Velikost

Žluna zelená (Picus viridis)

Úvod

Žluna zelená je velký, nápadně zbarvený druh šplhavce z čeledi datlovitých, který je dobře známý svým převážně zeleným opeřením, červenou čepičkou na hlavě a především hlasitým, chechtavým voláním. Na rozdíl od mnoha jiných šplhavců tráví hodně času na zemi, kde vyhledává svou hlavní potravu – mravence. Obývá otevřenější typy lesů, parky, sady a zahrady v nížinách a pahorkatinách. V České republice se jedná o poměrně běžný a rozšířený druh.

Systematické zařazení:

• Řád: Šplhavci (Piciformes)
• Čeleď: Datlovití (Picidae)
• Rod: Žluna (Picus)
• Druh: Žluna zelená (Picus viridis)

Popis:

• Velikost: Velký šplhavec, o něco větší a robustnější než žluna šedá. Délka těla 30–36 cm, rozpětí křídel 45–51 cm. Hmotnost 150–250 g.
• Zbarvení: Svrchní strana těla je převážně jasně zelená až žlutozelená. Kostřec je zářivě žlutý, což je velmi nápadné zejména v jejím typickém vlnitém letu. Spodina těla je světlejší, šedozelená nebo žlutavě bílá.
• Hlava – Klíčové rozlišovací znaky:
  • Temeno hlavy a týl jsou u obou pohlaví jasně červené.
  • Kolem oka se táhne široká černá maska.
  • Pod černou maskou je široký černý pruh („vous“ – malární pruh) táhnoucí se od kořene zobáku:
    • Samec má uprostřed tohoto černého vousu červenou skvrnu.
    • Samice má celý vous černý, bez červené barvy.
• Oči: Světlé (bělavé).
• Zobák: Silný, dlátovitý, šedavý.
• Nohy: Šedé.
• Odlišení od žluny šedé (Picus canus): Žluna zelená má zelenější hlavu s černou maskou (šedá má hlavu šedou), obě pohlaví mají červené temeno a týl (u šedé má červenou jen samec na čele), má široký vous (u šedé úzký) a výraznou černou oční masku. Hlas je také zcela odlišný („chechtání“ vs. klesající pískání).

Výskyt, rozšíření a habitat:

• Rozšíření: Vyskytuje se ve většině Evropy (od Britských ostrovů a Pyrenejského poloostrova na východ po západní Rusko a Kavkaz) a v přilehlých částech západní Asie. Chybí v Irsku, na Islandu a v severní Skandinávii.
• Habitat: Preferuje otevřenější a světlejší typy krajiny s kombinací stromů a travnatých ploch. Typickými biotopy jsou okraje listnatých lesů, světlé doubravy, parky, velké zahrady, staré sady, pastviny se starými stromy, říční nivy a vřesoviště. Vyžaduje stromy (nejlépe starší s měkčím dřevem) pro tesání hnízdních dutin, ale klíčová je pro ni dostupnost otevřených travnatých ploch s výskytem mravenišť. Je přizpůsobivější na otevřenější krajinu než žluna šedá.
• Výskyt v ČR: V České republice je běžným a rozšířeným hnízdícím druhem od nížin až po podhůří (cca do 800 m n. m.). Je hojnější v teplejších oblastech a v krajině s mozaikou lesů, luk, pastvin a sadů. Běžně se vyskytuje i v oblasti Břeclavi, například v Lednicko-valtickém areálu, v sadech, vinicích se stromy, na okrajích lužních lesů a v zemědělské krajině s alejemi a remízky.

Potrava a způsob obživy:

• Potravní specializace: Je vysoce specializovaná na požírání mravenců. Mravenci (dospělci, larvy i kukly), zejména druhy žijící na zemi (rody Lasius a Formica), tvoří naprostou většinu její potravy po celý rok.
• Způsob obživy: Tráví mnoho času hledáním potravy na zemi. Prochází travnaté plochy, pátrá po mraveništích, která pak rozhrabává svým silným zobákem. Mravence vybírá pomocí svého extrémně dlouhého (až 10 cm), lepkavého a vymrštitelného jazyka.
• Doplňková potrava: Jen v malé míře požírá jiný hmyz (brouky, housenky), pavouky, žížaly nebo příležitostně i ovoce, bobule a semena. Na stromech hledá potravu méně často než jiné druhy šplhavců.

