Káně rousná (Buteo lagopus)

Zařazení:

• Řád: Dravci (Accipitriformes)
• Čeleď: Krahujcovití (Accipitridae)
• Rod: Káně (Buteo)
• Druh: Káně rousná (Buteo lagopus)

Popis: Káně rousná je středně velký dravec, velikostí a celkovým tvarem těla velmi podobný naší běžné káni lesní (délka těla 49–59 cm, rozpětí křídel 120–140 cm), ale často působí dojmem o něco delších a užších křídel. Je typickým obyvatelem severské tundry a tajgy. Jejím nejcharakterističtějším znakem, který jí dal i české jméno „rousná“ a vědecké druhové jméno lagopus (z řečtiny = „zaječí noha“), jsou nohy opeřené hustým peřím až k prstům. Toto opeření („rousy“) je adaptací na chladné arktické klima. Zbarvení káně rousné je, podobně jako u káně lesní, velmi proměnlivé, ale obecně působí celkově světlejším dojmem. Typické zbarvení zahrnuje hnědou svrchní stranu těla, často s výraznými světlými lemy per, a světlou hlavu a hruď (obvykle bělavou až nažloutlou, někdy s jemným tmavším čárkováním). Břicho je většinou tmavé (tmavě hnědé až černé), tvořící více či méně výraznou kontrastní tmavou břišní skvrnu. Velmi nápadné jsou také tmavé až černé skvrny v ohybu křídla na jeho spodní straně (tzv. karpální skvrny), které jsou obvykle větší a tmavší než u káně lesní. Dalším klíčovým rozlišovacím znakem je ocas: je u kořene široce bílý a na konci má širokou, ostře ohraničenou tmavou pásku (před ní mohou být ještě 1-3 užší tmavé proužky, zejména u samic a mladých ptáků). Tento ocasní vzor je velmi odlišný od ocasu káně lesní, který je celý hustě a jemně příčně proužkovaný. Existuje i vzácná tmavá morfologická forma, která je celkově tmavě hnědá, ale zachovává si typický ocasní vzor. Pohlaví se zbarvením příliš neliší, samice bývá jen o něco větší. V letu káně rousná často plachtí a krouží podobně jako káně lesní, ale mnohem častěji a vytrvaleji se třepotá na místě (tzv. hovering) při vyhledávání kořisti nad otevřeným terénem. Její hlas je podobný mňoukavému volání káně lesní („vijéé“), ale často zní výše položený a více naříkavě či plačtivě.

Výskyt a prostředí: Hnízdní areál káně rousné má cirkumpolární rozšíření a zahrnuje arktickou a subarktickou tundru a lesotundru v Severní Americe, Evropě (Skandinávie, severní Rusko) a Asii (Sibiř). Hnízdí v otevřené krajině bez stromů nebo na jejím okraji, v řídkých porostech severských dřevin. Je tažným druhem. Na zimu se stahuje jižněji do otevřené krajiny mírného pásu – na pole, louky, pastviny, stepi, prérie, do mokřadů a na mořská pobřeží v Severní Americe, Evropě a Asii. Její pohyby a početnost na zimovištích mají často nomádský až invazní charakter a jsou silně závislé na populačních cyklech její hlavní kořisti (hlodavců) na hnízdištích. V České republice káně rousná nehnízdí. Je zde pravidelným, i když početně kolísajícím, zimním hostem a protahujícím druhem. Přilétá na naše území na podzim (obvykle od října do listopadu) a odlétá na jaře (od března do dubna, někdy až do začátku května). Početnost zimujících ptáků se rok od roku výrazně liší – v některých zimách je poměrně hojná (zejména v letech s nedostatkem potravy na severu nebo s gradací hrabošů u nás), jindy je vzácná. Vyskytuje se především v nížinách a pahorkatinách s rozsáhlými plochami otevřené zemědělské krajiny. Jižní Morava, stejně jako Polabí, Poohří nebo jižní Čechy, patří k oblastem, kde ji lze v zimě pravidelně pozorovat. V zimním období u nás vyhledává otevřená pole, louky, úhory, pastviny a okraje vodních ploch – tedy místa s dostatkem její hlavní potravy, hrabošů, a s možností dobrého rozhledu pro lov. Často preferuje ještě otevřenější a rozlehlejší plochy než káně lesní.

