11,5-13cm váha 11g

Sameček i samička jsou stejně, nepříliš nápadně zbarveni. Nejnápadnějším znakem je černá čepička s výrazným leskem, malá černá kapka pod bradou a bělavé tváře. Hřbetní strana je šedohnědá, spodina šedobílá s okrovým nádechem na bocích. Mláďata jsou podobná starým ptákům, vrch jejich hlavy je ale bez lesku. Ve střední a západní Evropě si ji můžeme splést jen se sýkorou lužní (Parus montanus), kde mají oba druhy podobnou základní barvu. Nejdůležitějším znakem v opeření je nepřítomnost zřetelného světlého pole na loketních letkách u složeného křídla babky. Nejlépe se ale rozeznají podle hlasu. V severní Evropě jsou babky svrchu o odstín hnědší a ne tak bělavé zespodu jako sýkory lužní (Parus montanus).

Je vázána na listnaté a smíšené lesy, stromové porosty u rybníků a řek, někdy žije i ve velkých parcích a zahradách na okrajích měst. V horách vystupuje až do výše 1400 m. n. m. V porostech musí být dostatek dutin, protože je vytlačována agresivnějšími druhy sýkor. Hnízdí většinou v přirozených stromových dutinách, zpravidla 1/2m – 2m vysoko. V ptačích budkách se usazuje řídčeji, zcela ojediněle si dutinu ve ztrouchnivělém kmenu sama vytesává. Ve středni Evropě hnízdí většina párů jen jednou v roce. Miskovité hnízdo ze stébel, lišejníků, zvířecích chlupů a peří je v dutině, která je často menší než pěst. Snáší 7-10 vajíček, která jsou na bílém podkladě řídce červeně skvrnitá, tedy podobná vajíčkům ostatních menších sýkor. Samička sedí 12-15 dní. Potrava se skládá z hmyzu a jeho larev, pavouků, jimiž krmí hlavně mláďata a olejnatých semen. V oblibě má zvláště semena olše. Je častým hostem na krmítkách, kde je jedinou sýkorou, která bere do zobáku více kousků potravy najednou a odlétá si je uschovat.

Má disjunktivní areál, to znamená, že evropská populace je 2000 km oddělena od východoasijské žijící mezi Sachalinem a severní Čínou. Další malá populace je v Barmě. Je stálá. Páry jsou velmi soudržné a zůstávají spolu i v zimě.

Je rozšířena na většině území, chybí nebo je vzácnější v části Českomoravské vysočiny, místy v západních a východních Čechách. Hojnější je v nížinách až pahorkatinách, jednotlivě vystupuje i do vyšších poloh, max. 1200 m. n. m. na Šumavě. Zdá se, že počty hnízdících párů mírně klesají, v letech 2001-03 naše populace čítaly 55-110 tisíc párů.
Početnost v celé Evropě je odhadována na více než 3 miliony párů, v posledních cca 20 letech stavy mírně klesají.

Vyhledávání

Vyhledat obrázky pomocí Google
Vyhledat na internetu pomocí Google
Vyhledat na internetu pomocí uBio
Vyhledat v ITIS – Integrated Taxonomic Information System