Velikost

Pěvuška podhorní (Prunella collaris)

Úvod

Pěvuška podhorní (Prunella collaris) je horský druh pěvce z čeledi pěvuškovitých (Prunellidae), kam patří i její známější a mnohem běžnější příbuzná, pěvuška modrá. Na rozdíl od pěvušky modré je však pěvuška podhorní striktním specialistou na vysokohorské prostředí alpínského a subalpínského pásma. V České republice se jedná o vzácného a zranitelného hnízdiče, jehož výskyt je omezen pouze na nejvyšší partie našich pohraničních hor. V nížinných oblastech, jako je jižní Morava, se přirozeně nevyskytuje a nehnízdí, s výjimkou zcela ojedinělých záletů mimo hnízdní období. Její biologie a ekologie jsou úzce spjaty s drsnými podmínkami nad horní hranicí lesa. Aktuální období (začátek dubna) je časem návratu těchto ptáků na svá horská hnízdiště po zimním sestupu do nižších horských poloh.

Systematické zařazení

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Pěvuškovití (Prunellidae)
• Rod: Pěvuška (Prunella)
• Druh: Pěvuška podhorní (Prunella collaris)

Podrobný popis a morfologie

Pěvuška podhorní je o poznání větší a robustnější než pěvuška modrá, velikostí připomíná spíše malého drozda nebo skřivana.

• Rozměry: Délka těla 15–18 cm, rozpětí křídel 28–30 cm, hmotnost 25–40 g.
• Zbarvení: Celkově působí šedohnědým dojmem, ale je výrazněji vzorovaná než pěvuška modrá.
  • Hlava a hruď: Popelavě šedé, podobně jako u p. modré, ale hrdlo je bělavé s výrazným tmavým tečkováním nebo proužkováním, tvořícím jakousi „kropenatou náprsenku“.
  • Svrchní strana těla: Hřbet a křídelní krovky jsou hnědé s tmavšími podélnými proužky.
  • Boky: Velmi charakteristickým znakem jsou výrazné rezavě hnědé až kaštanové proužky nebo skvrny na šedých bocích.
  • Břicho: Šedavé nebo nahnědlé.
  • Křídla: Tmavě hnědá se dvěma bělavými, často přerušovanými nebo méně zřetelnými křídelními páskami. Světlé špičky velkých krovek mohou tvořit světlé panelové pole.
  • Ocas: Tmavě hnědý.
• Zobák: Tenký, špičatý, ale o něco silnější než u p. modré. Je tmavý se žlutou bází dolní čelisti, která je často dobře viditelná.
• Nohy: Poměrně silné, červenohnědé nebo oranžovohnědé (výrazně odlišné od narůžovělých nohou p. modré).
• Pohlavní dimorfismus: Velmi malý, samci mohou být v průměru o něco jasněji zbarvení s výraznějším vzorem na hrdle, ale rozdíly jsou nepatrné.
• Mladí ptáci (juvenilní): Jsou celkově hnědší, s výraznějším proužkováním na spodní straně těla (včetně hrudi). Rezavé boky a tečkované hrdlo jsou méně vyvinuté.

Hlasový projev

• Zpěv: Příjemný, poměrně hlasitý, trylkovitý až švitořivý, připomínající zpěv skřivana polního, ale kratší a méně variabilní. Je výrazně melodičtější než uspěchaný zpěv pěvušky modré. Zpívá z vyvýšených míst (skály, kameny) nebo někdy i v krátkém třepotavém letu.
• Volání: Nejčastěji se ozývá charakteristickým třepotavým nebo trylkovým „čirrrp“, „trrrp“ nebo „prríí“, často vydávaným v letu. Má také ostré varovné „ček“.

Rozšíření a biotop – Specialista nejvyšších hor

Pěvuška podhorní má výrazně horské (oreofilní) a nespojité (disjunktivní) rozšíření. Obývá vysoká pohoří jižní a střední Evropy (Pyreneje, Alpy, Apeniny, Karpaty, Balkán), severozápadní Afriky (Atlas) a rozsáhlé horské oblasti Asie (Kavkaz, Írán, Himaláj, Altaj, Japonsko).

