Velikost

Polák velký (Aythya ferina)

Úvod

Polák velký (Aythya ferina) je středně velká potápivá kachna z čeledi kachnovitých (Anatidae), podčeledi poláků (Aythyinae). Patří mezi běžné a široce rozšířené druhy naší avifauny, vyskytující se na rybnících, jezerech a dalších vhodných vodních plochách po celé České republice, včetně jižní Moravy. Samec ve svatebním šatě je snadno rozpoznatelný podle své kaštanově červené hlavy, černé hrudi a světle šedého těla. Přestože je polák velký na našich vodách stále poměrně častým zjevem, zejména jako zimující host a migrant, jeho populace v posledních desetiletích celosvětově i v ČR výrazně poklesla, což vedlo k jeho zařazení mezi zranitelné druhy. Aktuální období (začátek dubna) je časem, kdy se formují hnízdní páry, obsazují teritoria a doznívá jarní tah.

Systematické zařazení

• Řád: Vrubozobí (Anseriformes)
• Čeleď: Kachnovití (Anatidae)
• Podčeleď: Poláci (Aythyinae)
• Rod: Polák (Aythya)
• Druh: Polák velký (Aythya ferina)

Podrobný popis a morfologie

Polák velký je typickým zástupcem rodu Aythya, s robustním tělem, relativně velkou hlavou s charakteristickým profilem a krátkým ocasem.

• Rozměry: Délka těla 42–49 cm, rozpětí křídel 67–75 cm, hmotnost 700–1100 g (samci jsou obvykle těžší).
• Pohlavní dimorfismus: Velmi výrazný.
• Samec ve svatebním šatě:
  • Hlava a krk: Jasně kaštanově červené až rezavě hnědé. Hlava má charakteristický profil s poměrně vysokým čelem a plynulejším přechodem k zobáku (méně strmý než u chocholačky).
  • Hruď a zadní část těla (zadní boky, podocasní a nadocasní krovky): Černé.
  • Hřbet a boky: Světle šedé, zblízka s jemným tmavým vlnkováním (vermikulací). Tento světlý hřbet a boky ostře kontrastují s černou hrudí a zádí.
  • Křídla: Svrchu šedavá s nevýraznou šedou křídelní páskou.
  • Oko: Duhovka zářivě červená.
  • Zobák: Poměrně dlouhý, černý na bázi a na špičce (nehet), uprostřed s širokým světle šedomodrým pruhem.
• Samice:
  • Zbarvení: Celkově nenápadně šedohnědá. Hlava a krk jsou hnědavé, často s neostře ohraničenými světlejšími plochami kolem kořene zobáku, pod okem a na hrdle (rozsah světlých ploch je variabilní). Hruď je tmavší hnědá, boky a hřbet šedohnědé s jemným vlnkováním nebo skvrněním.
  • Oko: Duhovka hnědá nebo červenohnědá.
  • Zobák: Podobný vzor jako u samce (tmavá báze, světlý pruh, tmavý nehet), ale celkově tmavší a méně kontrastní.
• Samec v prostém (letním) šatě: Podobá se samici, ale zachovává si červenavý nádech hlavy, tmavší hruď a záď a obvykle jasněji šedé boky. Oko zůstává červené.
• Mladí ptáci (juvenilní): Podobají se samici, ale jsou často více do žluto-hněda a mají méně výraznou kresbu.

Hlasový projev

Polák velký je mimo období toku poměrně tichý pták.

• Samec: Během toku vydává tiché, chraptivé nebo pískavé zvuky a charakteristické nosové „kňučení“.
• Samice: Ozývá se drsným, chraptivým „karrr“ nebo „rerrr“, podobně jako samice poláka chocholačky, ale hlas je často hlubší.

Rozšíření a biotop

Polák velký má široký palearktický areál rozšíření, hnízdí v mírném pásmu Evropy a západní a střední Asie.

