Velikost

Zvonek zelený (Chloris chloris)

Úvod

Zvonek zelený je středně velký, poměrně statný pěvec z čeledi pěnkavovitých, dobře známý obyvatel zahrad, parků, okrajů lesů a zemědělské krajiny s křovinami. Sameček je nápadný svým převážně zelenožlutým zbarvením a charakteristickým zpěvem, který připomíná zvonění. Po desetiletí patřil k nejběžnějším a nejhojnějším ptákům v České republice i velké části Evropy. V posledních přibližně dvaceti letech však jeho populace, zejména v západní a střední Evropě, zaznamenala výrazný pokles, způsobený především šířením onemocnění zvaného trichomonóza.

Systematické zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Pěnkavovití (Fringillidae)
• Rod: ¹ Zvonek (Chloris) – dříve řazen do rodu Carduelis (stehlík)  
   
• Druh: Zvonek zelený (Chloris chloris)

Popis:

• Velikost: Středně velká pěnkava, o něco větší a robustnější než pěnkava obecná. Délka těla 14–16 cm, rozpětí křídel 24–27 cm. Hmotnost 17–34 g. Má typicky zavalitou postavu a silný, kuželovitý zobák.
• Zobák: Silný, kuželovitý, masově růžový až rohově zbarvený, přizpůsobený k louskání i tvrdších semen.
• Pohlavní dimorfismus: Zbarvení samce a samice se výrazně liší.
  • Samec: Převážně olivově zelený. Hlava je zelená s šedavým nádechem na tvářích a týle. Hřbet je zelený, kostřec a spodina těla jsou jasněji žlutozelené. Křídla jsou tmavá (šedočerná) s velmi nápadným, širokým žlutým polem na vnějších praporech ručních letek, které je dobře viditelné i u sedícího ptáka a zvláště vynikne za letu. Ocas je tmavý, vidlicovitě vykrojený, s jasně žlutými bázemi krajních ocasních per.
  • Samice: Je výrazně méně barevná, celkově šedohnědá až hnědozelená, s méně výrazným zeleným a žlutým nádechem. Žluté znaky na křídlech a ocase jsou menšího rozsahu a bledší než u samce. Spodina těla je světlejší, našedlá, někdy s nevýrazným tmavším proužkováním.
• Mladí ptáci (juvenilní): Podobají se samici, ale jsou celkově více do hněda a mají výrazné tmavé podélné proužkování na hrudi a bocích. Toto proužkování ztrácejí po přepeření do prvního zimního šatu.

Výskyt, rozšíření a habitat:

• Rozšíření: Obývá většinu Evropy (kromě nejsevernějších částí), severozápadní Afriku a jihozápadní Asii. Byl introdukován do Austrálie, na Nový Zéland a do Jižní Ameriky (Uruguay).
• Habitat: Vyhledává polotevřenou krajinu s dostatkem stromů a keřů. Typickými biotopy jsou okraje lesů (zejména listnatých a smíšených), polní lesíky, remízky, živé ploty, parky, zahrady, hřbitovy, sady, vinice a aleje. Vyhýbá se hustým zapojeným lesům a zcela bezlesé krajině. Je velmi přizpůsobivý a hojně se vyskytuje i v městském a příměstském prostředí, pokud zde najde dostatek zeleně a potravy.
• Výskyt v ČR: Historicky patřil k nejhojnějším pěvcům v České republice, rozšířeným od nížin do podhůří. Vyskytoval se běžně ve všech vhodných biotopech, včetně měst a vesnic jako je Břeclav. V posledních cca 15–20 letech však jeho početnost znatelně poklesla v důsledku nemoci (viz níže). Stále je sice rozšířený a lze ho pozorovat, ale jeho dřívější hojnost je minulostí.

Potrava a způsob obživy:

• Složení potravy: Je převážně semenožravý. Díky silnému zobáku dokáže zpracovat i větší a tvrdší semena. Živí se semeny různých stromů (např. tis, habr, javor), keřů (šípky) a bylin (bodláky, pcháče, pampelišky, různé hvězdnicovité a brukvovité rostliny). Velmi oblíbená jsou slunečnicová semena, která často vyhledává na ptačích krmítkách. Na jaře požírá i pupeny a mladé výhonky.
• Význam hmyzu: V období krmení mláďat je důležitou složkou potravy hmyz (housenky, mšice, brouci) a pavouci, kterými rodiče zpočátku krmí mláďata. Později přecházejí na krmení vyvrhovanou kaší z natrávených semen.
• Způsob obživy: Potravu sbírá jak na zemi, tak přímo na rostlinách nebo na krmítkách. Často se krmí v hejnech.