• Biotop: Je striktním specialistou na vysokohorské prostředí. Hnízdí výhradně nad horní hranicí lesa, typicky v alpínském a subalpínském pásmu, v nadmořských výškách obvykle nad 1400–1500 m n. m. (v Alpách i přes 3000 m). Vyhledává:
  • Skalnaté sutě a kamenná moře.
  • Skalní stěny a výchozy.
  • Alpínské louky s roztroušenými kameny a skalkami.
  • Okraje sněhových polí.
  • Porosty kosodřeviny a jalovce v blízkosti skal.
  • V létě často i okolí horských chat, hotelů a horních stanic lanovek.
• Výskyt v ČR: Hnízdní výskyt v ČR je velmi omezený a vázaný pouze na nejvyšší partie našich pohraničních pohoří:
  • Krkonoše: Nejpočetnější populace, zejména v oblasti Sněžky, Studniční hory, Luční hory a Obřího dolu.
  • Hrubý Jeseník: Oblast Pradědu, Vysoké hole, Petrových kamenů.
  • Králický Sněžník: Vrcholová oblast masivu.
  • V nížinách, včetně celé oblasti jižní Moravy, se pěvuška podhorní přirozeně nevyskytuje ani nehnízdí. Jakékoli pozorování mimo horské oblasti by bylo zcela výjimečné a pravděpodobně by se jednalo o zbloudilého jedince během extrémního počasí nebo nezvyklé migrace.

Chování

• Je převážně pozemní pták, potravu hledá mezi kameny, ve skalních štěrbinách a v nízké alpínské vegetaci. Pohybuje se poskakováním nebo chůzí.
• Je často velmi krotká a důvěřivá, zejména v blízkosti horských chat a turistických cest, kde se může přiblížit k lidem a sbírat drobky potravy.
• Podobně jako pěvuška modrá může nervózně pocukávat křídly a ocasem.
• Mimo hnízdní období, zejména v zimě na nižších polohách, může tvořit menší hejnka.
• Má podobně komplexní párovací systém jako pěvuška modrá (polyandrie, polygynandrie).

Potrava

Potrava se mění sezónně:

• Jaro a léto (hnízdní období): Převažuje živočišná složka. Loví hmyz (mouchy, brouky, motýly, larvy), pavouky, sekáče a jiné bezobratlé, které sbírá na zemi, mezi kameny, na sněhových polích nebo v nízké vegetaci.
• Podzim a zima: Významnou složku potravy tvoří rostlinná strava, zejména semena alpínských rostlin a bobule (např. jeřabin, brusinek, vřesu).
• V blízkosti lidských staveb v horách ochotně přijímá i odpadky a drobky potravy (pečivo, sýr atd.).

Hnízdění (v českých horách)

• Hnízdění probíhá později než u nížinných druhů, obvykle od května do srpna.
• Hnízdo: Staví převážně samice v dobře ukryté skalní štěrbině, pod převisem balvanu, v hustém porostu kosodřeviny nebo jalovce, někdy i na římsách nebo ve štěrbinách horských budov. Je to miska z mechu, trávy, kořínků, lišejníků, vystlaná jemnými materiály (chlupy, vlna, peří).
• Vejce: Snůška obsahuje 3–5 (vzácně 6) vajec, která jsou velmi podobná vejcím pěvušky modré – jednobarevně světle tyrkysově modrá, bez skvrn, ale jsou o něco větší.
• Inkubace: Sedí převážně samice (možná s malou pomocí samce) po dobu asi 14–15 dní.
• Péče o mláďata: Mláďata jsou krmivá a na krmení se obvykle podílí více jedinců (samice a jeden nebo více samců). Hnízdo opouštějí po cca 14–16 dnech.
• Mohou mít jednu, výjimečně i dvě snůšky ročně.

