Velikost

Racek bouřní (Larus canus)

Úvod

Racek bouřní (Larus canus) je středně velký druh racka, který je v Evropě a Asii poměrně hojný, zejména v severnějších oblastech a na pobřežích. Svou velikostí se řadí mezi běžného racka chechtavého a výrazně většího racka stříbřitého. V České republice je známý především jako pravidelný, i když nepříliš početný, protahující a zimující druh. Jeho hnízdění na našem území je historicky i v současnosti velmi vzácné a sporadické.

Systematické zařazení

• Řád: Dlouhokřídlí (Charadriiformes)
• Čeleď: Rackovití (Laridae)
• Rod: Larus
• Druh: Racek bouřní (Larus canus)

V Evropě a západní Asii, včetně České republiky, se vyskytuje poddruh L. c. canus.

Popis a rozpoznávací znaky

• Velikost a vzhled: Středně velký racek (délka těla 40–46 cm, rozpětí křídel 110–125 cm, hmotnost 300–500 g). Působí elegantněji a štíhleji než racek stříbřitý, má kulatější hlavu a relativně tenký zobák.
• Dospělý pták (Letní šat): Má čistě bílou hlavu, krk, spodinu těla a ocas. Hřbet a svrchní strana křídel jsou světle šedé. Konce křídel (ruční letky) jsou černé s výraznými bílými skvrnami u špiček („zrcátky“). Zobák je žlutozelený bez kresby. Nohy mají také žlutozelenou až žlutou barvu. Oko je tmavé.
• Dospělý pták (Zimní šat): Podobá se letnímu šatu, ale hlava a zadní strana krku jsou jemně tmavě proužkované nebo skvrnité, zejména v okolí oka a na temeni. Zobák může mít slabý tmavý proužek poblíž špičky.
• Nedospělí ptáci: Do šatu dospělých přepeřují postupně během 2–3 let.
  • 1. zima: Jsou převážně hnědavě a šedě skvrnití na hřbetě a křídlech. Spodina je bělavá s hnědým skvrněním na hrudi a bocích. Ocas je bílý s ostře ohraničeným černým páskem na konci. Zobák je růžovošedý s výraznou černou špičkou. Nohy jsou růžovošedé.
  • 2. zima: Jsou přechodní mezi mladým a dospělým ptákem. Hřbet již šedne, černá na koncích křídel je výraznější a objevují se bílá zrcátka. Černý pásek na ocase bledne. Zobák a nohy postupně žloutnou.
• Odlišení od podobných druhů: Od racka stříbřitého/bělohlavého se liší menší velikostí, štíhlejším žlutým zobákem bez červené skvrny (dospělí), tmavýma očima a žlutozelenýma nohama. Od racka chechtavého je větší, robustnější, v létě nemá tmavou kapuci (má bílou hlavu), má žlutý zobák a nohy (racek chechtavý červené) a jinou kresbu křídel.

Hlas

Ozývá se pronikavými, vysoko položenými hlasy, které mohou znít jako mňoukání nebo smích, často přepisované jako „kí-ja“ nebo „glii-u“. Hlas je zřetelně vyšší a méně drsný než u racka stříbřitého.

Výskyt a biotop

• Rozšíření: Hnízdí v severní a střední Evropě (od Islandu a Velké Británie přes Skandinávii a Pobaltí po západní Sibiř). Zimuje jižněji v Evropě a také na pobřeží Asie.
• Výskyt v ČR: V České republice je především pravidelným protahujícím druhem a zimním hostem. Hnízdění je velmi vzácné a nepravidelné, první bylo prokázáno až v roce 1986 na Nových Mlýnech. V současnosti se odhaduje hnízdění pouze 2–4 párů ročně, pokud vůbec, a to zejména na jižní a severovýchodní Moravě. Během jarního tahu (únor–květen) a podzimního tahu (srpen–listopad) a v zimě (listopad–březen) se vyskytuje na větších vodních plochách – řekách (Vltava, Labe, Morava, Dyje), přehradních nádržích (např. Nové Mlýny), jezerech a zatopených lomech, často také na polích v okolí vod. Počty zimujících ptáků kolísají, mohou dosahovat až několika tisíc jedinců v celé ČR.
• Výskyt na Břeclavsku: V oblasti Břeclavska se racek bouřní vyskytuje pravidelně během tahu a v zimním období. Lze ho pozorovat na řece Dyji, na Novomlýnských nádržích, případně na větších rybnících v okolí nebo na polích, často ve společnosti hojnějších racků chechtavých. Hnízdění v této oblasti je zcela výjimečné.
• Biotop: Hnízdí jak na mořském pobřeží, tak ve vnitrozemí u jezer, řek a v mokřadech. Mimo hnízdní období se zdržuje na pobřežích, v přístavech, na ústích řek, ale i na vnitrozemských vodních plochách, na zemědělské půdě a skládkách odpadu. Ve vnitrozemí se vyskytuje častěji než racek stříbřitý.

