Velikost

Sova pálená (Tyto alba)

Úvod

Sova pálená je jednou z nejrozšířenějších sov na světě a zároveň jedním z nejznámějších nočních ptáků. Patří do samostatné čeledi sovovitých pálených (Tytonidae), odlišné od většiny ostatních sov (čeleď puštíkovití – Strigidae). Je snadno rozpoznatelná díky svému charakteristickému srdčitému obličejovému závoji a světlému zbarvení. Po staletí žije v těsné blízkosti člověka, často hnízdí v hospodářských budovách, kostelních věžích a ruinách, kde hraje významnou roli v regulaci populací drobných hlodavců.

Systematické zařazení

• Řád: Sovy (Strigiformes)
• Čeleď: Sovovití pálení (Tytonidae) – Poznámka: Nejedná se o čeleď Strigidae (puštíkovití)
• Rod: Sova (Tyto)
• Druh: Sova pálená (Tyto alba)
  • Existuje velké množství poddruhů (kolem 30), které se liší velikostí a odstíny zbarvení v různých částech světa.

Popis

• Velikost: Středně velká sova, dorůstá délky těla 33–39 cm a rozpětí křídel 80–95 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 250–450 g, samice bývají obvykle o něco větší a těžší než samci.
• Zbarvení: Nejnápadnějším znakem je srdčitý obličejový závoj, který je obvykle bílý až světle béžový a slouží k usměrňování zvuků do uší. Oči jsou relativně malé a tmavě hnědé až černé (na rozdíl od žlutých nebo oranžových očí mnoha jiných sov). Horní strana těla (záda a křídla) je typicky zlatožlutá až oranžovohnědá („pálená“) s jemným šedým mramorováním a drobnými černobílými tečkami. Spodní strana těla je bílá až světle béžová, někdy s řídkými tmavými tečkami (zejména u samic a některých poddruhů). Nohy jsou dlouhé a opeřené. Chybí jí „ouška“ z peří typická pro některé jiné sovy (např. kalouse).
• Adaptace:
  • Sluch: Má extrémně citlivý sluch, podpořený asymetrickým umístěním ušních otvorů (jeden je výše než druhý), což umožňuje velmi přesnou lokalizaci zdroje zvuku (např. šustění myši pod trávou) i v naprosté tmě.
  • Tichý let: Okraje letek (zejména první ruční letky) mají speciální hřebínkovitou strukturu a povrch křídel je pokryt měkkým peřím, což tlumí zvuk a umožňuje téměř neslyšný let, klíčový pro překvapení kořisti.

Výskyt, rozšíření a habitat

• Rozšíření: Sova pálená patří mezi nejrozšířenější druhy ptáků na světě. Vyskytuje se na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy a některých odlehlých ostrovů a extrémně chladných oblastí.
• Habitat: Obývá především otevřenou a polotevřenou krajinu – zemědělské oblasti s poli, loukami, pastvinami, mokřady, okraje lesů a vřesoviště. Je silně vázaná na blízkost člověka a často vyhledává lidská sídla, kde nachází místa k hnízdění a úkrytu. Typickými stanovišti jsou půdy a věže kostelů, stodoly, seníky, zříceniny, ale i opuštěné budovy nebo dutiny stromů. Klíčová je pro ni dostupnost otevřených ploch pro lov.
• Výskyt v ČR: V České republice se vyskytuje roztroušeně po celém území, preferuje však nižší a střední polohy s teplejším klimatem a zemědělskou krajinou. Hustota populace je výrazně nižší než v minulosti, ale díky ochranným opatřením se její stavy v posledních letech mírně stabilizovaly nebo lokálně i rostou. Častěji se vyskytuje například na jižní Moravě (kde se právě nacházíme – Břeclavsko), v Polabí nebo Poohří.

Potrava a lov

• Složení potravy: Je to vysoce specializovaný lovec drobných savců. V Evropě tvoří až 90 % její potravy hraboš polní (Microtus arvalis). Dále loví myši, myšice, rejsky, mladé potkany a výjimečně i malé ptáky, netopýry, hmyz nebo obojživelníky. Složení potravy odráží dostupnost kořisti v dané lokalitě a sezóně.
• Technika lovu: Loví výhradně v noci a za soumraku. Létá pomalu a nízko nad zemí (1–3 metry), systematicky pročesává své lovecké teritorium a pátrá po kořisti především pomocí sluchu. Jakmile zaslechne pohyb hlodavce, rychle a tiše zaútočí a uchopí ho do ostrých pařátů.
• Vývržky: Nestravitelné zbytky kořisti (srst, kosti, zuby) vyvrhuje ve formě kompaktních, tmavých, lesklých válečků – vývržků. Jejich analýza poskytuje cenné informace o potravě sovy.

