Pěvuška modrá

Reklamy

pevuskamodra

Velikost

14-15 cm, váha 20 g
 

Pěvuška modrá (Prunella modularis)

Úvod

Pěvuška modrá (Prunella modularis) je malý, nenápadný pěvec, který patří do samostatné čeledi pěvuškovitých (Prunellidae). Navzdory svému českému druhovému jménu a šedavým partiím na hlavě a hrudi není modrá barva na jejím těle dominantní. Často bývá pro svůj vzhled a chování povrchně zaměňována s vrabci nebo některými druhy pěnic, ale jedná se o svébytný druh s unikátní biologií, včetně komplexního párovacího systému. Pěvuška modrá je rozšířeným a běžným druhem v celé Evropě, včetně České republiky, kde je převážně stálá nebo potulná. Obývá širokou škálu biotopů s hustým keřovým porostem. Aktuální období (začátek dubna) je charakteristické plnou hnízdní aktivitou – samci zpívají, obhajují teritoria a probíhá hnízdění.

Systematické zařazení

  • Řád: Pěvci (Passeriformes)
  • Čeleď: Pěvuškovití (Prunellidae)
  • Rod: Pěvuška (Prunella)
  • Druh: Pěvuška modrá (Prunella modularis)

Podrobný popis a morfologie

Pěvuška modrá je pták velikosti vrabce domácího, působí však štíhlejším a uhlazenějším dojmem.

  • Rozměry: Délka těla 13–15 cm, rozpětí křídel 19–21 cm, hmotnost 16–25 g.
  • Zbarvení: Na první pohled působí nenápadně, šedohnědě.
    • Hlava a spodina těla: Nejvýraznějším znakem je popelavě šedá barva na hlavě (kromě hnědavého temene), hrdle a hrudi. Intenzita šedé může být variabilní. Boky jsou nahnědlé s jemným tmavším podélným proužkováním. Břicho je bělavé.
    • Svrchní strana těla: Hřbet a křídelní krovky jsou hnědé s výraznými tmavými podélnými proužky, podobně jako u vrabce.
    • Křídla: Hnědá s dvěma nevýraznými, úzkými světlými křídelními páskami.
    • Ocas: Jednobarevně hnědý.
  • Zobák: Tenký, špičatý, tmavý – typický pro hmyzožravé ptáky (na rozdíl od silného kuželovitého zobáku vrabců a pěnkav).
  • Nohy: Narůžovělé nebo světle hnědé.
  • Oči: Duhovka je červenohnědá.
  • Pohlavní dimorfismus: Velmi malý. Samec a samice jsou prakticky stejně zbarvení, samci mohou mít v průměru o něco jasnější a rozsáhlejší šedé partie, ale v terénu je rozlišení pohlaví nespolehlivé.
  • Mladí ptáci (juvenilní): Jsou celkově hnědší než dospělí, šedé zbarvení na hlavě a hrudi je redukované nebo chybí. Spodina těla je výrazněji skvrnitá a proužkovaná.

Hlasový projev

  • Zpěv: Překvapivě hlasitý na tak nenápadného ptáka. Jedná se o rychlou, spěchající, vysokou a zvonivou „švitořivou“ strofu, která trvá jen několik sekund a je často opakována. Nemá pevnou strukturu jako zpěv pěnkavy, působí trochu uspěchaně a nervózně. Zpívá z vyvýšeného místa (vrcholek keře, stromu, plotu), často však skrytě. Zpěv je slyšet hlavně od časného jara do léta.
  • Volání: Nejčastějším hlasem je vysoké, tenké, pronikavé „tseep“ nebo „sííh“, často vydávané při vyrušení nebo jako kontaktní hlas. Také používá tvrdší varovné „tek“.

Rozšíření a biotop

Pěvuška modrá je rozšířena ve většině Evropy (od jižní Skandinávie po Středomoří a od Irska po Ural) a zasahuje i do severního Turecka a na Kavkaz. Byla úspěšně introdukována na Nový Zéland.