Potrava a způsob obživy: Káně rousná je potravním specialistou na malé savce, kteří tvoří naprostou většinu její potravy. Na arktických hnízdištích loví především lumíky a hraboše. Na zimovištích ve střední Evropě se živí hlavně hrabošem polním (Microtus arvalis). Její výskyt a početnost na zimovištích jsou proto velmi úzce spjaty s populačními cykly hrabošů. Doplňkově loví i jiné malé savce (myši, rejsky) a jen příležitostně malé ptáky (zejména nemocné či zraněné) nebo požírá mršiny. Loví výhradně v otevřené krajině. Kořist vyhlíží buď z nízkého pátravého letu, nebo velmi často při charakteristickém třepetavém letu na místě (hovering), kdy „visí“ ve vzduchu několik metrů nad zemí a pátrá po pohybu pod sebou. Loví také z nízkých posedů, jako jsou plotové kůly, patníky u silnic, kameny, nízké keře, nebo někdy i přímo ze země (např. z vyvýšeného místa na poli). Na kořist útočí rychlým sletem a uchvacuje ji do pařátů.

Chování: Je aktivní během dne. Mimo hnízdní dobu žije většinou samotářsky, i když na místech s vysokou koncentrací potravy (přemnožení hraboši) se může vyskytovat více jedinců pohromadě, aniž by si konkurovali. Jak již bylo zmíněno, často sedává na nízkých posedech, někdy dokonce i přímo na zemi (na vyvýšeninách, mezích, balících slámy), což je méně typické pro káni lesní, která preferuje spíše stromy a vyšší sloupy. Její třepetavý let (hovering) při lovu je také mnohem častější a vytrvalejší než u káně lesní. Hlasově se ozývá méně často.

Hnízdění: (V České republice nehnízdí). Hnízdí jednou ročně v arktické tundře a lesotundře. Hnízdo si staví na skalních římsách, na strmých březích řek, někdy i na zemi v hustší vegetaci nebo, v oblastech s řídkými stromy, i na stromech (využívá stará hnízda jiných ptáků nebo si staví vlastní). Je to poměrně velká stavba z větví, trávy, mechu a někdy i kostí či paroží. Počet vajec ve snůšce (obvykle 3–5, ale v letech s hojností lumíků až 7) a celková hnízdní úspěšnost silně závisí na dostupnosti potravy (lumíků a hrabošů) v daném roce. Na vejcích sedí převážně samice, mláďata krmí oba rodiče.

Migrace: Káně rousná je tažným druhem. Na zimoviště ve střední Evropě (včetně ČR) přilétá od října do listopadu. Zdržuje se u nás přes zimu a na jaře, od března do dubna (někdy až do začátku května), odlétá zpět na svá severní hnízdiště. Právě nyní, na začátku dubna (podle data 2. dubna 2025), tedy vrcholí období jejího jarního odletu z našeho území. V tomto čase je ještě možné pozorovat poslední zimující nebo již táhnoucí jedince, jak se přesouvají směrem na severovýchod.

Ochrana a ohrožení: V České republice káně rousná jako protahující a zimující druh požívá zákonné ochrany jako všichni dravci a je zařazena mezi zvláště chráněné druhy v kategorii ohrožený (EN) (podle vyhlášky č. 395/1992 Sb.). Celosvětově je díky svému obrovskému areálu rozšíření a velké populaci hodnocena organizací IUCN jako málo dotčený (Least Concern) druh. Její populace však mohou lokálně výrazně kolísat v závislosti na populačních cyklech hlodavců. Hlavní potenciální hrozbou pro káni rousnou je změna klimatu, která může velmi negativně ovlivnit křehké arktické ekosystémy, kde hnízdí, a také může narušit pravidelné populační cykly její hlavní kořisti (lumíků a hrabošů). Na zimovištích může být lokálně ohrožena intenzifikací zemědělství (ztráta vhodných lovišť jako jsou úhory a pastviny, používání rodenticidů) a kolizemi s dráty elektrického vedení nebo větrnými turbínami. V minulosti byla také, stejně jako jiné druhy dravců, pronásledována člověkem.

Závěr: Káně rousná je atraktivní dravec ze severu, který je zajímavým a vítaným zpestřením naší zimní ptačí fauny. Její opeřené „rousy“, často světlé zbarvení s kontrastními tmavými znaky, charakteristický ocasní vzor a zejména její častý třepotavý let při lovu ji odlišují od naší běžné káně lesní. Její výskyt u nás je úzce spjat s otevřenou zemědělskou krajinou a především s početností hrabošů, což z ní činí zajímavý objekt pro sledování populační dynamiky. Jako obyvatelka zranitelných arktických ekosystémů může být citlivým indikátorem probíhajících klimatických změn. Pozorování této elegantní „arktické káně“ na zimních polích a loukách patří k pěkným ornitologickým zážitkům.