Strakapoud prostřední

Reklamy

 

strakprost

Velikost

Délka: 19-22 cm.
Hmotnost: 52-80 g.
 

Strakapoud prostřední (Dendrocoptes medius)

Úvod

Strakapoud prostřední je středně velký druh šplhavce z čeledi datlovitých, který je svým výskytem a způsobem života úzce vázán na staré, zachovalé listnaté lesy, zejména doubravy. Od svých běžnějších příbuzných, strakapouda velkého a malého, se liší několika klíčovými znaky ve zbarvení a chování. Jeho přítomnost v lese je považována za indikátor vysoké ekologické hodnoty a biodiverzity daného stanoviště. V České republice patří mezi zvláště chráněné druhy.

Systematické zařazení:

  • Řád: Šplhavci (Piciformes)
  • Čeleď: Datlovití (Picidae)
  • Rod: Dendrocoptes (někdy řazen do rodu Dendrocopos)
  • Druh: Strakapoud prostřední (Dendrocoptes medius)

Popis:

  • Velikost: Jak název napovídá, velikostí stojí mezi strakapoudem velkým a malým. Dosahuje délky těla 19–22 cm a rozpětí křídel 33–34 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 50–85 g.
  • Zbarvení – Klíčové rozlišovací znaky:
    • Červená čepička: Nejnápadnějším znakem je velká, jasně červená čepička na temeni hlavy, která sahá až do týla. Na rozdíl od strakapouda velkého (kde má červenou skvrnu v týle jen samec) mají tuto červenou čepičku obě pohlaví (samec i samice). U samce bývá barva o něco živější a čepička mírně rozježená.
    • Chybějící „vous“: Tváře jsou bílé a důležitým znakem je, že chybí černý pruh („vous“ či malární pruh), který by spojoval kořen zobáku s černou skvrnou na straně krku a týle. U strakapouda velkého tento pruh přítomen je a odděluje bílou tvář od bílého krku.
    • Spodina těla: Spodní strana těla je bělavá, ale na bocích má obvykle výrazné tmavé podélné čárkování/skvrnění.
    • Podocasní krovky: Spodní ocasní krovky a okolí řitního otvoru jsou růžové až světle červené, přičemž tato barva difuzně přechází na spodní břicho a není tak ostře ohraničená jako jasně červená skvrna u strakapouda velkého.
  • Ostatní znaky: Hřbet je černý s velkými bílými ramenními skvrnami. Křídla jsou černá s bílými příčnými páskami. Zobák je relativně krátký, štíhlý a šedě zbarvený, působí méně robustně než u strakapouda velkého.

Výskyt, rozšíření a habitat:

  • Rozšíření: Areál rozšíření zahrnuje převážně Evropu – od severního Španělska a Francie přes střední Evropu, Balkán až po západní Rusko, Kavkaz a severní Írán. Chybí ve Velké Británii, Irsku, Skandinávii a většině Itálie.
  • Habitat: Je vysoce specializovaným druhem vázaným na staré, rozsáhlé a zapojené listnaté lesy, zejména doubravy (Quercus), dubohabřiny a bučiny s příměsí dubu nebo habru (Carpinus). Vyžaduje porosty s velkým podílem starých stromů (často nad 100 let) s rozpraskanou, hrubou kůrou a dostatkem odumírajících větví nebo částí kmenů pro hnízdění a potravu.
  • Výskyt v ČR: V České republice se vyskytuje ostrůvkovitě v zachovalých listnatých lesích nižších a středních poloh. Typickými oblastmi výskytu jsou například lužní lesy jižní Moravy (oblast Soutoku u Břeclavi, Podyjí), Křivoklátsko, Bílé Karpaty, Ždánický les a některé další oblasti s rozsáhlými starými doubravami. Jeho přítomnost signalizuje vysokou přírodní hodnotu lesního porostu.

Potrava a způsob obživy:

  • Složení potravy: Je převážně hmyzožravý. Živí se hlavně členovci žijícími na povrchu kůry a v jejích štěrbinách – brouky a jejich larvami, mravenci, mšicemi, pavouky a dalším hmyzem. Na jaře může konzumovat i mízu stromů. Rostlinná potrava (semena, bobule) tvoří jen malou část jídelníčku.
  • Způsob obživy: Potravu sbírá především z povrchu kůry a z mělkých štěrbin na kmenech a silných větvích starých stromů, často vysoko v korunách. Používá techniky sbírání, odlupování kůry a sondování. Na rozdíl od strakapouda velkého méně často tesá do dřeva a nedlabe hluboké otvory za účelem hledání potravy. Tomu odpovídá i jeho slabší zobák. Je silně vázán na drsnou kůru starých dubů a dalších listnáčů.

