Velikost

Sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) 

Úvod

Sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) je středně velký pěvec z čeledi rákosníkovitých (Acrocephalidae), který patří mezi charakteristické ptačí druhy českých světlých lesů, parků, sadů a zahrad v letním období. Jeho české jméno „sedmihlásek“ výstižně odkazuje na jeho mimořádně pestrý, hlasitý a proměnlivý zpěv, který často zahrnuje zdařilé imitace hlasů mnoha jiných ptačích druhů. Je typickým obyvatelem korun stromů a vyšších keřů. Jedná se o dálkového migranta, který tráví zimu až v jižní Africe. V České republice je běžným a plošně rozšířeným hnízdícím druhem.

Systematické zařazení

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Rákosníkovití (Acrocephalidae)
• Rod: Hippolais (Sedmihlásek)
• Druh: Sedmihlásek hajní (Hippolais icterina)

Druh je považován za monotypický (netvoří poddruhy), i když existuje určitá geografická variabilita.

Popis a rozpoznávací znaky

• Velikost a vzhled: O něco větší a robustnější než budníčci nebo pěnice (délka těla 12–13,5 cm, rozpětí křídel 20–24 cm, hmotnost 11–16 g). Má poměrně dlouhá křídla s výrazným přesahem ručních letek přes letky loketní (dlouhá projekce primárních letek), relativně dlouhý, na konci jakoby useknutý ocas a silnější, špičatý zobák.
• Zbarvení: Svrchní strana těla je poměrně živě šedozelená až olivově zelená. Spodina těla je jednotně světle citronově žlutá (hrdlo, hruď i břicho). Nad okem je zřetelný světle žlutý nadoční proužek (supercilium). Na složeném křídle je často vidět světlé pole tvořené světlými lemy některých krověk a letek. Nohy mají modrošedou barvu. Zobák je narůžovělý nebo nažloutlý s tmavším hřbetem. Oko je tmavé.
• Pohlavní dimorfismus: Samec a samice jsou zbarveni stejně.
• Odlišení od podobných druhů v ČR:
  • Od budníčků (Phylloscopus): Sedmihlásek je větší, robustnější, má silnější zobák, delší projekci ručních letek a jednotně žlutou spodinu těla (např. budníček větší má žlutou jen hruď a bílé břicho). Zpěv je zcela odlišný.
  • Od pěnic (Sylvia): Pěnice mají jiné zbarvení (často šedé, hnědé, bez zelených a žlutých tónů sedmihláska), jinou stavbu těla a odlišný zpěv.
  • Od rákosníků (Acrocephalus): Ti jsou obvykle hnědší, nemají tak výrazné zelené a žluté tóny a obývají jiný biotop (rákosiny). Zpěv je také odlišný (i když sedmihlásek může rákosníky imitovat).

Hlas

• Zpěv: Zpěv je hlavním poznávacím znakem sedmihláska. Je velmi hlasitý, rychlý, překotný a nesmírně pestrý. Trvá dlouho a je tvořen směsicí vlastních melodických a drsných či skřípavých motivů a především mistrných imitací zpěvu a volání jiných druhů ptáků (kosů, drozdů, sýkor, pěnkav, vlaštovek a mnoha dalších). Charakteristické jsou opakované nosové nebo skřípavé zvuky jako „dý-dy-roj“ nebo „ví-eh“. Samec zpívá velmi nápadně z vrcholků stromů nebo vysokých keřů.
• Vábení: Ostré „tek“, podobné rákosníkům, nebo nosové „čerr“.

Výskyt a biotop v České republice

• Rozšíření v ČR: Je běžným a plošně rozšířeným hnízdícím druhem na celém území České republiky, od nížin až do podhorských oblastí (běžně do cca 800 m n. m.). Jeho hustota osídlení závisí na vhodnosti biotopu.
• Výskyt na Břeclavsku: V podmínkách Břeclavska se vyskytuje hojně ve vhodných biotopech – světlých lužních lesích a jejich okrajích, v parcích (např. Lednicko-valtický areál), větších zahradách, sadech, stromořadích a v porostech podél řek a kanálů, pokud mají zastoupení jak vyšších stromů, tak keřového patra.
• Biotop v ČR: Vyhledává světlé listnaté a smíšené lesy, okraje lesů, lesní mýtiny a paseky s náletem dřevin, remízky v zemědělské krajině, parky, velké zahrady, sady, hřbitovy, aleje a břehové porosty. Vyhýbá se hustým, zapojeným lesním porostům a zcela otevřené krajině bez stromů a keřů. Podmínkou je přítomnost vyšších stromů, odkud samci zpívají, a zároveň hustšího keřového patra, kde ptáci hnízdí a hledají část potravy.

