Šoupálek dlouhoprstý

Reklamy

soupalekdl

Velikost

12-13 cm, váha 9 g
 

Šoupálek dlouhoprstý (Certhia brachydactyla) 

Úvod

Šoupálek dlouhoprstý (Certhia brachydactyla) je drobný, nenápadně zbarvený pěvec z čeledi šoupálkovitých (Certhiidae), který je známý svým charakteristickým způsobem pohybu – spirálovitým šplháním po kmenech a větvích stromů. Je velmi podobný svému příbuznému, šoupálkovi krátkoprstému (Certhia familiaris), a jejich spolehlivé rozlišení v terénu může být obtížné, často vyžaduje poslech hlasu nebo detailní pozorování. Šoupálek dlouhoprstý preferuje listnaté a smíšené lesy nižších poloh, včetně parků a zahrad, a je tedy typickým druhem například pro lužní lesy a sady v oblasti Břeclavska. Právě nyní, na začátku dubna (aktuální datum 4. dubna 2025), začíná jeho hnízdní sezóna.

Systematické zařazení

  • Řád: Pěvci (Passeriformes)
  • Čeleď: Šoupálkovití (Certhiidae)
  • Rod: Certhia
  • Druh: Šoupálek dlouhoprstý (Certhia brachydactyla)

Popis a rozpoznávací znaky

  • Velikost: Malý pták, délka těla okolo 12,5 cm, hmotnost 8–12 g.
  • Zbarvení: Velmi nenápadné, kryptické. Svrchní strana těla je hnědá s bělavým a tmavším skvrněním a proužkováním, které dokonale splývá s kůrou stromů. Spodina těla je špinavě bílá až našedlá, často s nahnědlým nebo okrovým nádechem na bocích a břiše (na rozdíl od čistě bílé spodiny šoupálka krátkoprstého). Přes oko se táhne bělavý proužek (supercilium), který bývá často méně výrazný než u š. krátkoprstého.
  • Zobák: Relativně dlouhý, tenký a výrazně srpovitě zahnutý dolů, ideální pro vybírání hmyzu ze štěrbin kůry. Bývá v průměru delší než u š. krátkoprstého.
  • Ocas: Tvořený tuhými, zašpičatělými pery, která používá jako oporu při šplhání po kmeni (podobně jako datlové a strakapoudi).
  • Nohy a drápy: Nohy jsou přizpůsobeny silnému úchopu kůry. Má poměrně dlouhé prsty, ale paradoxně kratší zadní dráp než šoupálek krátkoprstý (odtud anglický název „Short-toed Treecreeper“). České jméno „dlouhoprstý“ je poněkud matoucí a pravděpodobně odkazuje na celkově delší přední prsty v poměru k zadnímu drápu nebo k tělu.
  • Pohlaví: Samec a samice jsou zbarveni stejně.

Výskyt a biotop

  • Rozšíření: Vyskytuje se v západní, střední a jižní Evropě a v severozápadní Africe. Jeho areál je jižněji položený než areál šoupálka krátkoprstého, který preferuje chladnější oblasti a sever Evropy a Asie.
  • Biotop: Preferuje listnaté a smíšené lesy, zejména starší porosty s drsnou kůrou (duby, lípy, jasany, topoly). Často ho najdeme i v parcích, velkých zahradách, sadech, stromořadích a lužních lesích. Vyhýbá se hustým jehličnatým lesům, které naopak preferuje šoupálek krátkoprstý. V České republice je hojným druhem především v nížinách a pahorkatinách. V oblasti Břeclavska, s jeho rozsáhlými lužními lesy a starými stromy v parcích (např. Lednicko-valtický areál) a podél Dyje, je typickým a očekávaným druhem šoupálka.
  • Migrace: Je to stálý pták, který zůstává na svém hnízdišti po celý rok. Může se v zimě potulovat na kratší vzdálenosti.

Potrava

  • Složení: Živí se téměř výhradně živočišnou potravou, kterou nachází ve štěrbinách kůry. Jsou to především dospělci i larvy drobného hmyzu, pavouci, jejich vajíčka a kukly.
  • Způsob obživy: Potravu hledá systematickým prohledáváním kmenů a silnějších větví stromů. Svým zahnutým zobákem sonduje štěrbiny a odlupující se kůru.

Chování a hlasové projevy

  • Pohyb: Charakteristický je jeho pohyb po stromech. Začíná nízko u paty kmene a spirálovitě šplhá směrem nahoru, přičemž se opírá o tuhá ocasní pera. Když dosáhne určité výšky, přeletí na další strom, opět k jeho bázi, a celý proces opakuje. Nešplhá hlavou dolů (jako brhlík).
  • Sociální chování: Mimo hnízdní období žije obvykle samotářsky, i když v zimě se může připojit k smíšeným hejnům sýkor a jiných ptáků. Během hnízdění žije v párech a je teritoriální.
  • Hlas: Hlasové projevy jsou nejspolehlivějším znakem pro odlišení od šoupálka krátkoprstého.
    • Zpěv: Je poměrně hlasitý, zvučný a energický. Skládá se z řady stejných tónů zakončených výraznějším trylkem nebo jiným motivem, často přepisovaný jako „tüt-tüt-tüt-tüt-tüteroít“ nebo podobně. Zpěv je variabilní.
    • Volání: Často se ozývá hlasitým, ostrým a pronikavým „tiit“, „cít“ nebo „tsii“.
    • (Pro srovnání: Šoupálek krátkoprstý má velmi tichý, jemný, vysoký zpěv sestávající z klesající řady tónů, a jeho volání je velmi jemné, vysoké „srííí“.)

