Strnadi v České republice

Reklamy
Kompletní průvodce světem našich ptáků. Atlas s fotkami a zvuky, články o druzích a rady, jak přikrmovat. Informační web pro všechny přátele přírody NAŠI PTÁCI

Strnadi v České republice: Přehled druhů, popis, ekologie a ochrana

Úvod

Strnadi představují skupinu ptáků tradičně řazenou do čeledi strnadovitých (Emberizidae). Tato čeleď, zejména v tzv. Starém světě (Evropa, Asie, Afrika), zahrnuje ptáky typicky menší až střední velikosti, často s kuželovitým zobákem přizpůsobeným k louskání semen, ale v hnízdní době se živící i hmyzem. Systematika této skupiny je však předmětem diskusí a revizí; některé moderní klasifikace řadí některé rody (např. strnada lučního) do jiných čeledí (Calcariidae). Bez ohledu na přesné taxonomické zařazení jsou strnadi charakteristickou součástí ptačích společenstev otevřené krajiny, křovin a lesních okrajů. V České republice se můžeme setkat s několika druhy strnadů, z nichž některé zde pravidelně hnízdí, jiné protahují a některé se objevují jen vzácně jako zatoulanci. Tento referát si klade za cíl poskytnout komplexní přehled o druzích strnadů zaznamenaných na území ČR, jejich poznávacích znacích, ekologických nárocích, způsobu života a aktuálním stavu jejich populací a ochraně.

Systematické zařazení

  • Řád: Pěvci (Passeriformes)
  • Podřád: Zpěvní (Passeri)
  • Tradiční čeleď: Strnadovití (Emberizidae) – zahrnuje rody Emberiza, Melophus, Latoucheornis, Miliaria (nyní často v Calcariidae). V širším pojetí zahrnovala i americké strnadce, dnes často řazené do samostatné čeledi Passerellidae. Pro účely tohoto referátu se budeme držet tradičního evropského pojetí a zaměříme se na rody Emberiza a Miliaria (resp. Emberiza calandra).

Přehled druhů strnadů zaznamenaných v České republice

Fauna ČR zahrnuje následující druhy strnadů, rozdělené podle statusu jejich výskytu:

  1. Pravidelně hnízdící druhy:
    • Strnad obecný (Emberiza citrinella)
    • Strnad luční (Emberiza calandra, syn. Miliaria calandra)
    • Strnad rákosní (Emberiza schoeniclus)
  2. Nepravidelně nebo vzácně hnízdící druhy / Druhy s historickým hnízděním:
    • Strnad zahradní (Emberiza hortulana) – Dříve pravidelně hnízdil, nyní velmi vzácný, na hranici vymizení jako hnízdící druh.
    • Strnad viničný (Emberiza cirlus) – Historicky hnízdil na jižní Moravě, v posledních desetiletích extrémně vzácný, možná již nehnízdí.
  3. Pravidelně protahující druhy:
    • Strnad zahradní (Emberiza hortulana) – Pravidelný, i když málo početný migrant.
  4. Vzácně protahující / Zatoulanci:
    • Strnad malinký (Emberiza pusilla)
    • Strnad severní (Emberiza rustica)
    • Strnad lesní (Emberiza cia) – Výjimečný výskyt, možná expanze z jihu.
    • Strnad bělohlavý (Emberiza leucocephalos) – Velmi vzácný zatoulanec z východu.
    • Strnad sibiřský (Emberiza spodocephala) – Extrémně vzácný zatoulanec.
    • Strnad černohlavý (Emberiza melanocephala) – Velmi vzácný zatoulanec z jihovýchodu.
    • Strnad hnědohlavý (Emberiza bruniceps) – Velmi vzácný zatoulanec z Asie.
    • Strnad rolní (Emberiza rustica) – Vzácný migrant a zatoulanec.
    • Strnad zlatobrvý (Emberiza chrysophrys) – Extrémně vzácný zatoulanec ze Sibiře.

V následujících kapitolách se podrobněji zaměříme na nejběžnější a ekologicky významné druhy v ČR.

