Velikost

Včelojed lesní (Pernis apivorus)

Úvod

Včelojed lesní je fascinující středně velký dravec z čeledi krahujcovitých, který je svým způsobem života a potravní specializací unikátní mezi evropskými dravci. Přestože velikostí a siluetou může připomínat běžnější káni lesní, liší se od ní řadou znaků a především svou potravou – specializuje se totiž na požírání larev a kukel vos a včel, které vyhrabává z jejich hnízd. Je to také striktně tažný pták, který tráví zimu v tropické Africe. V České republice se jedná o pravidelně, i když často nenápadně hnízdící druh, který je klasifikován jako téměř ohrožený.

Systematické zařazení:

• Řád: Dravci (Accipitriformes)
• Čeleď: Krahujcovití (Accipitridae)
• Rod: Včelojed (Pernis)
• Druh: Včelojed lesní (Pernis apivorus)
  • Poznámka: Navzdory podobnosti není blízce příbuzný s káněmi rodu Buteo.

Popis:

• Velikost: Středně velký dravec, délka těla 52–60 cm, rozpětí křídel 130–150 cm. Velikostně odpovídá káni lesní, ale působí štíhleji, s delšími křídly a ocasem. Samice je obvykle o něco větší než samec.
• Zbarvení: Extrémně variabilní, což ztěžuje identifikaci. Existují různé barevné morfy od velmi světlé (spodina téměř bílá s řídkým skvrněním) přes různě proužkované a skvrnité formy až po tmavou morfu (téměř jednolitě tmavě hnědá).
• Klíčové identifikační znaky (zejména v letu):
  • Hlava: Relativně malá a štíhlá, připomínající hlavu holuba, nesená na delším krku a často vysunutá dopředu.
  • Ocas: Dlouhý (delší než u káně), s charakteristickým páskováním – typicky má širokou tmavou koncovou pásku a dvě užší tmavé pásky blíže u kořene ocasu. Tyto pásky jsou viditelné zejména na spodní straně ocasu.
  • Křídla: Dlouhá a poměrně široká. Při kroužení je drží rovně nebo mírně svěšená (na rozdíl od kání, které je drží zvednutá do mělkého „V“). Na spodní straně křídel je často vidět tmavá páska na zadním okraji, tmavá skvrna v ohbí křídla (karpální skvrna) a různé stupně proužkování.
  • Obličej: Oblast mezi okem a zobákem (tzv. uzdička) je pokryta hustými, šupinovitými pírky, která chrání ptáka před žihadly při dobývání hnízd.
  • Zobák: Vypadá na dravce poměrně slabý.
• Pohlavní dimorfismus: Kromě velikosti se pohlaví mohou lišit zbarvením hlavy – dospělý samec má často hlavu modrošedou, zatímco samice ji má spíše hnědou. Oči dospělých ptáků jsou žluté. Mladí ptáci jsou ještě variabilnější v zbarvení, často s tmavšíma očima a výraznějším světlým nadočním proužkem.

Výskyt, rozšíření a habitat:

• Rozšíření: Hnízdí ve většině Evropy (kromě Irska, částí Velké Británie a nejsevernější Skandinávie) a v západní Asii až po střední Sibiř. Je striktně tažný.
• Habitat: Obývá především lesnatou krajinu, preferuje listnaté, smíšené i jehličnaté lesy, které sousedí s otevřenými plochami jako jsou louky, pastviny, paseky, okraje polí nebo mokřady, kde hledá potravu. Pro hnízdění potřebuje vzrostlé stromy.
• Výskyt v ČR: V České republice je pravidelně hnízdícím, tažným druhem. Vyskytuje se roztroušeně ve vhodných biotopech na většině území, od nížin až po horské lesy. Hnízdí i v lesních komplexech jižní Moravy, včetně lužních lesů v okolí Břeclavi. Během hnízdění je však často nenápadný a snadno uniká pozornosti.

Potrava a způsob obživy:

• Potravní specializace: Včelojed je vysoce specializovaný na požírání vývojových stádií (larev a kukel) sociálního blanokřídlého hmyzu, především vos rodů Vespula a Dolichovespula a čmeláků (Bombus). Méně často požírá larvy včel medonosných nebo sršní. Nepožaduje primárně med ani dospělý hmyz, ale larvy a kukly včetně voskových plástů.
• Způsob obživy: Aktivně vyhledává hnízda vos a čmeláků. Předpokládá se, že je lokalizuje především sledováním letové dráhy dospělých jedinců vracejících se do hnízda. Jakmile hnízdo najde (ať už podzemní, v dutině stromu, v budově nebo volně visící), silnýma nohama a drápy ho rozhrabává a rozebírá, aby se dostal k plástům s larvami a kuklami. Husté opeření na hlavě ho chrání před žihadly.
• Doplňková potrava: Zejména v obdobích s nedostatkem hlavní potravy nebo mimo hlavní sezónu vos a čmeláků doplňuje jídelníček jiným hmyzem, obojživelníky (žáby), plazy (ještěrky, hadi), drobnými savci, ptačími mláďaty nebo i ovocem a bobulemi.

