Velikost

Strakapoud velký (Dendrocopos major)

Úvod

Strakapoud velký je nejběžnějším a nejznámějším strakapoudem v Evropě a velké části Asie. Tento středně velký, nápadně zbarvený pták z čeledi datlovitých je díky své vysoké přizpůsobivosti schopen obývat širokou škálu prostředí, od rozsáhlých lesů po městské parky a zahrady. Jeho charakteristické bubnování na jaře a časté návštěvy krmítek v zimě ho činí dobře známým i laické veřejnosti.

Systematické zařazení:

• Řád: Šplhavci (Piciformes)
• Čeleď: Datlovití (Picidae)
• Rod: Dendrocopos
• Druh: Strakapoud velký (Dendrocopos major)

Popis:

• Velikost: Dorůstá délky těla 22–23 cm a rozpětí křídel 34–39 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 70–100 g. Je zřetelně větší a robustnější než strakapoud malý i prostřední.
• Zbarvení: Základní zbarvení je kontrastní černobílé. Hřbet a křídla jsou převážně černé. Velmi nápadné jsou velké, oválné bílé skvrny na lopatkách (ramenou), které často splývají v jednu velkou bílou plochu. Křídelní letky mají bílé příčné pásky/skvrny. Spodina těla je bílá nebo našedlá. Spodní ocasní krovky a okolí řitního otvoru jsou jasně červené, ostře ohraničené od bílého břicha.
• Hlava – Klíčové rozlišovací znaky:
  • Tváře a strany krku jsou bílé. Od kořene zobáku se táhne výrazný černý pruh („vous“ – malární pruh), který se spojuje s černým týlem a černou skvrnou na straně krku. Tento znak ho spolehlivě odlišuje od strakapouda prostředního (který tento spojený vous nemá).
  • Pohlavní dimorfismus: Dospělý samec má na týle (zadní části krku) výraznou červenou skvrnu. Dospělá samice tuto skvrnu nemá, týl má celý černý.
  • Mladí ptáci (juvenilní): Mají celé temeno hlavy červené (větší červená čepička než u samce strakapouda prostředního nebo malého), ale postrádají červenou skvrnu v týle. Červená na spodních ocasních krovkách bývá méně výrazná, spíše růžová.
• Zobák: Silný, dlátovitý, tmavě šedý až černý, dobře uzpůsobený k tesání do dřeva.

Výskyt, rozšíření a habitat:

• Rozšíření: Má obrovský areál rozšíření napříč Palearktickou oblastí – od Britských ostrovů a severozápadní Afriky přes celou Evropu a velkou část Asie až po Japonsko a Kamčatku.
• Habitat: Je velmi adaptabilní a vyskytuje se prakticky ve všech typech lesů – jehličnatých, listnatých i smíšených, od nížin až po horní hranici lesa. Běžně obývá i menší lesíky, remízky, parky, aleje, velké zahrady a dokonce i relativně urbanizovaná prostředí, pokud v nich nalezne dostatek stromů vhodných ke hnízdění a obživě.
• Výskyt v ČR: V České republice je nejhojnějším a nejrozšířenějším druhem strakapouda. Vyskytuje se na celém území, včetně městských parků a zahrad (např. i zde v Břeclavi a okolí).

Potrava a způsob obživy:

• Složení potravy: Je všežravý, ale hlavní složku potravy (zejména v hnízdní době) tvoří hmyz a jeho larvy žijící ve dřevě nebo pod kůrou (dřevokazní brouci, kůrovci, mravenci atd.). Loví také hmyz a pavouky na povrchu kůry.
• Způsob obživy: Aktivně tesá a dlabá do dřeva svým silným zobákem, aby se dostal ke kořisti. Odlupuje také kusy kůry.
• Sezónní změny: Na podzim a v zimě se významně zvyšuje podíl rostlinné potravy. Klíčové jsou semena jehličnanů, zejména smrku a borovice. Šišky si odnáší do tzv. „kovadlin“ – štěrbin v kůře nebo dřevě, kam šišku zaklíní a pak z ní zobákem snadněji vymlátí semena. Podobně zpracovává i ořechy (lískové, vlašské) nebo žaludy. Konzumuje také bobule a na jaře může pít mízu stromů z otvorů, které si sám vytvoří.
• Krmítka: V zimě je častým a pravidelným návštěvníkem krmítek, kde s oblibou konzumuje lůj, slunečnicová semena, ořechy a další nabízenou potravu.
• Predace: Příležitostně může vybírat hnízda jiných ptáků (vejce, mláďata).