Detailní profily vybraných druhů

1. Strnad obecný (Emberiza citrinella)

  • Popis:
    • Velikost: Drobnější pěvec, délka těla 16-17 cm, rozpětí křídel 23-29 cm, hmotnost 20-36 g. Velikostí srovnatelný s vrabcem domácím, ale štíhlejší s delším ocasem.
    • Samec (svatební šat): Nepřehlédnutelný díky jasně žluté hlavě a spodní části těla. Hřbet je hnědý, výrazně tmavě podélně čárkovaný. Kostřec je nápadně rezavohnědý, což je důležitý znak i v letu. Na hrudi a bocích může mít rezavohnědý nádech a jemné tmavší čárkování. Zobák je šedavý, kuželovitý.
    • Samice: Podobná samci, ale zbarvena mnohem méně výrazně. Žlutá barva na hlavě a spodku těla je matnější, často promísená s hnědou a šedou, s výraznějším tmavým čárkováním na temeni, tvářích a hrudi. Kostřec je rovněž rezavohnědý.
    • Mladí ptáci: Podobní samici, ale ještě více hnědaví a hustě čárkovaní, žlutá barva téměř chybí.
    • Hlas: Zpěv samce je velmi charakteristický, snadno zapamatovatelný, často přepisovaný jako „cicicicici-céééh“ nebo „Jak si, jak si, jak si pě-knýýý“. Poslední tón je táhlý, často klesající. Mimo zpěvu se ozývá krátkým, ostrým „cik“ nebo „srrit“.
  • Rozšíření a Habitat:
    • Globální rozšíření: Velmi rozšířený druh v Evropě a velké části mírné Asie až po západní Sibiř. Byl introdukován na Nový Zéland.
    • Výskyt v ČR: Jeden z nejběžnějších a nejrozšířenějších ptáků ČR. Vyskytuje se na celém území od nížin až do hor (běžně do 1000 m n. m., vzácněji i výše).
    • Habitat: Typický pták otevřené zemědělské krajiny s rozptýlenou zelení – preferuje krajinu s mozaikou polí, luk, pastvin, remízků, křovin, alejí, okrajů lesů a zarůstajících ploch. Nevyhýbá se ani blízkosti lidských sídel, pokud zde najde vhodné prostředí (okraje vesnic, zahrady). Klíčová je přítomnost křovin nebo stromů pro zpěv a úkryt a zároveň otevřených ploch pro sběr potravy.
  • Biologie a Ekologie:
    • Potrava: Převážně semena různých trav, bylin a obilnin, která sbírá na zemi. V létě, zejména v období krmení mláďat, tvoří významnou složku potravy také hmyz a jiní bezobratlí (pavouci, housenky, brouci). Mláďata jsou krmena převážně hmyzem. V zimě často tvoří hejna, někdy i s pěnkavami a jinými zrnožravými ptáky, a zaletuje ke krmítkům nebo hledá potravu na polích (strniště, úhory) a u hospodářských stavení.
    • Hnízdění: Hnízdí od dubna do července/srpna, obvykle dvakrát ročně. Hnízdo staví samice, typicky na zemi nebo velmi nízko nad zemí, dobře ukryté v husté vegetaci (tráva, byliny, nízké keře, u paty stromku). Je postaveno ze suchých stébel trav, kořínků a listů, vystláno jemnějšími travinami a často i žíněmi. Snůška obsahuje 3-5 (nejčastěji 4) vajec s typickou kresbou – mají bělavý až narůžovělý podklad s tmavými klikatými čarami, tečkami a skvrnami („popsaná“ vajíčka). Inkubace trvá 12-14 dní, sedí převážně samice, samec ji může střídat nebo krmit. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 11-13 dnech, ještě neschopná letu. Rodiče je dokrmují ještě asi 2 týdny.
    • Chování: Teritoriální pták, samec obhajuje své území charakteristickým zpěvem z vyvýšených míst (vrcholky keřů, stromů, ploty, dráty). Mimo hnízdní dobu je společenský, zejména v zimě tvoří hejna.
    • Migrace: Většina české populace je stálá nebo přelétavá, podniká jen kratší potulky v závislosti na potravní nabídce a počasí. Ptáci ze severnějších a východnějších populací (Skandinávie, Rusko) jsou tažní a mohou zimovat i na našem území.
  • Populace a Ochrana:
    • Status v ČR: Podle Červeného seznamu ptáků ČR (2021) hodnocen jako Málo dotčený (LC).
    • Populační trend: V ČR je stále velmi hojný, odhady populace se pohybují v řádu 1,5-3 milionů hnízdících párů. Nicméně, podobně jako u jiných druhů zemědělské krajiny, i u strnada obecného byl v posledních desetiletích zaznamenán mírný pokles početnosti v některých oblastech Evropy i ČR.
    • Ohrožení: Intenzifikace zemědělství (ztráta remízků a křovin, používání pesticidů snižující dostupnost hmyzu, změny v osevních postupech – úbytek obilnin a pícnin, rychlá sklizeň), úbytek úhorů a ladem ležících ploch, fragmentace krajiny.
    • Ochrana: Podpora extenzivních forem zemědělství, zachování a obnova krajinných prvků (remízky, křoviny, aleje, úhory), šetrnější používání chemie v zemědělství, zimní přikrmování (i když to neřeší příčiny úbytku).

