a energetiky, a osvětu veřejnosti. Projekty zaměřené na podporu sokola stěhovavého jsou v ČR stále aktivní.

Zajímavosti a vztah k člověku

• Rekordman: Je držitelem rekordu nejrychlejšího živočicha planety.
• Sokolnictví: Sokol stěhovavý je pro své lovecké schopnosti a rychlost již po staletí vysoce ceněným dravcem v sokolnictví.
• Symbolika: Je symbolem rychlosti, síly, ostrého zraku a vznešenosti. Objevuje se ve znacích a erbech.
• Název: Latinské jméno peregrinus znamená „poutník“, „cizinec“ nebo „putující“, což odkazuje na jeho daleké migrační cesty nebo možná na fakt, že sokolníci často chytali mladé ptáky na tahu („poutníky“). České jméno „stěhovavý“ má stejný význam.

Závěr

Sokol stěhovavý je ikonickým dravcem, který představuje jeden z nejúspěšnějších příběhů ochrany přírody. Jeho schopnost adaptace na různé prostředí, včetně městského, a jeho návrat do české krajiny po kritickém ohrožení jsou důkazem toho, že cílená ochrana může přinést pozitivní výsledky. Pozorování tohoto elegantního a neuvěřitelně rychlého lovce ve volné přírodě nebo i ve městech je vždy mimořádným zážitkem. Jeho další osud však závisí na pokračující ochraně jeho hnízdišť a eliminaci moderních hrozeb.

Rozšíření

Význam

Vyhledávání

Vyhledat obrázky pomocí Google
Vyhledat na internetu pomocí Google
Vyhledat na internetu pomocí uBio
Vyhledat v ITIS – Integrated Taxonomic Information System