Velikost

Krutihlav obecný (Jynx torquilla)

Zařazení:

• Řád: Šplhavci (Piciformes)
• Čeleď: Datlovití (Picidae)
• Podčeleď: Krutihlavi (Jynginae) – Poznámka: Tvoří samostatnou podčeleď v rámci datlovitých, liší se od pravých datlů vzhledem i chováním.
• Rod: Krutihlav (Jynx)
• Druh: Krutihlav obecný (Jynx torquilla) – Vědecké jméno Jynx i torquilla odkazují na jeho schopnost kroutit krkem (z řeckého iunx a latinského torquere = kroutit).

Popis: Krutihlav obecný je nenápadný pták velikosti vrabce nebo skřivana (délka těla 16–18 cm), který sice patří mezi datlovité, ale svým vzhledem a chováním se od typických datlů a strakapoudů výrazně liší. Má štíhlé, protáhlé tělo, poměrně malou hlavu, relativně dlouhý ocas a krátký, tenký, špičatý zobák, který není uzpůsoben k tesání do dřeva. Jeho nejcharakterističtějším znakem je dokonalé maskovací (kryptické) zbarvení, které připomíná kůru stromu nebo suché listí. Převládají šedé, hnědé a béžové tóny, které jsou velmi složitě a jemně vzorované tmavším vlnkováním, proužkováním a skvrněním. Svrchní strana těla je šedohnědá, často s tmavším podélným pruhem táhnoucím se od temene přes střed zad. Spodina těla je bělavá až nažloutlá s jemným tmavším šipkovitým skvrněním nebo příčným vlnkováním, zejména na hrudi a bocích. Přes oko se táhne tmavý proužek a nad ním a pod ním jsou světlejší proužky. Hrdlo bývá světlejší, krémové, jemně proužkované. Ocas je měkký (nemá tuhá pera jako datli) a je šedý s tmavšími příčnými páskami. Nohy jsou krátké, šedavé. Pohlaví se zbarvením neliší. Dalším naprosto unikátním znakem, který mu dal české jméno, je jeho mimořádná schopnost otáčet a kroutit hlavou a krkem v neuvěřitelném rozsahu – dokáže otočit hlavu téměř o 180 stupňů do stran a také ji výrazně zaklánět dozadu.

Výskyt a prostředí: Krutihlav obecný hnízdí v širokém pásu mírné zóny Evropy (kromě Irska, Islandu a nejsevernějších oblastí Skandinávie) a Asie (přes Sibiř až po Sachalin a Japonsko). Je dálkovým migrantem. Evropské a západoasijské populace zimují především v Africe, jižně od Sahary, zejména v oblasti savan a řídkých lesů od západní Afriky až po Etiopii a Keňu. Menší část populace zimuje také na Indickém subkontinentu a v jihovýchodní Asii. V České republice byl krutihlav obecný v minulosti považován za poměrně běžného hnízdícího ptáka ve vhodné krajině. V průběhu druhé poloviny 20. století však jeho početnost výrazně poklesla a dnes je považován za ohrožený až silně ohrožený druh. Hnízdí roztroušeně na většině území, od nížin do podhůří (cca 700 m n. m.), ale jeho výskyt je lokalizovaný a hustota populací nízká. Na jižní Moravě, která mu nabízí vhodné biotopy (zejména staré sady, vinice s ovocnými stromy, okraje lužních lesů, parky), může stále hnízdit, ale i zde je považován za vzácného a ubývajícího ptáka. Jeho životním prostředím jsou světlé listnaté a smíšené lesy, okraje lesů, staré extenzivně využívané ovocné sady, parky, velké zahrady, aleje, remízky, pastviny a louky s roztroušenými starými stromy nebo skupinami stromů. Klíčová je pro něj kombinace starých stromů s dutinami (které potřebuje pro hnízdění) a otevřených ploch s nízkou vegetací nebo holou půdou (kde hledá svou hlavní potravu – mravence). Často osidluje tradiční zemědělskou krajinu s mozaikou různých biotopů.

Potrava a způsob obživy: Krutihlav obecný je vysoce specializovaný na lov mravenců. Hlavní a téměř výhradní složku jeho potravy tvoří mravenci všech vývojových stádií – dospělci, jejich larvy i kukly. Doplňkově požírá i jiný drobný hmyz (např. mšice, stehna) a pavouky. Potravu hledá především na zemi. Prochází travnatými plochami, okraji cest, mýtinami nebo prohledává okolí mravenišť. Když objeví mravenčí kolonii (často pod kamenem, kusem dřeva, v pařezu nebo přímo v zemi), svým krátkým, špičatým zobákem rozruší její povrch a poté využije svůj mimořádně dlouhý (může ho vypláznout až na 10 cm!), lepkavý a velmi pohyblivý jazyk. Tímto jazykem rychle a efektivně olizuje a sbírá mravence, jejich vajíčka, larvy a kukly. V menší míře sbírá potravu (např. mšice) i na kmenech a větvích stromů.