2. Strnad luční (Emberiza calandra, syn. Miliaria calandra)

  • Popis:
    • Velikost: Největší z našich strnadů, robustní postavy. Délka těla 18-19 cm, rozpětí křídel 26-32 cm, hmotnost 38-56 g. Působí zavalitěji než strnad obecný.
    • Zbarvení: Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, což je u strnadů rodu Emberiza neobvyklé (a podporuje jeho dřívější řazení do samostatného rodu Miliaria nebo nyní do čeledi Calcariidae). Zbarvení je nenápadné, hnědavé. Svrchní strana těla je šedohnědá s tmavším podélným čárkováním. Spodina je bělavá až nažloutlá s výrazným tmavým čárkováním na hrudi a bocích. Chybí jakákoliv výrazná kresba na hlavě nebo pestré barvy. Má silný, kuželovitý zobák světlejší barvy (narůžovělý až nažloutlý) a poměrně dlouhé, světlé nohy. V letu jsou vidět tmavší křídla a ocas bez bílých okrajových per (na rozdíl od většiny jiných strnadů a pěnkav).
    • Hlas: Zpěv samce je velmi typický a nezaměnitelný – krátká, drnčivá, jakoby „kovově cvrčivá“ nebo „chrastivá“ sloka, připomínající chrastění svazku klíčů. Opakuje ji vytrvale z vyvýšeného místa (stéblo trávy, plotový kůl, dráty, osamělý keř). Vábení je krátké „tk“ nebo „cip“.
  • Rozšíření a Habitat:
    • Globální rozšíření: Jižní a střední Evropa, severní Afrika, Blízký východ a Střední Asie.
    • Výskyt v ČR: Hojnější v nížinách a teplých pahorkatinách, zejména v oblastech s intenzivnějším zemědělstvím (Polabí, jižní Morava, Haná). Ve vyšších polohách a lesnatých oblastech chybí nebo je vzácný.
    • Habitat: Typický pták otevřené zemědělské krajiny. Preferuje velké lány polí (obilí, řepka, pícniny), louky, pastviny, úhory, stepní a luční porosty. Vyžaduje přítomnost alespoň minimálního množství vyvýšených míst pro zpěv. Na rozdíl od strnada obecného není tolik vázán na křoviny a stromy, spokojí se i s minimem vertikálních struktur.
  • Biologie a Ekologie:
    • Potrava: Podobně jako strnad obecný, dospělí ptáci se živí hlavně semeny (obilí, trávy, plevele), která sbírají na zemi. V hnízdní době a při krmení mláďat loví také hmyz (kobylky, brouci, housenky) a jiné bezobratlé.
