Velikost

Polák chocholačka (Aythya fuligula)

Úvod

Polák chocholačka (Aythya fuligula) je středně velká potápivá kachna z čeledi kachnovitých (Anatidae), podčeledi poláků (Aythyinae). Patří mezi nejběžnější a nejrozšířenější druhy potápivých kachen v Evropě a Asii. V České republice, včetně rozsáhlých rybničních soustav a vodních nádrží jižní Moravy, se jedná o hojného ptáka, který zde hnízdí, protahuje a ve velkých počtech i zimuje. Samec je ve svatebním šatě nezaměnitelný díky svému kontrastnímu černobílému zbarvení a charakteristické chocholce na hlavě, která dala druhu jeho české jméno. Je to typický obyvatel větších vodních ploch, kde se potápí za potravou. Aktuální období (začátek dubna) je časem formování párů, obsazování hnízdních teritorií a konce jarního tahu.

Systematické zařazení

• Řád: Vrubozobí (Anseriformes)
• Čeleď: Kachnovití (Anatidae)
• Podčeleď: Poláci (Aythyinae)
• Rod: Polák (Aythya)
• Druh: Polák chocholačka (Aythya fuligula)

Podrobný popis a morfologie

Polák chocholačka je kompaktní kachna s relativně krátkým tělem, kulatou hlavou a typickým profilem potápivé kachny.

• Rozměry: Délka těla 40–47 cm, rozpětí křídel 67–73 cm, hmotnost 550–1000 g (samci bývají těžší).
• Pohlavní dimorfismus: Velmi výrazný.
• Samec ve svatebním šatě:
  • Hlava, krk, hruď, hřbet a zadní část těla: Leskle černé, na hlavě často s fialovým leskem.
  • Chocholka: Nejvýraznějším znakem samce je dlouhá, splývavá černá chocholka tvořená prodlouženými pery v týle. Chocholka může být různě dlouhá a její poloha se mění – pták ji může mít přitisknutou k šíji nebo ji částečně vztyčit.
  • Boky a břicho: Zářivě bílé, ostře kontrastující s černými partiemi.
  • Křídla: Svrchu tmavá s širokou bílou páskou přes letky (viditelná v letu).
  • Oko: Duhovka jasně žlutá.
  • Zobák: Šedomodrý s černým nehtem na špičce, často odděleným od zbytku zobáku úzkým, světlejším proužkem.
• Samice:
  • Zbarvení: Převážně tmavě hnědá až černohnědá, kde je samec černý. Boky jsou šedohnědé, často jemně skvrnité nebo vlnkované, méně kontrastní než u samce. Břicho je špinavě bílé.
  • Chocholka: Výrazně kratší a méně nápadná než u samce, někdy jen jako malý hrbolek v týle.
  • Oko: Duhovka žlutá, někdy méně jasná než u samce.
  • Zobák: Podobný samčímu, ale často tmavší a méně modravý.
  • Variabilita: Některé (zejména starší) samice mohou mít u kořene zobáku bílé peří, podobně jako samice poláka kaholky, ale obvykle je tato skvrna menší, méně ostře ohraničená a nezasahuje tak vysoko na čelo.
• Samec v prostém (letním) šatě: Podobá se samici, ale obvykle si zachovává tmavší hřbet a jasnější boky. Černé partie jsou nahrazeny tmavě hnědou, bílé boky jsou více našedlé nebo nahnědlé. Chocholka je kratší.
• Mladí ptáci (juvenilní): Podobají se samici, ale jsou celkově světlejší, více do hněda, s nažloutlým nádechem na tvářích a bocích. Chocholka je jen naznačená nebo chybí. Duhovka je hnědavá, postupně žloutne.

Hlasový projev

Mimo období toku a hnízdění jsou poláci chocholačky poměrně tiší.

• Samec: Během toku vydává tiché, hvízdavé zvuky, např. „vip-vip-vuu“.
• Samice: Ozývá se drsným, chraptivým „karr“ nebo „kerr“, zejména při vyrušení nebo vedení mláďat.