Migrace a pohyby

• Pěvuška podhorní není typickým dálkovým migrantem. Provádí především altitudinální (výškové) přesuny.
• Zimování: Na zimu sestupuje z nejvyšších alpínských poloh do nižších horských údolí, na podhorské svahy, někdy až do blízkosti lidských sídel v podhůří (např. horská střediska, kamenolomy). Vždy se však drží spíše v horských nebo podhorských oblastech.
• Pohyby v ČR: České populace tedy zimují v nižších polohách Krkonoš, Jeseníků a Králického Sněžníku nebo v jejich podhůří. Do nížin, jako je jižní Morava, pravidelně nesestupují a netáhnou tudy.
• Návrat na hnízdiště: Na svá vysokohorská hnízdiště se vracejí brzy na jaře, jakmile to podmínky (odkrytí sněhu) dovolí, obvykle v březnu a dubnu.

Status a ochrana v ČR

• Globální status (IUCN): Málo dotčený druh (LC – Least Concern). Má sice velký areál, ale je specializovaný a populační trend je nejasný, možná klesající.
• Status v ČR: Podle Červeného seznamu ptáků ČR je zařazena v kategorii VU (Vulnerable) – Zranitelný. Je také chráněna zákonem jako zvláště chráněný druh v kategorii ohrožený.
• Příčiny ohrožení v ČR:
  • Malá a izolovaná populace: Hnízdí jen na několika málo lokalitách v nejvyšších horách, populace je relativně malá (odhadem 200–400 párů) a izolovaná od ostatních evropských populací.
  • Změny klimatu: Oteplování může vést k posunu vegetačních pásem vzhůru, zmenšování plochy alpínských biotopů a změnám v dostupnosti potravy (např. úbytek sněhových polí, kde hledá hmyz).
  • Rozvoj turismu a infrastruktury: Výstavba lanovek, sjezdovek, hotelů a další infrastruktury v alpínském pásmu může vést k rušení na hnízdištích a ztrátě biotopů.
  • Znečištění ovzduší: Kyselé deště mohou negativně ovlivňovat populace bezobratlých v horských ekosystémech.
• Ochranná opatření: Zaměřují se na ochranu a management alpínských biotopů v rámci národních parků a CHKO, monitoring populace, regulaci turistického ruchu a výstavby v citlivých oblastech a výzkum vlivu klimatických změn.

Odlišení od pěvušky modré (Prunella modularis)

Pěvušku podhorní lze od běžné pěvušky modré odlišit podle následujících znaků:

1. Velikost a stavba těla: P. podhorní je větší a robustnější.
2. Biotop: P. podhorní obývá pouze vysokohorské prostředí nad hranicí lesa; p. modrá nížiny a lesy s podrostem.
3. Zbarvení boků: P. podhorní má výrazné rezavé proužky/skvrny, p. modrá jen jemné tmavé proužky nebo žádné.
4. Zbarvení hrdla: P. podhorní má bělavé hrdlo s tmavým tečkováním, p. modrá má hrdlo jednobarevně šedé.
5. Barva nohou: P. podhorní má červenohnědé, p. modrá narůžovělé.
6. Hlas: Mají odlišný zpěv i volání.

Závěr

Pěvuška podhorní je fascinující pták, dokonale přizpůsobený drsnému životu v nejvyšších evropských a asijských horách. Její výskyt v České republice je omezen na naše nejvyšší vrcholy, kde představuje cenný prvek alpínské fauny. Její biologie, včetně komplexního sociálního systému a odolnosti vůči extrémním podmínkám, je předmětem zájmu vědců. Status zranitelného druhu v ČR však zdůrazňuje její citlivost na změny prostředí, zejména v souvislosti s klimatickými změnami a rostoucím tlakem turismu. Pro obyvatele a návštěvníky nížin, jako je jižní Morava, zůstává tento druh prakticky neznámým a jeho pozorování je vázáno na výpravy do našich nejvyšších hor.

Rozšíření

Význam

Rozšíření v ČR