    • Hnízdění: Hnízdí od května do července, často dvakrát ročně. Je známý svým polygynním systémem – jeden samec může mít na svém teritoriu více samic (obvykle 2-3, výjimečně více). Hnízdo staví pouze samice, vždy na zemi, dobře ukryté v husté vegetaci (tráva, obilné pole, jetel, vojtěška). Je to miska ze suchých stébel a listů, vystlaná jemnějšími materiály. Snůška čítá 4-6 vajec, která jsou variabilní v barvě (šedavá, nazelenalá, narůžovělá) s tmavými skvrnami a čárkami. Inkubace trvá 12-14 dní, sedí pouze samice. Mláďata krmí zpočátku převážně samice, později se může zapojit i samec (zejména pokud má jen jednu partnerku). Mláďata opouštějí hnízdo po 9-12 dnech, ještě nelétavá.
    • Chování: Samec intenzivně obhajuje velké teritorium zpěvem z vyvýšených míst. Často sedává na drátech elektrického vedení. Mimo hnízdní dobu, zejména v zimě, tvoří hejna, často smíšená s jinými druhy (strnadi obecní, pěnkavy, chocholouši).
    • Migrace: České populace jsou převážně stálé nebo potulné. Ptáci ze severnějších částí areálu (např. Polsko, Německo) mohou v zimě přilétat na naše území. V zimě se koncentrují v oblastech s dostatkem potravy (nezoraná strniště, úhory, okolí skladů obilí).
  • Populace a Ochrana:
    • Status v ČR: Podle Červeného seznamu ptáků ČR (2021) hodnocen jako Málo dotčený (LC), ale s negativním populačním trendem. Dříve (2003) byl řazen mezi zranitelné.
    • Populační trend: V ČR hnízdí odhadem 80-160 tisíc párů. V posledních desetiletích však došlo, podobně jako v celé Evropě, k výraznému poklesu početnosti. Tento pokles je jedním z nejmarkantnějších mezi běžnými druhy ptáků zemědělské krajiny.
    • Ohrožení: Hlavní příčinou je intenzifikace zemědělství: přeměna luk na ornou půdu, úbytek úhorů a mezí, scelování lánů, změny v plodinách (více řepky a kukuřice na úkor obilnin a pícnin), používání pesticidů (nedostatek hmyzu pro mláďata), brzké a časté sečení luk a sklizně obilí, které ničí hnízda. Zimní nedostatek potravy kvůli rychlému zaorávání strnišť.
    • Ochrana: Klíčová jsou opatření v rámci zemědělské politiky – podpora extenzivních postupů, ponechávání úhorů, neposečených pásů na loukách, strnišť přes zimu, pěstování plodin poskytujících potravu (pícniny, méně intenzivní obilniny), omezení chemizace. Důležité je zachování mozaiky krajiny a diverzity plodin.