Chování a hlas

• Aktivita: Je aktivní převážně v noci. Den tráví skrytá v úkrytu (v budovách, dutinách stromů, hustém porostu).
• Let: Let je tichý, lehký, jakoby vlnivý a třepotavý.
• Hlas: Na rozdíl od typického „húkání“ jiných sov se sova pálená ozývá děsivě znějícím, táhlým skřekem nebo chraptivým křikem. Mláďata v hnízdě a dospělí při vyrušení často syčí a cvakají zobákem.

Rozmnožování

• Hnízdění: Hnízdí nejčastěji v tmavých a klidných prostorách budov (půdy, věže, stodoly), ve skalních dutinách, vzácněji v dutinách stromů. Ochotně přijímá i speciálně vyrobené hnízdní budky.
• Hnízdo: Vlastní hnízdo nestaví, samice klade vejce přímo na podklad, často na vrstvu starých vývržků.
• Snůška: Hnízdění probíhá obvykle od dubna do června, ale v letech s hojností potravy (přemnožení hrabošů) může hnízdit i dvakrát ročně nebo začít dříve. Snáší 4–7 (někdy až 12, výjimečně i více) čistě bílých, oválných vajec v intervalu 2–3 dnů.
• Inkubace a péče o mláďata: Na vejcích sedí pouze samice po dobu asi 30–34 dní, samec jí přináší potravu. Mláďata se líhnou postupně (asynchronně), jsou pokryta bílým prachovým peřím. Krmí je zpočátku samice potravou donesenou samcem, později loví oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo po 50–60 dnech, ale rodiče je ještě několik týdnů dokrmují. Úspěšnost hnízdění silně závisí na dostupnosti hlavní kořisti – hrabošů.

Pohyb

Sova pálená je v našich podmínkách převážně stálý pták. Mladí ptáci se po osamostatnění rozptylují do okolí a mohou urazit i značné vzdálenosti při hledání vlastního teritoria. V oblastech s tuhými zimami nebo při nedostatku potravy mohou někteří jedinci podnikat potulky.

Stav populace, ohrožení a ochrana

• Status: Globálně je podle IUCN hodnocena jako „málo dotčený“ (LC) druh díky svému obrovskému areálu rozšíření. V mnoha zemích Evropy však její stavy v průběhu 20. století výrazně poklesly. V České republice je zařazena v Červeném seznamu ptáků jako druh „zranitelný“ (VU) a patří mezi zvláště chráněné druhy.
• Ohrožení:
  • Ztráta hnízdišť: Modernizace a opravy starých budov, kostelů a zemědělských objektů často vedou k uzavření nebo znepřístupnění tradičních hnízdních dutin.
  • Změny v zemědělské krajině: Intenzifikace zemědělství, úbytek luk, pastvin, mezí a neobdělávaných ploch vede ke snížení populace hrabošů a ztrátě loveckých biotopů.
  • Chemizace: Používání rodenticidů (jedů na hlodavce) může vést k sekundární otravě sov, které uloví otráveného hlodavce. Insekticidy mohou snižovat dostupnost hmyzí potravy.
  • Doprava: Při lovu nízko nad zemí se často stávají obětí kolizí s automobily.
  • Nepříznivé zimy: Kruté zimy s vysokou sněhovou pokrývkou mohou ztížit lov a vést k vysoké úmrtnosti.
• Ochrana: Klíčová je ochrana a vytváření vhodných hnízdních příležitostí (instalace a údržba hnízdních budek na půdách, ve stodolách, kostelních věžích), zachování přístupů do stávajících hnízdišť při rekonstrukcích budov, podpora extenzivního zemědělství s dostatkem travnatých ploch a mezí, a omezení používání nebezpečných rodenticidů.

Zajímavosti a vztah k člověku

• „Kočka farmáře“: Díky své schopnosti efektivně lovit hlodavce byla tradičně vítaným obyvatelem statků a stodol. Jeden pár sov dokáže za rok ulovit tisíce hlodavců.
• Folklór: Její noční aktivita, tichý let, bílý „přízračný“ vzhled a děsivé skřeky vedly v minulosti k pověrám a spojování s duchy, smrtí a zlými znameními.
• Název: České jméno „pálená“ pravděpodobně odkazuje na zlatožluté až oranžovohnědé („jako pálené“) zbarvení svrchní strany těla nebo možná na světlý obličej připomínající pálenou hlínu. Anglické jméno „Barn Owl“ (stodolní sova) přímo odkazuje na její typické hnízdiště.

Závěr

Sova pálená je fascinující noční lovec, dokonale přizpůsobený svému způsobu života. Její přítomnost v krajině je indikátorem relativně zdravého prostředí s dostatkem potravy a vhodných úkrytů. Navzdory svému celosvětovému rozšíření čelí v mnoha oblastech, včetně České republiky, řadě hrozeb spojených především s činností člověka. Její ochrana, zejména prostřednictvím zachování hnízdních možností a podpory vhodných zemědělských postupů, je proto nezbytná pro udržení tohoto užitečného a tajemného obyvatele naší přírody.

Rozšíření

Význam