Velikost

Křivka obecná (Loxia curvirostra)

Zařazení:

• Řád: Pěvci (Passeriformes)
• Čeleď: Pěnkavovití (Fringillidae)
• Rod: Křivka (Loxia)
• Druh: Křivka obecná (Loxia curvirostra) – Vědecké jméno curvirostra znamená „křivozobá“.

Popis: Křivka obecná je středně velký pěnkavovitý pták (délka těla 15–17 cm), o něco větší a výrazně robustnější než pěnkava obecná, s velkou hlavou, silným krkem a poměrně krátkým, hluboce vidličnatě vykrojeným ocasem. Její nejnápadnějším a naprosto unikátním znakem je zobák, jehož špičky horní a dolní čelisti se kříží. Směr překřížení (zda horní čelist směřuje doprava nebo doleva přes dolní) je individuální a není závislý na pohlaví ani věku. Tento specializovaný zobák funguje jako dokonalý nástroj – páčidlo – pro otevírání šupin jehličnatých šišek a dobývání semen ukrytých pod nimi. U křivky obecné je také výrazný pohlavní dimorfismus ve zbarvení:

• Dospělý samec: Je převážně cihlově červený až oranžovočervený. Nejjasnější bývá na kostřeci (partie nad ocasem) a na hrudi. Intenzita červené barvy se může lišit podle věku a potravy. Křídla a ocas jsou tmavě hnědé až černé, bez výraznějších světlých znaků (na rozdíl od mnoha jiných pěnkav).
• Dospělá samice: Je zbarvena mnohem nenápadněji, převážně olivově zeleně až šedozeleně. Často má žlutavý nádech, zejména na kostřeci a na spodní straně těla. Spodina těla je světlejší, našedlá, někdy s tmavším čárkováním. Křídla a ocas má tmavé jako samec.
• Mladí ptáci: Jsou po vylétnutí z hnízda zbarveni ještě jinak. Jsou šedohnědí až šedozelení s výrazným tmavým podélným čárkováním na celém těle, včetně hlavy a hřbetu. Připomínají trochu samici konopky obecné. Jejich zobák ještě není plně vyvinutý a nemusí být zřetelně překřížený. Postupně přepeřují do šatu podobného samici (mladí samci bývají často více do žluta) a samci získávají plné červené zbarvení až v druhém nebo třetím roce života.

Výskyt a prostředí: Křivka obecná má obrovský, cirkumpolární areál rozšíření v jehličnatých a smíšených lesích severní polokoule – v Severní Americe, Evropě a Asii. Její výskyt a početnost jsou však velmi silně závislé na úrodě semen jehličnanů, zejména smrku, borovice a modřínu. V České republice je běžným hnízdícím druhem v oblastech s výskytem rozsáhlejších jehličnatých lesů. Hnízdí především v horských a podhorských oblastech (Šumava, Krušné hory, Krkonoše, Jizerské hory, Orlické hory, Jeseníky, Beskydy) a na Českomoravské vrchovině. V nižších polohách hnízdí méně často, pouze tam, kde jsou větší komplexy borových nebo smíšených lesů. Mimo hnízdní období a zejména v letech s neúrodou šišek v jejich domovských oblastech (např. v severské tajze nebo v našich horách) podniká nomádské potulky a často i výrazné invazní přelety. Během těchto invazí se může objevit prakticky na celém území ČR, včetně nížin, městských parků a zahrad, kde hledá potravu na okrasných jehličnanech. Na jižní Moravě tedy pravidelně nehnízdí (s výjimkou možných izolovaných hnízdění např. v borových lesích na Hodonínsku nebo Břeclavsku), ale lze se s ní setkat během těchto potulek a invazí, zejména v zimním období nebo na jaře. Jejím životním prostředím jsou jehličnaté lesy, preferuje vzrostlé porosty smrku, borovice a modřínu, které poskytují hlavní zdroj potravy. Může se vyskytovat i ve smíšených lesích s dostatečným podílem jehličnanů.

Potrava a způsob obživy: Křivka obecná je vysoce specializovaným semenožravcem. Její potrava se skládá téměř výhradně ze semen jehličnatých stromů. Pomocí svého unikátního překříženého zobáku dokáže velmi efektivně dobývat semena ze šišek. Špičkami zobáku zapáčí mezi šupiny šišky, rozevře je a svým pohyblivým jazykem pak vytáhne semínko ukryté pod šupinou. Každá populace nebo „typ“ křivek může být specializovaný na určitý druh jehličnanu (např. smrk, borovici, modřín) a mít mírně odlišný tvar zobáku. Kromě semen jehličnanů konzumuje příležitostně i semena jiných stromů (např. jilmu, jeřábu), pupeny nebo i hmyz (mšice), zejména v době krmení mláďat. Potravu hledá téměř výhradně vysoko v korunách stromů, kde obratně šplhá po větvích a šiškách, často přitom visí i hlavou dolů nebo používá zobák k přidržování. Je velmi zručná při manipulaci se šiškami. Na zem slétá jen zřídka, například aby se napila nebo sbírala spadlé šišky.