3. Strnad rákosní (Emberiza schoeniclus)

  • Popis:
    • Velikost: Menší než strnad obecný, délka těla 15-16,5 cm, rozpětí křídel 21-28 cm, hmotnost 15-22 g. Působí štíhlejším dojmem.
    • Samec (svatební šat): Velmi charakteristický – má černou hlavu, krk a hrdlo, které kontrastují s bílým vousem táhnoucím se od zobáku dolů a bílým obojkem na šíji. Hřbet je hnědý s tmavými podélnými proužky. Spodina je bělavá s tmavším čárkováním na bocích. Kostřec je šedohnědý. Zobák je poměrně malý, kuželovitý, tmavý.
    • Samice: Mnohem méně nápadná. Chybí jí černá hlava. Temeno a hřbet jsou hnědé, tmavě čárkované. Přes oko se táhne tmavší proužek, nad ním je světlý nadoční proužek a pod okem světlá skvrna. Hrdlo je bělavé, ohraničené tmavšími vousky. Spodina je světlá s výrazným tmavým čárkováním na hrudi a bocích.
    • Mladí ptáci: Podobní samici, ale často s nažloutlým nádechem.
    • Zimní šat: Samec ztrácí výraznou černou kresbu na hlavě, která je překryta světlejšími lemy per, takže hlava vypadá spíše hnědě skvrnitá. Bílé partie jsou méně čisté.
    • Hlas: Zpěv je krátký, jednoduchý, nepříliš melodický, často popisovaný jako „csr-csr-csriíh“ nebo „ťip-ťip-ťirrriss“. Opakuje ho z vrcholků rákosů nebo keřů. Vábení je táhlé, mírně klesající „cíííp“ nebo „sííú“.
  • Rozšíření a Habitat:
    • Globální rozšíření: Velmi široce rozšířený v celé Evropě a velké části mírné a severní Asie.
    • Výskyt v ČR: Vyskytuje se na většině území, od nížin až do středních poloh, lokálně i výše. Jeho výskyt je však vázán na specifické biotopy.
    • Habitat: Typický obyvatel mokřadů. Preferuje porosty rákosu a ostřic na březích rybníků, jezer, řek, kanálů, dále podmáčené louky, bažiny, rašeliniště s roztroušenými keři (zejména vrbami). Může zahnízdit i v hustých bylinných porostech nebo mladých výsadbách na vlhkých místech, někdy i v polních kulturách (řepka, obilí), pokud jsou dostatečně husté a vlhké. Klíčová je přítomnost husté, vysoké vegetace u vody nebo na vlhkých místech.
  • Biologie a Ekologie:
    • Potrava: V hnízdní době se živí převážně hmyzem (dvoukřídlí, jepice, chrostíci, housenky, pavouci), který sbírá na vegetaci nebo na zemi. Mimo hnízdní dobu a v zimě tvoří hlavní složku potravy semena různých mokřadních rostlin (rákos, ostřice, sítiny, trávy, byliny). Může zaletovat i na krmítka.
    • Hnízdění: Hnízdí od dubna/května do července, obvykle dvakrát ročně. Hnízdo staví samice, umístěno je velmi nízko nad zemí nebo vodou, skryté v husté vegetaci (trsy trávy, ostřice, rákosí, u paty keře). Je to miska ze suchých trav, listů a mechu, vystlaná jemnými travinami, chlupy a někdy i peřím. Snůška obsahuje 4-6 vajec, podobných vejcím strnada obecného – s proměnlivým podkladem (šedavý, nazelenalý, narůžovělý) a typickou kresbou tmavých čar a skvrn. Inkubace trvá 12-15 dní, sedí převážně samice. Mláďata krmí oba rodiče, hnízdo opouštějí po 9-13 dnech.
    • Chování: V hnízdní době teritoriální, samec zpívá z vyvýšených stébel nebo větví. Mimo hnízdění se může shlukovat do menších hejn, často v rákosinách.
    • Migrace: České populace jsou částečně tažné. Část ptáků zde zimuje (pokud nezamrznou mokřady a je dostupná potrava), část odlétá do jižní a západní Evropy a Středomoří. Na jaře se vrací v březnu a dubnu, odlétá v září a říjnu. Naše území je také významnou tahovou zastávkou pro ptáky ze severovýchodní Evropy.
  • Populace a Ochrana:
    • Status v ČR: Podle Červeného seznamu ptáků ČR (2021) hodnocen jako Málo dotčený (LC).
    • Populační trend: Odhadovaná populace v ČR je 40-80 tisíc hnízdících párů. Zdá se, že jeho populace je v posledních desetiletích víceméně stabilní, i když lokálně může být ovlivněna změnami vodního režimu a managementem mokřadů.
    • Ohrožení: Ztráta a degradace mokřadních biotopů (odvodňování, regulace toků, zánik malých mokřadů v krajině), zarůstání neudržovaných mokřadů náletovými dřevinami, nevhodné kosení rákosin (příliš časté, v nevhodnou dobu, velkoplošné), znečištění vod.
    • Ochrana: Ochrana a obnova mokřadů, zajištění vhodného vodního režimu, šetrný management rákosin (mozaikovitá seč, ponechání části porostů přes zimu), ochrana pobřežní vegetace vodních toků a nádrží.