Chování a hlas:

  • Aktivita a pohyb: Je aktivní během dne, rychle a obratně šplhá po stromech. Ve srovnání se strakapoudem velkým bývá méně plachý.
  • Hlas: Má velmi charakteristické hlasové projevy, odlišné od ostatních strakapoudů. Nejčastěji se ozývá rychlým, kvílivým, poněkud naříkavým chechtavým trylkem „kvé-kvé-kvé-kvé-kvé“ nebo „gik-kekekekek“, který v intenzitě často klesá. Vydává také jednotlivé volání znějící jako nespokojené „gük“ nebo „ček“.
  • Bubnování: Velmi významným behaviorálním znakem je, že strakapoud prostřední téměř vůbec nebubnuje, nebo jen velmi vzácně, krátce a slabě. Území si tedy neohajuje bubnováním jako ostatní strakapoudi, ale především svými hlasovými projevy.

Rozmnožování:

  • Hnízdění: Hnízdí v dutinách, které si sám vytesává, obvykle v odumřelých větvích nebo narušených částech kmenů živých listnatých stromů (dub, habr, buk, olše, topol, jilm). Dutina bývá umístěna ve výšce 5–15 metrů, vletový otvor má průměr okolo 3,5–5 cm. Na tesání dutiny se podílejí oba partneři.
  • Snůška a péče: Hnízdění probíhá od dubna do června. Samice snáší 4–7 (nejčastěji 5–6) bílých vajec. V inkubaci, která trvá asi 11–14 dní, se oba rodiče střídají. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí ve věku 21–23 dní.

Pohyb:

Strakapoud prostřední je vysoce stálý (sedentární) pták. Dospělí jedinci jsou věrní svému teritoriu po celý rok. Mladí ptáci se rozptylují jen na krátké vzdálenosti. Tato nízká schopnost disperze ho činí zvláště citlivým na fragmentaci vhodných biotopů.

Stav populace, ohrožení a ochrana:

  • Status: Globálně je podle IUCN hodnocen jako „málo dotčený“ (LC). V Evropě se jeho stavy po předchozích poklesech místy stabilizovaly nebo mírně vzrostly díky ochranářským opatřením a změnám v lesním hospodaření v některých zemích. V České republice je však stále považován za zranitelného a je veden v Červeném seznamu jako druh téměř ohrožený (NT – Near Threatened) a patří mezi zvláště chráněné druhy.
  • Ohrožení:
    • Ztráta a fragmentace biotopů: Hlavní hrozbou je úbytek starých, extenzivně obhospodařovaných listnatých lesů, zejména doubrav. Kácení starých stromů a fragmentace lesních komplexů izolují jednotlivé populace.
    • Intenzivní lesní hospodaření: Krátká obmýtí (rychlá obnova lesa), odstraňování starých a odumřelých stromů, preference jehličnanů nebo nepůvodních dřevin na úkor původních listnáčů.
    • Nízká disperzní schopnost: Ztěžuje rekolonizaci oblastí, odkud vymizel, a propojení izolovaných populací.
  • Ochrana: Základem ochrany je zachování a obnova rozsáhlých komplexů starých listnatých lesů. To zahrnuje:
    • Ponechávání starých stromů (dubů, habrů atd.) v porostech i po dosažení mýtného věku.
    • Zvyšování podílu odumřelého dřeva v lesích.
    • Podpora přirozené obnovy a pestré druhové i věkové struktury lesa.
    • Propojování izolovaných lesních celků biokoridory.
    • Vyhlašování a správná péče o chráněná území s výskytem tohoto druhu.
    • Je považován za důležitý bioindikační druh – jeho přítomnost a prosperující populace svědčí o vysoké kvalitě a zachovalosti lesního ekosystému.

Zajímavosti:

  • Obě pohlaví mají červenou čepičku, což je mezi evropskými strakapoudy unikátní.
  • Téměř nebubnuje, spoléhá na hlasovou komunikaci.

Závěr:

Strakapoud prostřední je fascinující specialista vázaný na mizející biotopy starých listnatých lesů. Jeho specifické nároky na prostředí a nízká schopnost šíření ho činí zranitelným vůči změnám v krajině způsobeným člověkem. Účinná ochrana tohoto druhu je neoddělitelně spjata s ochranou a šetrným managementem nejcennějších lesních ekosystémů, které představují domov pro mnoho dalších ohrožených organismů. Jeho zachování je tak nejen ochranou jednoho ptačího druhu, ale i celého komplexu biodiverzity starých lesů.

Reklamy
 

Možné záměny

Je možná záměna s ostatními druhy strakapoudů (Dendrocopos). Rozdíly viz možné záměny u s. velkého (Dendrocopos major) a u popisů jednotlivých druhů.
 

Rozšíření

Viz taxonomie. 95% areálu druhu se nachází v Evropě. Chybí na jihozápadě kontinentu (pouze na severu Pyrenejského poloostrova žije izolovaná populace), na britských ostrovech, v Dánsku, Skandinávii a na severovýchodě Evropy. Současná evropská populace čítá více než 140 tisíc párů, je považována za stabilní. V celém areálu se jedná o stálý druh, potulky na větší vzdálenosti jsou vyjímečné.
Na většině našeho území patří k nepříliš hojným druhům, směrem na východ se početnost zvyšuje. Je to druh nižších nadmořských výšek, nad 500 m.n.m. se vyskytuje řídce. V letech 2001-03 u nás hnízdilo 3000-6000 párů.
 
Reklamy