Velikost

Straka obecná (Pica pica)

Systematické zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Krkavcovití (Corvidae)
• Rod: Straka ¹ (Pica)  
• Druh: Straka obecná (Pica pica)

Popis:

Straka obecná je nezaměnitelný, středně velký pták z čeledi krkavcovitých, známý svým kontrastním černobílým zbarvením a dlouhým ocasem. Dorůstá délky 44–46 cm, přičemž více než polovinu této délky tvoří stupňovitý ocas. Hmotnost se pohybuje mezi 180–270 g.

Hlava, hruď, záda a ocas jsou černé, často s výrazným kovovým leskem (zeleným, modrým či fialovým), který je viditelný zejména na slunci. Břicho a ramenní části křídel (lopatky) jsou čistě bílé. Křídla jsou převážně černá s leskem, ale konce ručních letek mají bílé vnitřní prapory, což vytváří za letu bílé plochy. Zobák i nohy jsou silné a černé. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší, samec bývá jen nepatrně větší. Mladí ptáci jsou matnější a mají kratší ocas.

Výskyt a prostředí (Habitat):

Straka obecná má velmi široký areál rozšíření, zahrnující většinu Evropy, velkou část Asie a severozápadní Afriku. Je extrémně přizpůsobivá a obývá širokou škálu biotopů. Preferuje otevřenou krajinu s roztroušenými stromy, křovinami a remízky, jako jsou zemědělské oblasti, pastviny, okraje lesů, parky a zahrady. Vyhýbá se hustým lesním porostům a zcela bezlesé krajině. V posledních desetiletích se výborně adaptovala na život v blízkosti člověka a je běžným obyvatelem předměstí i center měst. V České republice je hojným a všeobecně rozšířeným druhem od nížin až po horské oblasti.

Potrava:

Straka je typický všežravec a potravní oportunista. Její jídelníček je velmi pestrý a mění se podle sezónní dostupnosti a lokality. Živí se:

• Živočišnou složkou: Hmyz a jeho larvy, pavouci, žížaly, drobní obratlovci (hlodavci, ještěrky, žáby), ptačí vejce a mláďata jiných druhů ptáků (zejména pěvců).
• Rostlinnou složkou: Semena, zrna obilovin, různé plody a bobule.
• Ostatní: Mršiny, odpadky z domácností a jakékoli dostupné zbytky potravy.

Je známá svou inteligencí při hledání potravy a schopností vytvářet si dočasné skrýše potravy, které si pamatuje a později využívá.

Chování:

Straka patří mezi nejinteligentnější ptáky. Vykazuje schopnost řešit problémy, používat nástroje (omezeně) a dokonce projít tzv. zrcadlovým testem (rozpoznání sebe sama v zrcadle), což je považováno za známku určité formy sebeuvědomění. Žije v trvalých párech, které často udržují celoživotní pouto. Mimo hnízdní období se mohou sdružovat do menších skupin, v zimě někdy vytvářejí velká společná nocoviště. Jsou to poměrně hluční ptáci, jejich nejčastějším hlasovým projevem je hlasité, rychlé „šak-šak-šak-šak“ nebo „čakerak“. Během hnízdění jsou teritoriální. Známá pověst o „kradení“ lesklých předmětů je z velké části mýtus; straky jsou sice zvědavé, ale systematické hromadění lesklých věcí nebylo vědecky potvrzeno.

Rozmnožování:

Hnízdění probíhá od března do června. Páry si staví velké, nápadné hnízdo, obvykle vysoko v korunách stromů nebo v hustých keřích. Základ tvoří silné větve a drny, hnízdní kotlinka je vymazána hlínou a vystlána jemným materiálem (kořínky, srst). Charakteristickým znakem je stříška („poklička“) z trnitých větví, která chrání hnízdo shora. Na stavbě se podílejí oba partneři. Samice snáší 5–8 modrozelených vajec s hnědými skvrnami. Inkubace trvá cca 21–22 dní a sedí na nich převážně samice, kterou samec krmí. O vylíhlá mláďata se starají oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo po 24–30 dnech.

Pohyb:

Straka obecná je převážně stálý pták, zůstává na svém teritoriu po celý rok. Mladí ptáci se po osamostatnění rozptylují do okolí.

Stav populace a ochrana:

Globálně je straka hodnocena IUCN jako „málo dotčený“ (LC) druh. Její populace je velmi početná, stabilní a v mnoha oblastech díky adaptaci na lidské prostředí dokonce narůstá. V České republice je běžným, hojně rozšířeným druhem a nepodléhá zákonné ochraně (není uvedena mezi zvláště chráněnými druhy). Někdy je považována za škůdce kvůli predaci na hnízdech jiných ptáků nebo škodám na zemědělských plodinách, ale její role v ekosystému je komplexní.

Vztah k člověku:

Vztah člověka ke strace je rozporuplný. Na jedné straně je obdivována pro svou inteligenci a elegantní vzhled, na druhé straně je často vnímána negativně jako „zlodějka“, predátor užitečných ptáků nebo nositelka špatných zpráv (v některých kulturách naopak dobrých). Její schopnost prosperovat v blízkosti lidí ukazuje její vysokou přizpůsobivost.

Závěr:

Straka obecná je inteligentní, přizpůsobivý a všudypřítomný pták, který se stal běžnou součástí naší krajiny, včetně městského prostředí. Její výrazné zbarvení, komplexní chování a schopnost adaptace z ní činí jednoho z nejúspěšnějších zástupců ptačí říše v moderním světě.

Rozšíření