Migrace

Je částečně tažným druhem, zejména severní a východní populace. Ptáci zimují v západní a jižní Evropě. Jedinci protahující nebo zimující v ČR pocházejí pravděpodobně ze Skandinávie, Pobaltí a severovýchodní Evropy.

Potrava

• Složení potravy: Je velmi všestranný a oportunistický. Živí se rybami, vodními i suchozemskými bezobratlými (hmyz, žížaly, měkkýši, korýši), drobnými savci (hlodavci), ptačími vejci a mláďaty, zdechlinami, obilím, bobulemi a také odpadky z lidských sídel, skládek a rybářských lodí.
• Způsob lovu: Potravu sbírá při chůzi na zemi (pole, břehy), na vodní hladině, nebo se za ní mělce potápí. Často doprovází zemědělské stroje při orbě nebo rybářské lodě.

Chování

Je společenský, zejména mimo hnízdní období, kdy tvoří hejna, často smíšená s jinými druhy racků. Je méně agresivní než větší druhy racků. V místech s dostatkem potravy (přístavy, města) může být poměrně krotký.

Hnízdění a rozmnožování (V ČR velmi vzácné)

• Období: V hlavním areálu hnízdí od dubna do července.
• Hnízdo: Většinou na zemi v blízkosti vody, na ostrůvcích, někdy i na budovách, skalách nebo stromech. Je to mělká jamka vystlaná rostlinným materiálem nebo výraznější stavba z travin a mechu. Hnízdí často v malých koloniích, ale i jednotlivě.
• Snůška a inkubace: Klade obvykle 2–3 (1–5) vejce, která jsou olivově hnědá nebo nazelenalá s tmavými skvrnami. Na vejcích sedí oba rodiče po dobu 24–29 dní.
• Péče o mláďata: Mláďata jsou krmivá, krmí je oba rodiče vyvrhováním potravy. Opeřují se a vzlétají zhruba ve věku 4–5 týdnů.

Status ochrany a ohrožení

• Globálně (IUCN): Celosvětově je hodnocen jako „Málo dotčený“ druh (Least Concern – LC). Populace je velká a široce rozšířená. Některé evropské populace však v minulosti zaznamenaly poklesy a jejich status může být v rámci EU hodnocen jako méně příznivý.
• Česká republika:
  • Legislativa: Je chráněn jako všichni volně žijící ptáci zákonem č. 114/1992 Sb. Není zařazen mezi zvláště chráněné druhy ve smyslu vyhlášky č. 395/1992 Sb.
  • Červený seznam ČR (2017): Je zde veden v kategorii Regionálně vyhynulý (RE). Tento status se vztahuje na hnízdní populaci – i přes ojedinělá zahnízdění v minulosti či současnosti není v ČR považován za pravidelně a stabilně hnízdící druh. Jako protahující a zimující pták je však běžný.
• Příčiny ohrožení (obecně): Může být ohrožen ztrátou hnízdních biotopů, rušením na hnízdištích (pokud hnízdí), znečištěním vod, změnami v dostupnosti potravy (např. uzavírání skládek, změny v rybolovu), predací (na hnízdech).

Závěr

Racek bouřní je běžným ptačím druhem, se kterým se v České republice, včetně Břeclavska, můžeme pravidelně setkat během jarního a podzimního tahu a v zimních měsících, kdy oživuje hladiny našich řek a vodních nádrží. Jeho hnízdění u nás je však velkou vzácností, což odráží i jeho status regionálně vyhynulého druhu v Červeném seznamu ČR pro hnízdící ptáky. Aktuálně (začátek dubna) je období jarního tahu, kdy lze racky bouřní ještě pozorovat při jejich cestě na severní hnízdiště. Je to přizpůsobivý pták, který dokáže využívat různé zdroje potravy, a jeho pozorování je běžnou součástí ornitologických vycházek k vodě mimo hlavní hnízdní sezónu.

Rozšíření

Význam