Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus)

Úvod

Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) je malý, elegantní pěvec z čeledi lejskovitých (Muscicapidae), který patří mezi typické obyvatele světlých lesů, parků a zahrad s dostatkem starých stromů. Je snadno rozpoznatelný podle svého charakteristického zvyku neustále potřásat a kmitat výrazně rezavým ocasem. Sameček ve svatebním šatě navíc zaujme svým pestrým zbarvením. Jedná se o tažný druh, který tráví zimu v Africe a na jaře se vrací na svá evropská a asijská hnízdiště. V České republice je běžným hnízdícím druhem. Vzhledem k aktuálnímu datu (4. dubna) se nacházíme v období jeho příletu ze zimovišť, a první jedinci, zejména samci, se již mohou objevovat i na jižní Moravě, včetně Břeclavska.

Systematické zařazení

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Lejskovití (Muscicapidae)
• Rod: Phoenicurus (Rehek)
• Druh: Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus)

V České republice hnízdí nominátní poddruh P. p. phoenicurus.

Popis a rozpoznávací znaky

• Velikost a vzhled: Drobný pták (délka těla 13–14,5 cm, rozpětí křídel 21–24 cm, hmotnost 11–20 g), štíhlé postavy, často sedí vzpřímeně. Nejnápadnějším znakem je neustálé kmitání a potřásání jasně rezavým ocasem a kostřecem (oblast nad ocasem).
• Zbarvení: Pohlaví se výrazně liší:
  • Samec (svatební šat): Velmi pestrý. Temeno hlavy, šíje a hřbet jsou popelavě šedé. Čelo a nadoční proužek jsou zářivě bílé. Tváře a hrdlo jsou sytě černé. Hruď, boky, kostřec a ocas jsou jasně oranžovo-rezavé. Břicho je světlejší, bělavé. Křídla jsou tmavě hnědá.
  • Samice: Mnohem nenápadnější. Svrchní strana těla je převážně šedohnědá nebo pískově hnědá. Spodina těla je světlejší, okrově bělavá, často s teplejším oranžovým nádechem na hrudi a bocích. Nemá černou ani bílou kresbu na hlavě. Klíčovým znakem je však stejně jako u samce jasně oranžovo-rezavý ocas a kostřec, kterým také neustále kmitá.
  • Mláďata: Jsou hnědá, hustě světle skvrnitá (podobně jako mladý červenka), ale již mají nápadný rezavý ocas.
• Odlišení od podobných druhů:
  • Od rehka domácího (P. ochruros): Samec rehka domácího je převážně sazově šedý až černý (nemá šedý hřbet, bílé čelo a oranžovou hruď) a často má bílé pole v křídle. Samice rehka domácího je celkově tmavší, šedohnědá (ne teplé hnědá). Oba druhy kmitají rezavým ocasem, ale rehek domácí se častěji vyskytuje v bezprostřední blízkosti budov a na skalách.
  • Od červenky obecné (Erithacus rubecula): Červenka má oranžovou pouze náprsenku a obličej, ocas má hnědý a nekmitá jím tak typicky. Má také kulatější tvar těla.

Hlas

• Zpěv: Příjemný, melodický, i když poměrně krátký a často jakoby nedokončený. Obvykle začíná vysokým, tenkým tónem „síí“, po kterém následuje krátká cvrlikavá nebo švitořivá pasáž, která na konci často zaniká. Má lehce melancholický nádech. Samec zpívá z vyvýšených míst (vrcholky stromů, střechy, antény).
• Vábení: Často se ozývá měkkým, táhlým „huit“ nebo „fít“, často v kombinaci s tvrdým cvakáním „tek“ nebo „tek-tek“, zejména při znepokojení („huit-tek-tek“).

Výskyt a biotop

• Rozšíření: Hnízdí ve většině Evropy (kromě Islandu a částí Irska) a dále na východ přes mírné pásmo Asie až po jezero Bajkal. Zimuje převážně v Africe v oblasti Sahelu.
• Výskyt v ČR: Je běžným hnízdícím druhem a migrantem. Vyskytuje se na vhodných biotopech po celé republice, od nížin až po horské oblasti, i když jeho hustota osídlení je proměnlivá. Početnost v ČR v minulosti klesala (zejména v 70. a 80. letech 20. stol.), ale v posledních desetiletích se zdá být populace stabilizovaná nebo mírně narůstající, odhaduje se na 40 000–80 000 párů (dle Atlasu 2001-2003).
• Výskyt na Břeclavsku: V oblasti Břeclavska rehek zahradní hnízdí ve vhodných biotopech, jako jsou světlejší části lužních lesů (např. Kančí obora, okraje lesních komplexů u Soutoku), staré sady, parky (např. Lednicko-valtický areál), aleje se starými stromy, hřbitovy nebo i větší zahrady s dutinami a prostorem pro lov. Vyhýbá se hustým zapojeným lesům a zcela otevřené krajině bez stromů.
• Biotop: Preferuje otevřenější typy lesů, zejména staré listnaté (dubiny) nebo borové lesy s mýtinami a volnými plochami. Důležitá je pro něj přítomnost starých stromů s dutinami nebo jiných hnízdních příležitostí (budky, skuliny ve zdech) v kombinaci s nižší vegetací nebo otevřenými plochami, kde může lovit hmyz na zemi.