Chování: Je to velmi nenápadný a skrytě žijící pták, kterého je velmi obtížné pozorovat, pokud se sám neprozradí svým charakteristickým hlasem. Většinu času tráví hledáním potravy na zemi nebo tiše sedí na větvi stromu, kde dokonale splývá s okolím díky svému mistrnému maskovacímu zbarvení. Na rozdíl od datlů a strakapoudů nešplhá po kmenech pomocí ocasu jako opory, ale spíše poskakuje po větvích jako běžný pěvec a často sedává napříč větví, nikoli přitisknutý ke kmeni. Jeho nejznámějším a nejbizarnějším chováním je obranná reakce při ohrožení, zejména když je překvapen v hnízdní dutině nebo chycen. Tehdy začne pomalu kroutit, natahovat a otáčet krk a hlavu v neuvěřitelném rozsahu (až téměř o 180 stupňů do stran), přičemž se naježí, přivírá oči, syčí a klape zobákem. Tímto chováním napodobuje hada a snaží se zastrašit a odehnat potenciálního predátora. Na jaře, v době toku a hnízdění, je však jeho přítomnost často prozrazena hlasitým a daleko slyšitelným voláním samce. Je to jasný, trochu naříkavý a rychlý sled několika (8–15) stejných vysokých tónů, znějící jako „kyé-kyé-kyé-kyé…“ nebo „kvíí-kvíí-kvíí…“. Toto volání může připomínat hlas některých menších dravců (poštolky, krahujce) nebo datlíka tříprstého, ale má specifickou, táhlou kvalitu. Samec tímto hlasem označuje své teritorium a láká samici. Na rozdíl od pravých datlů krutihlav nebubnuje do stromů.

Hnízdění: Hnízdní období začíná později na jaře, obvykle až v květnu, a trvá do července. Hnízdí jednou ročně. Pár je monogamní. Krutihlav si, na rozdíl od většiny datlovitých, neumí sám vytesat hnízdní dutinu. K hnízdění je proto zcela odkázán na již existující dutiny. Nejčastěji využívá přirozené dutiny ve starých, často již odumírajících stromech (zejména v měkčím dřevě listnáčů, jako jsou vrby, topoly, břízy, ovocné stromy), staré dutiny vytesané datly nebo strakapoudy, ale velmi ochotně obsazuje i ptačí budky (preferuje budky s menším vletovým otvorem, podobné těm pro sýkory nebo špačky). Nestaví si téměř žádné vlastní hnízdo. Vejce klade přímo na dno dutiny, kde mohou být případně jen nějaké zbytky dřevěných třísek nebo starého hnízdního materiálu po předchozích obyvatelích. Samice snáší 7–10 (vzácně 5–14) čistě bílých vajec. Na vejcích sedí oba rodiče střídavě (nebo převážně samice) po dobu 12–14 dní. O vylíhlá, slepá a holá mláďata se starají oba rodiče. Krmí je především mravenci a jejich kuklami, které jim přinášejí a vyvrhují z volete. Mláďata opouštějí dutinu ve věku 19–24 dní.

Migrace: Krutihlav obecný je typickým dálkovým, transsaharským migrantem. Jak již bylo zmíněno, zimuje především v Africe, jižně od Sahary, v oblasti savan a řídkých lesů. Na svá evropská a asijská hnízdiště přilétá poměrně pozdě na jaře, obvykle až koncem dubna a během května. Je jedním z našich později přilétajících migrantů. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), se tedy krutihlav obecný na našem území ještě s největší pravděpodobností nevyskytuje a jeho přílet můžeme očekávat až v následujících týdnech. Odlet na zimoviště probíhá od srpna do září. Migruje převážně v noci a jednotlivě.

Ochrana a ohrožení: Stav populace krutihlava obecného je v České republice i v mnoha dalších částech Evropy nepříznivý a druh je považován za ohrožený.

• ČR: Je zařazen mezi zvláště chráněné druhy a v Červeném seznamu ČR je hodnocen jako ohrožený (EN) nebo zranitelný (VU) druh (podle různých hodnocení, ale vždy s výrazně negativním trendem). Jeho populace u nás v průběhu 20. a 21. století výrazně poklesla.
• Globálně: Díky stále velkému areálu rozšíření (zejména v Asii) je organizací IUCN zatím stále hodnocen jako málo dotčený (Least Concern) druh, ale evropská populace je klasifikována jako ubývající. Hlavními příčinami úbytku krutihlava jsou především změny v krajině a ztráta vhodných biotopů:

1. Ztráta starých sadů, alejí a solitérních stromů s dutinami.
2. Intenzifikace lesního hospodaření: Kácení starých doupných stromů, přeměna na stejnověké monokultury, úbytek světlých lesů a pasek.
3. Intenzifikace zemědělství: Zánik extenzivně využívaných pastvin a luk s mraveništi. Používání pesticidů (zejména insekticidů a přípravků proti mravencům), které likvidují jeho hlavní potravu. Ztráta remízků a rozptýlené zeleně.
4. Konkurence o hnízdní dutiny s jinými, často hojnějšími a agresivnějšími druhy ptáků (např. špaček obecný, vrabec polní a domácí, sýkory).
5. Možná i problémy na zimovištích v Africe (ztráta biotopů, používání pesticidů, změna klimatu).

Závěr: Krutihlav obecný je velmi unikátní a zajímavý pták, který se svým vzhledem, chováním (zejména schopností otáčet krkem a napodobovat hada) i specializací na mravence výrazně odlišuje od ostatních zástupců čeledi datlovitých. Jeho dokonalé maskování a skrytý způsob života z něj činí druh, který často uniká naší pozornosti, pokud se neprozradí svým charakteristickým jarním voláním. Jeho výrazný úbytek v naší krajině je však varovným signálem o ztrátě pestrosti a přirozenosti biotopů, zejména starých sadů, světlých lesů a extenzivně využívaných luk a pastvin. Je indikátorovým druhem zachovalé, tradiční kulturní krajiny s dostatkem starých stromů a bohatou nabídkou potravy (mravenců). Pro jeho ochranu je klíčové zachování těchto biotopů, podpora šetrných forem hospodaření, omezení používání pesticidů a také vyvěšování vhodných hnízdních budek. Zaslechnout jeho typické jarní „kyé-kyé-kyé…“ je dnes již poměrně vzácným, ale o to cennějším zážitkem.

Rozšíření

Význam

Výskyt v ČR