• Biotop: Obývá stojaté nebo pomalu tekoucí sladkovodní plochy, které jsou eutrofní (bohaté na živiny) a dostatečně velké a hluboké pro potápění, ale zároveň mají bohaté porosty ponořené i vynořené vegetace. Preferuje:
  • Větší rybníky, jezera, přehradní nádrže.
  • Záplavová území, slepá ramena řek, tůně.
  • Rákosiny a jiné husté pobřežní porosty jsou důležité pro hnízdění.
  • Může se vyskytovat i na brakických vodách.
• Výskyt v ČR: Je běžným hnízdícím druhem, migrantem a zimujícím hostem. Hojně se vyskytuje v rybničnatých oblastech (jižní Čechy, jižní Morava, Českomoravská vrchovina) a na velkých vodních nádržích. Na jižní Moravě patří k charakteristickým druhům rybníků (např. Lednické, Pohořelické) a nádrží Nové Mlýny.

Chování

• Je typickou potápivou kachnou, ale na rozdíl od poláka chocholačky se častěji zdržuje v mělčích vodách a kromě potápění využívá i jiné techniky sběru potravy.
• Potápění: Potápí se pro potravu ke dnu, ale ponory jsou často kratší a do menších hloubek než u chocholačky.
• Jiné techniky: Často také „panáčkuje“ (potopí jen přední část těla) nebo cedí potravu z hladiny či bahna podobně jako plovavé kachny.
• Let: Vzlétá z vody po rozběhu. Let je rychlý, přímý, s rychlými údery křídel.
• Společenskost: Mimo hnízdní období je velmi společenský, tvoří velká hejna, často smíšená s poláky chocholačkami a dalšími druhy kachen. Zimní hejna mohou být velmi početná.
• Tok: Samci předvádějí na jaře tokové rituály, při nichž zaujímají typický postoj se zakloněnou hlavou a nataženým krkem („kinked-neck“) a vydávají specifické zvuky.

Potrava

Polák velký je všežravec, jehož potrava se skládá z rostlinné i živočišné složky, přičemž poměr se mění sezónně a lokálně.

• Rostlinná potrava: Tvoří často hlavní část jídelníčku, zejména mimo hnízdní období. Zahrnuje semena, kořínky, oddenky, hlízy a zelené části vodních rostlin (rdesty, stolístky, růžkatce, šáchory, zblochan).
• Živočišná potrava: Vodní hmyz a jeho larvy (pakomáři, chrostíci), měkkýši (plži, mlži), korýši, červi, obojživelníci (pulci) a malé rybky. Živočišná potrava je důležitější v hnízdním období, zejména pro samice a rostoucí mláďata.
• Potravu získává potápěním, panáčkováním, ceděním z hladiny nebo sběrem ze dna v mělkých vodách.

Hnízdění

• Hnízdění probíhá v ČR obvykle od konce dubna/května do července.
• Hnízdo: Staví si hnízdo na zemi, velmi dobře ukryté v husté pobřežní vegetaci (rákos, orobinec, ostřice), často těsně nad vodou nebo na malých ostrůvcích či plovoucích hromadách vegetace. Je to mělká kotlinka vystlaná suchým rostlinným materiálem, do které samice postupně přidává prachové peří.
• Snůška: Obvykle 6–12 (nejčastěji 8–10) vajec. Vejce jsou poměrně velká, šedozelená nebo zelenavě žlutá. Často dochází k hnízdnímu parazitismu (samice kladou vejce do hnízd jiných samic).
• Inkubace: Sedí pouze samice po dobu 24–28 dní. Samec opouští samici brzy po začátku inkubace a sdružuje se do hejn s ostatními samci.
• Mláďata: Jsou prekociální a nidifugní. Líhnou se opeřená a brzy opouštějí hnízdo. Vodí je a stará se o ně pouze samice. Sama si hledají potravu. Jsou schopna letu ve věku asi 7–8 týdnů.
• Hnízdí jednou ročně.