4. Strnad zahradní (Emberiza hortulana)

  • Popis:
    • Velikost: Podobný strnadu obecnému, délka těla 16-17 cm, hmotnost 20-28 g.
    • Samec (svatební šat): Hlava a horní část hrudi jsou šedozelené. Hrdlo a vous pod okem jsou žluté. Okolo oka je výrazný žlutý kroužek. Spodina těla je rezavě oranžová. Hřbet je hnědý s tmavším čárkováním. Zobák je narůžovělý.
    • Samice: Podobná samci, ale barvy jsou matnější, šedozelená na hlavě je méně výrazná, často s tmavším proužkováním. Spodina je světlejší.
    • Hlas: Zpěv je jednoduchý, melancholický, sestávající z několika úvodních tónů a táhlého závěru, např. „srí-srí-srí-slüüü“. Vábení je krátké „cip“ nebo „tlit“.
  • Rozšíření a Habitat v ČR:
    • Historický výskyt: Dříve pravidelně hnízdil v teplejších oblastech ČR, zejména na jižní Moravě a v Českém středohoří. Preferoval otevřenou krajinu s mozaikou políček, vinic, sadů, úhorů, kamenitých strání a rozptýlených stromů a keřů. Často na svazích s jižní expozicí.
    • Současný stav: V současnosti je v ČR jako hnízdící druh na pokraji vymizení nebo již vymizel. Poslední sporadická pozorování v hnízdní době pocházejí z několika málo lokalit. Během tahu (zejména jarního) je stále pravidelně, i když nehojně, pozorován.
  • Biologie a Ekologie:
    • Potrava: Semena, v létě i hmyz.
    • Hnízdění: Hnízdo staví na zemi, skryté v trávě nebo pod keřem. Snůška 4-5 vajec.
    • Migrace: Přísně tažný druh. Zimuje v subsaharské Africe (pás Sahelu). Přílet na hnízdiště je pozdní (konec dubna, květen), odletá brzy (srpen, září).
  • Populace a Ochrana:
    • Status v ČR: Podle Červeného seznamu ptáků ČR (2021) hodnocen jako Kriticky ohrožený (CR), možná již regionálně vyhynulý (RE) jako hnízdící druh.
    • Populační trend: Dramatický pokles v celé střední a západní Evropě. V ČR početnost klesla z tisíců párů v polovině 20. století na jednotlivé páry nebo nulu na začátku 21. století.
    • Ohrožení: Příčiny komplexní – intenzifikace zemědělství (ztráta mozaikovité krajiny, úbytek úhorů, chemizace), změny klimatu ovlivňující tahové cesty a zimoviště, lov v jižní Evropě (Francie – i když je nelegální, stále se děje).
    • Ochrana: V ČR je ochrana hnízdišť již problematická vzhledem k minimálnímu výskytu. Důležitá je mezinárodní ochrana, ochrana biotopů na tahových cestách a zimovištích a boj proti nelegálnímu lovu. Lokálně by pomohlo obnovení tradiční mozaikovité zemědělské krajiny.

5. Strnad viničný (Emberiza cirlus)

  • Popis:
    • Velikost: O něco menší než strnad obecný (15-16,5 cm).
    • Samec: Nápadný – černá kresba na hlavě (černé hrdlo, oční proužek, proužek přes temeno), kontrastující se žlutým nadočním proužkem, tvářemi a spodinou. Hruď zdobí olivově zelený a rezavohnědý pás. Hřbet je hnědý, kostřec olivově zelený.
    • Samice: Podobná samici strnada obecného, ale s výraznějším čárkováním na spodní straně těla a olivově šedým kostřecem (ne rezavým).
    • Hlas: Zpěv je rychlé, monotónní, drnčivé „cirrriririririr“, připomínající cvrčka nebo zpěv strnada lučního, ale bez zřetelné struktury.
  • Výskyt v ČR:
    • Teplomilný druh, jehož areál zasahuje do nejjižnějších částí střední Evropy. V ČR se historicky vyskytoval a hnízdil velmi lokálně na nejteplejších místech jižní Moravy (Pálava, okolí Znojma). Preferuje výslunné stráně s mozaikou křovin, luk, vinic a světlých lesíků.
    • V posledních desetiletích je jeho výskyt v ČR extrémně vzácný, pravděpodobně již nehnízdí. Pozorování jsou zcela ojedinělá.
  • Status a Ochrana:
    • V Červeném seznamu ptáků ČR (2021) je hodnocen jako Kriticky ohrožený (CR), možná regionálně vyhynulý (RE). Je na samém severním okraji svého areálu. Změny v krajině a možná i klimatické faktory přispěly k jeho vymizení.