Hnízdění a rozmnožování

  • Hnízdní období: Začíná v dubnu a končí v červnu až červenci. Může mít i dvě snůšky ročně. Právě začátkem dubna dochází k intenzivnímu toku, párování a začátku stavby hnízd.
  • Hnízdiště: Hnízdo si staví typicky za odchlíplou kůrou starých stromů, ve štěrbinách kmenů, někdy i ve štěrbinách zdí nebo v hustém břečťanu. Využívá i speciální polobudky pro šoupálky.
  • Stavba hnízda: Hnízdo má miskovitý nebo hamakovitý tvar, základ tvoří drobné větvičky, kůra, mech a tráva. Kotlinku pečlivě vystýlá jemným materiálem jako je peří, srst, vlna a pavučiny.
  • Snůška: Klade 5–7 (někdy 4–9) bílých vajec s jemnými červenohnědými skvrnkami, které jsou často hustší na širším konci.
  • Inkubace a péče o mláďata: Na vejcích sedí pouze samice po dobu 14–15 dní. Mláďata krmí oba rodiče po dobu dalších 15–17 dní. Po vylétnutí je rodiče ještě nějakou dobu přikrmují.

Stav populace a ochrana

  • Status: Podle IUCN je celosvětově hodnocen jako „málo dotčený“ druh (LC). Je to běžný a rozšířený pták.
  • Status v ČR: V České republice je hojným hnízdícím druhem, jehož populace je považována za stabilní nebo mírně rostoucí. Je chráněn zákonem jako ostatní volně žijící ptáci.
  • Ohrožení: Ačkoliv není přímo ohrožen, může být negativně ovlivněn:
    • Intenzivním lesním hospodařením, které vede k odstraňování starých, odumírajících stromů s odchlipující se kůrou, jež jsou klíčové pro hnízdění a hledání potravy.
    • Ztrátou starých stromů v parcích, alejích a sadech.
    • Fragmentací vhodných biotopů.
  • Ochrana: Pro jeho podporu je důležité zachovávat staré stromy v lesích i mimo les (v parcích, zahradách, stromořadích) a podporovat pestrou strukturu lesních porostů s různě starými stromy. Ponechávání části mrtvého dřeva v lese může být také prospěšné.

Rozlišení od šoupálka krátkoprstého (Certhia familiaris) – Souhrn

  • Vizuální znaky (méně spolehlivé): Dlouhoprstý má delší zobák, špinavější boky, méně zřetelný nadoční proužek a kratší zadní dráp. Krátkoprstý má kratší zobák, čistě bílé boky, výraznější nadoční proužek a delší zadní dráp.
  • Hlas (nejspolehlivější): Dlouhoprstý má hlasitý, zvučný zpěv („tüteroít“) a hlasité volání („tiit“). Krátkoprstý má tichý, vysoký, jemný zpěv (klesající řada tónů) a tiché volání („srííí“).
  • Biotop (dobrá nápověda): Dlouhoprstý preferuje nížinné listnaté/smíšené lesy, parky, sady. Krátkoprstý preferuje horské/podhorské jehličnaté a smíšené lesy. V oblasti Břeclavi je mnohem pravděpodobnější výskyt šoupálka dlouhoprstého.

Zajímavosti

  • České jméno „dlouhoprstý“ je zavádějící ve srovnání s anglickým „Short-toed“, protože odkazuje na jiné části nohy (přední prsty vs. zadní dráp).
  • Jeho šplhání pouze směrem nahoru je adaptací, která mu umožňuje efektivně prohledávat kůru stromů proti směru gravitace a využívat oporu ocasu.

Závěr

Šoupálek dlouhoprstý je nenápadný, ale fascinující pták, dokonale přizpůsobený životu na kmenech stromů. Jeho přítomnost oživuje starší listnaté a smíšené lesy, parky a zahrady, včetně těch v jihomoravské krajině kolem Břeclavi. Hraje důležitou roli v ekosystému jako konzument hmyzu žijícího pod kůrou. Pro jeho ochranu je klíčové zachování starých stromů s členitou kůrou, které mu poskytují potravu i místa k hnízdění. Pozorný posluchač jej může právě v těchto jarních dnech snadno identifikovat podle jeho charakteristického zpěvu.

Reklamy
 

Rozšíření

V Eurasii žije od Španělska přez Kavkaz, Himálaj, Ťan-Šan a Sibiř do Koreje a Japonska. Je převážně stálý, na podzim a v zimě přelétavý, přidružuje se k hejnkám sýkor.
 

Rozšíření v ČR.

Hnízdí téměř na celém území,početnější je od středních poloh po horské lesy,místy se vyskytuje až po horní hranice lesa.V letech 2001-03 u nás hnízdilo 300-600 tisíc párů,velikost populací je stabilní.
Rovněž populace v Evropě jsou stabilní a považované za zabezpečené,na celém území žije více než 5,7 milionu párů.
 
Reklamy