Chování a hlas:

• Aktivita a chování: Aktivní během dne. Mimo hnízdní období je velmi společenský, často se vyskytuje v hejnech, která mohou být v zimě i početná. Někdy se sdružuje i s jinými pěnkavovitými ptáky. Let je typicky vlnitý, střídají se fáze mávání křídly a krátkého klouzání.
• Hlas: Má charakteristické hlasové projevy. Často se ozývá protáhlým, nosovým, mírně stoupavým „dzvíí“, „džüíb“ nebo „čüpp“, které vydává v letu i při sezení. Kontaktní volání v hejnu je série krátkých „dyk-dyk-dyk“.
• Zpěv: Zpěv samce, přednášený z vyvýšeného místa, je dlouhý, kanárkovitý, poněkud „líný“ a vrzavý trylek nebo cvrlikání, často prokládaný typickým vábením „dzvíí“.

Rozmnožování:

• Hnízdění: Hnízdí jednotlivě nebo ve volných skupinách. Hnízdo staví nejčastěji v hustých keřích, živých plotech, popínavých rostlinách nebo v jehličnanech (túje, tisy, smrky), obvykle ve výšce 1–5 metrů nad zemí.
• Hnízdo: Je to miskovitá stavba z větviček, kořínků, mechu a trávy, často poměrně neuspořádaná. Hnízdní kotlinka je pečlivě vystlána jemnými kořínky, rostlinnou vlnou, srstí a peřím. Staví ho převážně samice.
• Snůška a péče: Hnízdí od dubna do srpna, běžně mívá dvě snůšky ročně. Snáší 4–6 bělavých nebo namodralých vajec s řídkými tmavě hnědými až fialovými skvrnkami a čárkami. Na vejcích sedí pouze samice po dobu asi 12–14 dní, samec ji krmí. O mláďata pečují oba rodiče. Krmí je zpočátku hmyzem, později převážně kaší z vyvrhovaných semen. Mláďata opouštějí hnízdo po 13–17 dnech.

Pohyb:

Ve většině areálu, včetně České republiky, je zvonek zelený převážně stálým nebo potulným ptákem. Jen ptáci ze severních a východních populací jsou částečně tažní a migrují na kratší vzdálenosti na jih a západ. Naše populace se v zimě mohou přesouvat v rámci regionu za potravou nebo tvořit větší hejna.

Stav populace, ohrožení a ochrana:

• Status: Globálně je podle IUCN hodnocen jako „málo dotčený“ (LC – Least Concern).
• Trendy a ohrožení v Evropě a ČR: Navzdory globálnímu statusu zaznamenaly populace zvonků v mnoha evropských zemích od roku 2005 dramatický pokles. Hlavní příčinou je onemocnění zvané trichomonóza, které způsobuje prvok Trichomonas gallinae. Tento parazit napadá hrdlo a jícen ptáků, znemožňuje jim polykání a vede k úhynu hladem a dehydratací. Šíření nemoci je silně spojeno s místy, kde se ptáci koncentrují – zejména na ptačích krmítkách a u napajedel, kde dochází ke kontaminaci potravy a vody slinami nakažených jedinců. V některých zemích (např. Velká Británie, Finsko) poklesly stavy zvonků až o 60–70 %. I v České republice je tento pokles znatelný a potvrzený monitoringovými programy, i když zatím nevedl ke změně statusu v Červeném seznamu (stále LC – málo dotčený). Dalšími faktory mohou být změny v zemědělství (úbytek plevelů), ale hlavní příčinou současného poklesu je zmíněná nemoc.
• Ochrana: Nejdůležitějším opatřením v současnosti je prevence šíření trichomonózy:
  • Pravidelné čištění a dezinfekce ptačích krmítek a napajedel (zejména v teplejším období).
  • Podávání jen takového množství krmiva, které ptáci rychle spotřebují.
  • Odstranění zbytků starého krmiva.
  • V případě výskytu nemocných ptáků na krmítku je doporučeno přerušit přikrmování na několik týdnů, aby se snížila koncentrace ptáků a riziko přenosu.
  • Dále je prospěšné udržování pestré krajiny s přirozenými zdroji potravy (plevele, stromy produkující semena).

Zajímavosti a vztah k člověku:

• Byl jedním z nejtypičtějších a nejhojnějších ptáků českých zahrad a parků.
• Jeho úbytek je pro mnoho lidí, kteří ptáky pozorují na krmítkách, velmi citelný.
• Případ zvonka zeleného ukazuje, jak může i běžný a rozšířený druh čelit náhlým a vážným hrozbám a jak důležitá je zodpovědnost při přikrmování ptáků (hygiena).

Závěr:

Zvonek zelený je pěkně zbarvený a dříve velmi hojný pěvec, který se však v posledních letech potýká s vážnými problémy způsobenými především onemocněním trichomonózou, jehož šíření je podporováno koncentrací ptáků na krmítkách. Přestože je v České republice stále klasifikován jako málo dotčený, jeho populace výrazně poklesla a jeho budoucnost může záviset na tom, jak se podaří šíření nemoci omezit a zda se populace dokáže zotavit. Zodpovědný přístup k zimnímu přikrmování, zejména dodržování hygienických zásad, je klíčovým krokem, jak můžeme tomuto ptáku pomoci.

Rozšíření

Rozšíření v ČR