Warning: Undefined array key "HTTP_ACCEPT_LANGUAGE" in /data/web/virtuals/121809/virtual/www/wp-content/themes/pt25_3AA/library/translations/class-theme-multi-languages.php on line 76
lang="cs" class="no-js" style="font-size:13px"> Volavka červená – určování, hlas, fotografie a výskyt | Atlas ptáků ČR

Volavka červená

Reklamy

Volavka červená | určování ptáků | atlas ptáků ČR

 

Velikost

Délka: 70-90 cm.
Rozpětí: 110-145 cm.
Hmotnost: 600-1345 g.
 

Volavka červená (Ardea purpurea)

Úvod

Volavka červená je velký, ale štíhlý a elegantní druh volavky, který se od své běžnější příbuzné, volavky popelavé, liší pestřejším zbarvením, štíhlejší postavou a především mnohem skrytějším způsobem života. Je úzce vázána na rozsáhlé a husté porosty rákosin, kde hnízdí a hledá úkryt. Jedná se o striktně tažný druh, který zimuje v tropické Africe. V České republice patří mezi ohrožené a poměrně vzácné hnízdící ptáky, jejichž výskyt je omezen na několik málo oblastí s vhodnými rozsáhlými mokřady.

Systematické zařazení:

  • Řád: Pelecaniformes (Veslonozí) – dříve řazena do řádu Ciconiiformes (brodiví)
  • Čeleď: Volavkovití (Ardeidae)
  • Rod: Volavka (Ardea)
  • Druh: Volavka červená (Ardea purpurea)

Popis:

  • Velikost: Velká volavka, délkou těla (78–97 cm) srovnatelná s volavkou popelavou, ale působí výrazně štíhleji, s delším a tenčím krkem a zobákem. Rozpětí křídel je menší (120–152 cm). Hmotnost 0,5–1,3 kg.
  • Zbarvení (Dospělí ptáci): Celkově tmavší a pestřejší než volavka popelavá. Svrchní strana těla a křídla jsou tmavě šedé. Krk je dlouhý, štíhlý, rezavě hnědý, s výraznými černými podélnými pruhy po stranách, které se táhnou od oka dolů. Temeno hlavy a zátylek jsou černé, v hnízdním období s prodlouženými černými pery tvořícími chocholku. Hrdlo je bílé. Hruď má směs kaštanově hnědých a černých per. Břicho a boky jsou tmavě kaštanové až černé. Na ramenech a hřbetě mohou být v hnízdním období prodloužená ozdobná pera s kaštanovým nebo purpurovým nádechem.
  • Zobák: Dlouhý, tenký, špičatý, žlutavý (v době hnízdění bývá báze tmavší a zobák celkově jasnější).
  • Nohy: Dlouhé, žlutohnědé až červenohnědé.
  • Letové znaky: Za letu působí tmavěji než volavka popelavá, krk drží esovitě stočený, nohy přečnívají daleko za ocas. Křídla mohou vypadat více zalomená v lokti.
  • Zbarvení – Mladí ptáci (juvenilní): Jsou celkově světlejší, převážně pískově hnědí až rezavohnědí, s méně výraznými pruhy na krku a bez černé čepičky. Spodina těla je světlejší s tmavším proužkováním.

Výskyt, rozšíření a habitat:

  • Rozšíření: Hnízdí nesouvisle v jižní a střední Evropě, v Africe a v jižní a západní Asii. Evropské populace jsou striktně tažné.
  • Habitat: Je vysoce specializovaná na rozsáhlé, husté a klidné porosty rákosu (Phragmites australis) lemující jezera, rybníky, močály, slepá říční ramena a delty řek. Vyžaduje kombinaci hustých rákosin pro hnízdění a úkryt a mělkých otevřených vodních ploch nebo okrajů rákosin pro lov potravy. Je mnohem náročnější na kvalitu a rozsah biotopu než volavka popelavá nebo bílá.
  • Výskyt v ČR: V České republice je vzácným a lokálně hnízdícím druhem, jehož početnost v posledních desetiletích klesá. Je zařazena mezi ohrožené druhy (EN). Hnízdí pouze v oblastech s největšími a nejzachovalejšími rybničními soustavami a mokřady s rozsáhlými rákosinami. Klíčovými oblastmi jsou jižní Čechy (Třeboňsko, Českobudějovicko) a jižní Morava (zejména Lednické rybníky a oblast Novomlýnských nádrží, např. NPR Věstonická nádrž, okolí rybníka Nesyt). Vhodné biotopy v blízkosti Břeclavi se nacházejí právě v soustavě Lednických rybníků, kde lze tento druh v hnízdní době zastihnout.

Potrava a způsob obživy:

  • Složení potravy: Živí se především rybami (často střední velikosti, např. plotice, perlín, lín) a obojživelníky (zejména skokani). Dále loví i větší hmyz (vážky, vodní brouci), drobné savce (hraboše), plazy (užovky, ještěrky) a příležitostně i malé ptáky.
  • Způsob lovu: Loví velmi opatrně a skrytě, nejčastěji pomalým našlapováním na okraji rákosin nebo nehybným vyčkáváním, částečně ukrytá ve vegetaci. Často využívá svůj dlouhý krk jako periskop nad rákosím. Kořist napadá rychlým výpadem krku a zobáku. Je mnohem méně ochotná lovit na otevřených plochách než jiné volavky.