Migrace v České republice

• Status: Je dálkovým migrantem, trávícím v ČR pouze hnízdní sezónu.
• Přílet do ČR: Přilétá pozdě na jaře, patří mezi později přilétající pěvce. Hlavní přílet probíhá od konce dubna do poloviny května. Začátkem dubna se tedy v ČR ještě nevyskytuje.
• Odlet z ČR: Z našeho území odlétá poměrně brzy, převážně v srpnu, poslední jedinci začátkem září.
• Zimoviště: Zimuje v subsaharské Africe, především v její jižní části (jižně od rovníku).

Potrava v ČR

V hnízdním období se živí téměř výhradně živočišnou potravou – hmyzem (housenky, mšice, motýli, dvoukřídlí, brouci) a jeho larvami, pavouky a dalšími drobnými bezobratlými. Potravu sbírá aktivně v korunách stromů a na listech keřů. Koncem léta a na podzim nepohrdne ani zralými bobulemi a měkkými plody (bez, střemcha, rybíz atd.).

Chování v ČR

Je to velmi živý a pohyblivý pták, který se zdržuje převážně ve vyšších patrech vegetace. V hustém listoví ho může být obtížné spatřit. Samec v době hnízdění velmi nápadně a vytrvale zpívá z vrcholových partií stromů. Je teritoriální.

Hnízdění a rozmnožování v ČR

• Období: Hnízdí od konce května do července, obvykle jen jednou ročně.
• Hnízdo: Staví si úhledné, hluboké miskovité hnízdo, které bývá pevně vpleteno do rozsochy větví keře nebo mladého stromku, obvykle ve výšce 1–5 metrů nad zemí. Stavebním materiálem jsou stébla trav, rostlinná vlákna, mech, pavučiny, zvenčí je často zdobeno kousky březové kůry nebo papíru. Výstelku tvoří jemné trávy, chlupy a rostlinné chmýří. Hnízdo staví převážně samice.
• Snůška a inkubace: Snáší 4–5 (vzácně 3–6) vajec. Vejce jsou narůžovělá nebo nafialovělá s řídkými, ale výraznými tmavými skvrnkami a čárkami. Na vejcích sedí převážně samice (samec ji může krátce střídat) po dobu 13–15 dní.
• Péče o mláďata: Mláďata krmí oba rodiče. Hnízdo opouštějí ve věku 13–15 dní. Ještě nějakou dobu jsou pak rodiči krmena v okolí hnízda.

Status ochrany a ohrožení v České republice

• Legislativa: Je chráněn jako všichni volně žijící ptáci zákonem č. 114/1992 Sb. Není zařazen do kategorií zvláště chráněných druhů dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.
• Červený seznam ČR (2017): Je zařazen v kategorii Málo dotčený (LC).
• Populační trend v ČR: Jeho populace v ČR je považována za stabilní. Odhadovaná velikost hnízdní populace byla v letech 2001–2003 200 000–400 000 párů.
• Ohrožení v ČR: V současnosti není považován za přímo ohrožený druh. Potenciální hrozbou může být ztráta vhodných biotopů s pestrou strukturou (kombinace stromů a keřů), například přílišné vyřezávání keřového podrostu v parcích a lesích, likvidace remízků a alejí v krajině nebo používání insekticidů, které snižují dostupnost potravy. Jako dálkový migrant může být ovlivněn i podmínkami na tazích a zimovištích.

Závěr

Sedmihlásek hajní je běžným a zajímavým ptačím druhem našich letních lesů, parků a zahrad. Jeho přílet koncem jara je vítaným znamením a jeho hlasitý, imitacemi protkaný zpěv patří k nejcharakterističtějším zvukům české přírody od května do července. Přestože na Břeclavsku nachází mnoho vhodných biotopů, na jeho návrat z jižní Afriky si musíme ještě několik týdnů počkat. Jeho stabilní populace v České republice je dobrou zprávou, ale i nadále je důležité dbát na zachování pestré krajinné struktury, která mu poskytuje dostatek potravy a příležitostí k hnízdění.

Rozšíření