Velikost

Strnad obecný (Emberiza citrinella)

Úvod

Strnad obecný je jedním z nejběžnějších a nejznámějších ptačích druhů evropské kulturní krajiny. Tento středně velký pěvec z čeledi strnadovitých je nápadný především díky zářivě žlutému zbarvení samců v hnízdním období a svému charakteristickému, snadno zapamatovatelnému zpěvu. Obývá otevřenou krajinu s křovinami, okraje lesů a zemědělské oblasti. Na rozdíl od některých jiných druhů strnadů, jako je kriticky ohrožený strnad luční, si strnad obecný v České republice stále udržuje relativně početnou a stabilní populaci.

Systematické zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Strnadovití (Emberizidae)
• Rod: Strnad (Emberiza)
• Druh: Strnad obecný (Emberiza citrinella)

Popis:

• Velikost: Středně velký strnad, o něco větší než vrabec. Dorůstá délky těla 16–17 cm a rozpětí křídel 23–29 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 20–35 g.
• Zbarvení – Samec (hnízdní období): Velmi nápadný. Hlava a spodní část těla jsou jasně citrónově žluté. Na temeni, tvářích a hrudi mohou být jemné tmavší proužky a často i načervenalé skvrny. Hřbet je hnědý s výraznými tmavými podélnými proužky. Velmi charakteristickým znakem je kaštanově hnědý kostřec (oblast nad ocasem), který je dobře viditelný zejména za letu.
• Zbarvení – Samice: Podstatně méně výrazná než samec. Žlutá barva je matnější, redukovaná a překrytá silným hnědým proužkováním, zejména na hlavě, hrudi a bocích. Spodina těla je spíše špinavě bílá až nažloutlá s hustým čárkováním. Důležitým společným znakem se samcem je kaštanově hnědý kostřec.
• Zbarvení – Zimní a juvenilní: Ptáci v zimním šatě a mladí ptáci se podobají samici, jsou celkově matnější, s ještě méně výraznou žlutou barvou a silnějším proužkováním.
• Zobák: Kuželovitý, typický pro zrnožravé ptáky, šedavý.
• Nohy: Narůžovělé nebo světle hnědé.

Výskyt, rozšíření a habitat:

• Rozšíření: Strnad obecný je široce rozšířen ve velké části Evropy (od Irska a Portugalska na východ až po západní Sibiř) a v některých oblastech západní Asie. Byl úspěšně introdukován na Nový Zéland.
• Habitat: Typický pták polotevřené krajiny s mozaikou biotopů. Vyhledává okraje lesů, lesní paseky, mladé porosty a křovinaté stráně, ale velmi hojný je i v zemědělské krajině s živými ploty, remízky, skupinami stromů a keřů podél cest a vodních toků. Vyhýbá se hustým zapojeným lesům a zcela otevřeným plochám bez křovin. Potřebuje křoviny nebo stromy jako zpěvní posty a kryt pro hnízdění a zároveň otevřené plochy s nízkou vegetací nebo holou zemí pro sběr potravy.
• Výskyt v ČR: V České republice je hojným a plošně rozšířeným druhem od nížin až do hor (až cca 1300 m n. m.). Je běžným ptákem zemědělské krajiny, okrajů lesů i některých příměstských oblastí s vhodnou strukturou vegetace, včetně okolí Břeclavi.

Potrava:

• Složení potravy: Dospělí ptáci se živí převážně semeny. Konzumují semena různých trav, obilnin (zejména rozsypaná zrna na polích a strništích) a plevelů (např. ptačinec, rdesno, merlík). Potravu sbírají především na zemi.
• Sezónní změny: V období hnízdění, a zejména při krmení mláďat, tvoří významnou složku potravy bezobratlí živočichové – hmyz (housenky, brouci, kobylky, mouchy), pavouci, drobní plži a žížaly. Dospělí ptáci v této době také konzumují více hmyzu.