Rozšíření a biotop

Polák chocholačka má velmi široký hnízdní areál napříč mírným a boreálním pásmem Eurasie, od Islandu a Velké Británie na západě až po Kamčatku a Japonsko na východě.

• Biotop: Obývá širokou škálu stojatých a mírně tekoucích sladkovodních ploch, preferuje však větší a hlubší vody s dostatkem potravy na dně a s možností úkrytu v pobřežní vegetaci. Typické biotopy zahrnují:
  • Rybníky (zejména větší a hlubší).
  • Jezera, přehradní nádrže.
  • Zatopené lomy, pískovny, štěrkovny.
  • Pomalé úseky řek a kanály.
  • V zimě i nezamrzající úseky řek nebo velké vodní plochy.
• Je tolerantní k lidské přítomnosti a běžně se vyskytuje i na vodních plochách v parcích a městech.
• Výskyt v ČR: Je hojným a rozšířeným druhem po celém území, kde nachází vhodné vodní plochy. Obzvláště početný je v rybničnatých oblastech jižních Čech, jižní Moravy a na Českomoravské vrchovině. Na jižní Moravě je jedním z nejběžnějších druhů kachen na rybnících (Lednické, Pohořelické atd.) a na nádržích Nové Mlýny.

Chování

• Je typickou potápivou kachnou. Potravu získává potápěním se pod hladinu, kde ji sbírá ze dna. Ponor trvá obvykle 15–20 sekund.
• Na hladině plave poměrně vysoko.
• Vzlétá těžce, potřebuje rozběh po hladině. Let je rychlý a přímý, s rychlými údery křídel. Bílá křídelní páska je v letu dobře viditelná.
• Společenskost: Mimo hnízdní dobu je velmi společenský a často tvoří velká hejna nebo „rafty“, někdy smíšená s jinými druhy poláků nebo kachen. Tato hejna mohou čítat stovky až tisíce jedinců, zejména v zimě.
• Tok: Samci předvádějí na jaře typické tokové chování, zahrnující specifické pohyby hlavou (házení dozadu), potřásání chocholkou a tiché hvízdavé zvuky.

Potrava

Polák chocholačka je převážně masožravec, specializující se na vodní bezobratlé.

• Hlavní složky potravy:
  • Měkkýši: Zejména drobní mlži (např. slávička mnohotvárná – Dreissena polymorpha, pokud je dostupná) a plži. Tvoří často dominantní část potravy.
  • Vodní hmyz a jeho larvy: Larvy chrostíků, pakomárů, jepic, potápníků.
  • Korýši: Blešivci, perloočky.
  • Rostlinná potrava: Semena a vegetativní části vodních rostlin (např. rdestů) tvoří menší, doplňkovou část jídelníčku.
• Potravu získává potápěním a sběrem ze dna, obvykle v hloubkách 1–5 metrů.

Hnízdění

• Hnízdní období začíná o něco později než u plovavých kachen, obvykle v květnu až červenci.
• Hnízdo: Staví si hnízdo na zemi, vždy v bezprostřední blízkosti vody. Bývá velmi dobře ukryté v husté pobřežní vegetaci (rákosí, ostřice, kopřivy, vysoká tráva), často na ostrůvcích, poloostrůvcích nebo v hustých porostech na břehu. Je to mělká kotlinka v zemi nebo na hromadě staré vegetace, vystlaná suchým rostlinným materiálem. Během snášení a sezení přidává samice do výstelky tmavě šedé prachové peří.
• Snůška: Obvykle 6–12 (rozpětí 5–14) vajec. Vejce jsou poměrně velká, hladká, šedozelená až olivově hnědá. Často dochází k hnízdnímu parazitismu – samice kladou vejce do hnízd jiných samic svého druhu (někdy i jiných druhů kachen), což může vést k velmi velkým snůškám.
• Inkubace: Sedí pouze samice po dobu 23–28 dní. Samec se zdržuje poblíž a hlídá, ale na sezení se nepodílí.
• Mláďata: Jsou prekociální a nidifugní. Brzy po vylíhnutí opouštějí hnízdo a následují samici na vodu. Sama si hledají potravu (hlavně drobný hmyz), ale samice je vodí, chrání a zahřívá. Mláďata mají tmavé prachové peří a charakteristické žluté oči. Jsou schopna letu ve věku asi 7 týdnů. Úmrtnost mláďat je často vysoká.
• Hnízdí jednou ročně.