Migrace

Rehek zahradní je dálkový migrant.

• Přílet: Na hnízdiště v ČR přilétá poměrně brzy, typicky od začátku do poloviny dubna. Aktuálně (4. dubna) tedy probíhá hlavní příletová vlna. První samci již mohli dorazit a obsazovat teritoria, samice přilétají o něco později. V následujících dnech a týdnech bude jejich pozorování stále častější.
• Odlet: Z hnízdišť odlétá převážně v srpnu a září.
• Zimoviště: Zimuje v Africe, především v pásmu Sahelu jižně od Sahary a v savanových oblastech.

Potrava

• Složení potravy: V hnízdní době se živí převážně hmyzem a jeho larvami (mouchy, motýli, housenky, brouci, mravenci), pavouky a dalšími bezobratlými (žížaly, měkkýši). Kořist sbírá hlavně na zemi. V pozdním létě a na podzim doplňuje jídelníček také bobulemi a měkkými plody (bezinky, jeřabiny, třešně).
• Způsob lovu: Typicky sedí na nízké větvi, plotě nebo jiném vyvýšeném místě, odkud pozoruje okolí. Jakmile spatří kořist na zemi, sletí pro ni. Hmyz loví i krátkými výpady do vzduchu (flycatching).

Chování

Je to živý a aktivní pták. Často sedává vzpřímeně na exponovaných místech. Jeho nejcharakterističtějším projevem je neustálé kmitání a pocukávání rezavým ocasem. Samec v době hnízdění obhajuje teritorium zpěvem. Bývá poměrně plachý.

Hnízdění a rozmnožování

• Období: Hnízdí od května do července. Obvykle má jednu snůšku ročně, v příznivých podmínkách může zahnízdit i podruhé.
• Hnízdo: Hnízdí v dutinách. Využívá přirozené dutiny ve stromech (po datlech, vyhnilé), různé polodutiny, štěrbiny ve zdech, pod střechami, ale velmi ochotně obsazuje i ptačí budky vhodných rozměrů (s vletovým otvorem cca 32-50 mm, nebo polobudky). Samice staví uvnitř dutiny miskovité hnízdo z trávy, mechu, kořínků a listí, které vystýlá srstí a peřím.
• Snůška a inkubace: Snáší obvykle 5–7 (4–10) krásných, jednobarevně světle modrých vajec bez skvrn. Na vejcích sedí převážně samice po dobu 12–14 dní.
• Péče o mláďata: Mláďata krmí oba rodiče. Hnízdo opouštějí ve věku 14–15 dnů, často ještě ne zcela vzletná. Rodiče je pak ještě asi dva týdny krmí v okolí hnízda.

Status ochrany a ohrožení

• Globálně (IUCN): Celosvětově je hodnocen jako „Málo dotčený“ druh (Least Concern – LC). Má velký areál rozšíření a početnou populaci. V některých částech Evropy (např. Velká Británie) byly však zaznamenány poklesy.
• Česká republika:
  • Legislativa: Je chráněn jako všichni volně žijící ptáci zákonem č. 114/1992 Sb. Není zařazen do kategorií zvláště chráněných druhů dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.
  • Červený seznam ČR (2017): Je zařazen v kategorii Málo dotčený (LC).
  • Stav populace: V ČR je považován za běžný hnízdící druh, jehož populace se po předchozích poklesech zdá být stabilní nebo dokonce mírně narůstá.
• Příčiny ohrožení: Ohrožuje ho především ztráta vhodných biotopů – mýcení starých stromů s dutinami, likvidace sadů a alejí, změny v lesním hospodaření (odstraňování doupných stromů, převod na husté monokultury). Negativní vliv může mít i intenzifikace zemědělství a používání pesticidů, které snižují dostupnost hmyzí potravy. Problémy mohou nastat i na migračních trasách a zimovištích (např. sucha v Sahelu).

Závěr

Rehek zahradní je půvabný a relativně běžný pták našich lesů, parků a zahrad. Jeho charakteristické kmitání rezavým ocasem a příjemný zpěv samce zpestřují jarní a letní přírodu. Právě v těchto dnech (začátek dubna) se k nám vrací z afrických zimovišť a jeho pozorování, zejména zpívajících samců, bude v oblastech jako Břeclavsko stále častější. Přestože jeho populace v ČR není aktuálně považována za ohroženou, je důležité chránit jeho biotopy – zachovávat staré stromy s dutinami, podporovat pestrou strukturu lesů a parků a omezovat používání chemie v krajině. Nabídka vhodných hnízdních budek mu může výrazně pomoci tam, kde přirozených dutin ubývá.

Rozšíření