Chování a hlas:

• Aktivita a pohyb: Aktivní během dne. Výborně šplhá po kmenech a větvích, často i hlavou dolů. Let je typicky vlnitý (střídání mávání křídly a klouzavého letu).
• Hlas: Nejčastěji se ozývá krátkým, ostrým a hlasitým „kik“ nebo „čik“, často opakovaným. Při vzrušení nebo vnitrodruhových interakcích vydává chřestivý, skřípavý zvuk „krrrrr“.
• Bubnování: Bubnování je velmi důležitou součástí jeho komunikace, slouží k označení teritoria a lákání partnera. Je to velmi rychlá série úderů zobákem do rezonujícího podkladu (suchá větev, kmen). Virbl je hlasitý, krátký (obvykle 0,5–0,8 sekundy, cca 10–15 úderů) a typicky ke konci mírně slábne. Frekvence úderů je nižší než u strakapouda malého.

Rozmnožování:

• Hnízdění: Hnízdí v dutinách, které si každoročně sám tesá (obvykle novou). Dutinu vytesává nejčastěji v kmenech nebo silných větvích stromů (listnatých i jehličnatých), často ve zdravém dřevě, ale může využít i mírně narušené nebo odumírající části. Na tesání se podílejí oba partneři, většinu práce ale často odvede samec. Vletový otvor je okrouhlý, o průměru cca 5 cm.
• Snůška a péče: Hnízdní období trvá od dubna do června. Samice snáší 4–7 bílých vajec. Na vejcích sedí oba rodiče přibližně 10–13 dní. Mláďata krmí také oba rodiče. Hnízdo opouštějí ve věku 20–24 dní. Rodina pak ještě několik týdnů zůstává pohromadě.

Pohyb:

Ve většině svého areálu, včetně České republiky, je strakapoud velký stálý pták. Dospělí jedinci jsou věrní svému teritoriu. Mladí ptáci se po osamostatnění rozptylují. Populace ze severních a severovýchodních oblastí (Skandinávie, Rusko) mohou být částečně tažné nebo invazní – v letech s nedostatkem potravy (zejména šišek) mohou podnikat hromadné přesuny na jih a západ.

Stav populace a ochrana:

• Status: Globálně i v Evropě je hodnocen podle IUCN jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern). Jeho populace je obrovská, stabilní a v mnoha oblastech dokonce mírně narůstá. V České republice je běžným, hojným a rozšířeným druhem, v Červeném seznamu ptáků ČR je rovněž zařazen jako „málo dotčený“ (LC). Nepatří mezi zvláště chráněné druhy.
• Důvody úspěchu: Jeho úspěch spočívá ve vysoké adaptabilitě na různé typy lesních i nelesních biotopů (včetně městských), schopnosti využívat široké spektrum potravy a relativní odolnosti vůči změnám v krajině způsobeným člověkem.

Zajímavosti a vztah k člověku:

• Je nejčastěji pozorovaným strakapoudem v ČR.
• Jeho bubnování je jedním z charakteristických zvuků jarního lesa a parku.
• Používání „kovadlin“ pro zpracování šišek a ořechů je ukázkou jeho inteligence a adaptability.
• Častý návštěvník ptačích krmítek v zimním období.
• Ačkoli tesá dutiny, zdravé stromy obvykle významněji nepoškozuje; často si vybírá místa s již existujícím narušením nebo počínající hnilobou.

Závěr:

Strakapoud velký je ukázkovým příkladem úspěšného a přizpůsobivého ptačího druhu. Jeho schopnost prosperovat v rozmanitých prostředích, od pralesů po městské parky, spolu s jeho nápadným vzhledem a chováním z něj činí jednoho z nejznámějších a nejrozšířenějších obyvatel naší avifauny. Jeho hojný výskyt je dobrou zprávou, i když nevypovídá o stavu specializovanějších druhů vázaných na specifické biotopy.

Možné záměny

Rozšíření