Chování a hlas:

• Aktivita a chování: Je aktivní přes den. Mimo dobu tahu a krmení mláďat může být poměrně nenápadný. Často krouží nad lesem nebo otevřenou krajinou. Tráví hodně času na zemi při vyhrabávání hnízd.
• Migrace: Jeho život je silně ovlivněn migrací na dlouhou vzdálenost. Na podzim táhne v hejnech (někdy i velmi početných) do zimovišť v tropické Africe. Využívá termické proudy a koncentruje se na známých migračních trasách a úžinách (např. Gibraltar, Bospor, Falsterbo ve Švédsku, Batumi v Gruzii).
• Hlas: Je poměrně tichý dravec. Nejčastěji se ozývá vysokým, naříkavým pískáním „pí-íí-ä“, podobným káni, ale obvykle méně často.

Rozmnožování:

• Přílet a hnízdění: Na hnízdiště v ČR přilétá pozdě, obvykle až koncem dubna nebo v květnu. Hnízdí jednou ročně.
• Hnízdo: Staví si vlastní hnízdo, i když často využívá základ starého hnízda jiných dravců nebo krkavcovitých ptáků. Hnízdo je umístěno vysoko na stromech, obvykle v listnatých lesích. Je menší než hnízdo káně. Jedinečným znakem je, že si hnízdo po celou dobu hnízdění zdobí čerstvými zelenými větvičkami listnatých stromů (buk, dub, bříza). Předpokládá se, že to slouží jako maskování nebo možná k odpuzování parazitů.
• Snůška a péče: Samice snáší obvykle 2 (vzácně 1 nebo 3) bělavá vejce s hustým červenohnědým skvrněním. Na vejcích sedí oba rodiče (samice o něco více) po dobu asi 30–35 dní. Mláďata krmí oba rodiče, donášejí jim kusy plástů s larvami a kuklami. Mláďata opouštějí hnízdo po 40–45 dnech a rodiče je ještě několik týdnů krmí a vodí.
• Odlét: Hnízdiště opouští brzy, již během srpna a září.

Pohyb (Migrace):

Jak již bylo zmíněno, včelojed lesní je striktní dálkový migrant. Celá evropská populace zimuje v rovníkové a jižní Africe. Jeho migrační trasy jsou dlouhé tisíce kilometrů.

Stav populace, ohrožení a ochrana:

• Status: Globálně je podle IUCN hodnocen jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern). Evropská populace je považována za relativně stabilní, i když lokálně může docházet k poklesům. Je zařazen v Příloze I Směrnice o ptácích EU. V České republice je v Červeném seznamu ptáků aktuálně veden jako téměř ohrožený (NT – Near Threatened) (dříve LC, status se může měnit dle aktuálních dat). Patří mezi zvláště chráněné druhy.
• Ohrožení:
  • Změny v lesním hospodaření: Intenzivní těžba, ztráta starších porostů, změny ve struktuře lesa mohou ovlivnit dostupnost hnízdních příležitostí a možná i potravní nabídku.
  • Intenzifikace zemědělství: Používání pesticidů může snižovat početnost vos, čmeláků a dalšího hmyzu.
  • Ilegální lov a pronásledování na migračních trasách: Zejména v oblasti Středomoří a na Blízkém východě jsou migrující dravci stále často terčem lovců.
  • Kolize: Náraz do větrných elektráren nebo drátů elektrického vedení.
  • Klimatické změny: Mohou ovlivnit jak hnízdní podmínky, tak dostupnost potravy a podmínky na migračních trasách a zimovištích.
• Ochrana: Vyžaduje ochranu napříč celým jeho areálem:
  • Zachování vhodných lesních biotopů s dostatkem starších stromů a blízkostí otevřených ploch. Podpora šetrného lesního hospodaření.
  • Omezení používání pesticidů v krajině.
  • Boj proti ilegálnímu lovu na migračních trasách (mezinárodní spolupráce).
  • Pečlivé plánování umístění větrných elektráren mimo hlavní migrační koridory.

Zajímavosti:

• Jeho české i vědecké jméno (apivorus = včeložravý) je poněkud zavádějící, protože neloví primárně dospělé včely a nepožírá med, ale jejich larvy a kukly (a hlavně vos a čmeláků).
• Unikátní zdobení hnízda zelenými větvemi.
• Schopnost najít a vyhrabat často dobře ukrytá vosí nebo čmeláčí hnízda.
• Jeho migrace patří k nejpůsobivějším jevům v ptačí říši.

Závěr:

Včelojed lesní je pozoruhodný dravec s unikátní potravní specializací a fascinujícím životním cyklem spojeným s dlouhou migrací. Ačkoli není v České republice přímo kriticky ohrožen, jeho závislost na specifické potravě a hnízdních biotopech, spolu s riziky na daleké migrační trase, ho činí zranitelným vůči změnám v životním prostředí způsobeným člověkem. Jeho ochrana vyžaduje komplexní přístup zahrnující jak péči o naše lesy a krajinu, tak mezinárodní úsilí o zajištění bezpečného průtahu a zimování.

Význam