Vzácné druhy a zatoulanci

Kromě výše uvedených druhů se na území ČR mohou vzácně objevit i další strnadi, převážně jako zatoulanci ze severních nebo východních oblastí během tahu nebo v zimě. Patří mezi ně:

  • Strnad malinký (E. pusilla): Drobný, s kaštanově hnědými tvářemi a černými proužky na temeni. Ze Sibiře.
  • Strnad severní / rolní (E. rustica): Samec má černou hlavu s bílým nadočním proužkem a rezavý pás přes hruď. Ze severu a východu.
  • Strnad lesní (E. cia): Žije v horských a skalnatých oblastech jižní Evropy. Má šedou hlavu s černými proužky. Pozorování v ČR mohou souviset s expanzí z jihu.
  • Strnad bělohlavý (E. leucocephalos): Východní druh, samec má bílé temeno a tváře místo žluté u strnada obecného, se kterým se může křížit.
  • Další, jako strnad sibiřský, černohlavý, hnědohlavý, zlatobrvý jsou extrémně vzácní zatoulanci z Asie, jejichž pozorování je ornitologickou raritou.

Ekologický význam a obecné ohrožení strnadů

Strnadi hrají důležitou roli v ekosystémech, ve kterých žijí. Jako konzumenti semen ovlivňují dynamiku rostlinných společenstev a mohou přispívat k šíření semen. V hnízdní době se stávají významnými predátory hmyzu, čímž pomáhají regulovat jeho populace. Zároveň slouží jako potrava pro dravce (krahujec, poštolka) a šelmy.

Hlavním faktorem ohrožujícím populace mnoha druhů strnadů (zejména těch vázaných na zemědělskou krajinu, jako strnad luční a zahradní) je intenzifikace zemědělství. Ta zahrnuje:

  • Ztráta biotopů: Scelování polí, likvidace remízků, mezí, křovin, alejí, úhorů a malých neobhospodařovaných ploch. Přeměna luk na ornou půdu.
  • Změny v pěstovaných plodinách: Dominance velkých monokultur (řepka, kukuřice), které poskytují méně potravy a úkrytu než tradiční obilniny, pícniny nebo mozaika různých plodin.
  • Chemizace: Používání pesticidů (insekticidy ničí hmyz potřebný pro krmení mláďat, herbicidy likvidují plevele produkující semena) a hnojiv.
  • Nevhodné agrotechnické postupy: Rychlé sklizně, časté sečení luk a travních porostů (ničí hnízda), rychlé zaorávání strnišť (odstraňuje zimní potravní zdroje).

Pro druhy vázané na mokřady (strnad rákosní) je hlavním ohrožením ztráta a degradace mokřadů v důsledku odvodňování, regulací toků a znečištění.

Závěr

Strnadi jsou charakteristickou a kdysi velmi běžnou součástí české ptačí fauny. Zatímco některé druhy, jako strnad obecný a rákosní, jsou stále poměrně hojné (i když i u nich mohou být patrné negativní trendy), jiné druhy, zejména strnad luční a kriticky ohrožený strnad zahradní, zaznamenaly dramatický pokles početnosti. Tento vývoj jasně odráží negativní dopady změn v naší krajině, především intenzifikace zemědělské výroby. Ochrana strnadů a dalších ptáků otevřené krajiny vyžaduje systémové změny v zemědělském hospodaření směrem k větší udržitelnosti, podpoře biodiverzity a obnově pestré mozaikovité krajiny s dostatkem přirozených biotopů, potravy a hnízdních příležitostí. Zachování životaschopných populací těchto ptáků je indikátorem zdraví naší krajiny a biodiverzity.

Strnad malinký (Emberiza pusilla) Strnad severní (Emberiza rustica) Strnad lesní (Emberiza cia) – Výjimečný výskyt, možná expanze z jihu. Strnad bělohlavý (Emberiza leucocephalos) – Velmi vzácný zatoulanec z východu. Strnad sibiřský (Emberiza spodocephala) – Extrémně vzácný zatoulanec. Strnad černohlavý (Emberiza melanocephala) – Velmi vzácný zatoulanec z jihovýchodu. Strnad hnědohlavý (Emberiza bruniceps) – Velmi vzácný zatoulanec z Asie. Strnad rolní (Emberiza rustica) – Vzácný migrant a zatoulanec. Strnad zlatobrvý (Emberiza chrysophrys) – Extrémně vzácný zatoulanec ze Sibiře.

Reklamy
Kompletní průvodce světem našich ptáků. Atlas s fotkami a zvuky, články o druzích a rady, jak přikrmovat. Informační web pro všechny přátele přírody NAŠI PTÁCI
www.nasiptaci.info
Reklamy