Velikost

Vodouš rudonohý (Tringa totanus)

Úvod

Vodouš rudonohý je středně velký druh bahňáka z čeledi slukovitých, který je snadno rozpoznatelný díky svým nápadně červeným nohám a charakteristickému melodickému, i když často varovnému, hlasu. Obývá různé typy mokřadů, od pobřežních slanisk po vnitrozemské vlhké louky a okraje rybníků. Je známý svou ostražitostí a často jako první z bahňáků varuje před nebezpečím, vysloužil si tak přezdívku „strážce mokřadů“. V České republice se jedná o pravidelného, i když nepříliš početného, protahujícího ptáka a zároveň o ohrožený druh, jehož hnízdní populace u nás v posledních desetiletích výrazně poklesla.

Systematické zařazení:

• Řád: Dlouhokřídlí (Charadriiformes)
• Čeleď: Slukovití (Scolopacidae)
• Rod: Vodouš (Tringa)
• Druh: Vodouš rudonohý (Tringa totanus)

Popis:

• Velikost: Středně velký bahňák, délka těla 27–29 cm, rozpětí křídel 45–52 cm. Hmotnost 85–155 g.
• Zbarvení (Hnízdní šat): Svrchní strana těla je hnědavá s tmavším skvrněním a proužkováním. Spodina těla je bělavá s hustým tmavě hnědým proužkováním a skvrněním na hrudi a bocích.
• Zbarvení (Prostý šat – zimní): Celkově nenápadnější. Svrchní strana těla je jednotněji šedohnědá, spodina bělavá s méně výrazným proužkováním omezeným převážně na hruď.
• Klíčové znaky:
  • Nohy: Nejnápadnějším znakem jsou dlouhé, jasně oranžově červené nohy. V zimním šatě a u mladých ptáků jsou nohy spíše oranžově žluté nebo naoranžovělé, ale téměř vždy si zachovávají alespoň načervenalý/oranžový nádech.
  • Zobák: Středně dlouhý, rovný, tenký, s černou špičkou a výraznou červenou nebo oranžově červenou bází. V zimě je červené zbarvení báze méně rozsáhlé.
  • Letové znaky: V letu je velmi charakteristický široký bílý zadní okraj křídel, tvořený bílými špičkami loketních letek a vnitřních ručních letek. Tento znak je velmi nápadný a odlišuje ho od většiny ostatních bahňáků. Dále je vidět bílý klín na hřbetě (sahající méně vysoko než u vodouše štíhlého) a bílý ocas s tmavým příčným proužkováním.
• Pohlavní dimorfismus: Pohlaví se zbarvením neliší, samice může být nepatrně větší.

Výskyt, rozšíření a habitat:

• Rozšíření: Hnízdí v širokém pásu napříč mírnou Eurasií, od Islandu a Britských ostrovů až po východní Sibiř a Čínu. Je tažný. Zimuje v západní a jižní Evropě, Africe, na Blízkém východě a v jižní Asii.
• Habitat – Hnízdní: Vyhledává otevřené, nízko položené mokřadní biotopy. Typickými hnízdišti jsou vlhké louky (často zaplavované nebo podmáčené), slaniska a slané louky na pobřeží, okraje sladkovodních i brakických jezer a rybníků, vřesoviště a okraje horských rašelinišť. Potřebuje kombinaci krátké vegetace pro hnízdění a mělkých vodních ploch nebo bahnitých okrajů pro hledání potravy.
• Habitat – Mimo hnízdění (tah, zimování): Vyskytuje se na širší škále mokřadních biotopů, velmi hojný je na pobřežních wattových plochách, v ústích řek (estuárech) a na slaniskách. Ve vnitrozemí využívá okraje rybníků, jezer, nádrží, lagun, zavlažovaných polí a čističek odpadních vod.
• Výskyt v ČR: V České republice je nepříliš hojným protahujícím druhem (jaro: březen–květen, podzim: červenec–říjen) a vzácným, silně ohroženým hnízdícím druhem. Hnízdní populace dramaticky poklesla a nyní se omezuje především na některé rybniční oblasti (Třeboňsko, Českobudějovicko, Poodří, Lednické rybníky, Pohořelické rybníky) a zbytky vhodných vlhkých luk. Zimování je u nás velmi vzácné. V okolí Břeclavi se s ním lze setkat především během tahu na Lednických rybnících nebo jiných vhodných vodních plochách; hnízdění je zde možné, ale velmi lokální a nejisté kvůli úbytku vhodných biotopů (vlhkých luk).

Potrava a způsob obživy:

• Složení potravy: Živí se převážně bezobratlými živočichy. Potravu tvoří hmyz a jeho larvy (brouci, larvy dvoukřídlých), korýši (drobní ráčci, blešivci), měkkýši (plži), mnohoštětinatci (na pobřeží) a červi (žížaly). Méně často požírá drobné rybky nebo pulce.
• Způsob obživy: Potravu sbírá při procházení mělkou vodou nebo bahnem. Používá různé techniky – sbírá kořist z povrchu, sonduje zobákem v bahně nebo písku, někdy také „kmitá“ zobákem ze strany na stranu ve vodě.