  • Biotop: Je typickým ptákem biotopů s hustým nízkým vegetačním krytem. Vyžaduje přítomnost keřů, živých plotů nebo hustého podrostu. Obývá:
    • Okraje lesů, lesní světliny s hustým podrostem.
    • Křovinaté stráně, zarůstající paseky.
    • Parky, zahrady, hřbitovy (s dostatkem keřů a živých plotů).
    • Remízky a křoviny v zemědělské krajině.
    • Mladé lesní kultury.
  • Není náročná na typ lesa, ale klíčová je přítomnost hustého přízemního patra vegetace.
  • Výskyt v ČR: Je běžným a hojným hnízdícím druhem na celém území od nížin až do horských oblastí (do cca 1300 m n. m.). Je hojná i na jižní Moravě ve všech vhodných biotopech – v zahradách, parcích, vinicích s keři, na okrajích lesů (včetně lužních), v křovinách podél vodních toků.

Chování

  • Je známá svým skrytým, nenápadným způsobem života. Většinu času tráví na zemi nebo nízko v husté vegetaci.
  • Pohybuje se charakteristickým plíživým nebo cupitavým pohybem, často s mírně přikrčeným postojem. Někdy nervózně pocukává křídly a ocasem.
  • Není příliš plachá, ale při vyrušení rychle mizí v nejbližším křoví.
  • Mimo hnízdní dobu žije převážně samotářsky, netvoří velká hejna.
  • Párovací systém: Pěvuška modrá je proslulá svým mimořádně komplexním a variabilním párovacím systémem, který byl předmětem mnoha studií. V jedné populaci se mohou současně vyskytovat monogamie (jeden samec, jedna samice), polygynie (jeden samec, více samic), polyandrie (jedna samice, více samců) a dokonce polygynandrie (více samců se páří s více samicemi v rámci jedné skupiny). Teritorium samice se často překrývá s teritorii více samců, a naopak. Toto uspořádání vede ke složitým vztahům v péči o mláďata, kdy se na krmení na jednom hnízdě může podílet více jedinců (obvykle samice a dominantní samec, někdy i podřízení samci).

Potrava

Potrava se mění sezónně:

  • Jaro a léto (hnízdní období): Převažuje živočišná složka. Živí se především drobným hmyzem (brouci, mravenci, dvoukřídlí), pavouky, sekáči, malými plži a červy. Tuto potravu sbírá hlavně na zemi, kde prohledává listový opad, půdu a nízkou vegetaci svým tenkým zobákem. Hmyzem krmí i mláďata.
  • Podzim a zima: Živočišnou potravu doplňuje a částečně nahrazuje rostlinná složka, zejména drobná semena plevelů a trav, a také bobule (např. bezu černého). V zimě může navštěvovat krmítka, kde sbírá drobná semínka nebo tukové směsi, obvykle na zemi pod krmítkem.

Hnízdění

  • Hnízdní období začíná v ČR obvykle v dubnu a končí v červenci nebo srpnu. Aktuálně (začátek dubna) tedy hnízdění začíná.
  • Hnízdo: Staví pouze samice. Je to velmi pečlivě postavená, úhledná a pevná miska z tenkých větviček, kořínků, mechu a suché trávy. Vnitřek je bohatě vystlán mechem, chlupy, vlnou nebo peřím. Hnízdo je vždy umístěno nízko nad zemí (obvykle 0,5–2 m), velmi dobře ukryté v hustém keři (např. hloh, trnka, růže), živém plotě, mladém jehličnanu nebo v hromadě větví.
  • Vejce: Snůška obsahuje 4–5 (vzácně 3–6) vajec. Vejce jsou nezaměnitelná – jasně tyrkysově modrá, bez jakýchkoli skvrn.
  • Inkubace: Sedí pouze samice po dobu 12–13 dní.
  • Péče o mláďata: Mláďata jsou krmivá (nidikolní). Na krmení se podílí samice a jeden nebo více samců (v závislosti na párovacím uspořádání v daném teritoriu). Hnízdo opouštějí po 11–14 dnech.
  • Běžně mívají dvě snůšky ročně, někdy i tři.
  • Pěvuška modrá je častým hostitelem kukačky obecné (Cuculus canorus).