Migrace a pohyby

• Polák velký je částečně tažný druh. Rozsah migrace závisí na zeměpisné poloze hnízdiště a tvrdosti zimy.
• Česká populace: Část populace je stálá nebo podniká jen krátké přelety. Většina ptáků však na zimu odlétá do západní a jižní Evropy a Středomoří.
• Tah: Jarní tah probíhá od února do dubna, podzimní tah od září do listopadu. Přes ČR protahují i početné populace ze severovýchodní Evropy.
• Zimování: V ČR zimuje ve velkých počtech na nezamrzajících vodních plochách (řeky, nádrže), často ve smíšených hejnech s poláky chocholačkami.
• Aktuální situace (začátek dubna): Vrcholí jarní tah, místní ptáci obsazují hnízdiště a tvoří páry. Zimující hejna se rozpadají.

Status a ochrana – Zranitelný druh!

• Globální status (IUCN): V roce 2015 byl status poláka velkého změněn na VU (Vulnerable) – Zranitelný. Důvodem je prudký a setrvalý pokles početnosti v celém jeho areálu rozšíření, zejména v Evropě.
• Status v ČR: Také v Červeném seznamu ptáků ČR je hodnocen jako VU – Zranitelný. Přestože je stále relativně běžně k vidění, jeho hnízdní populace v ČR výrazně poklesla.
• Příčiny poklesu: Nejsou zcela objasněny, pravděpodobně jde o komplex faktorů:
  • Ztráta a degradace biotopů: Úbytek vhodných mělkých mokřadů s bohatou vegetací, intenzifikace rybničního hospodaření (odbahňování, vysoké obsádky ryb konkurující o potravu, ztráta litorálních porostů).
  • Eutrofizace a znečištění vod: Změny ve složení vodní vegetace a bezobratlých.
  • Rušení na hnízdištích i zimovištích.
  • Lov: V některých zemích je stále loven.
  • Nemoci: Např. ptačí chřipka.
  • Změny na zimovištích.
• Ochranná opatření: Jsou naléhavě potřebná a měla by zahrnovat:
  • Ochranu a obnovu vhodných mokřadních biotopů.
  • Extenzifikaci rybničního hospodaření, podporu litorálních porostů.
  • Snižování znečištění vod.
  • Omezení rušení na klíčových lokalitách.
  • Regulaci lovu tam, kde probíhá.
  • Další výzkum příčin poklesu.

Odlišení od podobných druhů

• Polák chocholačka (Aythya fuligula): Samec je černobílý s chocholkou. Samice je tmavě hnědá s kratší chocholkou. Oba mají žluté oko.
• Polák kaholka (Aythya marila): Samec má černou hlavu (zelený lesk), černou hruď, šedý hřbet a bílé boky. Samice je hnědá s výraznou bílou maskou u zobáku. V ČR vzácný.
• Polák malý (Aythya nyroca): Menší. Samec je celý kaštanově hnědý s bílým okem a bílými spodními krovkami ocasními. Samice je matnější, ale má také bílé podocasní krovky. V ČR vzácný.
• Zrzohlávka rudozobá (Netta rufina): Samec má velkou, kulatou oranžovočervenou hlavu, červený zobák, černou hruď a bílé boky. Samice je nenápadně světle hnědá s tmavším temenem a světlými tvářemi.

Závěr

Polák velký je typickým a kdysi velmi hojným druhem našich rybníků a jezer. Jeho výrazný samec s červenou hlavou a šedým tělem je snadno rozpoznatelný. Navzdory tomu, že ho na našich vodách stále můžeme pozorovat, často ve společnosti poláků chocholaček, jeho budoucnost je nejistá. Výrazný pokles populací v celé Evropě vedl k jeho zařazení mezi zranitelné druhy. Ochrana jeho biotopů, zlepšení kvality vody a pochopení příčin jeho úbytku jsou klíčové pro to, aby tento charakteristický druh potápivé kachny z naší přírody nezmizel. Pozorování poláků velkých při jejich typickém potápění nebo tokových rituálech na jaře je stále možné, ale mělo by nám připomínat křehkost přírodních populací a nutnost jejich ochrany.

Rozšíření