Chování a hlas:

• Aktivita a chování: Aktivní ve dne. Je velmi ostražitý a plachý. Při vyrušení často jako první vzlétá a spouští hlasité varovné volání, čímž často vyplaší i ostatní ptáky v okolí – odtud přezdívka „strážce mokřadů“. Při znepokojení nebo když stojí na místě, často charakteristicky pohupuje hlavou a tělem. Mimo hnízdní období bývá společenský a tvoří hejna.
• Hlas: Je velmi hlasitý. Nejznámější je jeho jasné, flétnovité, mírně melancholické volání, obvykle dvojslabičné nebo tříslabičné „ťü-hü“ nebo „ťü-hü-hü“, často opakované v letu. Varovné volání je rychlá, štěkavá série „ťuk-ťuk-ťuk“ nebo „kip-kip-kip“.

Rozmnožování:

• Hnízdění: Hnízdí na zemi. Hnízdo je mělký důlek, obvykle velmi dobře ukrytý v husté vegetaci (trsu trávy, ostřice, rákosu) na vlhké louce, pastvině nebo okraji mokřadu. Důlek je vystlaný suchou trávou.
• Snůška a péče: Hnízdí jednou ročně, od dubna do července. Samice snáší obvykle 4 (vzácně 3 nebo 5) hruškovitá vejce. Vejce jsou krémová, nažloutlá nebo nazelenalá s hustými tmavě hnědými a šedými skvrnami. Na vejcích sedí oba rodiče po dobu asi 22–25 dní. Mláďata jsou prekociální a krátce po oschnutí opouštějí hnízdo. Vodí a chrání je zpočátku oba rodiče, ale často samice opouští rodinu dříve a péči dokončuje samec. Rodiče jsou velmi stateční při obraně mláďat, nalétávají na vetřelce a hlasitě varují. Mláďata jsou vzletná po cca 25–30 dnech.

Pohyb (Migrace):

Vodouš rudonohý je tažný pták. Populace hnízdící ve střední Evropě zimují hlavně v západní Evropě (pobřeží Atlantiku), ve Středomoří a v Africe (až po jižní Afriku). Podzimní tah probíhá od července do října, jarní tah od března do května.

Stav populace, ohrožení a ochrana:

• Status: Globálně je podle IUCN hodnocen jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern). V Evropě však jeho populace, zejména ty vnitrozemské hnízdící na sladkovodních mokřadech, zaznamenaly výrazné poklesy. V České republice je situace vážná – v Červeném seznamu ptáků ČR je veden jako OHROŽENÝ (EN) hnízdící druh a patří mezi zvláště chráněné druhy.
• Ohrožení: Hlavní příčinou úbytku je ztráta a degradace hnízdních biotopů:
  • Odvodňování a přeměna vlhkých luk na ornou půdu nebo jejich zarůstání náletovými dřevinami.
  • Intenzifikace zemědělství: Časné sečení luk (ničí snůšky a mláďata), intenzivní pastva, používání hnojiv a pesticidů.
  • Změny v rybničním hospodaření: Likvidace mělkých litorálních zón, intenzivní chov ryb, který snižuje dostupnost potravy (bezobratlých).
  • Rušení na hnízdištích lidskou činností.
  • Predace (zejména v malých, izolovaných populacích).
• Ochrana: Vyžaduje cílenou ochranu a obnovu mokřadních biotopů:
  • Revitalizace a vhodné hospodaření na vlhkých loukách (pozdní mozaikovitá seč, extenzivní pastva).
  • Obnova mělkých tůní a mokřadů v krajině.
  • Šetrné rybniční hospodaření podporující litorální zóny a biodiverzitu.
  • Omezení rušení na známých hnízdištích během hnízdní sezóny.
  • Ochrana a management klíčových hnízdních lokalit (např. v rámci ptačích oblastí a jiných chráněných území).

Zajímavosti:

• Jeho hlasité varování často upozorní na přítomnost člověka či predátora i ostatní ptáky v okolí.
• Intenzita červené barvy nohou a zobáku se může měnit během roku a liší se i mezi jednotlivými poddruhy.

Závěr:

Vodouš rudonohý je elegantní a hlasitý obyvatel mokřadů, jehož přítomnost oživuje vlhké louky a břehy rybníků. Jeho výrazný pokles v České republice je smutným dokladem úbytku a degradace těchto cenných biotopů v důsledku lidské činnosti. Pro jeho záchranu jako hnízdícího druhu na našem území je nezbytné aktivně chránit a obnovovat vlhké louky a další mokřady a přizpůsobit hospodaření v krajině tak, aby poskytovalo vhodné podmínky pro něj i další druhy vázané na toto prostředí.

Rozšíření