Migrace a pohyby

  • Pěvuška modrá je převážně stálý nebo potulný pták, případně migrant na krátké vzdálenosti.
  • Česká populace: Většina našich pěvušek je stálá a zůstává v blízkosti hnízdišť po celý rok. Mohou se však v zimě potulovat a vyhledávat místa s lepší potravní nabídkou (např. krmítka).
  • Migranti ze severu: Ptáci ze severnějších a východnějších populací (např. Skandinávie, severovýchodní Evropa) jsou tažní a zimují jižněji a západněji, včetně střední Evropy. V zimě se tedy mohou na našem území objevit i ptáci ze severu. Tah probíhá nenápadně, převážně v noci.

Status a ochrana

  • Globální status (IUCN): Málo dotčený druh (LC – Least Concern). Má velmi velký areál rozšíření a početnou, celkově stabilní populaci.
  • Status v ČR: Podle Červeného seznamu ptáků ČR je hodnocena jako LC – Málo dotčený. Je běžným a hojným hnízdícím druhem.
  • Ohrožení: Není považována za významně ohroženou. Je poměrně adaptabilní. Lokálně ji mohou ohrozit:
    • Ztráta vhodných biotopů s hustým keřovým patrem (např. odstraňování živých plotů a křovin v zemědělské krajině, příliš „uklizené“ parky a zahrady bez podrostu).
    • Používání pesticidů (snižuje dostupnost hmyzu).
    • Predace hnízd (kočky, kuny, straky).
    • Tuhé zimy mohou způsobit vyšší úmrtnost.

Odlišení od podobných druhů

  • Vrabec domácí/polní (Passer domesticus/montanus): Mají silný, kuželovitý zobák (ne tenký, špičatý). Zbarvení je odlišné (chybí šedá hlava a hruď, mají jiné vzory). Chování je více společenské, méně skryté.
  • Červenka obecná (Erithaca rubecula): Má zářivě oranžovou tvář a hruď, hnědý, neproužkovaný hřbet, jiný postoj (vzpřímenější) a odlišné chování (často odvážnější).
  • Pěnice (různé druhy Sylvia): Jsou obvykle štíhlejší, mají jiné zbarvení (často s čepičkami, bez proužkovaného hřbetu) a typicky se pohybují více ve větvích než na zemi.
  • Strnadi (např. strnad obecný Emberiza citrinella): Mají silnější zobák, často žluté zbarvení (samec strnada obecného), odlišný hlas a chování.

Závěr

Pěvuška modrá je zajímavý a běžný pták našich zahrad, parků a lesních okrajů, který často uniká pozornosti kvůli svému nenápadnému zbarvení a skrytému způsobu života. Její identifikace vyžaduje všímavost k detailům, jako je šedá hlava a hruď, proužkovaný hřbet a tenký zobák. Pozoruhodná je nejen svým příjemným, i když nenápadným zpěvem a charakteristickými tyrkysovými vajíčky, ale především svým unikátním a komplexním sociálním a párovacím systémem. Její hojnost a adaptabilita svědčí o relativně dobrém stavu biotopů s keřovým patrem v naší krajině. V současném jarním období je její aktivita na vrcholu a je možné zaslechnout její zpěv nebo ji zahlédnout, jak se rychle pohybuje v podrostu při hledání potravy nebo materiálu na hnízdo.

Reklamy
 

Rozšíření

Žije v Evropě od arktických oblastí až po Středomoří, na Kavkaze v Turecku a Íránu. Je částečně tažná, migruje do jižní a západní Evropy, mnozí ptáci však zůstávají i přez zimu na hnízdištích.
 

Rozšíření v ČR

Ve vhodném prostředí hnízdí na celém území ČR, početnější je zřejmě v lesích pahorkatin a hor, zejména ve stupni kleče. Na horách hnízdí i na hřebenech, nejvýše v Krkonoších na Studniční hoře v 1530 m. n. m. Počty se zdají být stabilizované, v letech 2001-2003 u nás hnízdilo 250-500 tisíc párů.
V Evropě se areál ve 20. století posouval k severu, na kontinentě hnízdí přes 12 milionů párů.
 
Reklamy