Chování a hlas:

• Zpěv: Zpěv samce je velmi charakteristický a patří k typickým zvukům české krajiny od jara do léta. Skládá se z několika (obvykle 5–7) krátkých, rychle opakovaných úvodních tónů následovaných jedním táhlým, často poněkud skřípavým tónem na konci. V angličtině je často interpretován jako říkanka „a little bit of bread and no cheeeeese“ (trochu chleba a žádný sýr). V češtině se někdy používá přepis „jak si, jak si, jak si, jak si pěkně za-zpí-vááám“. Samec zpívá vytrvale z vyvýšeného místa (vrcholek keře, stromu, dráty).
• Hlas: Mimo zpěv se ozývá krátkými, ostrými voláními „cik“, „ťuk“ nebo „csríp“.
• Sociální chování: Během hnízdění žije v párech. Po vyhnízdění a zejména v zimě se často sdružuje do hejn, která mohou čítat i desítky jedinců. V těchto hejnech se často vyskytuje společně s pěnkavami, zvonky, strnady lučními nebo vrabci. Společně pátrají po potravě na polích, úhorech nebo u krmítek.

Rozmnožování:

• Hnízdění: Hnízdí na zemi nebo těsně nad zemí (do výšky cca 50 cm), velmi dobře ukrytý v husté vegetaci – v trsu trávy, kopřivách, na zemi pod keřem, v živém plotě nebo u paty malého stromku.
• Hnízdo: Staví pouze samice. Je to miskovitá stavba z trávy, stonků bylin a mechu, vystlaná jemnými travinami a zvířecími chlupy.
• Snůška a péče: Hnízdí od dubna/května do července, běžně mívá dvě až tři snůšky za sezónu. Snáší 3–5 (nejčastěji 3–4) vajec. Vajíčka jsou bělavá, našedlá nebo narůžovělá a mají velmi charakteristickou kresbu tmavých (černých, hnědých) čárek, klikiháků a „škrábanců“, připomínajících popisky perem. Na vejcích sedí převážně nebo výhradně samice po dobu asi 12–14 dní. O mláďata pečují oba rodiče, krmí je především hmyzem a pavoukovci. Mláďata opouštějí hnízdo po 11–13 dnech, často ještě předtím, než jsou schopna plně létat, a ukrývají se v okolní vegetaci.

Pohyb:

• Migrační chování: Je převážně stálý nebo potulný pták, případně migrant na krátké vzdálenosti. Populace ze západní a jižní Evropy jsou většinou stálé. Populace ze střední, severní a východní Evropy jsou částečně tažné. Ptáci z České republiky jsou považováni za převážně stálé nebo přelétavé na krátké vzdálenosti, v zimě se mohou shlukovat a přesouvat v rámci regionu za potravou. Někteří jedinci mohou táhnout poněkud jižněji nebo západněji.

Stav populace a ochrana:

• Status: Globálně i v Evropě je podle IUCN hodnocen jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern). Stále se jedná o jeden z nejpočetnějších ptačích druhů Evropy.
• Trendy: Přestože je stále běžný, v některých zemích západní Evropy (např. Velká Británie, Nizozemsko, Belgie) byly v posledních desetiletích zaznamenány výrazné poklesy populace (až o 50 % a více). Tyto poklesy jsou spojovány s intenzifikací zemědělství – úbytkem zimních strnišť (důležitý zdroj potravy), nižší dostupností semen plevelů v důsledku používání herbicidů, úbytkem hmyzu a ztrátou živých plotů a dalších křovinatých biotopů.
• Stav v ČR: V České republice je strnad obecný stále hojným a rozšířeným druhem, v Červeném seznamu ptáků ČR je zařazen jako „málo dotčený“ (LC). Jeho populace je považována za velkou a víceméně stabilní, i když lokálně může docházet k mírným poklesům. Zdá se, že současná struktura české krajiny (stále relativně pestrá ve srovnání s některými západoevropskými zeměmi) mu zatím poskytuje dostatek vhodných podmínek. Nepatří mezi zvláště chráněné druhy.

Zajímavosti:

• Jeho zpěv je jedním z nejčastěji přepisovaných do lidských slov či říkanek.
• Kaštanově hnědý kostřec je spolehlivým určovacím znakem v letu i u méně výrazně zbarvených samic a mladých ptáků.
• Úspěšně kolonizoval Nový Zéland po svém vysazení v 19. století.

Závěr:

Strnad obecný je neodmyslitelnou součástí naší přírody a kulturní krajiny. Jeho zářivě žlutý sameček a typický zpěv patří k symbolům jara a léta na venkově. Přestože je v České republice stále hojným druhem, vývoj populací v západní Evropě ukazuje, že ani tento adaptabilní pták není zcela imunní vůči negativním dopadům intenzivního zemědělství. Jeho další osud bude záviset na udržení pestré mozaiky biotopů v zemědělské krajině, včetně zachování křovin, živých plotů a extenzivněji obhospodařovaných ploch.