Chování a hlas:

• Aktivita a chování: Aktivní během dne. Často ji lze pozorovat při hledání potravy na trávnících v parcích, na loukách nebo okrajích cest. Je poměrně plachá, ale její hlasité volání ji často prozradí.
• Let: Let je velmi charakteristický – silně vlnitý, s několika rychlými údery křídel při stoupání a následným klouzavým letem s přitaženými křídly při klesání. Během letu je velmi nápadný její zářivě žlutý kostřec.
• Hlas: Nejznámějším projevem je hlasité, daleko slyšitelné, chechtavé volání, které zní jako „klü-klü-klü-klü-klü…“ nebo „kjü-kjü-kjück“. Tento hlas, často přirovnávaný ke smíchu („yaffle“ v angličtině), slouží jako teritoriální volání i jako zpěv. Často volá i za letu.
• Bubnování: Bubnuje mnohem méně často než strakapoudi. Její bubnování je poměrně krátké, nepříliš hlasité a často nepravidelné.

Rozmnožování:

• Hnízdění: Hnízdí v dutinách, které si sama tesá ve kmenech nebo silných větvích stromů. Preferuje listnaté stromy (dub, buk, bříza, jasan, ovocné stromy, topol, vrba), často si vybírá stromy s měkčím nebo částečně narušeným dřevem. Dutinu tesají oba partneři. Vletový otvor je oválný nebo kulatý, o průměru 6–7 cm.
• Snůška a péče: Hnízdí jednou ročně, od dubna do července. Samice snáší 5–8 (obvykle 5–7) čistě bílých vajec přímo na dno dutiny na vrstvu dřevěných třísek. V sezení na vejcích se střídají oba rodiče po dobu asi 15–17 dní. Mláďata krmí také oba rodiče vyvrhovanou potravou, tvořenou převážně mravenci a jejich larvami a kuklami. Mláďata opouštějí dutinu ve věku 21–27 dní.

Pohyb:

Žluna zelená je ve většině svého areálu, včetně České republiky, převážně stálým a usedlým (sedentárním) ptákem. Dospělí ptáci zůstávají ve svých teritoriích po celý rok. Pouze mladí ptáci se po osamostatnění rozptylují do okolí, obvykle jen na krátké vzdálenosti. Pravidelná migrace se u ní nevyskytuje. Její populace mohou být negativně ovlivněny velmi tuhými zimami s vysokou sněhovou pokrývkou, která jí znemožňuje přístup k mraveništím.

Stav populace a ochrana:

• Status: Globálně je podle IUCN hodnocena jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern). Její evropská populace je považována za velkou a celkově stabilní, i když lokálně mohou nastat výkyvy.
• Stav v ČR: V České republice je běžným a rozšířeným hnízdícím druhem. V Červeném seznamu ptáků ČR je zařazena jako „málo dotčený“ (LC). Její populace se zdá být stabilní. Patří mezi druhy chráněné zákonem (jako všichni volně žijící ptáci), ale nevyžaduje specifická ochranářská opatření.
• Potenciální ohrožení: I když je běžná, může být lokálně ohrožena intenzifikací zemědělství (přeměna luk a pastvin na ornou půdu, používání insekticidů ničících mravence), zánikem starých sadů a alejí nebo odstraňováním starých doupných stromů. Extrémně tuhé zimy mohou také vést k dočasným poklesům početnosti.

Zajímavosti a vztah k člověku:

• Její hlasité „chechtání“ je jedním z nejcharakterističtějších zvuků evropské krajiny. V anglickém folklóru je někdy nazývána „dešťový pták“ (Rain bird), protože se věřilo, že její volání předpovídá déšť.
• Její specializace na mravence a způsob lovu na zemi ji odlišuje od většiny ostatních evropských šplhavců.
• Je často pozorována v parcích a na větších zahradách, kde hledá mravence v trávnících.

Závěr:

Žluna zelená je velký, krásně zbarvený a hlasitě se projevující šplhavec, který je běžnou součástí naší přírody, zejména v polotevřené krajině s dostatkem starých stromů a travnatých ploch. Její specializace na lov mravenců na zemi a charakteristický „smích“ ji činí jedinečnou mezi našimi datlovitými ptáky. Její stabilní populace v České republice je dobrou zprávou, ale pro její dlouhodobé udržení je důležité zachovat mozaikovitou krajinu s extenzivně využívanými trávníky a dostatkem starých stromů vhodných k hnízdění.

Možné záměny

Rozšíření

Význam