Chování a hlas:

  • Aktivita a chování: Aktivní je hlavně za svítání a soumraku (krepuskulární), ale i během dne. Je velmi plachá a ostražitá. Při vyrušení odlétá nebo se snaží skrýt v hustém rákosí, kde často zaujímá typický „vztyčený“ postoj s nataženým krkem a zobákem směřujícím vzhůru, čímž dokonale splývá s okolní vegetací. Obvykle se zdržuje samotářsky nebo v párech.
  • Let: Let je podobný jako u volavky popelavé (krk esovitě složený), ale údery křídel mohou být rychlejší a let působí více „hranatě“.
  • Hlas: Mimo hnízdní kolonie je poměrně tichá. Při vyplašení nebo v kolonii se ozývá drsným, chraptivým „krrek“ nebo „frank“, které je obvykle vyšší a kratší než volání volavky popelavé.

Rozmnožování:

  • Hnízdění: Hnízdí v hustých, rozlehlých porostech rákosu, obvykle nad mělkou vodou. Hnízdí většinou jednotlivě nebo v malých, řídkých skupinách, jen vzácně ve větších koloniích (i když někdy v blízkosti kolonií jiných volavek).
  • Hnízdo: Staví si poměrně velkou plošinu z rákosových stébel, orobince a větví, umístěnou nízko v rákosí (obvykle 0,5–1,5 m nad vodou) nebo někdy v nízkých vrbách či keřích v rámci rákosiny.
  • Snůška a péče: Hnízdí jednou ročně, od května do července. Samice snáší 3–5 (nejčastěji 4–5) světle modrozelených vajec. Na vejcích sedí oba rodiče po dobu asi 24–28 dní. Mláďata krmí oba rodiče vyvrhovanou potravou. Mláďata jsou schopna lézt po okolním rákosí již před plným vzletem, hnízdo opouštějí definitivně ve věku asi 7–8 týdnů.

Pohyb (Migrace):

Volavka červená je striktní dálkový migrant. Evropské populace tráví zimu v tropické Africe jižně od Sahary. Na hnízdiště v ČR přilétá pozdě, obvykle koncem dubna nebo začátkem května. Odlétá brzy, převážně během srpna a září.

Stav populace, ohrožení a ochrana:

  • Status: Globálně je podle IUCN hodnocena jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern). V Evropě však její populace v mnoha oblastech, zejména ve střední a západní Evropě, výrazně klesá. Je zařazena v Příloze I Směrnice o ptácích EU. V České republice je v Červeném seznamu ptáků vedena jako druh OHROŽENÝ (EN) a patří mezi zvláště chráněné druhy. Její hnízdní populace u nás čítá jen nízké stovky párů a je považována za zranitelnou.
  • Ohrožení: Hlavní hrozbou je ztráta a degradace specifických hnízdních biotopů – rozsáhlých a klidných rákosin:
    • Odvodňování mokřadů a rybníků.
    • Nevhodný management rákosin (příliš časté nebo plošné kosení, vypalování, chemické ošetření).
    • Zarůstání (sukcese) rákosin dřevinami.
    • Znečištění vod a eutrofizace, které mohou ovlivnit potravní nabídku.
    • Vyrušování na hnízdištích (rekreace, rybářství).
    • Možné negativní vlivy na migračních trasách a zimovištích.
  • Ochrana: Vyžaduje cílenou ochranu klíčových hnízdních lokalit a vhodný management mokřadních ekosystémů:
    • Ochrana a zachování rozsáhlých, nerušených rákosin.
    • Citlivý management rákosin (např. mozaikovitá seč v zimním období, ponechání starších porostů).
    • Udržování optimální vodní hladiny v rybnících a mokřadech.
    • Omezení rušivých aktivit v blízkosti hnízdišť během hnízdní sezóny (květen–srpen).
    • Zlepšování kvality vody.
    • Je indikátorovým druhem kvalitních a rozsáhlých rákosových ekosystémů.

Zajímavosti:

  • Její štíhlý krk a schopnost skrýt se v rákosí jí vynesly přirovnání k hadovi.
  • Patří mezi nejvíce na rákosiny vázané druhy volavek v Evropě.

Závěr:

Volavka červená je krásný, ale plachý a náročný obyvatel našich největších mokřadů. Její ohrožený status v České republice je přímým důsledkem úbytku a degradace rozsáhlých rákosin, na kterých je existenčně závislá. Její ochrana je proto úzce spjata s ochranou těchto cenných a stále vzácnějších biotopů. Zachování životaschopné populace volavky červené vyžaduje aktivní management rybničních soustav a mokřadů, který bude brát ohled na její specifické potřeby, a minimalizaci rušení na jejích posledních útočištích.

Reklamy
 

Rozšíření

Viz taxonomie. V minulosti početní stavy v Evropě silně kolísaly. V průběhu 19. století téměř vymizela, po roce 1940 začala nová hnízdní expanze, která trvala do 70. – 90. let minulého století, odkdy se stavy opět pomalu snižují. V celé Evropě hnízdí méně než 42 tisíc párů, populace je označována jako ubývající. Středoevropské populace jsou výlučně tažné, zimují převážně ve východní a západní Africe. Jižnější populace jsou stálé nebo přelétavé.
Na území ČR bylo první hnízdění prokázáno v roce 1947 na r. Nesyt na jižní Moravě. V pozdějších letech hnízdily pravidelně a v některých místech republiky i ve větších počtech (Lednické rybníky, Nesyt, okolí Dyje, jižní Čechy). V posledních desetiletích se stavy silně snízily, v letech 2001-03 u nás hnízdilo do 3 párů.
 

Význam

Reklamy