Migrace a pohyby

• Polák chocholačka je převážně tažný druh, i když populace v mírnějších oblastech (např. západní Evropa) mohou být stálé nebo podnikají jen krátké přesuny.
• Česká populace: Je částečně tažná. Část ptáků (zejména ze severnějších a výše položených oblastí ČR) odlétá na zimu do západní a jižní Evropy nebo Středomoří. Značná část populace však v ČR zimuje, pokud najde nezamrzající vodní plochy s dostatkem potravy.
• Tah: Jarní tah probíhá od února do dubna, podzimní tah od září do listopadu. Přes ČR protahují i ptáci ze severovýchodní Evropy.
• Zimování: V zimě se v ČR shromažďují ve velkých počtech na nezamrzajících řekách (Vltava, Labe), velkých přehradních nádržích a někdy i na větších rybnících, pokud nezamrznou.
• Aktuální situace (začátek dubna): Zimující ptáci se rozptylují, probíhá jarní tah severských ptáků a místní ptáci již obsazují hnízdiště a tvoří páry.

Status a ochrana

• Globální status (IUCN): Málo dotčený druh (LC – Least Concern). Má velmi rozsáhlý areál rozšíření a početnou, celkově stabilní nebo mírně rostoucí populaci.
• Status v ČR: Podle Červeného seznamu ptáků ČR je hodnocen jako LC – Málo dotčený. Je běžným hnízdičem i zimujícím druhem. V posledních desetiletích jeho početnost v ČR spíše narůstala, pravděpodobně i v souvislosti se šířením slávičky mnohotvárné.
• Ohrožení: Není považován za významně ohrožený druh. Potenciální hrozby zahrnují:
  • Ztráta a degradace mokřadních biotopů (zejména v některých částech areálu).
  • Znečištění vod ovlivňující populace měkkýšů a vodních bezobratlých.
  • Otrava olověnými broky (v oblastech s intenzivním lovem vodního ptactva).
  • Rušení na hnízdištích.
  • V některých zemích je lovným druhem.

Odlišení od podobných druhů

• Polák kaholka (Aythya marila): Samec má šedý hřbet (ne černý), nemá chocholku. Samice má obvykle rozsáhlejší a ostřeji ohraničenou bílou skvrnu u kořene zobáku. V ČR vzácný migrant a zimující host, spíše na větších vodách.
• Polák velký (Aythya ferina): Samec má kaštanově červenou hlavu, černou hruď a světle šedé tělo. Samice je šedohnědá s odlišným profilem hlavy a zobáku.
• Polák malý (Aythya nyroca): Je menší, samec kaštanově hnědý s bílým okem a bílými spodními krovkami ocasními. Samice je matnější hnědá. V ČR vzácný.
• Lyska černá (Fulica atra): Má černé tělo, ale bílý zobák a čelní štítek (ne chocholku). Má lalokovité prsty, ne plovací blány. Plave jinak, nepotápí se tak často a obratně.

Závěr

Polák chocholačka je běžným a úspěšným druhem potápivé kachny, který se dobře adaptoval na různé typy větších sladkovodních ploch v Evropě a Asii. Jeho charakteristický vzhled, zejména nápadný samec s chocholkou, a typické potápěčské chování z něj činí snadno rozpoznatelný druh. V České republice je hojným hnízdičem, migrantem i zimujícím ptákem, jehož přítomnost oživuje naše rybníky a přehrady po celý rok. Jeho schopnost využívat jako potravu invazní slávičku mnohotvárnou mu v některých oblastech pravděpodobně pomohla zvýšit početnost. Pozorování tokajících samců na jaře nebo velkých zimních hejn patří k běžným ornitologickým zážitkům u našich vod.

Možné záměny

Rozšíření

Význam