Délka: 23-26 cm.
Rozpětí: 38-44 cm.
Hmotnost: 70-100 g.

Čelo nahnědle bělavé, vrch hlavy a těla černý, v týlu červený příčný pruh (u samice chybí). Černá barva vybíhá ze šíje dolů a dělí se na dva pruhy – jeden jde dozadu na strany prsou a druhý dopředu po stranách hlavy k zobáku. Ten odděluje bílé strany krku a hlavy, rozdělené ještě příčným proužkem. Spodina těla je bílá s různě silným hnědým nádechem, dolní část se spodními krovkami ocasními je červená. Křídla černá, na lopatkách velká bílá skvrna, letky bíle skvrnité, na složeném křídle tvoří bílé pásky.
U mláďat mají obě pohlaví červené temeno.

Žije v lesích všeho druhu, v parcích a zahradách. Hnízdí vždy ve stomových dutinách, které sám vydlabává, často hnízdí i v dutinách z předešlého roku – v případě, že je obsazena jiným druhem hnízdo vyhází. Od poloviny dubna do poloviny června snáší 4-7 vajec, oba rodiče sedí 10-13 dní. Mláďatům se 7. den otvírají oči, 9. den začíná růst krycí peří, od 12. dne je přestávají staří zahřívat. Do 16. dne krmí rodiče uvnitř dutiny, později mladí vylézají mladí pro ptravu k vletovému otvoru, hnízdo opouštějí 21. – 23. (17. – 25.) den. Poté se už do dutiny nevracejí, jsou schopna si sama obstarávat potravu. Pohlavně dospívají v následujícím roce, nejstarší kroužkovaný pták se dožil 8 let a 9 měsíců.
Od července do března jsou základní složkou potravy semena stromů, převažují jehličnany( smrk, borovice, modřín), v případě neúrody se orientuje na listnáče (habr, buk, méně javor, dub, lípa). V jarních měsících stoupá v potravě podíl různého hmyzu, kterým jsou i krmena mláďata. Často naklovává kůru stromů a olizuje tekoucí mízu, v zimě běžně navštěvuje krmítka.

Na první pohled podobný ostatním druhům našich strakapoudů.

S. malý (Dendrocopos minor) je zřetelně menší.

S. prostřední (Dendrocopos medius) – jiná kresba na hlavě, světleji červené podocasní krovky ,které přecházejí pozvolna do bělavého břicha (u s. velkého je přechod náhlý), které je navíc po stranách tmavě čárkované, u obou pohlaví jasně červený celý vrch hlavy.

S. jižní (Dendrocopos syriacus) – bílá barva na tváři pokračuje bez přerušení na strany krku (u s. velkého je tam zřetelná černá příčka (U mladých ptáků bývá většinou na hrudi červená skvrna).

S. bělohřbetý (Dendrocopos leucotos) – zadní polovina hřbetu je bílá, chybí bílé skvrny na ramenou, u samců červený celý vrch hlavy.

V oblastech, kde se vyskytuje, by připadala v úvahu i záměna s datlíkem tříprstým (Picoides tridactylus), u něho však ve všech šatech chybí zcela červená barva.

Viz taxonomie, nejhojnější evropský druh strakapouda, chybí pouze v nejsevernějších oblastech, v Irsku a na Islandu. Evropská populace čítá více než 12 milionů párů a je považována za stabilní. Ve většině areálu stálý druh, v zimě se potulující v okolí hnízdišť, u severních a východních populací může docházet k zimním invazím do střední a západní Evropy v závislosti na dostupnosti semen smrků a borovic v oblastech hnízdišť.
V ČR se jedná o běžný druh hnízdící od nížin až po horní hranici lesa. V letech 2001-03 byl početní stav odhadnut na 220-440 tisíc párů.
U nás hnízdí s. v. středoevropský (D.m.pinetorum), v zimě se u nás objevují i ptáci ze severu Evropy – s. v. severoevropský (D.m.major).

Vyhledávání

Vyhledat obrázky pomocí Google
Vyhledat na internetu pomocí Google
Vyhledat na internetu pomocí uBio
Vyhledat v ITIS – Integrated Taxonomic Information System