Chování: Je to velmi aktivní a společenský pták. Mimo vlastní hnízdění se téměř vždy vyskytuje v hejnech, která mohou být malá (několik jedinců), ale během invazí i velmi početná (desítky až stovky ptáků). Hejna jsou neustále v pohybu, přeletují mezi stromy a hlasitě spolu komunikují charakteristickými hlasy. Jsou poměrně krotké a málo plaché, zejména když jsou zabrané do krmení na šiškách, a často dovolí člověku přiblížit se na malou vzdálenost. Jejich hlasové projevy jsou velmi typické a často je slyšíme dříve, než ptáky uvidíme. Nejčastěji se ozývají tvrdým, kovově znějícím, opakovaným voláním „jip-jip-jip“ nebo „čip-čip-čip“, které vydávají jak při sezení, tak zejména za letu. Zpěv samce je hlasitý, složený z různých cvrlikavých a trylkovitých motivů, často prokládaných typickým voláním „jip“. Zajímavostí je, že existuje několik tzv. „hlasových typů“ (call types) křivek, které se mírně liší svým voláním a jsou pravděpodobně adaptovány na různé druhy jehličnanů (a někteří vědci je považují dokonce za samostatné, tzv. kryptické druhy).

Hnízdění: Hnízdní biologie křivky obecné je velmi flexibilní a neobvyklá, protože je úplně závislá na úrodě šišek jehličnanů. Díky tomu může křivka hnízdit prakticky kdykoli během roku, pokud je k dispozici dostatek semen. Může tedy zahnízdit i uprostřed zimy (například v lednu nebo únoru), kdy dozrávají semena smrku, nebo naopak až v létě či na podzim, kdy dozrávají semena borovice nebo modřínu. Nejčastěji však hnízdí od konce zimy do jara (únor–květen). Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), tedy může v oblastech s dostatkem potravy probíhat hnízdění. Pár je monogamní. Hnízdo staví pouze samice (samec ji doprovází a krmí), obvykle vysoko (5–20 m) na jehličnatém stromě (nejčastěji smrku nebo borovici), na silné postranní větvi, často dále od kmene, kde je dobře ukryté mezi hustým jehličím. Je to úhledná, poměrně hluboká miskovitá stavba postavená z tenkých větviček (často smrkových), trávy, mechu a lišejníků. Hnízdní kotlinka je pečlivě vystlána jemnými materiály, jako jsou jemná tráva, mech, lišejníky, zvířecí srst, vlna a peří, aby dobře izolovala proti chladu (což je důležité při zimním hnízdění). Samice snáší 3–4 (vzácně 2–5) vejce. Ta jsou světle modrá nebo nazelenalá s řídkými tmavými (hnědými, fialovými nebo černými) skvrnkami a čárkami. Na vejcích sedí sama po dobu 12–16 dní, samec ji na hnízdě pravidelně krmí. O vylíhlá mláďata se již starají oba rodiče. Krmí je především natrávenými semeny (a malým množstvím hmyzu), které jim vyvrhují z volete. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 18–25 dní, ale rodiči jsou ještě nějakou dobu krmena. Jejich zobák se začíná křížit až po opuštění hnízda.

Migrace / Pohyby: Křivka obecná není typickým migrantem s pravidelným tahem do zimovišť. Její pohyby mají charakter nomádských potulek a nepravidelných invazí (irupcí). Její výskyt a pohyb jsou řízeny především dostupností potravy – úrodou šišek jehličnatých stromů. V letech, kdy je v určité oblasti bohatá úroda šišek (např. smrku nebo borovice), se zde křivky mohou shromáždit ve velkém počtu a dokonce zde i zahnízdit (třeba i v zimě). Naopak v letech s neúrodou šišek podnikají rozsáhlé potulky a invazní přelety do jiných oblastí (často jižněji nebo do nižších poloh), kde hledají potravu. Tyto invaze mohou mít různou intenzitu a zasáhnout i oblasti, kde se křivky běžně nevyskytují nebo nehnízdí. Proto je její výskyt na konkrétním místě často nepředvídatelný a kolísavý.

Ochrana a ohrožení: V České republice je křivka obecná považována za běžný druh, jehož populace však může výrazně kolísat mezi jednotlivými lety v závislosti na úrodě šišek. V Červeném seznamu ČR je hodnocena jako málo dotčený (LC) druh. Podléhá obecné ochraně ptáků. Celosvětově je díky svému obrovskému areálu rozšíření a vysoké početnosti hodnocena organizací IUCN rovněž jako málo dotčený (Least Concern) druh. Jako druh silně vázaný na jehličnaté lesy a jejich semena může být potenciálně ohrožena:

• Změnami v lesním hospodaření: Preferování monokultur (i když jí smrkové a borové monokultury mohou vyhovovat, pokud plodí), kácení starších plodících porostů, změny ve věkové struktuře lesů.
• Velkoplošnými disturbancemi v lesích: Rozsáhlé lesní požáry nebo gradace hmyzích škůdců (např. kůrovce), které mohou zničit její potravní základnu na velkých územích.
• Změnou klimatu, která může dlouhodobě ovlivnit areály rozšíření klíčových druhů jehličnanů (smrk, borovice) a cykly jejich plodnosti (úrody šišek).

Závěr: Křivka obecná je fascinující pták, který představuje dokonalý příklad evoluční adaptace na velmi specifický zdroj potravy. Její unikátní překřížený zobák jí umožňuje efektivně využívat semena ukrytá v jehličnatých šiškách, což jí dává konkurenční výhodu v jejím životním prostředí. Její nomádský způsob života, schopnost hnízdit i v zimě a existence různých hlasových typů z ní činí mimořádně zajímavý druh pro studium ekologie, chování a evoluce ptáků. Její hejna oživují koruny jehličnatých stromů a její charakteristické volání „jip-jip“ je typickým zvukem našich jehličnatých lesů, i když její přítomnost na konkrétním místě může být vrtkavá a nepředvídatelná, řízená bohatstvím přírody.

Rozšíření